Mezi Ruskem a ČR není žádný rozdíl v provázanosti mafiánských struktur a politikou, tvrdí Karel Randák

Ve středu 20. února pořádal Akademický spolek studentů politických věd (AS CPSSU) přednášku s názvem Korupce a klientelismus, jejímž hostem byl gen. Karel Randák. V letech 1992 – 1996 byl příslušníkem Federální bezpečnostní informační služby (FBIS), české kontrarozvědné služby, kde se zabýval problematikou organizovaného zločinu a ochrany ekonomických zájmů ČR. V období 1996 – 2007 byl členem české zahraniční rozvědky (ÚZSI), kde v průběhu času působil na různých postech a svou kariéru ve zpravodajských službách završil jako ředitel ÚZSI. V roce 2006 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Momentálně působí ve správní radě Nadačního fondu proti korupci (NFPK).

Mezi Ruskem a ČR není žádný rozdíl v provázanosti mafiánských struktur a politikou, tvrdí Karel Randák

Čím si vysvětlujete pasivitu, nezájem a smířenost veřejnosti s korupčním stavem, jaký je v naší zemi?
Popravdě musím říct, že si to nedokážu dost dobře vysvětlit. Já jsem se s tím setkal v době, kdy jsem se pokoušel kandidovat na prezidenta, kdy jsem se pokoušel sebrat 50.000 podpisů. Myslel jsem si, že to bude poměrně snadná práce, protože jsem si říkal, pokud hlavním tématem té mojí kampaně bude boj proti korupci a bude o mně známo, že s korupcí hodlám aktivně něco dělat, tak nemůže být problém sebrat 50.000 podpisů, ale ukázalo se, že to je obrovský problém a že lidi korupce nezajímá. Žijí si ve svém vlastním světě. Já se obávám, že se dostáváme lehce před rok 89, kdy si lidi žili svůj vlastní život, odjeli si na svoje chaty a zahrádky a tam je ten veřejný život zajímal velmi málo. Netýká se to mladých lidí, to je pravda, ti jsou aktivní, ale taková ta střední generace a výš, ti propadli z mého pohledu úplně neodůvodněně nějaké skepsi, už nad tím vším udělali kříž a jsou neuvěřitelně pasivní. Já jsem sebral přibližně 28.000 podpisů. Je pravda, že jsem s tím začal pozdě, ale na druhou stranu jsem byl překvapen nezájmem lidí o toto téma.

Jak se stavíte k imunitě poslanců, senátorů a ústavních soudců – je momentální omezení imunity po dobu mandátu dostačující nebo by měla být zrušena úplně, nebo jste vůči původnímu nastavení neměl žádné výtky?
Původní nastavení bylo samozřejmě zvěrstvo. Chvála bohu, že se to omezilo alespoň takhle. Na druhou stranu já si dokážu představit, že by se to dalo omezit ještě daleko víc, a to tak, aby se imunita dotýkala nejen jejich funkčního období, ale i jejich výroků kupříkladu při jednání sněmovny. Nejsem právník, ale dovedu si představit, že by nebylo kryto imunitou každé jednání, kterého se dopustí v rámci poslanecké sněmovny – to znamená, že když nabídnu úplatek v poslanecké kantýně, tak by to nemělo být chráněno imunitou jenom proto, že jsem poslanec. Ale ta imunita by se měla vztahovat například jen na jednání Poslanecké sněmovny. Urazím tam někoho, řeknu o někom něco, tak jsem imunní vůči tomu, aby mě ten člověk hned mohl zažalovat, protože jsem to řekl v rámci svého poslaneckého mandátu na jednání sněmovny. Ale když to řekne v kantýně, tak už si myslím, že by ten člověk měl být postižitelný.

