[1] Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 v Branau. (Brož: 2001, 26)
[2] Cca 75km dlouhé pláže s hlavní budovou o rozloze 10km, což by kapacitně pohltilo zhruba 14 milionů turistů ročně. (Thies: 1978, 416)
[3] Fatherlands
[4] Jeden ze zakladatelů a vůdce německonacionálního hnutí v Rakousku do 80. let 19. století. (Brož: 2001, 159)
[5] Do německé geopolitiky se kromě Karla Haushofera řadí i Friedrich Ratzel či Rudolf Kjellén.
[6] http://geography.upol.cz/soubory/lide/fnukal/polgeo_P_2_3.pdf, 3. 12. 2009
[7] Spojenecká politika patří k raným úvahám zahraničně-politické koncepce Adolfa Hitlera.
[8] Viz. výměna polního maršála von Blomberga a generála von Fritsche za generála Keitela a generála von Brauchitsche, kteří neprojevovali tolik samostatného myšlení. Za Neuratha pak do funkce ministra zahraničí jmenoval Hitler Ribbentropa. Agendu Schachta převzal následně Hitlerův věrný komplic Hermann Göring. (Brož, 2001: 161)
[9] Mezi tyto požadavky patřilo mj. vyhlášení amnestie pro nacisty, kteří byli odsouzeni za puč z roku 1934, legalizace nacistické strany, vstup nacistů do státních služeb aj. (Brož, 2001: 161)
[10] Konrád Henlein, šéf SDP (sudetoněmecké strany), podporovaný Berlínem, vytvořil demagogickou představu, že je sudetským Němcům v Československu ubližováno, což nakonec vyústilo pokusem o vzpouru. (Brož, 2001: 163)
[11] Německo, Japonsko, Itálie
[12] Adolf Hitler, zvěd Reichswehru, se rozhodl vstoupit do politiky po porážce císařského Německa v první světové válce s myšlenkou tuto hanbu odčinit. V této souvislosti by se dalo říci, že zahraniční politika byla Hitlerovou nejstarší vášní. (Brož: 2001, 150; Jäckel: 1999, 26)
Ptáčníková, Iveta. Hitlerův koncept sjednocení Evropy [online]. E-polis.cz, 26. březen 2010. [cit. 2023-12-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/hitleruv-koncept-sjednoceni-evropy.html>. ISSN 1801-1438.
[Nahoru ↑]
Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 33x
Bohužel, s málo čím, týkajícím se geopolitiky, zde lze souhlasit:
Autorem teze o lebensraumu, jak tvrdí článek, není generál Haushofer, ale o generaci starší Friedrich Ratzel.
Je pravdou, že Haushofer, měl velmi blízké vztahy k Rudolfu Hessovi a ve 20. letech i k Adolfu Hitlerovi. Oba dva se ukrývali na jeho statku bezprostředně po nezdařeném mnichovském puči. A především oba dva i Haushofer navštěvoval, za jejich následného pobytu ve vězení, kde jim formou přednášek uděloval lekce z geopolitiky, které Hitlera zásadně ovlivnily. Nicméně, Haushoferovy teze nebyli nikdy primárně rasistické. Či alespoň rasistické v duchu tezí nacionálního socialismu. Naopak. Haushofer neviděl „budoucnost“ Německa ve vytvoření říše a panství v Evropě. Pro něj mělo být primárním cílem podstoupit zápas s Británií a vytvořit „na její úkor“ vlastní koloniální systém „mimo Evropu“ a stát se tak světovou mocností, která bude profitovat z kontroly hospodářsky perspektivního „světového rimlandu“ (pobřežní zóny). Šlo tedy o rozvíjení původně Tirpitzových myšlenek. Co je však klíčové -Haushofer věřil, že tohoto cíle může Německo dosáhnout pouze a výlučně v dorozumění s Ruskem.
Jedině úzká spolupráce s ním, moderním slovníkem doslova kondominium Německa a Ruska, mělo německému průmyslovému a politickému potenciálu umožnilo „jedinečně“ využít euroasijské prostory a zdroje – a díky tomu svrhnout z trůnu Albion!
