Společenskovědní časopis

Místopředsedkyně Mladých konzervativců Litomiská: „Moc médií jsem pocítila osobně“

20. červenec 2009 Mgr. Michal Klusák komentáře

Lucie Litomiská se stala z minuty na minutu slavnou. Ovšem rozhodně ne tak, jak by si sama představovala. V tzv. vajíčkové kauze, která hýbala politickou i mediální scénou před nedávnými eurovolbami, byla na internetu obviněna z toho, že jako členka vedení Mladých konzervativců (občanského sdružení spřízněného s ODS, pozn. aut.) házela po členech ČSSD vajíčka. Až později se potvrdilo, že vajíčka házel zcela někdo jiný. S místopředsedkyní Mladých konzervativců o vajíčkách, politické angažovanosti anebo ženách v politice v prvním rozhovoru e-Polisu.

Místopředsedkyně Mladých konzervativců Litomiská: „Moc médií jsem pocítila osobně“

Začnu možná na úvod nečekanou otázkou – co si dnes myslíte o médiích?

Média hrají v dnešním světě hodně důležitou roli, a to co není v médiích jako by se nestalo…

Ve vašem případě se však ukázalo, že i to, co se reálně nestalo, může být mediálně vděčným tématem. Změnil se nějak váš pohled na média po kauze „vajíčka“, do které jste byla nedobrovolně zapojena?

Nemyslím si, že by se můj pohled na média po této kauze nějak výrazně změnil. Nyní jsem však pocítila sílu médií osobně, do té doby jsem naštěstí neměla s nimi tuto zkušenost.

Jak jste se vůbec poprvé dozvěděla o tom, že vás někdo označil na jisté fotce za jednu z aktérek házení vajec na mítinku ČSSD na Andělu?

Tady musím novináře vlastně pochválit, protože tuto informaci jsem se dozvěděla poprvé od nich. Ve čtvrtek po mítinku na Andělu mi volali a ověřovali si, jestli jsem tam skutečně byla. Nikdo z těch, se kterými jsem mluvila, pak nenapsal, že jsem to na Andělu byla já, ale na druhou stranu taky nikdo nejprve nenapsal, že jsem to já neházela. Takže kauza dál žila v internetových diskusích.

Jenže vaše vysvětlení, že to nejste vy, bylo trochu nedůvěryhodné – byla jste v kině a zrovna na Andělu. Já když jsem se ten den koukal na internet, tak už tam kolovaly zvěsti, že se něco může na Andělu strhnout. A vy si vyrazíte do kina zrovna na Anděl – to je trochu zvláštní shoda, když zrovna v Praze nemáme jen jedno kino…

Byla to náhoda, že jsem vyrazila do kina zrovna na Anděl. Samozřejmě jsem si mohla vymyslet něco důvěryhodnějšího, ale nechtěla jsem lhát, k čemu by to bylo? Taky jsem si to odpoledne ani neuvědomila, že se tam má konat mítink ČSSD. A vůbec mě nenapadlo, co by se mohlo stát.

Jak jste pocítila tu nedobrovolnou popularitu?

Nejdřív mi spoustu lidí psalo výhrůžné e-maily a smsky, ale potom co vyšel článek na IDnesu a na Týdnu, že jsem to nebyla já, tak mi zase psalo hodně neznámých lidí, že mě podporují a důvěřují mi. Hodně mě potěšilo, když mí kamarádi založili na moji podporu skupinu na Facebooku.

Myslíte si, že to, že vás někdo označil, byla náhoda, nebo to bylo cílené?

Abych pravdu řekla, netuším. To, že na Andělu byla nějaká holka, která mi byla částečně podobná, to byla asi opravdu náhoda. Ale, že pro někoho můžu být tak důležitá, že to se mnou spojil, jsem si až do té doby nemyslela.

Když to přeženu do krajností… nemohl to být skrytý útok na vašeho otce, který je zmocněncem vlády pro lidská práva - a podívejte se, jeho dcera nerespektuje základní práva?

Také mě napadlo, že by to mohlo být v souvislosti s mým otcem, ale ne až tak s jeho funkcí, spíš s tím, že se za minulého režimu pohyboval v disentu, podepsal Chartu 77, a tak dále.

Skutečně si myslíte, že dnes, téměř dvacet let od revoluce, mohou být chartisté stále někomu trnem v oku?

Vnímám tady stále dost velkou skupinu, které vadí lidi, kteří se pohybovali v disentu a zároveň ve veřejném životě působí dodnes. Mám pocit, že se na ně pohlíží jako na lidi, kteří si nyní chtějí něco kompenzovat…

Opusťme vajíčka. Vy jste už v 18ti letech kandidovala za ODS v komunálních volbách, to je na české poměry poměrně velká politická angažovanost. Co vás k ní vedlo?

O politiku se zajímám řekněme od 15ti let, kdy jsem vstoupila do konzervativců, a v 18ti následoval vstup do ODS. Nicméně kandidaturou jsem tehdy chtěla pouze podpořit kandidátku ODS u nás v obci a ukázat, že i mladí mají zájem kandidovat.

