Malé zamyšlení nad totalitarismem
19. duben 2004 Mgr. Pavel Netolický komentářeTotalitarismus zdá se být poněkud hůře uchopitelným pojmem, pokud je nutno zamýšlet se nad skutečným významem tohoto slova a abstrahovat od jeho v současnosti tak běžného „komerčního“ užívání, kdy je do významu tohoto slova zahrnováno cokoli, co je spojeno s nedemokratismem.
Malé zamyšlení nad totalitarismemTotalitarismus zdá se být poněkud hůře uchopitelným pojmem, pokud je nutno zamýšlet se nad skutečným významem tohoto slova a abstrahovat od jeho v současnosti tak běžného „komerčního“ užívání, kdy je do významu tohoto slova zahrnováno cokoli, co je spojeno s nedemokratismem.
Skutečně dochází velmi často k nadužívání tohoto termínu, kdy nedemokratično se umisťuje do škatulky a označí nálepkou totalita. Je to samozřejmě lehce stravitelné pro spotřebitele zpráv, protože samo slovo totální dokáže lehce nabudit v mysli člověka patřičné asociace, levné pro jejich výrobce, protože není nutné obětovat mnoho času a prostoru pro vysvětlování detailů a podrobností o různých nedemokratických formách vlád. Každý z oné masy spotřebitelů si už obrázek udělá, předpokládá se, proč však k tomuto jevu nebýt tolerantní, když nejde o vědecké prostředí a když se nám jen ukazuje jeden z důsledků toho, co je to vlastně laický stát.
Nepochybně zajímavé je, že oněch několik málo skutečných totalitarismů má společné podhoubí v tom, že spatřily světlo světa někde v průběhu procesu budování sekulárního státu. Právě sekulární ideologie v určité etapě rychle se měnícího světa dokáže zakořenit v pravý čas na pravém místě. A tato ideologie, když počne suplovat roli náboženství, může v rukou vůdce nadaného nejen vírou v „lepší zítřky“ ale - s přibývající mocí, která se v jeho rukou kumuluje - především s pravou dávkou racionálního kalkulu zvrhnout jedno zřízení státu v jiné a některé dříve uznávané hodnoty přeměnit za bezcenné nebo za otevřeně nežádoucí (např. soukromé vlastnictví u tzv. „rudých“ totalitarismů). Sám vůdce se stává hodnotou a není neobvyklé, stane-li se téměř sakrálním objektem, tedy jakýmsi novodobým Bohem, kterým je třeba Kim Ir Sen v Severní Koreji - záměrně je zde užito přítomného času, protože tato osoba, ač již po smrti, stále žije jako tmel onoho zřízení, které v Severní Koreji panuje. Jak již bylo naznačeno, skutečných totalitarismů je jako šafránu a délka jejich trvání může být v historii, podíváme-li se na ní jako na oceán jímž procházely různé proudy, považována za kapku v moři.
Považujeme-li stát za záležitost, která je výrazem lidské přirozenosti, pak obdobnou otázku si lze položit, platí-li toto i pro systém vlády. Je možno považovat totalitarismus za výraz lidské přirozenosti? Tady by bylo dobré nechat se trochu inspirovat lékařským přístupem Crane Brintona, jehož Anatomie revoluce se dnes považuje za klasiku v bádání o revolučních změnách. Výskyt nemocí je věcí přirozenou, nepřirozeno je však v symptologii, tedy v tom, co s námi ta nemoc dělá, proto se jí snažíme zbavit. Na základě evropského „etnocentrického“ pohledu můžeme za onemocnění pojmout nejen proběhnuvši revoluci samu, ale jako další fázi nemoci lze považovat i zvrhnutí se systému vlády do totalitní podoby. Takto je možné postupovat pouze pokud si definujeme, co je to zdraví. A právě proto, že se nacházíme na půdě společenských věd, nemůže jít o pojetí zdraví s univerzální platností, leč o pojetí s platností civilizační, proto ona zmínka o etnocentrismu. Budeme-li zkoumat totalitu jako fázi onemocnění, pak tím zdravým stavem se považuje demokracie – na základě západního pojetí.