Naštěstí (!!) Hitler odmítl Haushoferův názor, který původně vedl k paktu Molotov-Ribbentrop a k nastartování „rychlé“ německé nadvlády nad Evropou. Hitlerovo nesmiřitelné, jak známo především rasově motivované nepřátelství k Rusku, jej naopak „odvedlo“ od spolupráce s Ruskem, k naplňování mnohem primitivnější geopolitické koncepce, která s Haushoferem nesouvisí: K „hledání“ Ratzelova lebensraumu na Východě. A tedy od spolupráce – k válce s Ruskem.
Z hlediska klasické Haushoferovy geopolitiky německé školy, coby politické vědy, ke zhola zbytečnému ideologickému konfliktu, o půdu, kterou Německo potřebovalo jen v Hitlerových „agrárně-středověkých“ fantaziích. A ke konfliktu, který nakonec pohřbil jak „tisíciletou“ říši, tak jejího vůdce. Zatímco Haushoferův „skutečný nepřítel Germánie“ – Británie – tak od Hitlera „zdarma“, díky snění o lebensraumu, získala spojence (SSSR), který Británii nakonec vyhrál jinak již katastrofálně prohranou válku.
Sám Haushofer, zapletený později do pokusu o atentát na Hitlera, dožil konce války v koncentračním táboře v Dachau. V roce 1947, velkoněmecký vlastenec, možná šovinista, ale nikoliv nacista, tváří tvář „geopolitickému zničení významu Německa jeho permanentní okupací“ spáchal (spolu s ženou) sebevraždu. To vše však nezabránilo, především ze strany liberálně idealistických autorů, zkratkovitému spojování geopolitiky s nacismem.
Takže, při plné úctě, směšovat teze Ratzela, Haushofera a Hitlera, je jako směšovat olej a vodu. Obojí teče, ale smísit se to dá jen „mixérem“ rychlokvašené četby. Olej však i přes to, dříve či později, „vyjede“ vzhůru.
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
Jako interpretace Hitlerových myšlenek bez předešlého ideologického odsouzení se mi článek velice líbil.
to Lukáš Rázl:
Děkujeme za vyčerpávající přednášku, nicméně doporučuji si nejprve přečíst název práce, který opravdu nezní "Haushofer", nýbrž "Hitlerův koncept sjednocení Evropy". Celá vaše kritika vychází z teze, že termín Lebensraum nevymyslel Haushofer, což ovšem nikde ve článku uvedeno není. Zřejmě jste tedy svůj příspěvek napsal jen proto, abyste všem ukázal, jak brilantními znalostmi o Haushoferovi disponujete, nicméně jste poněkud pozapomněl, že tato práce není o něm.
Napsal: Jan Ptáčník [Odpovědět]
Vážený pane Rázl,
děkuji za Váš komentář k mému článku, avšak neodpustím si menší reakci. V článku neuvádím, že Haushofer pojem vymyslel, nýbrž že z tohoto termínu vycházel, neboť byl charakteristický pro jeho představy o budoucím Německu. Že pojem vymyslel Ratzel jistě nebude po téměř čtyřech letech studia politologie překvapením ani pro mne. Ještě jednou tedy děkuji, že jste věnoval takovou pozornost mému článku, ale o rychlokvašenou četbu se v mém případě zcela jistě nejedná.
Napsal: Iveta Ptáčníková [Odpovědět]
Při veškeré úctě si dovolím poukázat jen na "některá" konkrétní pochybení:
1) Cit: „Haushoferovy geopolitické myšlenky jsou řazeny mezi tzv. německou geopolitiku, jíž jsou vytýkány zejména rasové teorie“
čímž je eo ipso řečeno, že Haushoferovy práce jsou založeny na rasových teoriích. V kontextu článku navíc rasismu spjatém s Adolfem Hitlerem. Je mi líto, to ale opravdu nejsou.
2) Cit: „Haushofer vycházel z několika termínů, které jsou jasně charakteristické pro jeho představy o budoucím Německu. Prvním z těchto pojmů je Lebensraum. Lebensraum, nebo-li životní prostor…“
Ano, Haushofer žádal "velkoněmeckou integraci", na rozdíl od maloněmeckého Bismarckova řešení, ale doktrína lebensraumu, a to především ve východní Evropě, není součástí Haushoferových prací. A právě jeho odpor, k získání lebensraumu, stál za radikálním úpadkem Haushoferova vlivu na Hitlera a další (s výjimkou Hesse) ve 30. letech. Pro Haushofera si Německo mělo v Evropě pouze uvolnit ruce - na západě po způsobu Bismarcka ve Francií a na východě úzkou spoluprací s Ruskem. Zbytek byl o budování Německa jako zámořského impéria a tedy z hlediska geopolitiky „o jeho osudu jako vnější, námořní mocnosti“ - do značné míry vyvázáné (?) z Evropy. Doktrína lebensraumu naopak znamenala Německo, coby rozšiřující se mocnost kontinentální.