Proč by se tedy měl mladý člověk politicky angažovat?

Minimum, co může kdokoliv udělat, a to nemusí být jenom mladý, je, aby šel volit. Tím může každý ovlivnit svou budoucnost. A o svou budoucnost se snad stará každý. A jestli chce ovlivnit i nějak program jakékoliv strany, nebo jí pomoci ve volbách, pak je logické, že se musí zaangažovat víc.

Může dnes jedinec něco změnit? Není to taková utopie, a proto se lidi nepředhánějí ve frontě na stranické průkazky…

Samozřejmě, že pokud se bude jedinec izolovat, tak těžko něco změní. Na druhou stranu je pravda, že si asi nesmí nikdo myslet, že když přijde do té strany, tak z něj všichni budou nadšení a budou bez výjimky podporovat jeho úžasný program.

Zpátky k mladým v politice. Zrovna ODS prodělala kauzu Morava, kde se mladý nadějný poslanec rychle zprofanoval. Je tedy vůbec dobře, aby mladí byli v politice?

Já si nemyslím, že jednadvacetiletá poslankyně je výhra, ale pokud už má někdo nějaké zkušenosti, proč je nenabídnout. Je fakt, že se těžko prokazuje, že mladý člověk už si něco odpracoval… Minimálně ovšem nový pohled na věci přinést může. A je důležité, aby se obě generace – mladí i staří – vzájemně respektovaly.

Když se podíváme do předsednictva Mladých konzervativců, jste v něm jedinou ženou. ODS nemá ani jednu ženu ve vedení a ČSSD si dosud nebyla schopna místopředsedkyni zvolit. Proč to i po 20ti letech mají v české politice ženy těžší?

Ženy se musejí rozhodnout, jestli budou svůj čas věnovat péči o rodinu, nebo jestli se budou na plno věnovat politické kariéře. Pokud chce být člověk v politice vidět, tak tomu musí obětovat hodně času. Když se podíváme konkrétně na ODS, tak jsem ráda, že u nás nejsou žádné kvóty. Pokud bych někdy v budoucnu třeba usilovala a získala nějakou vyšší funkci ve straně, tak bych byla ráda, že jsem jí získala ne díky tomu, že jsem žena, ale proto, že jsem dokázala ostatní přesvědčit o tom, že jsem dobrá.

No a v případě, že tedy tady budeme mít ženu, která se rozhodne věnovat politické kariéře stejný čas jako muž i vzhledem k tomu, že dnes se i muži běžně starají o domácnost.. Má to tedy přeci jen ta žena těžší?

V něčem určitě. Mám pocit, že třeba musí přesvědčit, že není měkká. A přesvědčit muže o tom není jednoduché. Ale musím říct, že třeba v našem místním sdružení jsem já předsedkyní, máme i místopředsedkyni a to nás zvolili muži.

Komunální politika je v České republice hodně specifická – existují zde dvě roviny – oficiální schůze zastupitelstva a pak možná ještě důležitější, to co se probere v místní hospodě. Jste předsedkyní místní organizace ODS na poměrně malé vsi, v čem spočívá vaše úloha, chodíte snad na schůze s chlapy do hospody?

Naše místní organizace vlastně slučuje členy z několika okolních obcí a když se sejdeme, tak se samozřejmě bavíme o problémech v celé naší oblasti. Ale do hospody chodím, protože je to skutečně důležité místo, kde se dozvíte, co si lidé myslí.

Na malých obcích to mají straníci napříč politickým spektrem hodně těžké a naopak bodují různá sdružení nezávislých kandidátů, proč tomu dle vás tak je?

Zejména na těch malých obcích je mnohem důležitější, než stranická příslušnost, to, co má daný kandidát za sebou, jakou s ním máte zkušenost, jestli s ním vycházíte, nebo jestli s ním vůbec můžete probírat své problémy.

Příští rok na podzim vás pravděpodobně čekají dvoje volby – co bude přednější – obhájit post místopředsedkyně Mladých konzervativců, či uspět v komunálních volbách?

Musím se přiznat, že jsem o tom, jestli budu kandidovat v komunálních volbách, zatím moc nepřemýšlela. Pokud tomu tak bude, tak rozhodně nebudu na nějakém volitelném místě, protože si uvědomuji, že studuji v Praze a těžko tak mohu efektivně řešit problémy u nás na obci. A co se týče obhajoby mé funkce v Mladých konzervativcích, tak o tom jsem zatím také neuvažovala.

Kdo je Lucie Litomiská?

pochází z Vysočiny
studuje sociologii a sociální politiku na FSV UK
je místopředsedkyní Mladých konzervativců
je předsedkyní místního sdružení ODS Olešná

Jak citovat tento text?

Klusák, Michal. Místopředsedkyně Mladých konzervativců Litomiská: „Moc médií jsem pocítila osobně“ [online]. E-polis.cz, 20. červenec 2009. [cit. 2024-04-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/mistopredsedkyne-mladych-konzervativcu-litomiska-moc-medii-jsem-pocitila-osobne.html>. ISSN 1801-1438.