Migrant Garo: Kdyby v Česku byla válka, Syřané by pomohli

9. září 2015 Soňa Krpálková komentáře

Evropa se snaží najít řešení pro velmi složitý problém s názvem migrace. Média do této problematiky vstupují a každý den přináší rozsáhlé zpravodajství o počtu zadržených uprchlíků a vzrůstajících nepokojích. E-Polis se rozhodl přiblížit problematiku trochu jinak a přináší Vám příběh osmnáctiletého studenta ekonomie Gara, který svou zemi v roce 2013 opustil.

Migrant Garo: Kdyby v Česku byla válka, Syřané by pomohli

V Sýrii, zemi již několik let zmítané válkou, žil Garo s rodiči a dvěma staršími sestrami. Rodina žila zcela běžným způsobem. „Otec pracoval jako automechanik, matka se starala o domácnost, což je v Sýrii zcela běžné, “ hodnotí situaci Garo. Poklidný život rodiny narušila až občanská válka. „Vzrůstajícím nepokojům v zemi jsme v první chvíli nevěnovali přílišnou pozornost a doufali jsme, že se situace opět vylepší.“

Jenže situace v zemi se nelepšila, naopak se ještě více radikalizovala a rodině se přestalo dostávat základních potravin, vody a elektřiny. Garův otec proto začal uvažovat o odchodu rodiny ze země. Nizozemsko nebylo zcela náhodnou volbou: „V Nizozemsku má můj otec bratra, který mu řekl, že by měl s rodinou Sýrii opustit a přijet do Nizozemska, kde budeme mít bezpečnější a lepší život.“

Pod tlakem okolností se rodina rozhodla ze země odejít, aby měla dostatek finančních prostředků, musela prodat dům. Nebylo však možné zvolit legální cestu. Bylo tedy nutné vymyslet způsob, jakým se rodina dostane ze Sýrie do Evropy. Na cestu se proto společně s Garem vydal i Mikl, snoubenec jeho starší sestry. „S Miklem jsme se vydali cestu vyzkoušet, protože jsme byli mladí muži a uměli jsme plavat. Zaplatili jsme převaděče, který nás odvezl autem do Turecka, kde jsme zůstali dva měsíce v jakési ubytovně pro ilegální uprchlíky, “ popisuje počátek cesty Garo.

Strastiplná cesta do Řecka a zatčení

Po dvou měsících si dvojici vyzvedl převaděč, který je odvedl na pláž, kde bylo 20 lidí a malá loď, na kterou se všichni nalodili. „Pluli jsme asi hodinu, pak nás ale chytila loď řecké vlády, která nás odvezla na nedaleký ostrov Kos. Mikl, kterého podezřívali z řízení lodi, byl ihned uvězněn, ve vězení měl strávit pět let. Já jsem byl volný, ale neměl jsem mobil, peníze...nic.“

Garovi nakonec pomohl překladatel původem ze Súdánu, se kterým se setkal při zatčení Mikla. Ten ho vzal k sobě domů a umožnil mu, aby zavolal otci do Sýrie. „Otec měl v Řecku přítele, kterému zavolal, zda mi půjčil nějaké peníze na cestu za ním do Atén, kde jsem měl počkat na příjezd zbytku rodiny. Bylo to ale velmi těžké, s neznalostí řečtiny, malou znalostí angličtiny a latinského písma jsem si musel sehnat telefon, SIM kartu a všechny jízdenky, “ líčí těžké životní situace Garo. Rodiče a sestry dorazili o 2 měsíce později, i když byl Mikl stále ve vězení.

Jak se ukázalo, v Řecku existovala a možná dodnes existuje, skupina lidí, která pracovala ilegálně. „Uměli tisknout pasy, či sehnat originální, kradené. Za pas a letenku do Paříže jsem zaplatil 5000 euro, dostal jsem pas řeckého občana a jelikož jsem v Řecku strávil více než 2 měsíce, naučil jsem se základní fráze a přízvuk, “ přibližuje Garo. Z Atén letěl do Paříže a odtud pak cestoval vlakem do Amsterodamu. Zbytek rodiny se za ním dostal stejnou cestou, postupně, podle toho, jak měla organizace k dispozici pasy. Ke shledání rodiny došlo o dva měsíce později, téměř 4 tisíce kilometrů od domova, zatímco Mikl byl stále zavřený v řeckém vězení.

