„Imunita je ochrana instituce parlamentu, nikoliv privilegium člena parlamentu,“ rozhovor s Jiřím Dienstbierem ml.

 23. listopad 2012  Lucie Čavojská   komentáře

Jiří Dienstbier mladší se narodil 27. května 1969 ve Washingtonu D.C. Během revolučního roku 1989 byl aktivním členem studentského hnutí Stuha. Vystudoval Univerzitu Karlovu, Právnickou fakultu, kde získal titul Mgr. Mezi lety 1990–1992 byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1994–1998 působil jako zastupitel městské části Praha 2, tuto funkci vykonával opět od roku 2006 do roku 2010. Od roku 1997 je členem ČSSD. V roce 2011 se stal v obvodě č. 30 - Kladno senátorem PČR, kdy po doplňujících volbách nahradil svého otce, bývalého československého ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera. V roce 2012 ohlásil prezidentskou kandidaturu za ČSSD.

„Imunita je ochrana instituce parlamentu, nikoliv privilegium člena parlamentu,“ rozhovor s Jiřím Dienstbierem ml.„Imunita je ochrana instituce parlamentu, nikoliv privilegium člena parlamentu,“ rozhovor s Jiřím Dienstbierem ml.

Dle agentury STEM se již od září 2011 stále držíte v čele žebříčku nejoblíbenějších politiků v ČR. Čím si to vysvětlujete?

Tak to je spíše otázka na jiné než na mě. Ale doufám, že je to tím, jak vystupuji. Snažím se věcně a kultivovaně sdělovat své názory a vyhraňovat se vůči věcem, které považuji za nepřijatelné. Takže je možné, že je to kombinace více věcí. Nepochybně je to dáno i mým postojem po volbách v Praze v roce 2010, kdy  jsem se choval po volbách tak, jak jsem lidem slíbil před volbami, a je smutné, že takovýto krok je u nás už předmětem ocenění, že není považován spíše za samozřejmost. A zřejmě v tom bude hrát svou roli i dobré rodinné jméno, na které se snažím navazovat a nepoškozovat ho svým jednáním.

Jak vnímáte přímou volbu prezidenta s ohledem na to, že se vyrojily spekulace o falšování podpisů na peticích i fakt, že se volba nestihne a ČR tak může být nějaký čas bez prezidenta?

Já bych to oddělil. Já osobně podporuji přímou volbu prezidenta. Druhá věc je samozřejmě ta, jak technicky dobře byly dotaženy některé detaily. A to jsou dvě nesrovnatelné věci. Je pravda, že je nepříjemné, že se takové diskuze vedou. Myslím si, že by ministerstvo vnitra mělo kontrolovat i pravost podpisů. Je k tomu způsobilé, protože má podpisy našich občanů naskenované v systému z občanských průkazů, takže alespoň namátková kontrola by zde možná byla a pravděpodobně by to prospělo.

Nebojíte se vytvoření nového mocenského centra? Vzhledem k faktu, že v našem ústavním systému může posílit jeden činitel pouze na úkor jiného činitele. Jestliže posílí prezident, oslabí tedy vláda.

Hodně se spekulovalo, že přímo volený prezident bude mít větší legitimitu a to by mu dávalo prostor, jít za rámec pravomocí, které mu uděluje Ústava. Já se toho příliš nebojím, protože fakt, že všichni čtyři bývalí čeští a českoslovenští prezidenti šli za hranici svých ústavních pravomocí, bylo dáno jejich neformálním silným postavením ve společnosti. Takže je to mnohem více osobností prezidenta než způsobem jeho volby a já považuji za podstatné to, že zůstáváme u parlamentní formy republiky, což je naše tradice od vzniku Československa. A samozřejmě přímo volený prezident by měl mít o to větší odpovědnost, aby za hranici svých ústavních pravomocí nešel a nepomáhal tak rozkývat ten víceméně vyvážený ústavní systém.

Říká se, že v dnešní době peníze vítězí nad morálkou. Jak byste se snažil bojovat s korupcí? Jaké zákony byste například přijal, abyste zamezil tomuto problému?

