Osbornův „přelomový rozpočet 2012“ pod palbou - příklad ideové profilace britských médií

26. březen 2012 Jan Železný komentáře

Osbornův „přelomový rozpočet 2012“ pod palbou - příklad ideové profilace britských médií

Úvod

V dobách, kdy premiérskou kancelář v Downing Street No. 10 obýval Tony Blair, hlavní konstruktér konceptu New Labour, kolovala v politických kuloárech zajímavá anekdota. Podle ní se při každoročním představování jednotlivých složek rozpočtu v Dolní sněmovně (House of Commons) vždy tváří nejpřekvapeněji samotný premiér, neboť kancléř pokladu Gordon Brown ho k jeho přípravám ani nepustí. Celá historka tak popisovala od počátku velmi složitý vztah plný napětí a vzájemné nedůvěry mezi oběma předními postavami kabinetu. Časy se však mění a v případě letošního rozpočtu pro období let 2012-2013 může těžko někdo hovořit o překvapení. Detaily ze složitých koaličních jednání, která se prakticky táhla až do posledních dní před samotným vystoupením ministra financí George Osborna v Parlamentu, denně plnily přední strany deníků a Velká Británie tak opět okusila úskalí, která provází fungování snad každého koaličního kabinetu. Úvodník deníku The Guardian k tomu poznamenal, že „značná část kancléřova projevu [při představování rozpočtu v Dolní sněmovně – pozn. aut.] zněla jako výtažek z novinových článků posledních týdnů”. Zatímco konzervativci se celému dokumentu snažili vtisknout tradiční rysy své pravicové politiky, liberální demokraté dle komentátora Nicolase Watta z Guardianu doufali, že některé jeho klíčové prvky „pomohou zlepšit vnímání strany jako menšího koaličního partnera, který je početnějšími Toryi nucen k zásadním změnám své politiky“.[1] Zvýšení školného na anglických univerzitách, Cameronovo thatcherovské „No“ evropské fiskální unii, či změny sociální legislativy představují pouze nejvíce medializovaná témata, kvůli nimž se začali bouřit nejen řadoví členové liberální demokratů, ale i významné osobnosti této strany ve Sněmovně lordů (House of Lords). Nick Clegg tak využil této ojedinělé příležitosti k prezentaci myšlenek politiky levého středu, jež dle mnohých zůstaly po nástupu Eda Milibanda do čela levicové Labour Party bez povšimnutí. Vznikla tak situace dosti odlišná od dosavadní praxe jednobarevných kabinetů, která mnoho tradičně smýšlejících Britů otrávila. Výsledný rozpočet pak přinesl řadu nových opatření. Z těch nejvýznamnějších jmenujme například snížení nejvyššího pásma daně z příjmu fyzických osob, snížení korporátních daní, omezení příspěvku na děti pro středně a výše příjmové skupiny, zvýšení maximální příjmové hranice, která nepodléhá zdanění, tvrdý zákrok proti daňovým únikům či zvýšení daně z nákupu luxusní nemovitosti.

I přes zmíněné šokování společnosti nebo možná právě pro ně se však rozpočet stal důkladně probíranou záležitostí, která i zcela laickému čtenáři přímo ukázkově odhalila neskrývané politické sympatie britských médií ve smyslu pravolevého spektra politických ideologií. Rád bych proto využil příležitosti a v tomto svém příspěvku demonstroval výše zmíněný jev na příkladu webových verzí předních britských periodik. Jako příklad levicovým nazíráním determinovaného informačního serveru jsem zvolil deník The Guardian (www.guardian.co.uk) spolu s týdeníkem New Statesman (www.newstatesman.com), jehož kořeny jsou neodmyslitelně spojeny s levicovými pokrokáři z Fabian Society[2] (z nejslavnějších jmen hnutí uveďme například dramatika George Bernarda Shawa). Názory z opačného politického spektra poté zosobní komentáře z The Telegraph (www.telegraph.co.uk). V britském prostoru však rovněž působí média, která si zakládají na své neutrální pověsti. Globálnímu uznání se v této sféře dostává zpravodajské stanici BBC (British Broadcasting Company), přičemž komentáře jejího hlavního politického zpravodaje Nicka Robinsona se nám pokusí zprostředkovat nezávislou analýzu. Některé pojmy z britského daňového systému přitom ponechám bez překladu, pouze uvedu jejich podstatu. Domnívám se totiž, že uvedením českých synonym bych se mohl dopustit pro čtenáře nejasných mystifikací.