Jaký zaujímáte postoj k problematice anonymních akcií a prohlášení Václava Klause, který jejich rušení považuje za zbytečné. Je podle vás omezení anonymních akcií, které včera přijali poslanci, postačující?
Postačující to není. Anonymní akcie by měly úplně přestat existovat. Argumentace, že je to soukromý majetek a že kupříkladu ODS – jak se vyjádřil Boris Šťastný – v jednom ze svých základních postulátů a základních článků preferuje soukromé vlastnictví. Soukromé vlastnictví ano, ale to vůbec nesouvisí s držením anonymních akcií. Zvláště ne v případech, kdy se ta daná společnost uchází o státní zakázky. Jiná věc je, a to už je trošku diskutabilní, do jaké míry by to mělo být transparentní a kdo všechno by mohl dohledávat danou majetkovou strukturu. To si zase nemyslím, že by úplně nejširší veřejnost měla mít možnost vědět všechno. Je to můj osobní názor, ale rozhodně kdyby se pak vyskytlo nějaké podezření, resp. by vznikla nějaká pochybnost, tak by měly existovat orgány, ať už činné v trestním řízení nebo nějaké nezávislé kontrolní, které by měly mít možnost za každých okolností rozkrýt majetkovou strukturu.

Jaký máte názor na lobbistické skupiny? Vyhovuje vám současný stav, nebo by bylo potřeba nastavit jasné mantily či tento typ zájmových skupin úplně postavit za hranice legality?
Pokud mluvíme o České republice, tak tady žádné lobbistické skupiny nejsou. Ono se to tak nazývá i ony se tak rády nazývají, ale jsou to v podstatě zločinecké organizace. Takže tenhle typ tzv. lobbistických skupin by měl být úplně postaven mimo zákon. Způsob, jakým se to provádí v České republice, není žádný lobbing. To je věc, která generuje úplatkářství a je spoluautorem celého toho systému tak, jak ho vidíme u nás. Pokud by tady měl fungovat lobbing, což není asi nic špatného, byť se mi to neříká úplně dobře, tak by samozřejmě měl mít nějaké zákonné mantinely a nemohl by to být tzv. divoký lobbing, jako je tomu v České republice.

Myslíte si, že je možné v našich podmínkách dosáhnout takové provázanosti mafie s vrcholnou politikou, jako je tomu v Rusku? Pokud ano, neposvětil tuto cestu výsledek prezidentské volby?
Ne, to neposvětil. Ta provázanost, ta je úplně stejná. Mezi Ruskem a Českou republikou není žádný rozdíl v provázanosti těch tzv. mafiánských struktur a politikou jako takovou. Rozdíl je v metodách, resp. v mafiánských skupinách. U nás to nejsou mafiánské skupiny typu násilná kriminální činnost jako v Rusku. To u nás není, my na to nemáme zkrátka mentalitu. U nás to jsou ekonomické skupiny, které se nepochybně dopouštějí ekonomické kriminality, ale nejsou to skupiny, které se dopouštějí kriminální činnosti ve smyslu násilné kriminality, což v Rusku je. Takže v tom je ten rozdíl, ale jinak je ta provázanost úplně stejná.

Na internetových stránkách NFPK se objevila kritika novely zákona o finanční kontrole ve veřejné správě. V čem tkví podle vás hlavní nedostatky novelizace a jakým směrem by se měla spíš ubírat?
Já nejsem právník, takže nedokážu úplně odpovědět. Já nejsem pro novelu, ale už roky jsem horoval pro dodržování zákona o finanční kontrole. Když si vytáhnete moje výroky, tak zjistíte, že já jsem o zákoně o finanční kontrole mluvil už v minulosti, protože to je základní zákon, který umožňuje skutečnou kontrolu toho, jak je s finančními prostředky, zakázkami a státními penězi nakládáno. Ono se to schovalo za zákon o veřejných zakázkách, ale to je zákon, který upravuje jenom technikálie, jenom jak má být vypsána soutěž, jak mají být vypsána kritéria atd. Ale to jak jsou vynaloženy peníze, jestli jsou vynakládány efektivně, účelně a v souladu se zadáním, obhospodařuje zákon o finanční kontrole a ten stávající možná ani nebyl tak špatný, ale stačilo ho dodržovat, protože tam dokážete najít toho člověka, který je za vydání peněz zodpovědný. Ten musí být podepsaný, ale to mnohdy ani není. Ono se to dá obejít nejrůznějšími způsoby, ale kdyby byl důsledně dodržován stávající zákon, tak si myslím, že ani novela nemusela být. Tu vlastní novelu já teď nedokážu komentovat, protože v tom nejsem úplně kompetentní.

