Neseme si následky opoziční smlouvy dodnes?

 27. duben 2021  Iveta Bínová  komentáře

Opoziční smlouva, oficiálně známá pod názvem “Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice” uzavřená mezi tehdejšími vedení stran ČSSD a ODS, před necelými 23lety zásadně přeměnila podobu českého politického systému, který po sametové revoluci procházel procesem demokratizace. Zásadní otázkou tedy zůstává - neseme si následky tohoto bouřlivého politického období dodnes?

Neseme si následky opoziční smlouvy dodnes?Neseme si následky opoziční smlouvy dodnes?

Co opoziční smlouvě předcházelo?

Pro úplné pochopení toho, jak bylo možné, aby něco jako opoziční smlouva vůbec vzniklo, je důležité zorientovat se v českém politickém dění druhé poloviny 90. let. Po pádu komunistického režimu zažívá Česká republika bouřlivý přechod k demokratickému systému, který je kromě počáteční euforie a vlny svobody poznamenán také nekalými ekonomickými praktikami spojenými především s procesem kupónové privatizace. V čele vlády stojí od roku 1992 Občanská demokratická strana, jejíž lídr Václav Klaus byl od počátku 90. let novou vycházející hvězdou české politiky.

Koncem roku 1997 zaznamenala ODS, která se nebránila stykům s novou byznysovou elitou, první velký otřes vlastních stranických základů. Poté, co vyplulo na povrch, že ODS vlastnila tajná zahraniční konta, na která převáděla peníze spojené s úplatky za ústupky v rámci privatizace, vznesly její dvě významné tváře Jan Ruml a Ivan Pilip požadavek na odstoupení celého vedení strany. To ale nemělo valného významu. Václav Klaus, který sice musel složit svůj mandát předsedy vlády, nepřišel o tu možná důležitější věc - podporu široké veřejnosti. Můžeme se pouze domnívat, jaký byl většinový názor obyvatelstva, jisté ale je, že podpora, která se tomuto bývalému ministru financí dostávala, nebyla malá a byla také jasným důkazem, že určitá část společnosti se nechtěla zbavit oné porevoluční “čistoty”. Právě ODS, která v roce 1992 nahradila všeobecně známé Občanské fórum, byla v postkomunistickém vývoji ČR jasnou politickou jedničkou, která měla za úkol z Česka vytvořit stabilní demokratický stát se silnou tržní ekonomikou postavenou na jasných pravicových základech.

Naproti tomu Česká strana sociální demokracie takový rozkvět nezažívala. Jejím hlavním a velmi výrazným tahákem byl předseda strany Miloš Zeman, který už při svém kandidátském projevu zdůraznil, že je potřeba, aby ČSSD hrála roli silné opozice, která bude vládu ODS důsledně kontrolovat, především v korupční sféře. A přesně k tomu se později také Zemanova rétorika obrátila - ke kritice špatně provedené a silně zkorumpované privatizace, která dle jeho slov “nevytvořila vlastníky, ale umožnila pouze ohromné rozkrádání a vznik ekonomických mafií.” Tato jeho slova zaujímala více a více pozornosti hlavně v druhé polovině 90. let, kdy na povrch začaly vyplouvat určité nejasnosti, kvůli čemuž zavládlo ve společnosti přesvědčení, že předlistopadový režim byl stejný, anebo dokonce lepší než ten demokratický.

 

Předčasné volby do PS 1998 a okolnosti vzniku opoziční smlouvy

Ve chvíli, kdy v roce 1997 padla vláda ODS, se Česká republika již nějakou dobu nacházela v ekonomickém problému. Nedokončená transformace ekonomiky, která pramenila také z toho, že tehdejší vládní kabinet svými nedostatečnými opatřeními přispěl k potlačení zdravé podnikatelské sféry a silné střední vrstvy, se objevila jako jeden z hlavních problému sužující českou společnost a podporující vládu levice, která výše zmíněný postup silně kritizovala. Společně se zjištěním o existenci údajného černého konta ODS se tímto otevřela cesta první levicové vládě po roce 1989, a to přesně vládě ČSSD s jeho hlavním představitelem Milošem Zeman.

Ačkoliv obě strany své volební kampaně víceméně postavily na vzájemné kritice a absolutním odmítání jakékoliv možnosti spolupráce, anebo dokonce existence společné velké koalice, po zveřejnění výsledků předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v roce1998 nastala nová situace. Třicetidvouprocentní výhra sociální demokracie znamenala dva možné scénáře - buď by byla vytvořena koalice ČSSD s dalšími stranami jako byly KDU-ČSL a nově vzniklá Unie svobody, anebo by vznikl pravicový kabinet v čele s ODS. Obě tyto varianty ale selhaly především z důvodu osobních sporů a nesympatií mezi lídry stran. Do společné velké koalice se ani Miloši Zemanovi, ani Václavu Klausovi jako věčným rivalům nechtělo, a tak zbyla poslední možnost - vytvořit menšinovou vládu ČSSD s podporou Občanské demokracie v opozici. A tak se opravdu stalo. Již deset dní po volbách nabídl Klaus podporu Miloši Zemanovi a jeho jednobarevné vlády, kterou sociální demokracie stvrdila podepsáním “Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostředí”.

