Občanská společnost: Spory mezi generalisty, maximalisty a minimalisty

„V souvislosti s procesem globalizace i evropské integrace probíhá v sociálních vědách intenzivní diskuse o tom, jaký empirický koncept občanské společnosti je pro pojmenování sociálních předpokladů demokracie i pro její budoucí rozvoj či přežití nejrelevantnější“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 29).

Občanská společnost: Spory mezi generalisty, maximalisty a minimalisty

„V souvislosti s procesem globalizace i evropské integrace probíhá v sociálních vědách intenzivní diskuse o tom, jaký empirický koncept občanské společnosti je pro pojmenování sociálních předpokladů demokracie i pro její budoucí rozvoj či přežití nejrelevantnější“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 29).

Občanská společnost získávala v měnící se době různé funkce, přičemž „obsah a rozsah jednotlivých společenských sfér, které vnímáme jako občanskou společnost, a které občanskou společností nazýváme, je v závislosti na celkové instrumentaci společenského systému různý“ (Brokl, 2002: 23). Definice pojmu občanská společnost prošla významovým i obsahovým posunem a je předmětem mnoha diskusí.

Existuje velmi mnoho možných významů a interpretací občanské společnosti, je proto nezbytné stále počítat s jejími různými významy a kontexty. Koncepty občanské společnosti se nám snaží nabídnout vize vzájemných vztahů mezi demokracií, soukromou sférou, veřejnou sférou, trhem a občanem.

Občanská společnost z hlediska strukturně-normativního pohledu je interpretována ve třech základních proudech, které lze označit jako generalistický proud, maximalistický proud a minimalistický proud. Každý z těchto proudů vnímá termín občanská společnost (až zásadně) jinak.

Generalisté, jak uvádí Müller (Müller, 2002: 68), vnímají v jistém smyslu občanskou společnost jako konkurenční pojem k demokracii. Pod pojmeme občanská společnost vidí existenci omezené a odpovědné autority, přičemž „poukazují na historickou, teoretickou i pragmatickou spjatost vývoje občanské společnosti s takovou veřejnou autoritou“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 34). Podobnou argumentaci využívají i v otázce trhu, který vnímají jako neodmyslitelnou součást občanské společnosti a občanskou společnost jako neodmyslitelnou součást trhu. Podle generalistů učí trh občany odpovědnosti, názorové pluralitě, toleranci a dobrovolnému sebeomezování, což jsou důležité předpoklady fungující občanské společnosti. Představiteli generalistického konceptu občanské společnosti jsou například Ernest Gellner a Victór Pérez-Díaz.

Blízko ke generalistickému pojetí občanské společnosti mají maximalisté. Maximalisté vidí občanskou společnost jako zastřešující koncept, který Jeffrey Alexander nazývá „deštníkový koncept“ – umbrella-like concept (Alexander podle Müller, 2002: 68). „Označuje platformu institucí mimo rámec státu, zahrnuje tržní hospodářství a jeho instituce, veřejné mínění, vládu práva, politické strany, veřejné i soukromé asociace, nejrůznější formy společenské spolupráce, jež vytvářejí závazky a zakládají vztahy důvěry“ (Müller, 2002: 68). Občanská společnost je zde tedy chápána jako vše co není stát, tedy jako oblast nezávislá na státu. I pro maximalisty je neodmyslitelnou součástí občanské společnosti tržní hospodářství, které poskytuje zásadní oporu občanské společnosti. Představiteli maximalistického pojetí občanské společnosti jsou například John Keane a Charles Taylor, z českého prostředí pak například Petr Pithart nebo Václav Havel.

Třetím pojetím občanské společnosti je minimalistický přístup, který čerpá především z Alexise de Tocquevilla a Antonia Gramsciho. Minimalisté vidí občanskou společnost jako oblast mimo stát, mimo ekonomiku a trh i mimo ostatní části společnosti. „Občanská společnost je definována jako sféra či subsystém společnosti, jež je analyticky a do jisté míry také empiricky oddělena od sféry politiky, ekonomiky a náboženského života. I když je občanská společnost sama o sobě závislá na zdrojích a vstupech ze sféry politického života, ekonomických institucí a širšího kulturního kontextu, představuje samostatnou sféru společenské solidarity. (…) Jde o sféru solidarity, v níž je do určité míry postupně definován a posilován jistý druh univerzálního společenství“ (Alexander podle Müller, 2002: 69).

Jak uvádí Müller (Müller, 2002: 68 - 75), občanská společnost podle minimalistů představuje určité kulturní předpoklady, tradice, hodnoty, normy a sdílené mravy. Jedná se o hodnotový konsensus, který může efektivně fungovat v případě zralého veřejného mínění, bohatého občanského života, zájmu o obecné blaho a úctě k právu. Neodmyslitelnou součástí tohoto konceptu je důraz na občanské ctnosti a orientace na obecné blaho. Občanská společnost umožňuje nalézt vzájemnou identitu jinak separovaným jedincům, je nositelkou univerzálních a transcendentních hodnot.