Vysněné Nizozemsko je už za dveřmi

Situace v v hlavním městě Nizozemska už byla o něco jednodušší. Rodina šla na policii, kde je poslali na úřad, jenž má na starosti uprchlíky. Tam jim příslušný úředník poskytl dotazník v arabštině. „Všechno jsme vyplnili, dostali jsme oblečení, peníze a jídlo a poslali nás nejprve do jednoho kempu pro uprchlíky, kde jsme strávili měsíc a následně pak do druhého, kde jsme byli 6 měsíců, než nám byl přidělen dům, “ dokončuje svůj příběh Garo. Mikl se k rodině připojil až po roce, který strávil v řeckém vězení a nakonec byl zproštěn viny.

Detenční tábor

Na zprávách z českých sdělovacích prostředků jsem Garovi popisovala, jak se situace s uprchlíky vyvíjí v České republice, jak neustále narůstá strach české společnosti z uprchlíků, kteří jsou vykreslování jako velká bezpečnostní hrozba. Garo sám situaci hodnotil tak, že nizozemská společnost je zřejmě jiná, nedělá žádné rozdíly mezi uprchlíkem a občanem Nizozemska, není z ní cítit strach či nenávist. „Všichni jsme lidé, musíme si pomáhat. Kdyby v České republice byla válka, všichni v Sýrii by pomohli, kdyby mohli. Když Česko může pomoci, mělo by to udělat. Kdyby v Sýrii nebyla válka, nikdo by utéct nechtěl, protože by k tomu nebyl důvod.“

Aktuální situaci v Sýrii Garo sleduje a postmutněle říká: „ Myslím si, že v příštích 5-10 letech nemá Sýrie budoucnost, pak se snad situace zlepší, ale ze Sýrie se dle mého názoru stane čistě muslimská země a zmizí její rozmanitost.“ Ve městě Al Hasakah, kde Garo žil, válka zatím není. Město je ale obléháno Islámským státem. „V Hasace je draze a lidé se tam nemají dobře. Jsou ohrožování Islámským státem, který podniká ozbrojené výpady do města.“

Garo se v nové společnosti adaptoval velmi rychle. Navštěvoval jazykovou školu, kde se učil základy nizozemštiny. Dnes je schopný běžné konverzace, dokáže vyřídit úřední záležitosti. Sám ovšem kriticky říká, že nemá dostatečnou slovní zásobu na rozsáhlé debaty. Jeho rodina stále žije v přiděleném domě a dostává každý měsíc od nizozemské vlády peníze, ze kterých platí pronájem domu, elektřinu, vodu, zdravotní pojištění a další poplatky. Rodiče nepracují, brání jim v tom jazyková bariéra. Nizozemské občanství nemá zatím nikdo z rodiny. K získání nizozemského občanství je třeba složit úspěšně jazykový test a žít 5 let v Nizozemsku. „Já test skládat nemusím, protože jsem studoval v jazykové škole a jelikož jsem v Nizozemsku již tři roky, takže za dva roky získám občanství. Rodina ale bude muset test složit.“

„Situace v Sýrii je špatná, mnoho mých přátel odešlo do Německa, Nizozemska, Miklova rodina žije v USA, někteří přátelé jsou v Česku v uprchlických zařízeních. Jsem vděčný, že nás v Nizozemsku přijali, že tu můžeme žít v bezpečí, ale jednou, až se situace zlepší, bych se rád vrátil domů, “ uzavírá s vděčností svůj příběh Garo.

Jak citovat tento text?

Krpálková, Soňa. Migrant Garo: Kdyby v Česku byla válka, Syřané by pomohli [online]. E-polis.cz, 9. září 2015. [cit. 2024-09-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/migrant-garo-kdyby-v-cesku-byla-valka-syrane-by-pomohli.html>. ISSN 1801-1438.