Společenskovědní časopis

„Lepší formu než demokracii nikdo zatím nevymyslel,“ říká prof. Vladimír Franz

4. listopad 2012 Aleš Malár komentáře

Vladimír Franz se narodil dne 25.května 1959 v Praze. Již během svých studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (1978-82) studoval soukromě malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. V letech 1981-84 byl scénografem, výtvarníkem a hudebním skladatelem. V současné době působí jako pedagog Divadelní fakulty AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby, přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU. Je šestinásobným držitelem ceny Alfreda Radoka (1998, 2000, 2002, 2005, 2006 a 2007) a Ceny Divadelních novin (2001).

„Lepší formu než demokracii nikdo zatím nevymyslel,“ říká prof. Vladimír Franz

Začněme teoreticky. Je známo, že už Aristoteles považoval demokracii za špatnou a zvrácenou formu vlády. Nyní, zdá se, v demokracii žijeme. Mohl byste si představit jinou formu vlády, ve kterém bychom zde měli žít?

Asi bych si nic lepšího představit nedokázal, protože nikdo nic lepšího zatím nevymyslel. Demokracie je systém založený na předpokladech tolerance a svobody, což je v dnešní době nepřekonatelné. Také jsme v éře počítačové revoluce, což je revoluce srovnatelná s objevem, že země je kulatá nebo s objevem knihtisku a právě v dobách těchto objevů se měnily i pohledy na svět, takže vyvstává otázka, zda demokracie, tak jak ji známe od dob Bismarcka nebo Disraeliho, je v dnešní době stále aktuální, nebo bude muset reflektovat dnešní, rychleji se vyvíjející dobu.

Troufnete si srovnat morálku lidí v naší republice s morálkou lidí, ve věcech veřejných, s okolními zeměmi?

Lidé v západních zemích, i když vykonávají nějakou veřejnou činnost, pořád si uvědomují, že neslouží jen sami sobě, ale celku. V porovnání se Spojenými státy mohu říci, že když se občan obrátí na senátora, tak maximálně do tří týdnů dostane odpověď a onen senátor začne věc řešit, ať se mu to líbí nebo ne, je to jeho poslání a smysl, proč tuto funkci vykonává. Zatímco u nás jsme byli svědky, že někteří politici za setkání s voličem požadovali finanční částku, což je absurdní. Také se mi zdá nepřijatelný stav, kdy politické strany před volbami něco naslibují a v průběhu mandátu to neplní. V tom případě, ať žádné sliby nedávají a jen tam prostě jsou.

Jako umělec budete mít k následujícímu tématu jiný postoj, než stoprocentně formální politici. Zajímalo by nás, jaký je Váš názor na legalizaci lehkých drog, konkrétně marihuany.

Legalizace lehkých drog pro léčebné účely samozřejmě ano, ale co se týče toho ostatního je potřeba rozlišovat, zdali člověk chce drogu použít jako prostředek či jako cíl. Stát se k tomuto tématu vztahuje jako ten, který chce občana chránit před pokušením. Je však zřejmé, že náš stát nedělá nic z lásky k člověku, ale myslím, že jsou zde zájmy velkých farmaceutických firem. Je za tím skrytý velký byznys a stát se těší, že se také „šábne“. Kdybych to řekl obecně, tak každá rostlina na světě má v sobě něco, co nás může zabít, jen z marihuany se stal jakýsi symbol. To bychom mohli zavřít hajného, že mu v lese rostou muchomůrky. Na závěr je potřeba říci, že účinky konopí jsou v nepoměru s alkoholem, který vykazuje účinky daleko horší a ten nikomu nevadí.

Proběhly nám krajské a senátní volby a z výsledků je patrné, že senát bude ještě oranžovější a kraje se zbarvily do ohnivých barev rudé a oranžové. Jaký z toho máte pocit?

V porovnání s rokem 2000 dostali komunisté méně hlasů. Nyní šli k volbám převážně voliči té komunistické strany, kteří jsou disciplinovaní oproti ostatním voličům. Pak jsou tu voliči, kteří když viděli pořád ta stejná pravicová hesla, ztráceli důvěryhodnost a volili marginální strany. V neposlední řadě na mě chování politických elit dělalo dojem, jako by se jednalo o skrytý volební štáb komunistické strany, jen aby nahráli komunistům voliče (smích). Například v severních částech naší republiky, kde jsou větší sociální rozdíly, tam to mnohdy může být „tonoucí se stébla chytá“.

