M. Anton: Listopad 1989 v Plzni

 7. duben 2005  Miloslav Linhart   komentáře

Kniha Listopad 1989 v Plzni vznikla jako vzpomínka jednoho z účastníků demonstrací na náměstí v Plzni. Tuto publikaci autor věnuje – jak sám uvádí – všem lidem, kteří se nebáli a našli odvahu zvednout svůj hlas proti zvůli komunistického režimu.

Anton, Miroslav(1999):Listopad 1989 v Plzni, NAVA TISK spol.s. r. o. , ss. 135, ISBN 80-7211-063-2

Kniha Listopad 1989 v Plzni vznikla jako vzpomínka jednoho z účastníků demonstrací na náměstí v Plzni. Tuto publikaci autor věnuje – jak sám uvádí – všem lidem, kteří se nebáli a našli odvahu zvednout svůj hlas proti zvůli komunistického režimu. V prologu knihy jmenuje některé aktivisty a sympatizanty ze starší generace, kteří bojovali proti bývalému režimu. Nezapomíná ani na příznivce mladší generace a na okruh lidí, kteří pomáhali např. s rozšiřováním nezávislých tiskovin apod. Ve výčtu jmen figuruje i Petr Náhlík – muž, který v současné době pracuje na radnici v Plzni. Osobně jsem ho mohl poznat na přednášce k předmětu politologické aspekty veřejné správy. Jeho otec učil na SOU ve Skvrňanech český jazyk a dějepis a matka učila matematiku na stejném učilišti. Měl jsem to štěstí, že jsem byl žákem této školy. Literatura a dějepis v jeho podání byly skvělé. Ale zpět ke knize.

Publikace mapuje události v Plzni den po dni od pátku 17. listopadu až do středy 29. listopadu 1989. Anton vzpomíná, že každý kdo nějakým způsobem sledoval posledních devět měsíců, tušil, že se něco musí stát. Nikoho by v té době nenapadlo, že 50 výročí 17. listopadu 1939 bude tou akcí, která dá věcem rychlý spád. Nepředpokládala to ani opozice kolem Václava Havla, kde se stále mluvilo spíše o 10. prosinci, kdy na tento den připadá Den lidských práv. Nikdo prý nemohl mít tušení, co se 17. listopadu skutečně stane. Celá kniha je napsaná ve svižném tempu a čtenáře, který tuto dobu nezažil nechává v „příjemném“ napnutí. My, co tu dobu pamatujeme si při čtení můžeme připomenout jak v Plzni vznikalo Občanské fórum a kdo se na jeho vzniku nejvíce podílel, studenty, kteří sestavují stávkový výbor, lživé informace, které večer vysílala televize a že nejrychleji na situaci v Praze reagovala Lékařská fakulta v Plzni. Publikace je tedy naplněna množstvím údajů, informací i postřehů autora, jak on sám celou tu dobu prožíval, co cítil a co si myslel. Každý den v knize je možno brát jako uzavřenou kapitolu. Je v nich mnoho komentářů od různých lidí např. studentů fakult, herců DJKT, členů různých opozičních uskupení ( Charty 77, HOSu, VONSu, Čs. Demokratické iniciativy, Sdruženi T. G. Masaryka, Obrody apod.). Pro přehlednost je každý den shrnut na konci jako Události dne. Uvedl bych tedy některé důležité okamžiky z každého dne.

V pátek 17. 11. 1989 jsou studenti zastaveni na Národní třídě kordonem policistů. Shromáždění je tvrdě rozehnáno. Několik lidí je zraněno.

Druhý den 18. 11. se rozhodnou studenti vysokých škol v Praze vyhlásit týdenní stávku, jako protest proti brutálnímu zákroku.

V neděli 19. 11. je založeno v Činoherním klubu v Praze Občanské fórum (OF). V Plzni se dostanou do rukou veřejnosti první dva důležité dokumenty – Prohlášení z divadla DISK a Prohlášení studentů pražských vysokých škol o zahájení stávky a jejich požadavcích.

Dvacátý listopad je ve znamení spontánní demonstrace na Václavském náměstí. Policie tentokráte nezasahuje. V Plzni v Zahradní ulici, kde dodnes fungují Škodovácké ubytovny se scházejí první jednotlivci, kteří uvažují o demonstraci před Komorním divadlem.

V úterý 21. listopadu se Komorní divadlo stává centrem pro šíření informací. Před Lékařskou fakultu v Plzni přijíždějí ve 14:00 herci Oldřich Kaiser a Naďa Konvalinková. Na učitele Pedagogické fakulty (PF) byl vyvíjen tlak, aby ovlivňovaly žáky v duchu komunistické doktríny. Poprvé promlouvá Václav Havel a do Prahy se sjíždějí Lidové milice (LM) z českých krajů.

Dvacátého druhého listopadu je v Plzni v Pivovarském muzeu založeno Občanské fórum. Mezi přítomnými mně do očí blesklo jméno Jaroslava Svejkovského. Patřil do skupiny advokátů, kteří byli také na místě vzniku OF. V současné době patří tento muž mezi nejlepší advokáty v Plzni. Lidové milice byly odvolány z Prahy (str.47).

