KDU-ČSL na rozcestí

19. leden 2009 Vít Procházka komentáře

Co spojuje jednotlivé politické strany účastnící se současné vlády? Kromě přívlastku „nesocialistické“ tvoří jejich základní podstatu interní krize, kterými si od voleb do sněmovny 2006 procházejí a na jejichž řešení závisí další trvání koalice prosazující své návrhy křehkou většinou opřenou o nespokojené poslance z řad opozice, tzv. přeběhlíky. Příčina daných vnitrostranických otřesů byla zatím evidentní a charakteristická předvídatelným jmenovatelem, existencí vícero křídel, z nichž zpravidla dvě chovají realistickou naději na sebeprosazení ve formě ovládnutí klíčových pozic stranické organizace.

KDU-ČSL na rozcestí

Příčina daných vnitrostranických otřesů byla zatím evidentní a charakteristická předvídatelným jmenovatelem, existencí vícero křídel, z nichž zpravidla dvě chovají realistickou naději na sebeprosazení ve formě ovládnutí klíčových pozic stranické organizace.

V případě občanských demokratů a zelených konflikt znepřátelených klik vyústil ve stav udržující středopravý kabinet „při životě“. Předsedové obou stran na rozhodujících sjezdech rehabilitovali hlasy většiny delegátů dosavadní politiku vlády a poražené kverulanty odsunuli do podružného postavení.

Mirek Topolánek zbavil ODS rádoby nesmrtelného stínu otce-zakladatele a ten se nakonec po důkladném zhodnocení vyhlídek svých stoupenců jakéhokoli místa ve straně vzdal. Martin Bursík měl před sebou významně jednodušší úkol vyzrát na oponenty disponující mimořádnou politickou nevyzrálostí a neschopné oslovit širší okruh potenciálních příznivců jak mezi zelenými straníky, tak v prostředí nespokojené veřejnosti volající po levicovém příklonu českých enviromentalistů. Waterloo, které je postihlo na sjezdu v Teplicích, proto představovalo jedině spravedlivý trest za nešťastnou prezentaci kritických postojů k Bursíkově předsednickému stylu.

Výjimečný spád nabral střet zájmových skupin v KDU-ČSL. Zestručňující mluvou sdělovacích prostředků je ho možné (a pro pohodlné čtenáře snad také žádoucí) překřtít na souboj Čunek versus Kalousek. Jeho kořeny ovšem leží hlouběji než v dohadech o dílčích změnách na ministerských postech.

Hraje se o fundamentální orientaci, dlouhodobé směřování poslední konfesně vymezené strany v české politice. Čili o věc natolik zásadní, že ovlivní v jaké podobě a zda vůbec přetrvají pohrobci Jana Šrámka a Josefa Luxe jakožto spoluurčující element domácího dění.

Vize se přitom nabízejí převážně dvojího typu. 1) KDU-ČSL se s konečnou platností promění ve stranu moderní konzervativní pravice podle západoevropského vzoru, obrátí se na nové voličské skupiny, rozšíří členskou základnu o politiky reformního střihu, komplexní a pro většinu populace atraktivní formou nastíní program reagující na výzvy třetího tisíciletí. 2) KDU-ČSL uplatní ve zdejší politické kultuře sexy slogan „návrat ke kořenům“. Vyzkoušený tradicionalismus upřednostní před vábením nejisté moderny. Hledání nového voliče upozadí, programem i praktickou politikou zohlední skalní jádro sympatizantů působící na venkově a pravidelně navštěvující nedělní mše, návrhy odvážných reforem zamítne a raději bude střežit prostor „konzervativního středu“.

Při zvolení první z cest se lidovci skutečně mohou stát křesťanskými demokraty ne nepodobnými těm z německé CDU. Pak by ale oslovovali téhož voliče jako ODS, který však preferuje nekonfesní, s konkrétním náboženským vyznáním nesvázanou, pravici a hledá-li alternativu, spíše se porozhlédne ve vodách liberalismu. Zároveň by ztratili náklonnost původních voličů, kteří by se modernizací „své“ strany mohli cítit frustrováni, ne-li dokonce zrazeni.

Sledování druhého kurzu lidovce do příštích voleb udrží nad pětiprocentní hranicí. Ale co pak? Jak prozrazují nezávislé analýzy, s klesajícím věkem klesá poptávka občanů po křesťansko-demokratické politice ve stávajícím, tedy pokusům o transformaci odolávajícím, balení. Navíc pro stabilní zachycení v centru politického spektra je klíčové vlastnit silné téma, usnadňující pohyb proti konkurenci zprava i zleva. U lidovců takováto zbraň, nutná pro účinné svedení politického boje, chybí. Sociální stát, který v rámci své představy sociálně-tržní ekonomiky hájil Josef Lux, si coby programový pilíř přisvojili sociální demokraté. Péče o rodiny s dětmi zase uvízla v hledáčku ODS, která v ní do budoucna spatřuje prioritní téma sociální politiky.

Přesto se reprezentanti KDU-ČSL, ať už v Kalouskově modernistickém nebo Čunkově tradicionalistickém pojetí, nemusejí chystat na smuteční průvod. Dlouhodobý úspěch jejich straně může zaručit reorientace z celostátní na výlučně regionální agendu. Podobný manévr by pro lidovce znamenal vznik potřebného zázemí na úrovni obcí a krajů, z nichž by byly parlamentní výšiny mnohem dostupnější.

Dnes je však regionalismus pro lidovce výrazem urážky. Mizející veřejnou přízeň bagatelizují a nová východiska z krize, předcházející ostrému vypuknutí vnitrostranického zápasu, ignorují. Pětiprocentní laťku přece přeskočili vždy. Tak proč by to právě nyní nemělo vyjít? Nepřipustí-li si nositelé Šrámkova odkazu nutnost otevřené diskuse, třebaže za cenu naprostého zpochybnění statu quo, čekají křesťankou demokracii v Česku dlouhá hubená léta.

Článek vyšel 15. ledna 2009 v internetovém deníku Neviditelný pes.

Jak citovat tento text?

Procházka, Vít. KDU-ČSL na rozcestí [online]. E-polis.cz, 19. leden 2009. [cit. 2024-09-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/kdu-csl-na-rozcesti.html>. ISSN 1801-1438.