Pro pochopení toho, v čem tkví nebezpečí takového paktu, jakým je opoziční smlouva, je důležité plně chápat funkci a důležitost opozice v demokratickém státě. Institucionalizovaná opozice, jejímž hlavním úkolem je vládu státu kontrolovat a hlídat, zdali se pohybuje ve stanovených mezích a nepřekračuje svá práva, je nezbytná ke správnému fungování demokratických procesů uvnitř parlamentu. A právě to opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS úplně vymazala. Jejím nejvíce kritizovaným bodem bylo ujednání o tom, že občanští demokraté za žádných okolností nevyvolají hlasování o nedůvěře vládě Miloše Zemana a zároveň nikdy nevyužijí jiných možností daných Ústavou ČR k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Tímto byla de facto zrušena podstata demokracie, tedy názorových a ideologických střetů jednotlivých stran zastupujících vůli lidu. Díky vládě levice nabyla na důležitosti také pozice komunistické strany, která se poprvé od jejího pádu dostala ke slovu. Samotný vládní kabinet Miloše Zemana se netajil tím, že jsou v něm lidé, kteří v minulosti měli co dočinění s KSČ, anebo se částečně ztotožňovali s jejich ideologií. V určitých ohledech to lze vnímat jako odklon od ideálů sametové revoluce, kterým ale, nutno podotknout, nedostála ani Občanská demokracie.

 

Co opoziční smlouva přinesla?

Už ve svém základním textu obsahovala opoziční smlouva důležité sdělení - ODS dostala za podporu sociálních demokratů možnost obsadit místa předsedů obou parlamentních komor. Zároveň mohla ODS zastávat vedoucí místa důležitých kontrolních orgánů Poslanecké sněmovny. Jmenovitě to byly např. Komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby, anebo Komise pro kontrolu Vojenského obranného zpravodajství. ČSSD po svém nástupu ihned začala s realizací svého hlavního předvolebního cíle nazvaného příhodně Akce čisté ruce - vyšetření korupčních skandálů spojených s kupónovou privatizací a činností ODS.

Ještě před získáním důvěry přijala nová vláda usnesení, které mělo přinést nové personální obsazení důležitých pozic v organizacích a společnostech se státní účastí. I když to zpočátku vypadalo, že ČSSD chce odhodlaně dostát svým slibům z kampaně, ve skutečnosti provázela tato personální čistky značná kritika. Miloš Zeman totiž nečekal na závěry šetření BIS, která měla z úkol všechny zástupce prověřit, a velmi rychle začal s dosazováním svých lidí do těch nejvyšších postů nejdůležitějších státních institucí a podniků, jakými byly např. ČEZ, Český Telecom, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, dozorčí rada Českých drah a mnoho dalších. Takové personální čistky, které ani nebyly podložené vyšetřováním Bezpečnostní informační služby a tudíž prakticky neopodstatněné, jsou přinejmenším sporným vládním krokem a za normální funkce opozice by si vyžadovaly mnoho vysvětlování a odůvodňování. To se ale nestalo. ODS vázaná opoziční smlouvu celou dobu mlčela a takovému nestandardnímu postupu pouze nečinně přihlížela. Celá zvláštnost tohoto postupu spočívala v jeho rozsahu - vyměněno bylo na několik desítek osob a je nutno podotknout, že v některých případech se nejednalo o osvědčené odborníky, ale o stranické příslušníky s nekalou minulostí, kteří díky těmto praktikám kumulovali své posty. Jasným příkladem může být postava Milady Vlasákové, bývalé vlivné komunistické funkcionářky, která v Zemanově vládě nejenže zastávala post náměstkyně ministra průmyslu, ale také byla členkou celkem patnácti dozorčích rad a komisí.

Celé období opoziční smlouvy se neslo ve znamení korupčních skandálů a špinavých kauz, které nikdy nebyly řádně prověřeny. Za zmínku těch největších stojí například výstavba nejdražší dálnice v Evropě, kterou provázely nejasnosti spojené s výběrovým řízením, dále kauza nákupu nových Gripenů, kde bylo řádné výběrové zrušení de facto zrušeno. Kromě toho vypluly na povrch také nekalé praktiky uplatňované nejvyššími představiteli sociální demokracie, kteří se pro své vlastní potřeby neštítili využívat vydírání, smýšlení kauz pro odstranění nepohodlných osob, anebo dokonce přípravy vraždy investigativní novinářky Sabiny Slonkové, která svou činností nekalé praktiky odkrývala. Kauzy jako Štiřín, Olovo nebo Aféra Český dům se staly důležitými případy v mnohém spojenými se sociální demokracií a jejími vlivnými straníky.