Trh a stát podle minimalistů nevytvářejí a nepodporují společenskou solidaritu, naopak se domnívají, že občanská společnost stojí v opozici proti státu a trhu a měla by poskytovat zázemí pro jejich transformaci. Představiteli minimalistického pojetí občanské společnosti jsou například Jeffrey Alexander nebo Edward Shils, přičemž toto pojetí je většinou nejblíže zástupcům neziskového nevládního sektoru.

Základní spor mezi generalistickým, maximalistickým a minimalistickým pohledem na občanskou společnost spočívá v samotném konceptu občanské společnosti a otázce trhu. V tomto sporu stojí maximalisté a generalisté na straně jedné a minimalisté na straně druhé.

Minimalistické pojetí definuje občanskou společnost jako to, co maximalisté definují jako veřejnou sféru. Jak uvádějí Dohnalová, Malina a Müller (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 30 – 33), minimalisté odmítají uznat existenci systematických vazeb mezi jednotlivými částmi toho, co maximalisté definují jako občanskou společnost, tedy že trh ani stát nevytváří podmínky a oporu společenské solidaritě. Naopak minimalisté mezi státem, trhem a občanskou společností vidí zásadní konflikty. Je to právě „relativní asymetrie ekonomických zdrojů, jež je charakteristická pro ekonomiku, která je sférou materiálních a sobeckých zájmů, má tendenci negativně ovlivňovat i občanskou sféru. Občané bez ekonomického úspěchu či bohatství často obtížněji komunikují v občanské sféře a získávají si respekt jejich institucí či spoluobčanů“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 30).

Z minimalistického pohledu je občanská společnost od státu a trhu oddělena, navíc by však měla vytvářet ochranný val před útiskem ze strany státu, trhu či jiných společenských sfér a vytvářet základy pro jejich transformaci.

Důležitými aspekty minimalistického pohledu na občanskou společnost je dobrovolnost, netržní orientace chování a minimální míra hierarchizace, které jsou předpokladem k vedení otevřeného dialogu. Minimalisté definují jako základní formy občanské společnosti především dobrovolné asociace a sociální hnutí, které právě tyto aspekty podle minimalistů splňují.

Nová sociální hnutí, která v sobě obsahují aspekty dobrovolnosti, netržně orientovaného chování a minimální míru hierarchizace, jsou podle minimalistů jednou ze základních forem občanské společnosti. Kritika však uvádí, že „stejně jako i jiné asociace, také ty dobrovolné se mohou vyznačovat podle slavného Michelsova zákona silnou tendencí k oligarchizaci. (…) Všechny dobrovolné asociace jsou exklusivní kluby a členství v nich vyžaduje respektování jistých hodnot a idejí. Z tohoto hlediska mohou být často velmi intolerantní a pokud jejich členové nemají správné mínění či nejednají v souladu s ním, mohou být ostatními členy vyloučeni“ (Ahrne podle Müllera, 2002: 74).

Generalisté i maximalisté se domnívají, „že tržní hospodářství založené na soukromém vlastnictví a veřejná sféra naznačující dobrovolnou aktivitu jsou teoreticky komplementární a pragmaticky spřízněné“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 31), tedy že mezi nimi existují pojící články. Rozvoj občanské společnosti je historicky spojen s rozvojem tržního hospodářství, tedy především s diskusí o ekonomických otázkách a daňové politice. Trh podle generalistů a maximalistů kultivuje občany, učí je odpovědnosti, názorové pluralitě, toleranci a názorovému sebeomezování a je neodmyslitelnou součástí občanské společnosti, jako je občanská společnost neodmyslitelnou součástí trhu. Občanství v sobě podle maximalistů a generalistů zahrnuje „jednak schopnost formulovat svůj vlastní názor, své požadavky a sledovat své cíle, tedy jakousi občanskou autonomii. Jednak schopnost omezit se a dosahovat kompromisu vycházející z uznání legitimity (alespoň částečně) také požadavků, cílů a názorů druhých, které se uplatňují také na trhu.

Jak uvádí Sirico (Sirico, 1996: 7), tržní hospodářství nemůže existovat v politickém nebo morálním vakuu, je vázáno na decentralizované, demokratické uspořádání, které počítá s vyjádřením zájmů a kulturních rozdílů. Vláda zákona, zdravá soutěživost a svoboda volby vede k vytvoření nejpokojnější a nejlepší společnosti založené na občanské a společenské spolupráci.