Opět k posledním volbám. Volební účast byla až trapně malá. Jakým způsobem dostat lid k volbám? Myslíte, že by prezident mohl být takovým nástrojem? Nebo zavést jiné alternativy hlasování, například přes internet nebo třeba uzákonit povinnou volební účast?

Občan je svéprávný a je jeho odpovědnost, zda k volbám půjde či nikoliv. Přijde k volbám, až jej to bude opravdu zajímat. Pakliže na něj někdo dělá neustále „habaďůry“ a politika se ocitne v takové sféře, kdy do toho občanovi nic není, tak si řekne: „Aha, oni si to tam někde zařídí sami a co je nám do toho.“ Bylo by dobré, kdyby společnost byla občanštější, kdyby se člověk měl více zajímat o to, kde žije, jak žije, nebyl by jen konzument a trochu o tom přemýšlel, čímž by se vytvářel zpětný tlak na politiky.

Čistě teoreticky by se dalo po předčasných volbách, které mohou nastat a vznikla by levicová koalice sociálních demokratů a komunistů. Jak byste například reagoval na takový stav?

Za prvé musíme rozlišovat, zda pravolevé spektrum je opravdu takové, nebo je to jen nálepka. Nebojím se například toho, že by komunisté znárodňovali, protože toho už si užili dost a nemají podporu z Moskvy, ale spíše mám problém s tím, že se s touto minulostí nerozešli a témata jako třídní boj a třídní nenávist u nich stále přetrvávají. Navíc je tu i jistá spoluvina státu, že komunisté, jako tomu bylo například v NDR, nebyli úplně zrušeni. V Německu se institucionálně řeklo: „ TOTO JE ŠPATNĚ.“ Nevím, zda si to lidé uvědomují nebo ne, že komunismus není jen politické směřování, ale už i vlastnost!

Není úplně zřejmé, v jakém jsme v rámci Evropy, respektive Evropské unie, postavení. Jako přesnou funkci by naše republika v tomhle soukolí měla mít?

Evropa má společné kořeny. Starý, Nový zákon, antika. V západních zemích došlo i mezi národy, které si mnohdy šly po krku, k jakémusi konsensu, že jsou Evropa. Naše republika by měla mít pozici, která je důstojná, měli bychom se cítit pohodlně až luxusně a neměli bychom být jen takovým přidaným článkem k velkým hráčům například z hlediska pracovních sil. Na druhou stranu, zejména z důvodu, že nejsme velký hráč, potřebujeme získávat partnery. Evropská integrace jednoznačně ano, ale i tak je potřeba zachovat odlišnosti jednotlivých regionů.

Nyní otázka na církevní restituce. Co Vy osobně si myslíte o připravovaném zákoně o narovnání vztahů státu s církvemi?

Naše země je tak zvláštně posazena do stavu oni a my. Jisté narovnání chtěl už i Masaryk ve Washingtonské deklaraci v roce 1918 a stejně s tím moc neudělal. Myslím si, že co se odebralo, má se vrátit. Měli bychom si uvědomit, že církve nejsou jen nepřátelé. Vyvstává otázka, jaký objem toho majetku by se měl vrátit a zdali církev by to sama dokázala spravovat, nebo by se na ní nalepil někdo, kdo by jí „pomáhal“. Dále je zde otázka časového horizontu, kdy by měly restituce proběhnout. Pakliže stát nemá na důchody či jiné sociální výdaje a snaží se hojit například na invalidech, tak asi stěží by mohl veškerý objem vrátit jednorázově.

Stáhnete se po prezidentských volbách, v případě neúspěchu, zpět do akademického a uměleckého světa, nebo se budete dál veřejně, jako nyní, vyjadřovat k otázkám hýbajícími společností?

Kladu si otázku, co nyní s tímto neuvěřitelným společenským kapitálem? Vím, že žijeme v zemi, kde se zlato mění v listí a například cesta politické strany je nesmyslná. Pokud nastane v budoucnu nějaký společensko-sociální problém, určitě se k němu vyjádřím, zejména protože už jsem se do této roviny posunul a neměl bych se toho zbavovat.

Odpovědný redaktor: Nikola Klímová

Text neprošel jazykovou korekturou.

Titulní obrázek převzat z:http://vladimirfranz.cz/bio/

Jak citovat tento text?

Malár, Aleš. „Lepší formu než demokracii nikdo zatím nevymyslel,“ říká prof. Vladimír Franz [online]. E-polis.cz, 4. listopad 2012. [cit. 2024-04-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/lepsi-formu-nez-demokracii-nikdo-zatim-nevymyslel-rika-prof-vladimir-franz.html>. ISSN 1801-1438.