Joe Biden jako 46. prezident Spojených státu amerických

Novým prezidentem Spojených států se stal demokratický kandidát, dlouholetý senátor za stát Delaware a viceprezident za vlády Baracka Obamy – Joseph R. Biden. I přes celou řadu komplikací, které letošní volby doprovázely (někde stále doprovázejí), se dá již s jistotou prohlásit, že nástupcem Donalda Trumpa bude právě tento 77letý veterán americké politiky. Cílem tohoto článku je na základě stručné analýzy politických výstupů a volebního programu Joe Bidena nastínit, co můžeme od nové administrativy očekávat v otázkách domácí politiky Spojených států.

Joe Biden jako 46. prezident Spojených státu amerických

Pokud byste chtěli Joe Bidena popsat na základě pravolevého dělení politického spektra (toto dělení je v mnoha ohledech již překonané, nicméně stále pro velké množství lidí slouží jako hlavní „poznávací faktor“ politických představitelů, pozn. autora), nejspíše ho dosadíte do samého středu této osy. Již jako nově zvolený senátor za stát Delaware v roce 1973 se prezentoval jako politik se středovými názory. Tato pozice mu nicméně dovolovala poměrně flexibilně se přizpůsobovat názorovým proudům uvnitř samotné strany stejně jako ve veřejném prostoru.

V rámci domácí politiky o sobě dává výrazněji vědět v roce 1982, kdy se explicitně vyjadřuje k otázce kontroly drog na území Spojených států. Tehdejší prezident Ronald Reagan totiž navrhoval zvýšení policejních složek, delší vězeňské tresty a mnohem přísnější opatření ve vztahu k zadržovaným osobám. Tehdy s těmito návrhy Joe Biden více než souhlasil a podporoval tak vládní iniciativu v otázce snížení kriminality spojené s drogovou aktivitou. V roce 1993 podporuje Zákon o trestné činnost (Crime Bill), jenž vedl k masovému potírání trestné činnosti a zvýšenému počtu uvězněných osob. Dodnes je tento zákon velice sporný, jelikož příliš nepřispěl ke snížení kriminality. Joe Biden jej dlouhodobě podporoval, nicméně s ohledem na blížící se primární volby a jeho následné zvolení do prezidentského klání v roce 2020 se v obou zmíněných případech začal stavět na stranu odpůrců tohoto zákona a v několika případech se za něj dokonce omluvil. Podobný případ se týká i jeho postoje k otázce zlegalizování marihuany či trestu smrti.

Důležitou otázkou neustále rezonující ve veřejném prostoru Spojených států je dále případ Roe vs Wade z roku 1973. Ten právně legitimizoval zavedení potratů a je tak pro Demokratickou základnu jedním ze stěžejních rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pro Joe Bidena tohle ale opět neplatí na sto procent. Ve stejném roce, kdy byl tento případ rozhodnut ve prospěch obhájců interrupcí, byl Joe Biden zásadně proti a zavrhoval myšlenku na potrat pouze v případě ohrožení života dítěte či matky. V tomto ohledu tedy spíše kopíroval názorové postoje Republikánské strany. V roce 2019 nicméně znovu obrací a případ Roe vs Wade je pro něj ztělesněním demokratických a liberálních hodnot. Podobně se dále staví také k tzv. Hyde Amendment z roku 1980, který blokuje využívání federálních fondů k zaplacení interrupcí, opět pouze s výjimkou ohrožení života dítěte či matky.

V otázkách interrupcí či kriminální spravedlnosti bude tedy Joe Biden nejspíše podporovat progresivně liberální agendu prosazovanou zejména viceprezidentkou Kamalou Harris. V těchto oblastech nicméně snahy Demokratů budou velmi omezené, jelikož Republikánská strana obhájila většinu v Senátu a Donaldu Trumpovi se také povedlo rozšířit republikánské složení v Nejvyšším soudu. Obě komory tak budou velmi obezřetně reagovat na příliš liberální politiku uplatňovanou v těchto otázkách.

V rámci imigrační politiky Joe Biden opět poměrně radikálně změnil své postoje. V roce 2006 chtěl vybudovat 700 mil dlouhé oplocení proti imigrantům zejména z jižní hranice a také navrhoval penalizovat firmy, které zaměstnávají nelegální migranty. Avšak s nástupem Baracka Obamy do úřadu Joe Biden opět mění svůj názor a v duchu Obamovy administrativy prosazuje politiku DACA (Deffered Action for Childhood Arrivals), která chrání před vyhoštěním přistěhovalců, jež přišli do USA bez patřičných dokumentů již jako děti (tzv. snílci). V oblasti nelegální migrace se již v minulosti snažil několikrát uplatnit svůj vliv, když například podporoval iniciativu George H. W. Bushe o zasahování do občanských konfliktů v Jižní a Střední Americe a o finanční podpoře tamních ozbrojených složek. V roce 2000 tak jako dlouholetý člen Kongresu podporuje a pomáhá vypracovat tzv. Plan Colombia, jenž má za cíl finančně, vojensky a diplomaticky pomoci vládním ozbrojeným složkám v boji proti drogovým kartelům v Kolumbii. Tento plán však dodnes zůstává předmětem kritiky pro svou spornou účinnost, a nakonec podle řady odborníků dokonce vedl k ještě větší destabilizaci Jižní Ameriky. Ve svém volebním programu podporuje začlenění legálních migrantů do chodu americké ekonomiky, zbavení se „odchytových“ klecí na hranici s Mexikem, urychlení procesu navrácení dětí ke svým rodičům či také zavedení zákona „catch and release“, který zabraňuje zadržování imigrantů v detenčních centrech.