Otevřeme-li si atlas, pak na mapě uvidíme systém států jako na dlani. Každý suverénní stát považujme za jednu buňku světa. Každá tato buňka je reprezentována vlastním politickým systémem a imunitou zaměřenou jak navenek tak i dovnitř. Mapa nám však ukáže, že skutečně zdravých buněk příliš není. Totalitarismus však lze označit za nejtěžší zhoubnou nemoc státu, neboť jeho zvrácenost dokáže otočit lidskými hodnotami o sto osmdesát stupňů nebo hodnoty zvrhne v pseudohodnoty či studium v pavědu, jak tomu bylo například v případě nacistického totality. Totalitarismus buduje vlastní silný imunitní systém jak dovnitř tak navenek, maximum jeho energie je věnováno na budování nějakého kultu, ideologie a nástrojů na vypořádání se s vnitřním a vnějším nepřítelem. Jeho rozpínavost a indoktrinace mas jsou neméně závažnými symptomy.
Stojí poznamenat, že globalizace, byť totalitním režimem nepřijímána, ovlivňuje např. již zmíněnou Severní Koreu. Na oficiálním a jediném internetovém serveru KLDR se totalitní režim chová k návštěvníkům poněkud vlídně. Po jeho motivaci, proč si vytváří vlídnou tvář navenek, není asi nutné daleko pátrat, izolovaný režim potřebuje valuty. Neméně zajímavé je tedy sledovat, jak vývoj v čase ovlivňuje severokorejský režim, kdy s pádem železné opony zhasla možnost exportovat komunismus, stoupla mezinárodní izolace režimu, jakož i jeho vyděračský potenciál založený zejména na informacích či spekulacích ohledně tamního jaderného programu, kterého si je KLDR vědoma a také jej pružně využívá vůči USA a Japonsku i Evropě. Příklad KLDR ukazuje, že totalitní režim nemusí být nutně rozpínavý obzvláště, ukazuje-li stav na současném mezinárodním poli, že není možné šířit ideologii za hranice režimu nebo jinak „zúčtovat“ s jižním sousedem. Je-li pro režim nemožné vyjmout nějaké teze o jeho expanzi ze svého programu, pak zároveň je pro režim nemožné přistoupit v této věci od slov k činům, nachází-li se v izolaci. Čína i Rusko nejsou těmi spojenci, kterými mohli být před pádem železné opony.
Jedinou nekomunistickou totalitou byla 3. říše. Její systém byl zcela bez ústavy na rozdíl od „rudých“ totalit. Ústavou byl vůdce a vše ostatní bylo odvozeno buď přímo od něj nebo od jím uznávaných tradic či ideologie strany. 3. říše ani nemusela zrušovat výmarskou ústavu, protože tato již svoji legitimitu dávno ztratila a stal se zní tedy jen historický dokument, což dokládá poválečné obnovování Německa, které při svém konstituování také nepoužilo výmarskou ústavu. Totalitarismy často končí v důsledku nějakého tlaku zvenčí. Proto obzvláště u nacistického zřízení 3. říše nemůžeme přesvědčivě říci, zda je takový režim dlouhodobě udržitelný z podstaty své existence - z hlediska správy, ideologie, rozdělení kompetencí či rekrutace elit. Neexistuje zde dlouhodobá praxe, z níž by bylo možno analyticky vyvozovat závěry ať už v čase nebo komparací na určitém prostoru. Nicméně lze říci, že to byl systém výrazně parazitický a tudíž rozpínavost musela být stěžejním aspektem pro uspokojování neukojitelných potřeb režimu, ale také aspektem k poměrně rychlému zániku, který však nastal v důsledku úspěšné vnější invaze, nikoli z vnitřních poměrů. Obdobně skončili Rudí Khmerové v Kambodži, když prosovětsky orientovaný Vietnam zaútočil proti maoisticky orientovanému Pol Potovi. Smrt vůdce totiž totalitarismus nemusí vůbec vyřešit, zatímco konečný bod autoritarismu na Kubě možná lze svázat se smrtí Fidela Castra, i když smrt Stalina také znamenala konec jednoho kultu. Severokorejský režim však vyřešil dilema způsobené ze ztráty božského vůdce zajímavým způsobem. Zatímco zesnulý Kim Ir Sen zůstává stále posvátným, režim jej honosí titulem „The Great Leader“, pak Kim Čong Il, jeho syn a nástupce, se honosí oficiálním titulem „The Dear Leader“. O tom, že Il již není tak posvátnou postavou svědčí i to, že se mnohem častěji objevuje na veřejnosti než jeho otec.
