Krize v Řecku očima francouzského tisku
24. červen 2010 Selma Hamdi komentářeKrize v Řecku se stala žhavým tématem téměř po celém světě, přičemž dostatečnou pozornost jí věnovala i francouzská média. Dimitri Tsiodras, komentátor měsíčníku Le Monde diplomatique, se zabývá kořeny vzniku této krize a poukazuje na tři hlavní známé nešvary Řecka: klientelismus, byrokracie a korupce.
Krize v Řecku očima francouzského tiskuKrize v Řecku se stala žhavým tématem téměř po celém světě, přičemž dostatečnou pozornost jí věnovala i francouzská média. Dimitri Tsiodras, komentátor měsíčníku Le Monde diplomatique, se zabývá kořeny vzniku této krize a poukazuje na tři hlavní známé nešvary Řecka: klientelismus, byrokracie a korupce. Co se týče klientelismu, upozorňuje na fakt, že na ekonomické aktivity má státní moc natolik vliv, že pro podnikatele je snadnější a výhodnější navazovat s politiky přátelství než-li usilovat o volnější trh. Na základě této spolupráce pak dochází k situaci, kdy se podnikatelé spíše obávají otevřeného trhu, jelikož by pro ně mohl znamenat zkázu (Tsiodras, 2010).
V podobném duchu je pojímán též článek Guillauma Perriereho, zvláštního zpravodaje pravicového deníku Le Point, který tvrdí, že bez tzv. fakelaki nebo-li obálek s úplatkem se toho v Řecku nedá příliš dosáhnout, neboť je tento zvyk hluboce zakořeněn. Podobně je to s byrokracií, kdy je až 80 % rozpočtu vyčleněno na platy úředníků, jejichž počet patří k nejvyšším ze zemí eurozóny. Dalším problémem jsou dle Perriereho daňové podvody a šedá ekonomika, které ironicky nazývá řeckým národním sportem (Perriere, 2010).
I přes tyto podmínky však řecká ekonomika zažívala v posledních letech nárůst. Ten způsobily tři okolnosti: přísun evropského kapitálu, výdaje státu (jež zároveň zvýšily dluhy a rozpočtový deficit) a na závěr vyšší výdaje soukromého sektoru díky nižším úrokovým sazbám po přijetí eura. Také turistika a námořní obchod přispěly k vyššímu příjmu, ovšem ostatní sektory ekonomiky zůstaly opožděné. Když tedy nastala finanční krize, náhle se projevily nedostatky řeckého státu, které způsobily neschopnost Řecka se s jejími následky vyrovnat. Řecké vládě proto nezbylo nic jiného než se řídit doporučením Evropské unie – začala s politikou úsporných opatření i přes hrozbu nové recese. Ty ve svém důsledku znamenaly opatření zabraňující dalším daňovým podvodům, snížení platů pracovníkům veřejného sektoru, omezení dávek státní sociální podpory a důchodovou reformu (Tsiodras, 2010).
Po těchto opatřeních zemi postihla vlna demonstrací jako např. manifestace proti důchodové reformě, která mimo jiné zahrnuje nižší důchod a vyšší věk pro odchod do penze[1] či stávka proti politice úsporných opatření[2]. Na základě průzkumu veřejného mínění však došlo k odhalení zajímavé skutečnosti – lidé jsou si vědomi nezbytnosti úsporných opatření, ale vnímají jako nespravedlivé, že se dotknou hlavně jich. Jsou přesvědčení o tom, že největší chybu způsobila vláda, a právě ta by za krizi měla nést zodpovědnost[3].
Jako červený hadr na býka proto zafungoval skandál, se kterým se musela potýkat vláda Papandreua – manžel tajemnice ministerstva kultury se dopustil krácení daní ve výši 5 miliónů eur (!). Po odhalení tohoto daňového podvodu tajemnice podala 17. května demisi a v komuniké zdůvodnila své rozhodnutí tvrzením, že nechce ještě více poškodit vládu[4].
Tváří v tvář těmto faktům tudíž neudiví informace, jenž přinesl deník Le Point, že dle údajů Transparency International platila v Řecku po dobu několika let tichá dohoda mezi dvěma největšími stranami, na jejímž základě obě strany hovořily o neexistenci korupce v zemi[5].
