Nezlomná Železná lady

13. duben 2013 Aneta Caltová komentáře

V pondělí 8. dubna 2013 zemřela historicky první žena v roli ministerské předsedkyně Velké Británie, baronka Margaret Thatcherová. Bylo jí 87 let. Margaret Thatcherová, přezdívaná „Železná lady“ pro svoji tvrdost a neústupnost, sehrála v dějinách Spojeného království obrovskou roli. Zosobňovala britské hodnoty a tradice, dokázala zemi vyvést ze státního dluhu, snížila inflaci a přispěla k obrovskému rozmachu privatizace, který se následně rozšířil i do zemí kontinentální Evropy. V čele Konzervativní strany byla dlouhých 15 let, zemi jako premiérka vedla 11 roků.

V pondělí 8. dubna 2013 zemřela historicky první žena v roli ministerské předsedkyně Velké Británie, baronka Margaret Thatcherová. Bylo jí 87 let.

Margaret Thatcherová, přezdívaná „Železná lady“ pro svoji tvrdost a neústupnost, sehrála v dějinách Spojeného království obrovskou roli. Zosobňovala britské hodnoty a tradice, dokázala zemi vyvést ze státního dluhu, snížila inflaci a přispěla k obrovskému rozmachu privatizace, který se následně rozšířil i do zemí kontinentální Evropy. V čele Konzervativní strany byla dlouhých 15 let, zemi jako premiérka vedla 11 roků. Po své rezignaci v roce 1990 zůstala nadále politicky aktivní a zasedala pravidelně ve Sněmovně Lordů. V roce 1992 byla povýšena do šlechtického stavu a byl jí udělen titul baronky.

Margaret Thatcherová jako symbol britského konzervatismu

Margaret Thatcherová se stala ministerskou předsedkyní Velké Británie po vítězství konzervativců ve volbách v roce 1979. Ihned po nástupu do funkce si stanovila několik cílů: zastavit hospodářský propad, omezit roli státu v oblasti ekonomiky a posílit pozici Velké Británie v rámci zahraniční politiky – poslední zmíněné se jí podařilo zejména díky spolupráci s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Základními aspekty její politiky se staly tradicionalismus a důraz na britskou národní identitu.

„Politika Konzervativní strany za vlády Thatcherové nabídla prakticky vše, co konzervatismuchtivý zájemce může hledat: důraz na svobodu a zároveň odpovědnost jedince, podpora rodiny jako přirozeného lidského prostředí a důsledné hájení britských národních zájmů. Thatcherová byla oddána myšlence subsidiarity – až tam, kde nestačí jedinec a soukromý sektor, má zasahovat stát – a v intencích záměrů Margaret Thatcherové to znamenalo omezit stát pouze na obranu země a udržování společenského pořádku“ (Klíč, 11/2005).

V oblasti ekonomiky byla Margaret Thatcherová zastánkyní monetarismu. Principy monetarismu viděla jako nejvhodnější nástroj ke stabilizaci hospodářství. Prioritou pro ni bylo v první řadě zkrocení inflace, čehož dosáhla silnou redukcí vládních výdajů. Po svém nástupu do funkce se musela vypořádat zejména s dluhy předchozí labouristické vlády, za níž se inflace vyšplhala přes 20 %. Vysokou inflaci se jí podařilo zkrotit do čtyř let – v roce 1983 činila už pouhých 3,7 %[1]. Snížení inflace vedlo k výraznému nárůstu nezaměstnanosti a vlně protestů, ale do konce 80. let nadměrná nezaměstnanost začala opět postupně klesat.

Na začátku své vlády se Thatcherová musela vypořádat také s odbory, které se za labouristů těšily silnému postavení. V oblasti domácí politiky se zasloužila o zpřísnění trestů pro veškeré zločiny a provedla radikální daňové reformy – odmítala dosáhnout „sociální spravedlnosti“. Jejím cílem byla zejména podpora spoření, soukromého vlastnictví, vlastnictví akcií a privatizace státního a obecního majetku. Výsledkem reforem bylo snížení daní a zjednodušení celého daňového systému. Masivní privatizace měla regenerační účinek na britskou ekonomiku – došlo k zefektivnění privatizovaných společností, zesílení konkurence a v neposlední řadě přísunu obrovských sum do státní pokladny, jež posloužily ke splacení dluhu a dokonce k dosažení přebytku.