Jak uvádí Pérez-Díaz (Pérez-Diáz podle Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 31 – 32), minimalisté mají tendenci přeceňovat racionální charakter veřejné sféry a racionální výměnu argumentů. Schopnost vytvořit si vlastní názor, docházet ke kompromisu či prosazovat vlastní cíle apod. není utvářena v důsledku pouhé racionální debaty, ale na základě praktické zkušenosti, kterou lidé získávají účastí na trhu.

Podle Gellnera je navíc občanská společnost s tržním hospodářství provázána ještě daleko více. Občanská společnost je z hlediska své legitimity závislá na ekonomickém růstu. „Každý politicky autoritativní či dokonce totalitní režim, který toleruje autonomní hospodářství, neúmyslně vytváří podle Gellnera také občanskou společnost nebo alespoň společenský potenciál pro její vznik“ (Gellner podle Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 32)

Podle Müllera (Müller, 2002: 78) by neměl vzniknout dojem, že trh je pro generalisty a maximalisty jedinou podmínkou existence občanské společnosti. Podle maximalistů a generalistů by však nejen trh a stát měl být podrobován kritice za snahu manipulovat s veřejností a vychovávat si své občany, ale kritickému oku by měla podléhat i například média, odbory, politické strany či různá sdružení.

Další oblastí sporu mezi generalisty, maximalisty a minimalisty je globální občanská společnost. Minimalisté často vyslovují obavu, že právě globální trh ohrožuje lokální občanské společnosti, neposkytuje „mnoho podpory pro vytváření pocitu solidarity a loajality v rámci lokálních občanských společností“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 33). Jako východisko spatřují minimalisté globalizaci i občanského sektoru, který by byl schopen vytvářet obrannou hráz globální ekonomice.

Myšlenku chápání občanské společnosti jako ochranného valu před silami globalizace podporuje i analýza Daniely Obradovic (Obradovic podle Rakušanová, Stašková, 2007: 35), která při zkoumání role občanského a sociálního dialogu poukazuje na zjištění, že se hranice mezi sociálním a občanským sektorem smývají a navzájem doplňují, přičemž vytvářejí protiváhu dominantnímu postavení sféry produkce v procesu evropského vládnutí.

I maximalisté a generalisté vidí globalizaci jako nutnost, ovšem opět ze svého pohledu provázanosti trhu a veřejné sféry, tedy že globální trh může být součástí občanské společnosti, pokud i ta bude globální. Jak uvádějí Dohnalová, Malina a Müller (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 33) není toto podle maximalistů možné, pokud zde nebude existovat jednotný rámec politické odpovědnosti a kontroly trhu, a občanské sféry.

Spor mezi generalisty a maximalisty je charakterizován i existencí autority v občanské společnosti. Generalisté vidí jako součást občanské společnosti také existenci limitované, kontrolovatelné a odpovědné vlády, přičemž poukazují na historickou, teoretickou i pragmatickou spjatost občanské společnosti a veřejné autority. Generalisté vnímají občanskou společnost jako konkurenční pojem demokracii. Jak uvádí Gellner (Gellner podle Mülera, 2002: 80 – 81), termínem demokracie se rozumím spíše název pro soubor institucí, ale termín občanská společnost v sobě zahrnuje i společenský a kulturní kontext.

Maximalisté do konceptu občanské společnosti zahrnují spíše instituce mimo rámec státu, vládu práva apod. Je to právě jejich „deštníkový princip“ Jeffreyho Alexandra, který občanskou společnost definuje jako společnost mínus stát.

Nebezpečí minimalistického pojetí občanské společnosti spatřuje Peréz-Díaz (Peréz-Díaz podle Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 33) ve vytváření společnosti neodpovědných občanů, kteří budou odmítat odpovědnost za ekonomiku a politický systém.

Důležité je zde upozornit na „silné pouto minimalistického přístupu ke konceptu občanské společnosti s původní myšlenkovou tradicí občanské společnosti jako předpolitické reality. Termín občanské společnosti bývá, díky svému silnému morálnímu akcentu, někdy chápán v moderní sociologii jako synonymum pro označení morálně založené pospolitosti (Gemeinschaft), jež stojí proti formálně založené společnosti (Gesellschaft) a amorálnímu státu, jež je zprostředkovatelkou mezi mikrosférou rodiny a makrosférou státu“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 33).

Jednotlivé koncepty pojetí občanské společnosti nabízejí pohledy na chápání postavení a vztahů uvnitř občanské společnosti. V konfliktu mezi nimi vyvstávají zásadní otázky, tedy především role trhu a tržního hospodářství v občanské společnosti. Dovolím si převážně souhlasit s maximalistickým konceptem, který vidí trh jako neoddělitelnou část občanské společnosti.