V otázce držení zbraní je Bidenův postoj poměrně konstantní. Již v 90. letech jako senátor státu Delaware uzákonil systém tzv. background check, jehož cílem je zamezení prodeje zbraní trestně stíhaným osobám. Také se zasadil o prosazení desetiletého zákazu prodeje útočných pušek, včetně poloautomatických, na území celých Spojených států. Dlouhodobě upozorňuje na lobbystickou aktivitu Národní střelecké organizace (National Rifle Association) a během svého prezidentského období chce také zrušit Druhý dodatek americké Ústavy zaručující právo americkým občanům pořídit si zbraň pro účely ochrany sebe a své rodiny.

Samostatnou kapitolou domácí politiky je pak zásah pandemie Covid-19 a jeho dopad na ekonomickou výkonnost Spojených států. Koronavirová krize zcela paralyzovala nejen americkou ekonomiku a bude velmi těžké pro nově zvoleného prezidenta tomuto problému čelit. S ohlédnutím do minulosti je však možné do určité míry predikovat, jaký přístup Joe Biden zvolí i v tomto případě. Jako viceprezident Baracka Obamy totiž musel v roce 2009 čelit pandemii H1N1 (mexické prasečí chřipky) a v roce 2014 výskytu eboly. V obou případech se ukázalo vnímaní Joe Bidena pro jakékoli vážnější onemocnění, které může mít za následek tisíce mrtvých, jako velmi zodpovědné. To, co ho v případě mexické prasečí chřipky stejně jako eboly odlišovalo od ostatních politických představitelů, byla jeho snaha vyvarovat se jakémukoliv riziku nákazy a snížit tak virovou nálož hned v začátcích.  Pandemie Covid-19 je v počtu nakažených i počtu obětí mnohem rozsáhlejší problém, nicméně jeho zvládnutí bude zcela zásadní. Otázkou zůstává, jakými prostředky toho chce dosáhnout. Již zpočátku výskytu koronaviru kritizoval Donalda Trumpa pro jeho nezodpovědný přístup, nedodržování hygienických opatření a postupné otevírání ekonomiky. Republikánské státy se ale podle mnoha modelů ukázaly jako méně zasažené a ekonomicky mnohem výkonnější. Na druhé straně to byly právě státy zastoupené demokratickými guvernéry, které byly zasažené nejen jako první, ale zejména rozsah nakažených a obětí byl mnohonásobně větší. V tomto ohledu se tak pozdržení všech ekonomických aktivit zdá jako prohlubování krize. Joe Biden jistě bude prosazovat zcela odlišný přístup ke koronavirové krizi, než kterou zastával Donald Trump. Má v plánu znovu vstoupit do Světové zdravotnické organizace, více spolupracovat s vědními experty a hranice Spojených států nechat uzavřené dalších několik měsíců. Je tedy otázkou, jak moc tento přístup dokáže obnovit americkou ekonomiku a dostat Spojené státy z pozice nejvíce zasažené země koronavirem.

Je nutno také dodat, že pro americkou ekonomiku se nejeví pozitivně ani Bidenova snaha o restrukturalizaci průmyslu. Ve svém programu chce totiž zamezit výrobě nerostných surovin pomocí tzv. frakování a nahradit jej výrobou „čisté“ energie. Tento plán nicméně americkou ekonomiku zadluží na dlouhá léta dopředu a bude tedy velmi těžké vzniknuvší výpadek vyplnit pouze energetickou soběstačností a novými pracovními místy.

Jak bylo popsáno výše, Joe Biden je tedy politikem hlubokých kompromisů, jenž má velice pragmatický přístup ke všem politicko-společenským otázkám, které zrovna u veřejnosti rezonují. Jako dlouholetý a zkušený „kádr“ americké politiky se tak bude jistě snažit prosazovat agendu kopírující středo-levicová témata. Největším problémem však zůstává to, že Joe Biden byl zvolen jako vyslanec Demokratické strany, která v současné době zažívá určitou identitární krizi. Od strany zastupující černošskou menšinu se postupem času přesunula do pozice strany zastupující všechny menšiny. Program Demokratické strany tak směšuje širokou škálu etnických, rasových či náboženských skupin. Tento model je nicméně zcela neudržitelný, jelikož se pojem „diskriminace“, se kterým původně Demokratická strana pracovala ve svém programu ochrany černošského obyvatelstva, stává s nástupem dalších menšin mnohem více heterogenním. Demokraté se tak jeví jako strana bez konkrétního programu, jež má za cíl během volebního období Joe Bidena spíše nalézt sebe sama.

Zdroje

Nosnos, Evan (2020). Joe Biden: The Life, the Run and What Matters Now. (Scribner: New York)

Joe Biden (2020). Joe’s Vision/Joe Biden for President: Official Campaign. Dostupné na:https://joebiden.com/joes-vision/# (2020).

Moore, Elena (2020). Biden’s First 100 Days: Here’s What To Expect. Dostupné na:https://www.npr.org/2020/11/09/932190347/bidens-first-100-days-here-s-what-to-expect (9.11. 2020).

Autor: Matěj Boček

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články z rubriky

Tradiční české politické strany v krizi: vlastní vinou?

Německá europapolitik pod vedením Angely Merkelové - jaké postavení zaujímá SRN v Evropské unii?

Neseme si následky opoziční smlouvy dodnes?

Vložit komentář