Skeptický postoj k evropské integraci

Margaret Thatcherová, v 80. letech považovaná za spíše protievropskou političku, členství Velké Británie v Evropském společenství nikdy nekritizovala, ačkoliv měla četné výhrady k určitým aspektům evropské integrace (jak dávala obzvláště najevo ve svých projevech těsně před a po své rezignaci). Vztah Thatcherové k integraci Evropy můžeme rozdělit do tří etap: první období bylo spíše proevropské – silně podporovala jednotný trh v rámci ES, ale její podpora byla oslabena sporem o výši britského příspěvku do společného rozpočtu. Ve druhém období byl její přístup asi nejvřelejší, především díky pokrokům ve vytváření společného trhu. Ve třetí etapě ale došlo k rozladění proevropské atmosféry, a to z několika důvodů: kvůli diskusím o vytváření „sociální dimenze“ ES (kterou konzervativci kritizovali), kvůli svolání mezivládních konferencí o politické a měnové unii (Velká Británie ji odmítala) a v neposlední řadě kvůli otázce znovusjednocení Německa (jež si Thatcherová osobně nepřála)[2].

V září roku 1988 přednesla Thatcherová v belgických Bruggách svůj slavný kritický projev vůči evropské integraci. Vyjádřila se pro úzkou spolupráci svrchovaných států, která podle ní měla být založena na dobrovolnosti. Zdůrazňovala, že k takové spolupráci není třeba, aby moc byla řízena úředníky z jednoho centra (Brusel) a že by bylo velice škodlivé snažit se přitom potlačit národní identity členských států. „Evropa bude silnější právě proto, že má Francii jako Francii, Španělsko jako Španělsko, Británii jako Británii – s jejich vlastními zvyky, tradicemi a identitou“ (Thatcher, 1988). Tímto výrazně odporovala myšlence jednoho „evropského národa“. Dále Thatcherová zmínila potřebu podpory podnikání ze strany ES, zejména umožnění volného obchodu. V této souvislosti poukázala na nesmyslnost zavádění centrálního plánování a nadměrnou regulaci, která by podle ní měla za důsledek zvyšování ceny práce a škodlivý účinek na konkurenceschopnost ES v rámci celého světa. Vyzdvihla i fakt, že Evropa by neměla být protekcionistická, ale naopak otevřená světu. Byla přesvědčená, že je nezbytné, aby evropské země pokračovaly ve zlepšování podmínek volného obchodu na celosvětovém poli a získaly tak odpovědnost vůči méně rozvinutějším zemím. Ty totiž pro své ekonomiky potřebují využít příležitost obchodovat na mezinárodním poli více než cokoliv jiného. V neposlední řadě v projevu zdůraznila nutnost opírat obranu států Evropy o jejich členství v NATO a nebudovat společnou evropskou obranu jako alternativu k euroatlantické vojenské spolupráci. Podle Thatcherové se měl na rozvoj společné obrany ES klást důraz jen do té míry, do jaké by byl brán jako příspěvek k celkovému posílení Evropy.

Na závěr několik nejslavnějších výroků slavné britské političky.

„Kde je svár, vnesme soulad. Kde je omyl, vnesme pravdu. Kde jsou pochyby, vnesme víru. A kde je zoufalství, vnesme naději.“ (4. 5. 1979)

„Je mi jedno, jak moc moji ministři mluví, pokud udělají to, co řeknu já.“ (1980)

„Domov je místo, kam chodíte, když nemáte nic lepšího na práci.“ (1990)

„Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach...“ (z knihy Umění vládnout, 2002).

Odpovědný redaktor: Josef Holík

Odpovědná korektorka: Zuzana Ledbová

Autor fotografie: Chris Collins for the Margaret Thatcher Foundation (http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Margaret_Thatcher.png ).

ZDROJE

FAJMON, Hynek (1999). Margaret Thatcherová a její politika. Barrister & Principal : Brno.

KLÍČ, Zbyněk (2005). Margaret Thatcherová – idol konzervativců. In : Cevrorevue, 11/2005. Dostupné z WWW: <http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualni-cislo-on-line/2005/11/65783-margaret-thatcherova-idol-konzervativcu.html >, cit. 8. 4. 2013.

THATCHER, Margaret (1988, Sept 20). Speech to the College of Europe („The Brugges Speech“). Dostupné z WWW: <http://www.margaretthatcher.org/document/107332 >, cit. 8. 4. 2013.

VÁŠKA, Jan (2006). Srovnání britského konzervativního euroskepticismu a independentismu. Fakulta sociálních věd UK, Filozofická fakulta UK : Praha. Dostupné z WWW: <http://fsv.cuni.cz/FSV-537-version1-Vaska.pdf >, cit. 8. 4. 2013.

[1] Fajmon 1999 : 268 – 269

[2] Váška 2006 : 12

Jak citovat tento text?

Caltová, Aneta. Nezlomná Železná lady [online]. E-polis.cz, 13. duben 2013. [cit. 2024-09-12]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/nezlomna-zelezna-lady.html>. ISSN 1801-1438.