Vznik občanské společnosti je historicky spojen s rozvojem tržního hospodářství a trh je s veřejnou sférou v neoddělitelném svazku. Trh nejen že učí občany jak prosazovat své vlastní cíle, ale i kompromisu, toleranci a především odpovědnosti. Je to pak především odpovědnost, která je v rozporu s minimalistickým pojetím občanské společnosti, kde hrozí vytvoření společnosti neodpovědných občanů.

Občanská společnost jako samostatný subsystém společnosti je podle mého názoru neudržitelná teorie, jelikož nelze stát a trh od společnosti oddělit. Občanská společnost nestojí ani mimo ani v opozici vůči státu a trhu, navzájem se ovlivňují, doplňují a závisí na sobě.

Teze že občanská společnost by měla vytvářet ochranný val je sympatická vize, a občanská společnost by jistě měla poskytovat prostor pro reflexi a pro základy transformace státu a trhu, nemůžeme jí však ultimativně oddělit. Jakékoliv hledání pevných hranic a valů je podle mého názoru v dnešní době nemožné, pouze intuitivně a přibližně chápeme a definujeme, kde hranice jsou, jak se pohybují apod.

Pojetí Občanské společnosti jako všeho co není stát, a kam jistě patří i tržní hospodářství, je realita. Občanská společnost (jak uvádějí minimalisté) jistě představuje určité kulturní předpoklady, tradice, hodnoty, normy a sdílené mravy. Občanská společnost je hodnotovým konsensem a může efektivně fungovat na základě zájmu o obecné blaho, avšak role vlastních sobeckých zájmů je neodmyslitelná.

Za pravdu však dle svého názoru musí dát minimalistům v otázce negativního vlivu trhu na občanskou společnost. Občané bez bohatství často obtížněji komunikují v občanské sféře, avšak to jen dokazuje neodmyslitelnou provázanost trhu a občanské společnosti, která jistě není pouze pozitivní avšak je. Postavení občanské společnosti mimo stát a trh však obtížnější komunikaci nemajetných občanů v občanské sféře nevyřeší. I zde po nějaké době dochází k vytváření hierarchických struktur, boji o vliv a moc a tendenci k oligarchizaci.

Občanská společnost by jistě měla být zárukou nezávislosti na státu a mít mimopolitický status, jelikož v dnešní době je „všeobecně považována za záruku svobody a demokracie a málokdo ze současných sociálních vědců i politiků pochybuje o tom, že demokracie nevystačí s pouhou soutěží politických stran, jež je občanům částečně zprostředkována médii, a do níž občané jednou za čas vstoupí prostřednictvím voleb“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 26). Občanská společnost by měla občanům nabízet především efektivnější zapojení do správy věcí veřejný. „Široká občanská participace může také představovat značnou mobilizaci zdrojů díky využití široce rozptýlených informací a znalostí zajistit tak větší kvalitu výstupu demokratického politického rozhodování“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 26)

Občanská společnost by měla představovat především „bohatou strukturu, kde dochází k vyhledávání, pojmenovávání a ověřování společenských zájmů a priorit, které podmiňují a ospravedlňují demokratický stát i politiku vlády. Zároveň zde také dochází k jisté selekci zájmů a hodnot“ (Dohnalová, Malina, Müller, 2003: 25).

Literatura

1. BROKL, L. (2002): Hledání občanské společnosti, In: Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 12/2002.
2. DOHNALOVÁ, M.; MALINA, J.; MÜLLER, K. (2003): Občanská společnost: minulost – současnost – budoucnost, In: Malina, J.: Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a příbuzných oborů. MU v Brně, Brno.
3. MÜLLER, K. (2002): Češi a občanská společnost: Pojem, problémy, východiska, Triton,Praha.
4. SIROKO, R., A. (1996): Občanské instituce a svobodná společnost, In: Bulletin Občanského institutu č. 61 září 1996, Občanský institut.
5. ŠAMALÍK, F. (1995): Občanská společnost v moderním státě, nakladatelství Doplněk,Brno.
6. RAKUŠANOVÁ, P.; STAŠKOVÁ, S. (2007): Organizovaná občanská společnost v České republice, Profesional Publishing, Praha.
7. ZNOJ, M. (1995): Naše současné spory o liberalismus, Aleko a centrum liberálních studií, Praha.

Autor: Bc. Martina Blafková

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Specifika života vietnamské komunity v ČR

Jak zkoumat politiku: Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích

Volby do Evropského parlamentu v České republice (2004)

Další články z rubriky

Transformace guerillového hnutí Tupamaros v politickou stranu

Otázka politických strán ako aktérov prechodu k demokracii

Teória demokracie a koncept verejného záujmu

Vložit komentář