Jak žijí mladí Číňané

Pátek večer, pekingská čtvrť San-li-tchun známá stovkami podniků, diskoték a barů západního střihu. Blikající neonové tabule, směs hudby mnoha žánrů, vůně marihuany. Úzkými uličkami se mnohdy nedá mezi davy postávajících projít. O víkendových nocích tuto část hlavního města Číny ovládají cizinci. Číňana aby tu člověk pohledal. U barových pultů posedávají hloučky teenagerů i dříve narozených, které přilákaly relativně nízké ceny alkoholu všeho druhu a také hudební produkce západní provenience.

Jak žijí mladí Číňané

Pátek večer, pekingská čtvrť San-li-tchun známá stovkami podniků, diskoték a barů západního střihu. Blikající neonové tabule, směs hudby mnoha žánrů, vůně marihuany. Úzkými uličkami se mnohdy nedá mezi davy postávajících projít. O víkendových nocích tuto část hlavního města Číny ovládají cizinci. Číňana aby tu člověk pohledal. U barových pultů posedávají hloučky teenagerů i dříve narozených, které přilákaly relativně nízké ceny alkoholu všeho druhu a také hudební produkce západní provenience.

Mnoho Číňanů do těchto míst nezavítá. A pokud ano, tak jako doprovod zahraničních přátel. Obvykle se zdrží nejdéle do půlnoci a pak chvátají domů. Ovšem v případě Číňanek je situace poněkud jiná. Těch sem chodí daleko víc než jejich mužských protějšků.

„Ráda se chodím pobavit se svými přáteli-cizinci. Dáme si pár drinků a jdeme tancovat salsu, kterou miluju, nebo na diskotéku,“ říká jednatřicetiletá žena, které si nechá říkat anglickým jménem Cindy a doufá, že prorazí jako spisovatelka románů. „Chodíme společně ven dvakrát třikrát do měsíce. Moje prvotní motivace, proč si hledat zahraniční kamarády, byla, abych si procvičila angličtinu.“ Sama přiznává, že spousta jejích vrstevnic míří do barů s jediným cílem - najít si zahraničního přítele. Mnoha z nich se to nakonec skutečně podaří.

„Hodně dívek, hlavně vysokoškolaček, se nechce provdat za Číňana. Jsou totiž hrozně nudní. S cizinci se dá zažít spousta dobrodružství. Jsou tolerantnější, umožní nám daleko větší seberealizaci. Čínští muži jsou většinou machisti.“ Na závěr připouští, že neméně lákavý je na cizincích také jejich příjem.

Co dělají o víkendových večerech mužské protějšky? „Nejraději sleduji sportovní kanál Čínské centrální televize. Teď koukám na všechny fotbalové přenosy z Eura,“ osvětluje své víkendové radovánky třiatřicetiletý Čou a dodává: „Je fakt, že občas zajdeme s kamarády na karaoke. Tak jednou do měsíce.“ Nutno dodat, že v podnicích, kde se mohou zpěvu chtivý návštěvníci realizovat, poskytují své služby také „společnice“.

„Čínské holky jsou hodně vybíravé. Musím říct, že se mi líbí víc Korejky nebo Japonky. Jsou elegantní, upravené a pěkně oblečené. Za manželku bych si radši vzal takovou ženu. Číňanku asi ne,“ zamýšlí se nahlas Čou, který odešel do Pekingu před sedmi lety, žije single a pracuje pro čínskou pobočku italské oděvní firmy.

„Pocházím ze severovýchodní Číny, od hranic se Severní Koreou. Moje rodina je velice tradičně založená, mým rodičům se moc nelíbí, jak žiju. Tlačí na mě, abych si už konečně našel manželku. Nejstarší sestra se provdala na jihovýchod Číny a má sedmiletou dceru. Bratr je také ženatý a žije s manželkou v domě mých rodičů. I on má už dítě.“ Navštívit rodiče jezdí málo. „Pokaždé se pohádáme. Neuznávají můj způsob života. Pro ně byla vždycky prioritou rodina, ale já si chci nejdřív užít.“

Podobné zkušenosti s nepochopením ze strany rodičů má rodilá Pekiňanka Cate: „Letos je mi 25 let. Matka mi pohrozila, že pokud si do konce roku nenajdu manžela, někoho mi dohodí sama. Dala jsem si inzerát a každý týden mám nějakou schůzku. Je to hrozně těžké, za tak krátkou dobu najít někoho, kdo bude odpovídat mým představám. A taky celkem frustrující. Vždyť s tím člověkem budu do konce života,“ stěžuje si profesně úspěšná žena, která pracuje pro zahraniční firmu a jednou týdně chodí do souboru zpívat tradiční lidové písně.

Na dotaz, proč se direktivnímu příkazy matky podvolila, odpovídá: „V naší rodině se pořád udržují tradice. Jsem v nich vychovaná. Rodičům vděčím za všechno, a proto se musím matčinu přání podřídit.“

Ivana Gášková, autorka pracuje v Číně jako novinářka.

Článek vyšel 18. 6. 2008 v Hospodářských novinách.

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/photo/1099834

Autor: Mgr. Ivana Gášková

Studentka magisterského oboru Politologie na Fakultě filosofické ZČU, orientuje se na problematiku nedemokratických režimů a přechodů k demokracii v Latinské Americe.

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Hitem vědců se stala práce v Číně

Cenzura čeká i na uživatele mobilů

Rodinné právo po čínsku: dítě patří vždycky otci

Další články z rubriky

Zeměloďka jako změna společenské smlouvy?

Trestné činy z nenávisti v Slovenskej republike a Českej republike v období 2009 – 2015

Reštrukturalizácia a lokálna konfigurácia fínskej miestnej samosprávy

Vložit komentář