Levicový tisk volá do útoku

Palbu z levé strany zahájil The Guardian, jehož úvodník nesl jasně čitelný titulek „Rozpočet: Osbornovy mylně zvolené priority“. Deník si bere na paškál především ústřední toryovský bod předloženého rozpočtu – tedy snížení daně z příjmu u nejvyšší příjmové skupiny obyvatel[3] z 50% na 45% (řečeno britským způsobem z 50 pencí z každé vydělané libry na 45 pencí). „Předložením tohoto rozpočtu dává kancléř – a s ním vlastně i vláda jako celek – najevo své přesvědčení, že si superbohatí zaslouží nižší daně, zatímco důchodci by měli ministerstvu financí odevzdat více. Věří, že byznysu by měla být podána pomocná ruka v podobě nižších podnikových daní, zatímco Britská armáda 2, 7 milionu nezaměstnaných byla[v Osbornově projevu – pozn. aut.] sotva zmíněna. Jsme v tom všichni společně?[4] Je jasné, že tato dříve hojně užívaná fráze nebyla kancléřem tentokrát vůbec vyslovena.“ Tohoto bodu si ve svém komentáři všímá i ekonomický přispěvatel Larry Elliot, jenž se nezdráhá rozpočet nazvat „cynickým, matoucím a zpátečnickým“.[5] Ve svém příspěvku píše: „Politika celého rozpočtu byla okamžitě jasná: snažme se získat širokou podporu pro rozsáhlé ústupky podnikům a bohatým tím, že pomůžeme lidem s nízkými příjmy zvýšením tzv. personal allowance.[6] Obavy o nezaměstnané s nejnižšími příjmy, kteří z těchto daňových úlev nebudou nikterak profitovat, přitom nechme na labouristech. Je to cynické? Ovšem, že je! Samoúčelné? Posměšná poznámka Eda Milibanda o milionářských poživatelích této výhody z předních řad poslaneckých lavic konzervativců byla dobře mířená.“[7] Jak však trefně dodává jeho redakční kolega již zmíněný Nicolas Watt, Osborne byl k tomuto opatření silně politicky motivován: „Kancléř tímto jediným krokem významně zvýší svoji reputaci uvnitř vedení Toryů tím, že přinese daňové škrty, které byly až do posledních zasedání parlamentu považovány za nepředstavitelné. Kancléř z řad Toryů, který může říct, že snížil daně, bude mít v srdcích straníků vždy zvláštní místo. To rovněž vysvětluje, proč se Osborne rád přirovnává k Nigelu Lawsonovi, který snížil hodnotu nejvyššího daňového pásma v roce 1988.“[8] Nigel Elliot však rychle dodává, že makroekonomická kondice Velké Británie na konci 80. let se značně lišila od té současné. „Každopádně Lawsonovy rozpočty daňových škrtů z let 1987 a 1988 byly předloženy v době ekonomického boomu, kdy se významně zvyšovaly reálné příjmy, ceny domů prorážely střechu a státní účet přetékal penězi. Nic z toho přitom nelze aplikovat na dnešní dobu.“[9]

Otázce celkové makroekonomické situace si všímá i David Blanchflower z New Statesman, který hned v úvodu svého komentáře odmítá argumentaci koaličního kabinetu, dle níž nelze současnou vládu vinit z nepříznivého stavu ekonomiky a z něho plynoucích doprovodných jevů (nízký či záporný kvartální růst HDP[10], nezaměstnanost či podzaměstnanost), neboť ty jsou výsledkem předchozí nerozvážné fiskální politiky New Labour. „Je načase, aby koaliční vláda po téměř dvou letech u moci přijala odpovědnost za hospodářské potíže, které sama způsobila. Za posledních 15 měsíců jsme ve skutečnosti nedosáhli žádného růstu, což je v přímém kontrastu s předchozími 15 měsíci, kdy byl za vlády Labour Party díky monetárním a fiskálním stimulům růst 31x větší než za George Osborna (respektive 3, 1% oproti 0, 1%). Poslední zveřejněná data ukazují, že od června 2010 do prosince 2011 veřejný sektor ztratil o 30 000 pracovních míst více, než byl soukromý sektor schopen vytvořit. Pro srovnání mezi prosincem 2009 a červnem 2010, tedy během posledních šesti měsíců labouristické vlády, soukromý sektor vytvořil 300 000 dalších pracovních míst oproti 60 000 pozic zrušených veřejným sektorem.“[11]