Jean Quatremer pro levicový deník Libération ovšem připomíná, že krize v Řecku začala již v lednu roku 2009, kdy subjekty trhu překvapila výše veřejných dluhů Řecka (na níž měly svůj částečný podíl kvůli svému lehkomyslnému chování), a rozhodly se začít zkoumat státní dluhy ostatních zemí eurozóny. Nakonec došly k závěru - deset let po zavedení společné měny - že řecké dluhy nejsou chráněné stejnými zárukami jako dluhy německé a jejich ekonomická situace není totožná. Reakcí bylo snížení ratingu, čímž došlo ke zvýšení rizikové prémie na řecká aktiva[6]. Quatremer se proto domnívá, že kdyby existovala vláda EU, jež by zkoordinovala kroky potřebné v případě podobné krize, nemusela by situace Řecka dojít tak daleko (Quatremer, 2010).
Na přelomu října a listopadu roku 2009 pak dochází k prohloubení krize. V Německu vzniká nová koalice a sociální demokraty vystřídá FDP. Angela Merkel se tak potýká s euroskepticismem liberálů na jedné straně a radikalizací CSU na straně druhé, což v podstatě znamenalo horší akceschopnost Německa. Obě strany byly totiž toho názoru, že když Řecko porušilo své závazky, mělo by za to patřičně pykat. Jak Quatremer podotýká, právě tyto vnitropolitické konflikty způsobily prodlevy v rozhodnutí německé kancléřky (Quatremer, 2010).
Deník Libération dobře demonstruje dění, jež následovalo, ve článku s trefným titulkem: „Sarkozy je pro akci, Merkel pro sankci“. Zatímco Sarkozy prosazoval finanční pomoc, Merkel zastávala názor, že je třeba Řecko potrestat. Německá kancléřka požadovala, aby státy, které by nerespektovaly zásady uvedené v Paktu stability a růstu, pro příště přišly, alespoň dočasně, o svá hlasovací práva[7]. A právě za své váhání a prosazování sankcí byla kritizována ze všech směrů, mimo jiné i od předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa. Ten dával kancléřce za vinu prohloubení řecké krize v tom smyslu, že subjektům trhu chyběla jasná a jednoznačná rozhodnutí, díky nimž by se zvýšila důvěryhodnost řecké ekonomiky. Dále absolutně odmítl návrh německé kancléřky o pozastavení hlasovacího práva s argumentem, že by to odporovalo Lisabonské smlouvě[8].
Vzhledem k tomu, že krize v Řecku způsobila propad eura, Francie s Německem se nakonec dohodly na finanční pomoci ze strany států eurozóny Řecku za podmínky, že ještě více zpřísní politiku úsporných opatření[9]. Právě díky této finanční pomoci bylo poté Řecko schopno zaplatit svým věřitelům dluh ve výši 9 miliard eur[10].
Jean Quatremer na závěr shrnuje události v Řecku konstatováním, že tato krize se může stát poučením pro celý svět. A dodává, že možná právě díky váhavosti Německa, které ihned nepřispělo Řecku na pomoc, si tato země uvědomila vážnost situace a rozhodla se pro přísnou politiku úsporných opatření. Stejně tak bude nyní dle autora nejspíše pro Německo snadnější dosáhnout větší disciplíny ve fiskální politice Evropské unie (Quatremer, 2010).
Nyní je tedy na Řecku, jak bude postupovat dál. Dimitri Tsiodras je toho názoru, že pouze aplikace politiky ekonomického růstu a finanční investice státu do skutečně potřebných sektorů jako je vzdělání a boj proti korupci a neefektivní byrokracii pomohou ke zvýšení důvěryhodnosti Řecka a znovu ji postaví na nohy (Tsiodras, 2010). Jak se však Řecko, a potažmo celá Evropská unie, dokáže poradit s následky této krize, zjistíme až časem.
Internetové zdroje:
- Finanční slovník, dostupné na: www.finance.idnes.cz, 20. 6. 2010.
- Le Monde, dostupné na: www.lemonde.fr, 20. 6. 2010.
- Le Point, dostupné na: www.lepoint.fr, 20. 6. 2010.
- Libération, dostupné na: www.liberation, 20. 6. 2010.
- Perrier, Guillaume: 2010. Au coeur du chaos grec. Le Point 20. 5. 2010, dostupné na: http://www.lepoint.fr/actualites-economie/2010-05-20/au-coeur-du-chaos-grec/916/0/457248, 20. 6. 2010.
