Nobelova cena míru poslaná do čínského žaláře a následná reakce italských médií

24. listopad 2010 Jan Šesták komentáře

Liu Xiaobo ve svém žaláři získal veliké, prestižní a v neposlední řadě politické ocenění. Není jím nic jiného než Nobelova cena míru. Jako každý rok, udělení této ceny vyvolalo diskusi napříč politickou, vědeckou a mediální scénou. Právě na pohled z posledně zmiňovaných bych se chtěl v mém listopadovém příspěvku zaměřit. A jak bývá mým dobrým zvykem - na italskou mediální reflexi.

Nobelova cena míru poslaná do čínského žaláře a následná reakce italských médií

Liu Xiaobo ve svém žaláři získal veliké, prestižní a v neposlední řadě politickéocenění. Není jím nic jiného než Nobelova cena míru. Jako každý rok, udělení této ceny vyvolalo diskusi napříč politickou, vědeckou a mediální scénou. Právě na pohled z posledně zmiňovaných bych se chtěl v mém listopadovém příspěvku zaměřit. A jak bývá mým dobrým zvykem - na italskou mediální reflexi.

První článek, který bych Vám zde rád představil, vyšel v periodiku L´Espresso a autorem je Federica Bianchi. Její článek „Čína znovu naplňuje gulagy“[1] si všímá poměrů, kterým musí Liu Xiaobo čelit za své postoje k vládnoucí garnituře, tak jako mnoho jiných disidentů v říši středu. Ti samotní to nemají v Číně vůbec jednoduché, mnozí z nich jsou dnes uvězněni v zařízeních s označením „Laogai“, místní a mírnější verzí sovětského gulagu. Bianchi rozpoznává v klidném brýlatém profesorovi hrdinu Kafkových románů, a to v diktátorské byrokracii, chladném vězení a velikém nedorozumění. Bohužel i dnes tyto romány představují uchopitelnou realitu. Laogai je nástrojem, pracovním táborem, který má zlomit duševní i tělesnou sílu neposlušných oveček. Kdo vejde, nemá jistotu, že také vyjde. Na denním pořádku jsou takové praktiky, jako mučení elektrošoky, párátka v očích a genitáliích a jiné formy ponížení. Laogai není jen táborem obývaným disidenty, ale také různými minoritami, jako jsou Tibeťané či Ujgurové. Dle odhadů Foundation Laogai[2] zde bylo od roku 1949 uvězněno na 40 až 50 milionů vězňů. Mezi nimi je například třicet studentů, zatčených po nepokojích na náměstí Nebeského klidu roku 1989. Federica Bianchi zmiňuje také jiná jména čínského disentu, která podnítila čínské občany k aktivitě. Jsou jimi např.: Deshun Miao, Shi Xieshi či Liu Quan. Autorka článku poukazuje na to, že donedávna byl ve vysoké politice ve světě o tato jména pramalý zájem. Světové velmoci si nechtěly pokazit své obchodní vztahy s vlastníkem jednoho největšího trhu světa. Nobelova cena míru pro Liu Xiaoba může znamenat změnu postoje v bilanci lidská práva versus obchodní vztahy. Je možné, že světové velmoci podcenily diktátorský charakter Pekingu. Doufaly, že přes ekonomickou prosperitu dospěje Čína k demokratickému zřízení, ale to se nestalo. Čína se stala druhou největší ekonomikou světa, čínské univerzity pravidelně obsazují v ratingu srovnání s ostatními vzdělávacími centry příčky do dvacátého místa. Ač jsou zahraniční studenti vítaným zdrojem peněz, vládní garnitura musí mít strach z novátorských myšlenek. Být „disidentem“ jakoby se stalo módou dnešní Číny. Lidé z vládních postů, vědomi si své slabosti, ale i síly, umlčují všechny, kdo by se chtěl při příležitosti udělení Nobelovy ceny připomenout. Zmiňme se kupříkladu o ženě jménem Ding Zilin, vůdkyni matek padlých synů na náměstí Nebeského klidu, která zmizela ze svého bydliště v Pekingu. Připomeňme, že její sedmnáctiletý syn byl mezi prvními, který vykrvácel na dlažbě náměstí Tiananmen.