Pravicový tisk odráží útok

Při pročítání komentářů redakčního týmu konzervativního The Telegraph však britský čtenář musí nabýt dojmu, že se zde hovoří o úplně jiném rozpočtu, než který byl rozebírán na stránkách výše zmíněných periodik. Kupříkladu David Laws ve svém příspěvku „Rozpočet 2012: Ani ne tak riskantní hra jako skvělá strategie“ hbitě odráží levicovou argumentaci o kancléřově nezodpovědném riskování a píše: „(…) [kancléři Osbornovi – pozn. aut.] se podařil přímo politický puč – získal ohromné ovace od liberálních demokratů a konzervativců, zatímco labouristé působili zaskočeně a bezvýznamně.“[12] Dále dodává: „Navzdory počátečnímu skřípění byl toto velmi silný konzervativně-liberálně demokratický rozpočet připomínající nejlepší dny koalice v počátcích jejího vzniku. Byl radikální a kombinoval oboje - podporu podnikání i rovnost.“[13] Nutno dodat, že Laws je daleko větší měrou zaujatým komentátorem než ostatní přispěvatelé The Telegraph, neboť působí jako poslanec liberálních demokratů v House of Commons za obvod Yeovin, přesto v mnohém trefně líčí atmosféru na druhé straně politického spektra. Pravdou totiž zůstává, že britská média povětšinou neotiskují komentáře ideově nespřízněných politiků, či lépe řečeno, daní veřejní činitelé své myšlenky rovnou směřují do „bratrských“médií za „svými čtenáři, kteří jim rozumí“. Tato praxe přitom zajímavě odráží třídní rozdělení britské společnosti, které navzdory globalizaci a vzedmutí střední třídy dle mnohých stále silně přežívá.

Kupříkladu v jednom z příspěvků redakce The Telegraph, které vycházejí pod označením Telegraph View, z 18. března se píše: „Navzdory značnému informačnímu šumu a tlakům, které uvedení rozpočtu předcházejí, v něm lze vystopovat jasnou ústřední prioritu: kancléřovou povinností vůči národu bude přednést ve středu fiskální program, který podpoří podnikání, zajistí růst a pracovní místa.“[14] Ve stejném sloupku je rovněž nabízen naprosto odlišný pohled na snížení daňové zátěže pro bohaté: „Kontroverzní 50% pásmo daně pro ty, kteří vydělávají více než 150 000 liber, by mělo být zrušeno. Přestože se očekávalo, že [toto opatření – pozn. aut.] zajistí výnos 2, 6 miliardy liber, toto ambiciózní číslo bude po dokončení sčítání ze strany ministerstva financí s největší pravděpodobností redukováno na několik stovek miliónů, přičemž Institut pro rozpočtová studia[15] dokonce odhadl, že výsledný příjem může být i záporný. Fakt, že labouristé a noví dobří liberální demokraté se této daně stále drží, je typický pro nezměněnou touhu levice učinit bohaté chudými raději než chudé bohatými. Je samozřejmé, že bohatí by měli platit vyšší daně, ovšem ty by měly být nejenom praktické, ale i rozpočtově výnosné.“[16]