Úvaha přináší více otazníků než odpovědí. Totalitarismus je kapitola sama pro sebe a ve své podstatě jakási zvrácenost, použiji-li výrazu z politické antropologie, když zmutuje politično. Těžko říci, zda je to příliš mnoho chyb na jednom místě v určitém momentě, zda původcem je závada na sociálnu či v politické sféře a jaký procentuelní podíl na takové mutaci má aktuální stav mezinárodního systému. Musí to být však něco, co imunita státu včas neodhalí, aby jej mohla ochránit před takovou zhoubou. Tak jako volný radikál v těle může znamenat poškození buňky, také volný radikál ve společnosti může pro společnost znamenat hrozbu, ale v demokracii lze těžko za pomoci represe zaškatulkovat radikály a jejich ideologie. Ve společenském prostředí však můžeme stále jako úspěšnou prevenci proti těmto hrozbám uplatňovat víru ve stabilní střední třídu a péči o ni.
Jak citovat tento text?
Netolický, Pavel. Malé zamyšlení nad totalitarismem [online]. E-polis.cz, 19. duben 2004. [cit. 2024-04-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/male-zamysleni-nad-totalitarismem.html>. ISSN 1801-1438.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 1.85714 hvězdiček / Hodnoceno: 0x
Další články autora
Další články z rubriky
Vložit komentář
Míla Jebavá
pátek, 21. květen 200414:15
Posílám několik otázek k zamyšlení, které by měly Váš text posunou od všeobecné ploché úvahy hlouběji - pod povrch jevů.Nemíním Váš text kritizovat proto, že bych si v kritice libovala. Připadal mi však načrtnutý velmi široce a velkoryse a tak se v něm nutně otevíraly určité propasti, které byste se mohl zkusit vyplnit. Je to jen proces hledání a objevování nového - a svoji knihu člověk píše celý život - pak stojí skutečně za přečtení.
1. Vaše citace(zkráceně): "Tato ideologie, když počne suplovat roli náboženství, může v rukou nadaného vůdce...zvrhnout jedno zřízení státu v jiné..." Uvítala bych zde nějakou analýzu toho procesu změny z jednoho zřízení státu v jné zřízení. Zkuste najít nějaké klíčové pojmy v této oblasti, skrze které byste to vysvětlil. Lze použít něco z filofoie, sociologie, apod.
2) Líbí se mi, že jste nastolil otázku, zda je totalitarismus výrazem lidské přirozenosti. Ovšem uchylovat se při hledání odpovědi na tuto otázku k příkladům z medicíny (hovořit o "nemoci" apod.)věci nijak neprospěje. měl byste se držet pojmů např.ze sociologie. (Zatahování názorných/polopatických příměrů z medicíny do oblasti úplně jiné (zde do politologie) je styl novinářů či nekompetentních politiků. Nekompetentních politiků je bohužel většina.)S takovou pojmovou vybaveností se človek ničeho pořádného nedopracuje.tedy: aplikujte na tuto problematiku své znalosti socilogie, příp. filosofie.
3) To, že jste uvedl jako důkaz toho, že globalizace ovlivňuje totalitní režim, jako např. Koreu, v tom, jak se Korea chová vlídně na serveru, je velmi a velmi povrchní argument, nebo je to jen oneobratně řečeno. Aby se mohlo tvrdit,že globalizace opravdu nějak ovlivňuje Koreu, muselo by to být něco mnohem zásadnějšího. (To, jak se tváří na serveru, je jen vnější forma - která není výrazem či odrazem vnitřního obsahu totalitarismu.) Dle mého názoru totalitarismus je udržován svou vnitřní silou tak dlouho, dokud není naprosto vnitřně vyčerpán a vnitřně zhroucen. Při svých posledních záškubech pak na závěr smete a zničí kolem sebe vše, co je živé. Totalitarismus je jakési spiknuté méně schopn¨ých lidí, kteří nevidí a naprosto nechápou obecné hodnoty či principy, jako je spravedlnost a pravda. Domnívají se, že pokud se budou řídit jen svými osobními zájmy nebo zájmy skupin, ke kterým přísluší,může společnost prosperovat. Těmto lidem, kteří jsou na vrcholku této obrácené pyramidy (myslím obrácené v tom smyslu, že na vrcholku jsou ti nejhorší a dole ti nejlepší), chybí soucit, je jim lhostejný osud ostatních lidí, necítí žádnou zodpovědnost, kterou ve skutečnosti mají,protože rozhodují za ostatní lidi - kterým značnou část moci vzali. Totalitní systém by nevznikl, kdyby ve společnosti bylo jen pár lumpů a ostatní samí slušní a stateční lidé. Bohužel - většina lidí raději volí dočasný klid, případně nabízené výhody, než by usilovala o prosazení vyšších hodnot - i za cenu osobních obětí. Já vidím příčinu vzniku totalitarismu v tom, že lidé nejsou dostatečně poučeni (vládcové a vůdcové jim podstatené věci o získávání a držení moci nesdělují)a pokud již situaci pochopí, nemají dost osobní odvahy riskovat a pokusit se o nápravu. To držitelé moci dobře vědí - a neomezeně manipulují lidmi, které si podřídili. A pro příklad totalitních režinů nemusíme jezdit až do Asie. Pokud jste někdy byl kritický v naší české společnosti, nějak vyčníval či se dožadoval svého zákonného práva na něco, o co se rozhodl usilovat někdo, kdo má zde vyšší moc než vy, poznal jste totalitarismus na vlastní kůži.