- Quatremer, Jean: 2010. Coulisses de Bruxelles, UE 20. 5. 2010, dostupné na: http://bruxelles.blogs.liberation.fr/coulisses/2010/05/vu-de-berlin-leçons-grecques.html, 20. 6. 2010.
- Tsiodras, Dimitri: 2010. La Grèce en quête d’un « deus ex machina ». Le Monde diplomatique březen 2010, dostupné na: http://www.monde-diplomatique.fr/2010/03/TSIODRAS/18874, 20. 6. 2010.
Odpovědná redaktorka: Selma Hamdi
Odpovědná korektorka: Jana Nováková
Titulní obrázek převzat z: http://www.afriscoop.net/journal/IMG/arton793.jpg
[1] Le Point: 5. 6. 2010. Grèce: manifestations contre la réforme des retraites. Dostupné na : http://www.lepoint.fr/actualites-monde/2010-06-05/grece-manifestations-contre-la-reforme-des-retraites/924/0/463339, 20. 6. 2010.
[2] Le Monde: 20. 5. 2010. La Grèce connaît sa quatrième grève générale contre la rigueur. Dostupné na: http://www.lemonde.fr/europe/article/2010/05/20/la-grece-connait-sa-quatrieme-greve-generale-contre-la-rigueur_1360241_3214.html, 20. 6. 2010.
[3] Le Point: 20. 5. 2010. Nouvelle grève contre l'austérité en Grèce. Dostupné na: http://www.lepoint.fr/actualites/2010-05-20/nouvelle-greve-contre-l-austerite-en-grece/1037/0/457038, 20. 6. 2010.
[4] Le Monde: 17. 5. 2010. Scandale fiscal : une ministre grecque démissionne. Dostupné na: http://www.lemonde.fr/europe/article/2010/05/17/scandale-fiscal-une-ministre-grecque-demissionne_1353144_3214.html, 20. 6. 2010.
[5] Le Point: 11. 5. 2010. La corruption politique n'a plus droit de cité en Grèce. Dostupné na: http://www.lepoint.fr/actualites-monde/2010-05-11/la-corruption-politique-n-a-plus-droit-de-cite-en-grece/924/0/453563, 20. 6. 2010.
[6] „Rizikovou prémii investor požaduje u investic do riskantnějších finančních investic. Mezi nejčastěji uváděné příčiny požadované rizikové prémie patří: prémie za likviditu, prémie za nesplacení dluhu, prémie za finanční riziko “ (http://finance.idnes.cz/_slovnik.asp?keyword=riziko )
[7] Libération: 1. 5. 2010. Crise grecque : Sarkozy pour l'action, Merkel pour la sanction. Dostupné na: http://www.liberation.fr/economie/0101633074-crise-grecque-sarkozy-pour-l-action-merkel-pour-la-sanction, 20. 6. 2010.
[8] Le Monde: 24. 5. 2010. Barroso critique l'attitude de Berlin dans la crise grecque. Dostupné na: http://www.lemonde.fr/europe/article/2010/05/24/barroso-critique-l-attitude-de-berlin-dans-la-crise-grecque_1362380_3214.html, 20. 6. 2010.
[9] Le Monde: 18. 5. 2010. Une première aide européenne de 14,5 milliards d'euros a été versée à la Grèce. Dostupné na: http://www.lemonde.fr/europe/article/2010/05/18/une-premiere-aide-europeenne-de-14-5-milliards-d-euros-a-ete-versee-a-la-grece_1353303_3214.html, 20. 6. 2010.
[10] Le Point: 19. 5. 2010. La Grèce rembourse un prêt obligataire de 9 milliards d'euros. Dostupné na: http://www.lepoint.fr/actualites-economie/2010-05-19/crise-de-la-dette-la-grece-rembourse-un-pret-obligataire-de-9-milliards-d-euros/916/0/456597, 20. 6. 2010.
Jak citovat tento text?
Hamdi, Selma. Krize v Řecku očima francouzského tisku [online]. E-polis.cz, 24. červen 2010. [cit. 2025-06-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/krize-v-recku-ocima-francouzskeho-tisku.html>. ISSN 1801-1438.