Kancléř však musí čelit i zcela opačné kritice zprava, která sice vítá jeho kroky, považuje je však za nedostatečně odvážné. Zde ční nad všechny ostatní příspěvek Frasera Nelsona s názvem „George Osborne se stává odvážnějším s každým rozpočtem – stále to však není dost“. V něm kupříkladu naráží na fakt, že pouhé 5% snížení daní pro nejbohatší nedonutí movité Brity, kteří již odklonili své účetnictví do různých daňových rájů, k návratu. „To co hýbalo novinovými titulky, neotřese ekonomikou! Pokud 50% daň odrazovala ty, kteří vytváří bohatství, 45% sazba těžko zapříčiní hromadný návrat emigrantů na Heathrow.“[17] Zajímavé však je, že v některých otázkách se oba proudy shodují. Jedná se především o neschopnost vlády podniknout kroky vedoucí k růstu hospodářství, snížení nezaměstnanosti a udržení vynikajícího AAA ratingu. „Minulý rok touto dobou hovořil David Cameron o „nejvíce růstovém rozpočtu za poslední generaci“, mnozí se však mohou dotazovat, zdali to byla pravda. (…) Tento rok jsme slyšeli radikální často až revoluční rozpočtové návrhy: snížit nejvyšší daňovou sazbu, snížit daně nejchudším a zavést regionálně ovlivněné vyjednávání o odměnách pracovníků ve veřejném sektoru[18] (a tím rozbít centralizovanou moc odborů). Ovšem ovlivní to nějak pracovní místa? OBR[19] říká, že pro to nejsou dostatečné důkazy.“[20] Další oblastí, na níž se jednoznačně shodnou oba tábory, je nedostatek empatie ze strany kancléře směrem k nižším příjmovým skupinám a střední třídě, tedy vrstvám, jejichž životní úroveň je díky úsporným opatřením a pokulhávající ekonomice nejvíce vystavena ohrožení. The Telegraph View z 25. března do svého titulku vložil poměrně zásadní konstatování: „Kancléř ukazuje nedostatek pochopení pro lidi, kteří budou platit nejvíc.“[21] Níže pak dokonce uvádí, že „kancléř selhal v úkolu přesvědčit společnost o zásluhách svého rozpočtu.“[22]

Vzhledem k markantní roztříštěnosti názorů výše zmíněných periodik proto nepřekvapí, že si neutrální zpravodajská média stále drží vysokou přízeň Britů. Závěrem se tedy podívejme na komentář věhlasného Nicka Robinsona z BBC, který ve svém příspěvku „Rozpočet pro miliony nebo pro milionáře?“ po stručném shrnutí všech podstatných Osbornových návrhů píše: „Staré politické pravidlo říká, že nikdo nemůže vyhrát volby se slibem zvýšení daní. Budou napsána nová pravidla, která říkají, že nikdo nemůže vyhrát volby tím, že seškrtá daně bohatým v době úsporných opatření.“[23]

Závěr

V pořadí již třetí rozpočet předložený kancléřem Georgem Osbornem vyvolal značný rozruch již v době své tvorby, kdy docházelo ke střetu mezi premiérem a kancléřem, kteří se oba nacházeli pod tlakem svých poslanců požadujících naplnění tradičně konzervativních ideálů, a Nickem Cleggem, jenž se zoufale snažil změnit image liberálních demokratů jako menšího koaličního partnera, který je ve všech důležitých programových otázkách válcován ze strany početnějších Toryů. Samotná Osbornova středeční řeč před House of Commons poté spustila lavinu komentářů, která může snadno sloužit jako zjednodušená případová studie na téma ideologické rozdělení předních britských tiskových médií. Kancléř ve své řeči předestřel řadu opatření, která by měla v celkovém souhrnu příjmů a výdajů vytvořit relativně neutrální rozpočet a udržet tak koncept „we are all in it together“. Komentátoři však své analýzy povětšinou zúžili pouze na kontroverzní téma snížení 50% daně pro osoby vydělávající více než 150 000 liber ročně. Zatímco levicově orientovaná periodika jako The Guardian či New Statesman podrobila kancléře tvrdé kritice a obvinila jej z rozvracení sociálního smíru, pravicový The Telegraph tento krok uvítal, naopak v některých případech požadoval ještě tvrdší postup. Všechna zmíněná média přitom v Osbornově projevu postrádala dostatečné gentlemanství a vyjádření soucitu s níže příjmovými skupinami obyvatel, na něž krize dopadá nejcitelněji.

Vzhledem k chmurným odhadům růstu světové či lépe řečeno západní ekonomiky je možné ze strany kancléře očekávat další kontroverzní a tvrdá opatření k udržení tempa snižování rozpočtových deficitů. Ideově polarizovaná britská média proto jistě ještě přinesou řadu dalších osobitých komentářů, jejichž analyzování může být inspirující nejen pro občany Spojeného království.

