Společenskovědní časopis

„Katastrofických scénářů ohledně rozpadu eurozóny se nebojím,“ rozhovor s Vladimírem Dlouhým

10. listopad 2012 AS CPSSU Plzeň komentáře

Ing. Vladimír Dlouhý, CSc. se narodil 31. 7. 1953 v Praze. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obor ekonomicko-matematické výpočty. Poté pracoval jako vysokoškolský učitel a v letech 1980-1982 absolvoval postgraduální studium matematické statistiky a pravděpodobnosti na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1978 vstoupil do KSČ, členství ukončil v prosinci 1989. Po listopadu 1989 se stal členem federální vlády za Občanské fórum. Po rozpadu OF vstoupil do ODA. Od roku 1992 do roku 1997 zastával funkci ministra průmyslu a obchodu. V roce 1997 opustil politiku a působil v soukromém sektoru jako člen mezinárodní poradenské skupiny investiční banky Goldman Sachs. V roce 2000 se vrátil zpět na akademickou půdu. V prezidentských volbách v příštím roce se bude ucházet o křeslo Prezidenta ČR.

„Katastrofických scénářů ohledně rozpadu eurozóny se nebojím,“ rozhovor s Vladimírem Dlouhým

Jaký by měl dopad částečný rozpad eurozóny, řekněme jejího jižního křídla, na ČR? Z hlediska investic a díky relativně nízkým mzdám by mohla být Česká republika dosti atraktivní.

Z hlediska investic ano, z hlediska našeho vývozu krátkodobě ne. Myslím si, že např. to menší euro by vedlo k tomu, že by zde zůstala menší skupina zemí platících dosavadním eurem. Těm by posílila měna, to znamená, že by se také zhoršily podmínky pro vývoz třeba z Německa dál. Německá ekonomika by nejspíš zareagovala krátkodobým poklesem, což by se krátkodobě nakonec projevilo i na nás. Nicméně já neříkám, že si přeji rozpad eurozóny, to určitě ne, ale myslím si, že takové ty katastrofické scénáře, které se rýsují nebo přikládají k tomu rozpadu eurozóny, jsou trochu přehnané. Samozřejmě pokud by to byl neřízený bankrotový rozpad, tak ano, pak by to opravdu mohlo vést až k ekonomicky katastrofálním důsledkům a asi i s politickými důsledky. Pokud by to ale byl řízený odchod některých zemí nebo řízené zúžení, tak mám pocit, že by to také bolelo, mělo by to důsledky, o kterých jsem mluvil, ale nemyslím si, že by tyto důsledky byly naprosto katastrofální. V každém případě to na českou ekonomiku dopadne negativně.

Takže by nám mohli začít konkurovat i jižnější státy díky jejich slabší měně.

To také. Struktura třeba řecké nebo portugalské ekonomiky není taková, aby nám příliš konkurovala, ale ano. Současně je otázka to, o čem jsme mluvili na začátku - co by to znamenalo pro investice. Protože pro nás stále příliv zahraničních investic, spolu s domácí investiční aktivitou, bude důležitý pro dlouhodobý růst. Zda by to tedy bylo pozitivní, to já nemohu jednoznačně říct.

Nyní se vrátíme k vypuknutí současné krize, především pak k situaci v USA. Nemyslíte si, že by se měly celosvětově zavést spíše přísnější osobní tresty pro bankéře než tvrdší regulace bankovního systému?

Také banka, pro kterou jsem já pracoval, byla z tohoto obviněná (Goldman Sachs, pozn. redakce). Ono je to složité, prostě byla na trhu taková situace a banky byly pokutovány poměrně značně vysokými pokutami. Nejsem si jist, jestli toto je správná cesta. Víte, že se třeba mluví o nedávno zavedené regulaci v USA, tzv. Volkerově pravidle, které zamezuje obchodovat investičním bankám na svůj vlastní účet. To je jedna z cest. Souhlasím s vámi, že přílišně velké regulace finančních trhů bych se také vzdal. Individuální tresty pro bankéře si však dovedu velmi těžko představit. Já možná jako někdo, kdo pracoval pro velkou investiční banku, bych to ani neměl říct. Já si nejsem jist, jestli by se nemělo spíš vytvářet jiné ovzduší. Do budoucna se takovéto velké bailouty nemusí opakovat. To je vždycky ten největší problém, morální hazard spojený s takovýmto velkým bailoutem.

Jsou současná úsporná opatření opravdu nutná? Nebylo by lepší, ba i sociálně únosnější, rozložit je do delšího časového úseku? Oproti jiným zemím na tom přeci nejsme zas tak špatně.