O cílech a tužbách disidentských skupin vypovídá profesor Xu Zhiyong, ten poskytl periodiku L´Espresso rozhovor. Věří, že změny v Číně jsou možné postupně zevnitř. Nejde o hledání destrukce, jde o nalezení konstruktivních řešení. Nejdůležitějším bodem se zdá mít možnost kontrolovat orgány státní moci, ne být aktivním politikem. Udělení Nobelovy ceny by mělo být pro čínské orgány impulzem ke snaze pochopení, co vlastně disidenti žádají. Xu Zhiyong se ke konci svého rozhovoru zasní a dodává, že občané v Číně si sice jsou více vědomi svých práv, na druhou stranu tím roste cenzura od vládních orgánů. Další jméno a další disident, profesor Fan Yafeng, bývalý korespondent „Sydney Morning Herald“, byl vyloučen ze svého zaměstnání na prestižní Akademii společenských věd. A důvod? Podpora politických reforem a náboženských svobod. Ve výčtu disidentů a potlačování lidských práv bych mohl pokračovat na tisících stran, listů.

Federica Bianchi ve svém příspěvku chtěla zdůraznit, že být disidentem v Číně není žádný med. Soudní procesy bez umožnění přivolaní svědků[3] a represe ze strany státních orgánů jsou na denním pořádku. Vývoj Charty 08, kterou k dnešnímu dni podepsalo přes deset tisíc lidí, bude ještě zajímavý. Ale na druhou stranu - co znamená pár desítek tisíc lidí pro zemi, kde žije přes 1 miliardu obyvatel? A opravdu platí slova Liu Xiaoba o tom, že krok ke svobodě vede přes vězení?

Co lze čekat, když britský premiér David Cameron s premiérem Číny Wen Jabao sedí u stolu ve Velké hale lidu na náměstí Nebeského klidu a za nimi visí obraz Velké čínské zdi? Na tuto otázku se snaží přijít dopisovatel deníku La Stampa Andrea Malaguti ve svém článku „Cameron v Číně, jde především o business“[4]. Na stole před nimi ležela smlouva za jednu miliardu dvě stě tisíc dolarů pro Rolls Royce. Ten ztratil na kapitálových trzích poté, co letadla Airbus-A 380 společnosti Qantas byla nucena nouzově přistát po závadě motoru, dodaném právě od společnosti Rolls Royce. Máme zde australské aerolinky a britské motory. Jak s tím souvisí Čína? Tak, že šestnáct strojů Airbus-A 330 bude do roku 2015 vyráběno v Číně. Hrou osudu ve stejné dny, kdy se Steve Miller, reprezentant Rolls Royceu, rozplýval nad danou dohodou, chtěl advokát Liu Xiaoba Mo Shaoping odletět s kolegou do Londýna. Ale co se nestalo, byl na letišti zastaven a poslán domů. Když se dotázal z jakých důvodů, bylo mu sděleno, že v rámci národní bezpečnosti.

Cameronova návštěva v Číně měla ohlas u britských zastánců lidských práv. Tázali se, proč s čínským protějškem nemluvil o problematice dodržování lidských práv v Číně. Odpověď v pořadu BBC zněla, že vztahy Velké Británie a Číny mají být silné a pevné, aby bylo možné dokázat věci, které nebyly formálně dohodnuty. Cameron hovořil o Číně, jak nemá ráda, když ji někdo veřejně pranýřuje. Sám je připraven mluvit o tom s prezidentem Číny Hu Jintao, ale s respektem, vzájemnou úctou a s vyloučením diktovaného tónu, co má Čína dělat. Následně byla stočena řeč zpět k penězům. Možná není divu, Cameronova návštěva znamená pro Velkou Británii obrat sto miliard eur ročně po dobu pěti let. Na závěr britský premiér dodal životní význam dohody pro Velkou Británii.