Autor je zástupcem šéfredaktora e-Polis

Zdroje:

Blanchflower, David. This budget mayhavebeenour part-timeChancellor´s last chance. New Statesman. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.newstatesman.com/economy/2012/03/sector-tax-chancellor-hours
Britainneeds a Budget forgrowth and enterprise. TheTelegraphView. TheTelegraph. 18/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/comment/telegraph-view/9150309/Britain-needs-a-Budget-for-growth-and-enterprise.html
Budget 2012: George Osbornemustlearn to carrythe country withhim. TelegraphView. TheTelegraph. 25/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/comment/telegraph-view/9164661/Budget-2012-George-Osborne-must-learn-to-carry-the-country-with-him.html
Elliot, Larry. Budget 2012: Cynical, deluded, regressive. TheGuardian. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/uk/2012/mar/21/budget-2012-cynical-deluded-regressive
Laws, David. Budget 2012: Not so much a gamble, more a grand strategy. TheTelegraph. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9158117/Budget-2012-Not-so-much-a-gamble-more-a-grand-strategy.html
Nelson, Fraser. George Osbornegetsbolderwitheach Budget – but it´sstill not enought. TheTelegraph. 22/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9160634/George-Osborne-gets-bolder-with-each-Budget-but-its-still-not-enough.html
Robinson, Nick. Budget – formilionsorformillionairs? BBC News. UK Politics. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-17444677
Watt, Nicolas. Willthe 2012 budget do enough to change Lib Dem´sfortune?TheGuardian. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/uk/2012/mar/21/2012-budget-lib-dems-fortunes

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Text neprošel jazykovou korekturou

Titulní fotografie stažena z: http://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/02172/budgetBox_2172849b.jpg

[1] Watt, Nicolas. Willthe 2012 budget do enough to change Lib Dem´sfortune?. TheGuardian. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/uk/2012/mar/21/2012-budget-lib-dems-fortunes

[2] Jednalo se o britské socialistické hnutí, jež zahájilo svoji činnost v druhé polovině 19. století. Mnoho jeho členů stálo u zrodu moderní Labour Party a Fabiáni dodnes působí jako jedna z přidružených organizací této politické strany, jíž slouží jako think tank.

[3] Jedná se o osoby, jejichž zdanitelný příjem přesahuje 150 000 liber ročně.

[4] Poznámka se vztahuje k výroku „We are all in it together“, který byl ze strany současného koaličního kabinetu používán k nastínění postupu záchrany veřejných financí skrz přispění všech složek společnosti.

[5] Citováno z: Elliot, Larry. Budget 2012: Cynical, deluded, regressive. TheGuardian. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/uk/2012/mar/21/budget-2012-cynical-deluded-regressive

[6] Jedná se o část z přijmu fyzických osob, kterou si daňový poplatník může ponechat, aniž by z ní odváděl daň z přijmu fyzických osob. Výše této částky je odvislá od věku poplatníka a velikosti jeho celkového zdanitelného přijmu za vymezený rok. Ministr financí Osborne ve svém rozpočtu navrhl zvýšení částky o 1100 liber na úroveň 9205 liber ročně. Zdroj číselných údajů: http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9157835/Budget-2012-key-points.html Více o výpočtu Personal allowance se můžete dozvědět na adrese: http://www.hmrc.gov.uk/incometax/personal-allow.htm

[7] Citováno z: Elliot, Larry. Budget 2012: Cynical, deluded, regressive. TheGuardian. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/uk/2012/mar/21/budget-2012-cynical-deluded-regressive

[8] Citováno z: Watt, Nicolas. Willthe 2012 budget do enough to change Lib Dem´sfortune?. TheGuardian. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/uk/2012/mar/21/2012-budget-lib-dems-fortunes

[9] Citováno z: Elliot, Larry. Budget 2012: Cynical, deluded, regressive. TheGuardian. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/uk/2012/mar/21/budget-2012-cynical-deluded-regressive

[10] Osbornův rozpočet upravuje odhady ročního růstu HDP v budoucích letech na tyto hodnoty: 2012 – 0, 8%, 2013 – 2%, 2014 – 2, 7% a 2015-2016 – 3% - Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9157835/Budget-2012-key-points.html Více o způsobech, jakými chce kancléř těchto čísel dosáhnout na webu HM Treasury: http://www.hm-treasury.gov.uk/budget2012_supporting_growth.htm

[11] Citováno z: Blanchflower, David. This budget mayhavebeenour part-timeChancellor´s last chance. New Statesman. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.newstatesman.com/economy/2012/03/sector-tax-chancellor-hours

[12] Citováno z: Laws, David. Budget 2012: Not so much a gamble, more a grand strategy. TheTelegraph. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9158117/Budget-2012-Not-so-much-a-gamble-more-a-grand-strategy.html

[13] Tamtéž.