Váš článek je dlouhý, nestačila jsem reagovat zdaleka na vše.
případně Vám ještě nějaké své postřehu pošlu.
Napsal: Míla Jebavá [Odpovědět]
Petr Tomek
pátek, 13. srpen 200410:51
Reaguji na některé poznámky týkající se totality, uvedené jako podnět k zamyšlení. Nevěřím, že jedinci budující totalitní struktury cítí nenávist ke kultuře, vzdělání a morálním hodnotám. Naopak jsou přesvědčeni, že vývoj státu vedou nejlépe jak lze. Dokonce ani tak vysmívaná víra ve "světlé zítřky" není chorobou nebo chybou. Naopak je to nezbytná podmínka vývoje společnosti. Dovedete si představit rozvíjející se kulturu s katastrofickou představou budoucnosti? Domívám se, že pes je v tomto případě zakopán jinde. Problém totality začíná odtržením vládnoucí třídy od reality. Vytracením vzájemné komunikace mezi občany a vládou. Totalitní vládce(nebo vládnoucí strana) věří v dokonalou budoucnost své země, ale nekontroluje a nehodnotí důsledky svých rozhodnutí. Ve svou vlastní vládu totiž věří fanaticky. Pád totality je vždycky stejně nevyhnutelný jako zničující, protože vládnoucí vrstva považuje své jednání za správné a je naprosto přesvědčena o svém právu vládnout. V zájmu obecného blaha dává pochopitelně střílet do té lůzy - rozumějte do občanů kteří její vládu považují za neůspěšnou nebo i zrůdnou.
Iluze také je že sklony k totalitě mají lidé málo inteligentní. Naopak! Lidé alespoň mírně nadprůměrní mají vždy při získání moci pocit nadřazenosti. Pokud totiž znáte přibližné průměrné lidské IQ, chápete, že jakýkoli vysokoškolsky vzdělaný člověk může propadnout představě o své vyjímečnosti. Částečně dokonce právem. Pokud má takový inteligent navíc snížené emoční a sociální IQ, oproti tzv. logickému IQ. Může se stát skutečně velmi nebezpečným. Demokracie totiž není vynález jen pro ty kdo mají takovou nebo takovou inteligenci, nebo takové prožívání. Je prostě pro občany.
Napsal: Petr Tomek [Odpovědět]
Eva
pátek, 25. březen 200516:47
úvahu o daném tématu hodnotím velmi kladně,ale nesouhlasím se závěrem úvahy.1 Totální vláda v rukou tzv.,,diktátora,, může být nepředstavitelným přínosem pro stát.Neb se v podstatě neskutečně urychlý uplatnění zákonů a to přinese rozvoj dané zemi,zásadní podmínkou pro takový státní prospěch je dobrý diktátor s morálními hodnotami související s patřičným vzděláním.2 konečná věta o stabilitě střední třídy je bohužel jen sen.Důkazem jsou manipulátorské schopnosti A.Hitlera, Stalina atd...
Napsal: Eva [Odpovědět]
Protagoras
pátek, 7. říjen 200509:07
A koho tim jako myslis? Franka, Pilsudskyho, nebo koho? Nebo Perikla? Nebo Chomejniho?
Napsal: Protagoras [Odpovědět]