Já si myslím, že je úžasně dobře, že ČR má přijatelně nízký dluh a že se snaží držet své deficity veřejných rozpočtů pod kontrolou. To prostě tak je. Jestli však tempo snižování, třeba na konci minulého roku nebo cíl mít v roce 2016 vyrovnaný rozpočet opravdu stojí i za to, že budeme muset zvyšovat daně, tím si opravdu nejsem jist. Já vím, že se o tom mluví dobře někomu, kdo nemá přímo osobní politickou zodpovědnost za rozpočet a za to, jak bude probíhat. Ale kdybych to řekl trochu volně, laicky: „Ze šetření se peníze nevyrobí.“

Bylo by podle Vás rozumné, aby byly rozpočty krajů kontrolovány např. ministerstvem financí? Jako příklad lze uvést Středočeský kraj, kde nejmenovaná strana tento kraj enormně zadlužila a stejně znovu vyhrála volby. Právě díky, řekněme rozdávání peněz z rozpočtu, které si však musela půjčit. Pokud to bude takto pokračovat, pak to budeme muset zaplatit my, daňoví poplatníci, potažmo ostatní kraje.

Tak ono to do určité míry existuje, kraje nejsou úplně autonomní, ale já vám dám ještě za vlasy přitaženější příklad. Jestli se nemýlím, tak v té obci, kde bydlel pan hejtman, ho velmi silně podporují. To protože lidé vidí to, co je bližší jejich momentálnímu konkrétnímu zájmu, a podle toho i potom ve volbách hlasují. To je normální přirozené chování, kterému se asi těžko můžeme divit, protože ti lidé z toho mají své konkrétní osobní výhody. Musím ale souhlasit s Vámi, že když nějaká strana zadluží region či kraj a současně znovu vyhraje volby, tak je to problematické. Do rozdělení pravomocí mezi centrálním ministerstvem financí a jednotlivými regiony bych ale nesahal, to bych teď nechal tak, jak je, protože tím jinak otevřete velkou Pandořinu skříňku obrovskému množství problémů.

Jak hodnotíte novou důchodovou reformu? Nebojíte se po výsledcích v krajských volbách, že po volbách parlamentních by se mohly stát podobné kroky jako před nedávnem v Maďarsku, kde se znárodňovaly úspory obyvatelstva?

Maďaři znárodňovali to, co jsme se chystali teprve zavést, tedy ten druhý soukromý pilíř, který prezident vetoval. Já jsem dlouhodobým příznivcem toho druhého pilíře, ale každý by si měl přečíst to zdůvodnění, se kterým to Václav Klaus vetoval, protože jeho tři články pro Mladou Frontu z loňského roku a letošní dopis, který visí na hlavní webové stránce, prostě shrnují, že je to složité. Přesto si myslím, že při dnešních demografických trendech bychom druhý pilíř měli zavést. Jestliže jeho zavedení v této situaci volá po vyšších daních, tak jsme ho mohli třeba koncepčně schválit a zavedení oddálit o dva roky. Ale je pravda, že nejenom v Maďarsku, ale dokonce i částečně v Polsku si vláda brala prostředky z tohoto druhého pilíře, který byl původně čistě soukromý. V Maďarsku to vysloveně znárodnili, tam se s nikým nebavili, ale i v Polsku, jestli se nemýlím, byly některé kroky, které vládě umožnily získat přístup k některým prostředkům.

Myslíte, že by se dalo zabránit něčemu, jako se stalo např. ve Švédsku, kde spousta lidí nepochopila druhý pilíř jako možnost spořit si na důchod, ale jako příležitost k velkému zisku? Dávali pak peníze fondům, které slibovaly obrovské výnosy. Ty ale nebylo možné realizovat a fondy poté zanikly spolu se všemi penězi.

Já si myslím, že to se v různých zemích takto klidně může stát. Jako všechno, co souvisí s lidským chováním. Ekonomie je věda založená behaviorálně, založená na lidském chování. Myslím však, že se to „usadí“ a nakonec se přece jen tento druhý pilíř prosadí. Ne jako krátkodobě spekulativní investice, ale opravdu jako dlouhodobá investice s dlouhodobým zajištěním prostředků.

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Titulní obrázek převzat z: http://www.vdlouhy.cz/kdo-jsem/

Text neprošel jazykovou korekturou.

Jak citovat tento text?

CPSSU, AS. „Katastrofických scénářů ohledně rozpadu eurozóny se nebojím,“ rozhovor s Vladimírem Dlouhým [online]. E-polis.cz, 10. listopad 2012. [cit. 2025-03-17]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/katastrofickych-scenaru-ohledne-rozpadu-eurozony-se-nebojim-rozhovor-s-vladimirem-dlouhym.html>. ISSN 1801-1438.