Další článek, který bych Vám rád představil, je příspěvek Claudie Astarity na internetových stránkách periodika Panorama[5]. Zabývá se v něm důvody, pro které byla Liu Xiaobovi udělena Nobelova cena míru. Liu Xiaobo žádá celospolečenskou diskusi o politických reformách své země. Centrální vláda v Pekingu je ochotna hovořit o reformách ekonomických, ale o politických nechce ani slyšet. Xiaobo není znám pouze jako lídr Charty 08, mnohým Číňanům se vryl do paměti jako dědic „Hnutí 4. května“. Shledal čínskou kulturní revoluci jako jizvu na literatuře i umění a reflektoval nejhezčí období čínské historie s dnešní dobou. Představuje pouto pro všechny generace čínských disidentů. Ti mladí mají na paměti jeho návrat z USA v roce 1989 na podporu studentského hnutí. Spolu s tchajwanskou zpěvačkou Hou Dejan zahájil protestní hladovku a po půlnoci téhož dne byl schopen jednat s vojenskými představiteli o evakuaci studentů z náměstí Nebeského klidu. Jak říká jeho žena Liu Xia, čínská vláda dělá vše proto, aby tohoto významného disidenta vymazala z paměti čínských občanů.

Na konci mého listopadového příspěvku, který tvořím těsně po výročí 17. listopadu, bych chtěl připomenout, že to není tak dávno, kdy i u nás se za nevhodné názory zavíralo do vězení. Jen s tím rozdílem, že v osmdesátých letech to byly tresty spíše exemplárního charakteru. Dnešní Čína se ale nebojí zajít k mnohem tvrdším represáliím a nezdráhá se nekompromisně vypořádávat s disidenty, kteří nejsou západnímu světu mediálně známi. Vyjmenované skutečnosti v mém článku jsou jen zlomkem toho, co se dostane na veřejnost a do sdělovacích prostředků.

Zdroje:

L´Espresso: 2010. Cina, si riempiono i gulag. L´Espresso. 8.11.2010, dostupné na: http://espresso.repubblica.it/dettaglio/cina-si-riempiono-i-gulag/2137780, 18.11.2010.
La Stampa: 2010. Cameron in Cina va a tuto business, La Stampa. 10.11.2010, dostupné na: http://www.lastampa.it/redazione/cmsSezioni/esteri/201011articoli/60307girata.asp, 19.11.2010.
Panorama.it: 2010. Liu Xiaobo: ecco perché ha vinto il Nobel per la pace. Panorama.it. 8.11.2010, dostupné na: http://blog.panorama.it/mondo/2010/10/08/liu-xiaobo-ecco-perche-ha-vinto-il-nobel-per-la-pace/, 19.11.2010.
www.laogai.org

Zajímavé odkazy:

www.silvioperilnobel.it

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Odpovědná korektorka: Bc. Hanka Stýblová

Titulní obrázek převzat z: http://www.afriscoop.net/journal/IMG/arton793.jpg

[1] L´Espresso: 2010. Cina, si riempiono i gulag. L´Espresso. 8.11.2010, dostupné na: http://espresso.repubblica.it/dettaglio/cina-si-riempiono-i-gulag/2137780, 18.11.2010.

[2] Více informací je dostupných na internetové stránce www.laogai.org.

[3] Uveďme příklad občana Huang Qi, internetového průkopníka v Číně, kdy jeho stránky www.64tianwang.com byly zakázány a sám je vězněn v Chuandong nel Sichuan, v žalostném stavu bez lékařské pomoci. Neučinil nic horšího, než že se snažil najít spravedlnost pro oběti zemětřesení, které zasáhlo Čínu.

[4] La Stampa: 2010. Cameron in Cina va a tuto business, La Stampa. 10.11.2010, dostupné na: http://www.lastampa.it/redazione/cmsSezioni/esteri/201011articoli/60307girata.asp, 19.11.2010.

[5] Panorama.it: 2010. Liu Xiaobo: ecco perché ha vinto il Nobel per la pace. Panorama.it. 8.11.2010, dostupné na: http://blog.panorama.it/mondo/2010/10/08/liu-xiaobo-ecco-perche-ha-vinto-il-nobel-per-la-pace/, 19.11.2010.

Jak citovat tento text?

Šesták, Jan. Nobelova cena míru poslaná do čínského žaláře a následná reakce italských médií [online]. E-polis.cz, 24. listopad 2010. [cit. 2024-10-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/nobelova-cena-miru-poslana-do-cinskeho-zalare-a-nasledna-reakce-italskych-medii.html>. ISSN 1801-1438.