Dne 23. listopadu se v Plzni odehrál „plakátový souboj“ mezi studenty a příslušníky Lidových milic. Nešlo o nic jiného, než že milice dostaly za úkol strhat plakáty z výloh obchodů a sloupů veřejného osvětlení, které tam vylepili studenti. Také začal být nedostatek novin kromě Rudého práva a Pravdy. (Na tuto situaci si pamatuji velice přesně). Do Plzně opět přijeli pražští herci.

Tentokrát to byli pánové Alexej Pyško a Josef Kemr. Panu Kemrovi byl dokonce umožněn vstup do Škodovky, kde přednesl v podnikovém rozhlasu svůj projev všem dělníkům. Samozřejmě se to neobešlo bez zbytečných průtahů. Demonstrující dav opět zaplnil Václavské náměstí v Praze.

Dne 24. listopadu se v Plzni na náměstí poprvé schází asi dvacet tisíc lidí. Největší překvapení přišlo večer v televizi, kdy při zasedání ÚV KSČ odstoupil z funkce Miloš Jakeš. Na jeho místo potom nastoupil Karel Urbánek. Plzeňské OF vydalo svoje prohlášení. České sdělovací prostředky začínají informovat veřejnost objektivněji.

V sobotu 25. listopadu se poprvé konala demonstrace na Letenské pláni, kam přišlo odhadem půl milionu lidí. Miroslav Štěpán podal demisi a prezident Gustav Husák zastavil stíhání některých disidentů. V Plzni se Škodováci připravovali na generální stávku, která byla naplánovaná na 27. listopadu.

Následně 26. listopadu byla Plzeň opět poctěna návštěvou herců a zpěváků. Do Plzně přijeli Michal Tučný, Václav Neckář a herec Oldřich Vízner. Vyzvali přihlížející k podpoře generální stávky plánované na zítřek. Na náměstí poté vystoupilo také pět učitelů z VŠSE. Veřejnost tak dostala jasný signál, že se již nejedná jen o stávku studentů, ale že ji podporují i někteří učitelé. ÚV KSČ zbavilo další své členy funkcí – Josefa Lenárta, Miloše Zavadila a Jana Fojtíka.

V pondělí, 27. listopadu v den generální stávky postávali studenti před branami Škodovky, kde rozdávali letáky s výzvou ke generální stávce. Uvnitř areálu dostávali pracující zase mimořádné číslo Škodováka (tiskovina, která dříve vycházela každý týden, nyní jednou za čtrnáct dní, kde se můžeme dočíst o novinkách, které se staly v uplynulých dnech v závodě), kde vedení tlačilo na zaměstnance, aby stávku podpořili pouze symbolicky a neohrozili tak plán výroby. Reakce Škodováků byla nad všechna očekávání. Kolem poledne bylo náměstí z tří čtvrtin zaplněno. Podobné akce proběhly ve všech větších městech celé republiky. V Praze se generální stávka odehrála na Letné za účasti kolem milionu lidí.

Dne 28. listopadu se studenti rozhodli, že budou nadále stávkovat. Vzali si příklad z Prahy, kde studenti vystupovali samostatně, ale byli úzce spojeni s OF. V Praze předseda Federálního shromáždění Alois Indra složil funkci.

Středa 29. listopadu je i poslední kapitolou této knihy. V Praze zasedalo Federální shromáždění ČSSR. Došlo na hlasování o změnách ústavních článků čísel 4, 6 a 16. Článek číslo 4 o vedoucí úloze Komunistické strany Československa ve společnosti byl jednohlasně zrušen (str. 102).

Tak začala nová etapa této země. Došlo na nové složení národních vlád, rezignaci prezidenta Husáka a koncem roku zvolení Václava Havla za prezidenta republiky.

Dokument se snaží o připomenutí té doby z pohledu lidí, kteří byli aktivní v těchto nelehkých dnech. Publikace je protkána postřehy a zamyšlení autora (zvýrazněno tučně) i doslovnými přepisy rozhovorů studentů, herců DJKT a samotných členů vznikajícího OF. V knize je velké množství černobílých fotografií, které tak mohou čtenářům přiblížit atmosféru na náměstí, schůzi na Pedagogické fakultě, přípravy plakátů na fakultách i samo jejich vylepování. Jak jsem se již zmiňoval na začátku, kniha je psaná ve svižném tempu a čte se „jedním dechem“.Všichni, kteří dobu v těchto dnech pamatujeme si můžeme alespoň připomenout některá (pro mě neznámá) jména a jejich záslužnou práci k organizaci mítinků, psaní letáků a jejich uvedení v činnost. Autor také děkuje všem jejichž jména ani neznal a podíleli se svojí prací ať už byla jakákoliv.

V letošním roce oslavíme již 15 výročí boje studentů za svobodu a demokracii. Mnoho věcí se již o té doby změnilo. Drtivá většina lidí na fotografiích uvnitř knihy má jiné zaměstnání než před rokem 1989 a nebo, což je horší, žádné nemá. To ale není obsahem ani účelem tohoto historického pohledu.

Recenzovaná kniha je tedy spíše ohlédnutím za tímto obdobím našich dějin pohledem jednoho z mnoha účastníků. Nezbývá mi než jen doporučit tuto knihu všem, kteří se zajímají o to, jak to tenkrát v krajském městě na soutoku čtyř řek vypadalo.

Jak citovat tento text?

Linhart, Miloslav. M. Anton: Listopad 1989 v Plzni [online]. E-polis.cz, 7. duben 2005. [cit. 2025-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/m-anton-listopad-1989-v-plzni.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.33 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!