Tady jsme právě u těch pravomocí. Já jako prezident bych samozřejmě žádné zákony primárně nepřijímal. Jediné, co bych mohl, by bylo vrátit parlamentu ty zákony, které bych považoval za zásadně špatné a odporující nějakým demokratickým pravidlům, nebo dokonce ochraně lidských práv. Ale samozřejmě neformální možnost má prezident velkou. Otevírá debatu i na tato témata a zdůrazňuje, jaká opatření by považoval za správná. Například majetková příslušnost, tj. prokazování původu majetku, anebo konečně uzákonění státní služby, jako předpoklad pro kvalitní výkon veřejné správy v České republice. Pak je tu jedna zcela konkrétní pravomoc a to ta, že prezident dostává zprávy BIS, kde se objevují i informace o systémové korupci. Může si konkrétněji vyžadovat další zprávy a může úkolovat BIS. A ty informace, jež se v těchto zprávách objevují, by měly být využity i k postihu konkrétních osob, které jsou za korupční prostředí v České republice zodpovědní.

Byl jste přímým účastníkem studentských akcí v listopadu 1989. Když na to teď s ohledem let vzpomínáte, udělal byste tenkrát něco jinak? Co myslíte, že by se stalo, kdyby nedošlo ke generální stávce a demonstracím?

V roce 89? Já myslím, že v těch dnech v listopadu a v prosinci 1989 bych moc věcí jinak nedělal. Protože ten začátek byl v zásadě správný: získali jsme svobodu, demokracii a ochranu lidských práv. Ale byla tam samozřejmě poměrně velká očekávání, která se nenaplnila, a to bylo díky našim vlastním vadným politickým postupům. Myslím si také, že nikdo v té době neočekával, že sice formálně získáme svobodu, ale ne že bychom odbourávali sociální systém a že bychom se vzdali společnosti, která doopravdy dává všem lidem stejnou šanci se v naší společnosti uplatnit. A to se bohužel dnes děje. Řada lidí dnes vlastně říká, zejména na venkově, kde mohou mít velmi často pravdu, že se jim žilo lépe před rokem 1989. A to jistě nebylo cílem těch změn, které jsme v listopadu 1989 nastartovali. K té chybě došlo až v následujících letech, kdy jsme se prostě vydali jinou cestou, než jaká byla ta očekávání, tj. jednak rozkrádání a pak vlastně i opouštění toho tradičního evropského sociálního modelu.

Nyní se Vás zeptám jako senátora. Jste spoluautorem novely ústavního zákona o úpravě imunity zákonodárců (tedy poslanců, senátorů a ústavních soudců), můžete mi k tomuto tématu říci něco víc?

To je taková trvalka české politiky. Já si myslím, že imunita má svůj smysl, ale ne v té podobě jako je v České republice. Vznikla jako ochrana instituce parlamentu, nikoliv jako privilegium člena parlamentu. A takto bychom ji měli upravit i my, tzn. zrušit tzv. doživotní imunitu. Protože pokud někdo skončí ve funkci, tak už není důvod, aby byl nadále chráněn. Jelikož má být chráněna právě ta instituce a ne on sám poté, co už není součástí v tomto smyslu. Chceme upravit imunitu tak, že by působila právě jen do skončení mandátu. Takže v konkrétní situaci by to pak vypadalo následovně. Pokud orgány činné v trestním řízení požádají o vydání poslance a komora rozhodne k vydání, což se zpravidla děje i dnes, pak se normálně koná trestní stíhání. Ale v případě, že se komora rozhodne poslance nevydat z nějakého politického důvodu, v tomto případě je možné okamžitě po skončení mandátu poslance nebo senátora, pokračovat nebo zahájit trestní stíhání.

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Odpovědná korektorka: Bc. Martina Koudová

Jak citovat tento text?

Čavojská, Lucie. „Imunita je ochrana instituce parlamentu, nikoliv privilegium člena parlamentu,“ rozhovor s Jiřím Dienstbierem ml. [online]. E-polis.cz, 23. listopad 2012. [cit. 2025-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/imunita-je-ochrana-instituce-parlamentu-nikoliv-privilegium-clena-parlamentu-rozhovor-s-jirim-dienstbierem-ml.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.12 hvězdiček / Hodnoceno: 8x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!