[14] Citováno z: Britain needs a Budget for growth and enterprise. The Telegraph View. TheTelegraph. 18/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/comment/telegraph-view/9150309/Britain-needs-a-Budget-for-growth-and-enterprise.html

[15] V originále Institute forFiscalStudies.

[16] Citováno z: Britain needs a Budget for growth and enterprise. The Telegraph View. TheTelegraph. 18/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/comment/telegraph-view/9150309/Britain-needs-a-Budget-for-growth-and-enterprise.html

[17] Citováno z: Nelson, Fraser. George Osbornegetsbolderwitheach Budget – but it´s still not enough. TheTelegraph. 22/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9160634/George-Osborne-gets-bolder-with-each-Budget-but-its-still-not-enough.html

[18] Jedná se o návrh svázat platy zaměstnanců ve veřejném sektoru se mzdami pracovníků soukromého sektoru v daném regionu. Měla by tak vymizet praxe, kdy jsou odbory centrálně vyjednané platy často mnohokrát vyšší než mzdy odvíjející se od ekonomické situace v jednotlivých regionech.

[19] Zkratka pro Office of Budget Responsibility. Jedná se o koaliční vládou zřízenou nezávislou agenturu, která by měla předkládat ministru financí doporučení v rozpočtových otázkách. Více na: http://budgetresponsibility.independent.gov.uk/

[20] Citováno z:Nelson, Fraser. George Osborne gets bolder with each Budget – but it´s still not enough. The Telegraph. 22/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9160634/George-Osborne-gets-bolder-with-each-Budget-but-its-still-not-enough.html

[21] Citováno z: Budget 2012: George Osborne must learn to carry the country with him. Telegraph View. The Telegraph. 25/3/2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/comment/telegraph-view/9164661/Budget-2012-George-Osborne-must-learn-to-carry-the-country-with-him.html

[22] Tamtéž.

[23] Citováno z: Robinson, Nick. Budget – for milions or for millionairs? BBC News. UK Politics. 21/3/2012. Dostupné na: http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-17444677

Jak citovat tento text?

Železný, Jan. Osbornův „přelomový rozpočet 2012“ pod palbou - příklad ideové profilace britských médií [online]. E-polis.cz, 26. březen 2012. [cit. 2025-05-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/osbornuv-prelomovy-rozpocet-2012-pod-palbou-priklad-ideove-profilace-britskych-medii.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Jan Železný

Od září 2011 působí jako zástupce šéfredaktora E-Polis. Narodil se v "revolučním roce" 1989 v Ostrově u Karlových Varů, kde v květnu 2009 maturoval na tamním gymnáziu. Během studia se pravidelně účastnil Pražského studentského summitu - Modelu OSN. Je držitelem prestižní Ceny Bronislavy Müllerové, Ceny Josefa Škvoreckého (v kategorii próza) a několika dalších studentských ocenění. Se svou prací o americké zahraniční politice v meziválečném Vietnamu získal roku 2009 druhé místo na celostátní přehlídce Středoškolské odborné činnosti (SOČ) ve Dvoře Králové. V současné době vyjednává s nakladateli o jejím knižním vydání. Studuje na ZČU v Plzni bakalářské obory Britská a americká studia a Politologie. Ve svých článcích se zabývá především politickým a ekonomickým děním ve Spojených státech amerických a Velké Británii, do jeho zájmu však spadají rovněž země východní Asie. Hovoří anglicky a rusky. Mezi jeho záliby patří studium moderní historie a politiky, je vášnivým čtenářem a hráčem na elektrickou baskytaru. Praktikuje jógu a asijská duchovní cvičení, neblahá osobní zkušenost s českým zdravotnictvím jej rovněž přivedla ke studiu léčitelství a alternativní medicíny. Miluje stará anglická auta a denně sleduje světové finanční trhy. Jeho snem je život a studium ve Velké Británii.

[Nahoru ↑]