Nové začátky a staré revoluce

15. duben 2009 Pavel P. Kopecký komentáře

Nové začátky a staré revoluce

Barack Hussein Obama změnil před třemi měsíci povolání. Vrcholný politik, senátor Spojených států vyhlásil ambiciózní záměr být prvotřídním rodinným lékařem. Jméno pacienta? – Propojené lidstvo. Černý „medicinman“ slibuje státi se mocným kouzelníkem, byť mediálním už je; tolik rozdal i protichůdných slibů. Oznámil revoluci v léčbě mnoha zhoubných chorob. Prozatím však pacientům s metastázami rozdává leukoplasti a antibiotika. Napravuje nejhorší, co způsobila ekonomická krize a jeho předchůdce, poněkud barbarský bílý šarlatán, jenž neprohlédl skrze kůže vigvamu do pověstné „globální vesničky“ cele planety.

OK, plán opustit pohusainovský Irák patřil ještě k volebním trhákům, i George W. Bush vposledku z Mezopotámie couval. Nezpochybnitelným radarem proměny ovzduší se stala washingtonská nabídka Ruské federaci – geopolitický kšeft antijaderného knoflíku. Z oficiálních komuniké supervelmoci současně zmizelo militantní názvosloví pro islámské teroristy. Od nich byl dosud v zaoceánské agendě kousek k vyhrožování Teheránu, a právě vůči kosmické mocnosti Íránu učinily Spojené státy, alespoň tak to má vypadat, malý krůček pro člověka...

Charismatický prezident USA vyhrál volby dílem proto, že prohrát po Bushovi by byl majstrštyk v dějinách přesvědčovacích kampaní, dílem kvůli šťastné sázce na moderní sdělovací techniku. Speciální programy vyhodnocovaly osobní stránky voličů a podle toho dostávali občané přesvědčovací dopisy na míru. V mezinárodním pokračování agitace za co nejlepší vizuální efekt zahlaholil novosvětský prezident na Středním východě, neboť prostřednictvím televize zamýšlel muž s islámskými kořeny oslovit šíitskou populaci. Nabídl odstřižení od vztahů minulosti (včetně vlastní prolongace sankcí), což znamená obrat o sto osmdesát stupňů. Nevíme, jak dlouho podaná ruka ke smíru vydrží, příliš na to nevsázejme, neboť právě teď dvojnásob platí, že silní nemají přátele, nýbrž své zájmy.

Když přetrvá nastíněný trend, uvidíme nevídané, uslyšíme neslýchané, a to od agresivní íránské revoluce přelomového roku 1979. Tehdejší svržení proamerického šáha nábožensky exaltovanými republikány Spojené státy natrvalo rozzuřilo: vyhlašovaly sankce, konaly podvratné akce, podporovaly „chemický“ Irák v osmileté válce (1980-1988). Zneužívaly obskurní výroky prezidenta Íránu Ahmadínežáda, všelijak je zkreslovaly, vytrhávaly z kontextu, přičemž počítaly s tím, že drtivá většina lidí západního světa netuší, kdo skutečně třímá v teokratickém státu moc či jak ji používá. O objektivním srovnávacím popisu s vnitřní i mezinárodní politikou musulmanských spojenců USA, například ortodoxní Saudské Arábie, nemohlo být řeči.

Jestli má – dejme tomu – nastat magický věk nápravy minulých chyb, potom bude mít Obama co dělat: krom řečeného existuje mnoho bolavých míst ve vazbách na rostoucí Indii a Čínu, emancipující se Latinskou Ameriku, na tradiční evropské spojence v NATO, ale i Turecko. Inu, je toho nad síly obyčejného smrtelníka. Obama bude muset doložit, že ovládá více než čáry, jimiž okouzluje davy a sdělovací prostředky.

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Nové začátky a staré revoluce [online]. E-polis.cz, 15. duben 2009. [cit. 2025-04-25]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/nove-zacatky-a-stare-revoluce.html>. ISSN 1801-1438.