Autor: Selma Hamdi
Bývalá šéfredaktorka e-Polis.cz Absolventka bakalářského studia politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Nyní studuje na Fakulte sociálních věd UK v Praze magisterské studium politologie. Nejvíce se zajímá o oblast Blízkého východu, environmentální tématiku a otázky rozvoje. Mezi její záliby patří četba, klasický i moderní tanec a filmy.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 3.82 hvězdiček / Hodnoceno: 11x
Další články autora
Další články z rubriky
Vložit komentář
Lukáš Rázl
neděle, 27. červen 201006:47
Přátelé, věřím, že věta (cit
„80 % rozpočtu (Řecka) je vyčleněno na platy úředníků“ mohla být „kdesi, kdysi“, nějakým oslem napsána. Ale a toť má „výzkumná otázka“: „Proč nepoužívat vlastní hlavu? Je vskutku zapotřebí citovat každou blbost jako slovo Boží? Pak ovšem je třeba dtto citovat houšť! Přičemž výsledek je pak třeba zařadit do kategorie „intelektuální fraška“…
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
Petr Fiala
pondělí, 28. červen 201009:23
Jak vypadá kapitola ministerstva obrany? Slyšel jsem, že "si" Řecko pořídilo nové zbraňové systémy z Francie.
Investice do nových zbraňových systému je jedna položka. Druhá položka je o provozu a údržbě těchto systémů na dlouhá léta a může byt větší nežli investice. Tuto sféru většinou média nevnímají, stejně tak stavbu dálnic a jejich údržbu.
V teorii systému je poučné slovo "optimalizace".
Napsal: Petr Fiala [Odpovědět]
Selma
čtvrtek, 2. září 201018:37
to Lukáš Rázl: Vážený pane Rázle, já se samozřejmě mohu plést a pokud tomu tak je, budu ráda, když mě na chybu slušně upozorníte nebo mě opravíte. Co se týče Vámi citované věty, tuto informaci napsal Guillaume Perrier, což je korespondent týdeníku Le Point, tudíž se jedná o seriózní tisk. Přesto jsem si pro jistotu tento údaj předem ověřovala i jinde a tu samou informaci jsem nalezla také u řeckého novináře Takise Michase, jenž přispívá do Wall Street Journal Europe. Podobné sdělení však můžete najít i ve článcích idnes.cz nebo ČTK.
Napsal: Selma [Odpovědět]
Selma
čtvrtek, 2. září 201018:53
to Petr Fiala: Máte pravdu, i přes krizi si Řecko pořídilo fregaty a řízené střely (přesné číslo neznám), a to především od Francie a Německa (!). Francouzský tisk tomu však nevěnoval téměř žádnou pozornost...
Napsal: Selma [Odpovědět]
Jarek
čtvrtek, 2. září 201022:34
to Selma: Bez fregaty přece nezachráníte potápějící se ekonomiku. Jinak se opět ukázalo, co jsou Francouzi zač, jen ti jsou schopní prodat Iráku jaderný reaktor a ukrást plány Petřínské rozhledny!
Napsal: Jarek [Odpovědět]
Lukáš Rázl
pátek, 10. září 201009:15
Vážená slečno,
já nezpochybňuji, že jste "statečně" odkudsi vypsala, že "80% rozpočtu Řecka jde na platy úředníkům". Stejně tak, že tam, kde jste toto opsala, byl stejný nesmysl opsán opět jen odněkud odjinud. Blbosti, jak známo, porušují zákon relativity a šíří se rychlostí vyšší než rychlost světla.
Mně šlo pouze o to - proč jako student politologie nepoužíváte vlastní, naprosto elementárně kritický rozum? A k šíření očividných nesmyslů tak "hrdě" přispíváte?
Tady nejde o procento sem či tam. Z čeho by asi Řekové platili svoji dluhovou službu, důchody, zdravotnictví, školství, obranu a infrastrukturu? Platy úředníků budou činit maximálně "několik" procent z rozpočtu. A ne 80%!!!
Takže jde jen o ten kritický přístup. Bez něho se v nesmyslech druhých utopíme!
Hezký den
LR
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
Lukáš Rázl
pátek, 10. září 201009:23
Jenom výdaje na obranu v případě Řecka kolísají mezi 7 - 12 % z rozpočtu. Oficiálně. Vzhledem k tomu, že platí i security costs Kypru a signifikantní část obranných investic skrývají v jiných položkách (např. údržba přístavů a letišť) jsou jejich náklady na obranu možná až plus minus k 15% z rozpočtu. Jsou tedy srovnatelné přibližně se stávajícími proporčními výdaji na obranu v případě Izraele nebo svého času USA v době Korejské války.
Důvod? Spojenec v NATO: Turecko.
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