V rozhovorech s vámi jsem se dočetla, že jste se rozhodl kandidovat na prezidenta, abyste měl větší možnost ovlivnit veřejné mínění. Taky jste vyjádřil obavu, že by už příští přímá volba prezidenta nemusela vůbec být. V případě, že by se tato prognóza nenaplnila, rozhodl byste se znovu pro kandidaturu? Když se zpětně podíváte na svou kandidaturu, udělal byste něco jinak?
Když odpovím na první otázku, tak odpovím zároveň i na druhou. Nezvažoval bych to. Nevím, co by se muselo stát, abych to znova zvažoval. Nechci říct, že důvodem je osobní rozčarování nebo zklamání. Já nejsem zklamaný z toho, že se mi nepodařilo sebrat těch 50.000 podpisů, ani bych nebyl zklamaný z toho, kdyby se mi je podařilo sebrat a pak bych nedostal potřebný počet hlasů, to vůbec ne. Ale já jsem byl zklamaný z přístupu lidí. Nechci to svalovat na veřejnost, ale fakticky to tak je. Já jsem byl zklamán po celou tu dobu. Kampaň jsem nevedl dlouho – zhruba od 10. září do 11. listopadu, takže dva měsíce. Měl jsem pocit, že lidi ta situace trápí a že je tohle téma osloví, ale lidé se buď bojí, nebo je jim to skutečně jedno. Obě tyto varianty jsou pro mě natolik negativním zjištěním, že si nemyslím, že bych do toho šel znovu. Takže tím odpovídám i na tu druhou otázku, že bych jinak asi nic nedělal. Nevím, co bych měl dělat jinak. Ano, všichni mě přemlouvali na billboardy a plakáty, veřejná vystoupení a takové. Já jsem na pár veřejných vystoupení byl. Jako zkušenost mi to opravdu stačilo a abych visel na každém billboardu na každém rohu, jsem snad nějaký exhibicionista? (smích) Říkám to znovu, nechci to svádět na lidi, ale buďto jsem si myslel, že to téma lidi osloví a bude je to zajímat a ten hlas mi dají, byť to ani nebyl hlas, to byl jenom podpis, oni mohli klidně podepsat těm pěti, deseti lidem. Takže buďto to podepíšou, anebo to nepodepíšou a je to jejich vlastní rozhodnutí. Už jsem se z toho oklepal, ale zjištění to bylo zdrcující, to musím připustit.

Jak vidíte současnou mladou generaci studentů, například politologie?
Víte, jak takhle chodím po přednáškách a nejen co se týče politologie. Já přednáším i na FSV boj proti terorismu nebo v rámci nějakého semináře přibližně dvakrát ročně a jsem vždycky nadšený z mladých lidí, jak jsou erudovaní, kolik toho o problematice vědí, jak jsou jazykově vybavení a jak jsou do toho nadšení. Pak ty lidi potkám třeba za pět let a jsou to úplně jiní lidé. Takže já bych byl rád, kdyby to nadšení neztratili a byli stále takoví, jako když byli studenti a měli do toho tu chuť, protože on ten reálný život člověka opravdu semele. Bylo by potřeba, aby si udrželi elán a to bych jim přál.

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Text neprošel jazykovou korekturou.

Fotogalerie k článku: http://www.e-polis.cz/galerie/57-prednaska-na-tema-korupce-a-klientelismus.html

Autor: Jitka Doudová

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články z rubriky

Bývalý velvyslanec Petr Drulák o kauze Vrbětice: Jde o umrtvení vztahu, který pro nás měl smysl

Bývalá místopředsedkyně vlády Karolína Peake: Do vysoké politiky jsem vstupovala s jistou mírou naivity. Můj život je teď mnohem klidnější.

Žádný vojenský důchod. Chci být dál užitečný: Rozhovor s generálem Petrem Pavlem

Vložit komentář