 

Jaké následky si tedy česká společnost odnáší?

Je jisté, že opoziční smlouva měla na podobu české politiky značný vliv. Například už jen z volební účasti v roce 2002 je jisté, že necelých 20% původních voličů z roku 1998 ztratilo chuť se k dalšímu politickému vývoji v ČR vyjadřovat. Snížila se nejen volební účast, ale také česká společnost svým způsobem ztratila víru v transparentnost a důvěryhodnost českého politického systému. Změny, které se za vlády ČSSD na politické scéně udály, byly zásadní pro vnímání funkce pravice a levice a pro to, jak by měla vypadat funkce správné opozice. V mnohém je smlouva vnímána jako rozdělení moci dvou naprosto odlišných a nesmiřitelných politických subjektů, které se rozhodly rozdělit se ve státě moc, a které také podnikaly různé kroky k upevnění svého vlivu (např. pokus o změnu volebního zákona, který měl výrazně znevýhodňovat malé strany a tím ovlivnit jejich konkurenceschopnost). Dovolím si říct, že dodnes si neseme následky vnímání korupčních kauz, jejichž potírání a řádné vyšetřování bylo díky mechanismům opoziční smlouvy značně narušeno. Nedivíme se, když korupční kauzy vyšetřeny, jejich účastníci stíhání a potrestáni, ba co víc, ani takové praktiky aktivně nevyžadujeme.

Jak jsem již zmínila, opoziční smlouva v mnohém narušila důvěru společnosti ve stát a demokratickou vládu. Na pozdějším politickém vývoji se ukázalo, že ani jedna z tehdejších hlavních politických stran, tedy ODS a ČSSD, nejsou schopny změny, které by je udrželo u moci. Máme tak větší tendenci těmto politickým uskupením nedůvěřovat a naopak soustředit naši pozornost v nové strany a hnutí, které nabízejí odlišný přístup a zavádění nových transparentních praktik. Jestli tomu tak opravdu je, musí každý posoudit sám. Bez debat ale zůstává, že i nynější představitelé sociální demokracie nemají dostatečné morální zásady v potlačování korupčních praktik. Občanská demokracie naopak prošla velkou změnou, která ji ale dosud nezajistila takovou přízeň, jaké se těšila v 90. letech a na počátku tisíciletí. I přes jistý náboj slušnosti staví své hlavní politické působení na kritice dosavadních poměrů. Další politickou cestu obou stran určí blížící se volby do Poslanecké sněmovny. Jisté ale je, že už to nejsou tak významní političtí hráči a dost možná i kvůli důsledkům opoziční smlouvy, díky které si svou “demokratickou image” značně poškodili.

Zdroje:

Leschtina, Jiří (2021). Cesta ODS od reformní sklerózy do klepet kmotrů až k potu opozice. seznamzpravy.cz 20.4. 2021 (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-cesta-ods-od-reformni-sklerozy-do-klepet-kmotru-az-k-potu-opozice-151187, 23.4. 2021).

Šídlo, Jindřich (2021). ODS slaví. Svou minulost. iROZHLAS.cz 21.4. 2021 (https://www.irozhlas.cz/komentare/komentar-jindrich-sidlo-ods-vyroci-minulost_2104211732_miz, 23.4. 2021)

Švec, Kamil - Malá, Veronika (2018). Dohoda, která vymazala rozdíl mezi pravicí a levicí. Před 20 lety politici podepsali opoziční smlouvu. Česká televize 9.7. 2018 (https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2532988-dohoda-ktera-vymazala-rozdil-mezi-pravici-a-levici-pred-20-let-politici-podepsali, 23.4. 2021).

Tabery, Erik (2006). Vládneme, nerušit (Litomyšl: Paseka).

Trachtová, Zdeňka (2018). Opoziční smlouva byla vynikající politický nápad. Podobný by byl potřeba i dnes, říká Václav Klaus. IROZHLAS.cz 9.7. 2018 (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vaclav-klaus-milos-zeman-opozicni-smlouva-1998-vyroci_1807091135_jgr. 24.4. 2021).

Jak citovat tento text?

Bínová, Iveta. Neseme si následky opoziční smlouvy dodnes? [online]. E-polis.cz, 27. duben 2021. [cit. 2021-10-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/neseme-si-nasledky-opozicni-smlouvy-dodnes.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: reda…