V každém případě se jedná o kolosální koncepční rozdíl ve strategických cílech Německa a k cestě k jejich dosažení. Rozdíl, z této práce, která operuje s Haushoferem a která nese název „Hitlerův koncept sjednocení Evropy“ nevyplývá - a naopak jej v mylné podobě čtenáři podsouvá. A proto je chybný.
3) Cit: „Lebensraum, nebo-li životní prostor, obsahuje dva typy národů. Prvním je dynamický typ, který získává potřebný prostor válkami, druhým je pak statický typ, který nemá zájem expandovat. Jelikož podle Haushofera není dost prostoru pro všechny, je jasné, že preferoval zřejmě typ první.“
Ano, ale to je "pozoruhodné myšlení“ pouze z hlediska 21. stol. Ve století 19. takto uvažovaly nejenom Němci či Angličané, ale i otcové zakladatelé Spojených států. Státy, velmi zjednodušeně, byly viděny jako organismy, které pokud rostou, pak jedině takto (mmj. i válečným elánem) projevují životaschopnost, zatímco opak znamená „smrt v dějinách“ (B.Franklin).
4) Je-li tedy něco na Haushoferovi zajímavého, pak nikoliv to, jakým způsobem jej autorka podsouvá coby ideový „základ Třetí říše“, ale to, že jeho koncepce (kondominium s Ruskem a zámořská expanze) zůstala Německem de facto nevyužita. A v tomto směru je pro rusko – německou spolupráci „zajímavá“ dodnes.
Co se rychlokvašené četby po čtyřech letech studia týče – omlouvám se, ale právě na případu Haushofer je zřejmé, že je lépe „číst“ prameny, než jejich „zakalené“ vykladače. Čehož právě v případě znečištěného pramene „Německé geopolitické školy“ (obdobně jako Carla Schmitta) je více než zapotřebí“.
P.S. pro kolegu Ptáčníka: Nejde o přednášku, ale o diskusi. Pokud by se však autorka vyhla ve svém článku úvahám o Haushoferovi vyhla, nebylo by mé námitky. Má-li, k mým tvrzením, vážený kolega, věcný názor k rozporování - sem s ním. Prázdné nálepkování a vlahé oči, jsou však jen ztrátou času.
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
Vážený pane Rázl,
na německou geopolitickou školu existuje celá řáda odlišných názorů, ale domnívám se, že není zcela na místě některé části mého textu interpretovat jako "konkrétní pochybení", navíc spíše podsouváte něco Vy mne - viz. Váš bod 1., kde pouze upozorňuji, co je německé geopolitice vytýkáno, nikoliv zda-li je to univerzální pravda.
Pokud jste měl opravdu zájem o seriozní diskuzi, mohl jste si odpustit Vaše nemístné komentáře o vlahých očích apod.
Na Vaše připomínky již dále reagovat nebudu, neboť se mi to nezdá již v žádném ohledu konstruktivní.
Napsal: Iveta Ptáčníková [Odpovědět]
to Lukáš Rázl:
Celé Vaše oba příspěvky jen podsouvají autorce neexistující konotace, které následně rozebíráte na sáhodlouhé slohy o Haushoferovi, které mají s diskusí prachmálo společného. Dále přicházíte s povýšeneckým obviněním z rychlokvašené četby (které má údajně potvrdit vámi vykonstruovaný případ Haushofer), abyste na konci příspěvku přišel s tvrzením, že kromě zmínky o Haushoferovi nemáte k článku žádné námitky. Není náhodou právě tohle ono "prázdné nálepkování"? Nechme už Haushofera Haushoferem, že jeho životopis ovládáte brilatně, už jste nám také ukázal a zbytek článku už je přece i podle Vás bez námitek (možná proto, že článek vůbec o Haushoferovi není).
Napsal: Jan Ptáčník [Odpovědět]
Vážený pane Ptáčníku,
Vaše představy, že „celý článek je v pohodě“, protože v něm „o Haushofera a Německou geopolitickou školu nejde“ - je zcela mylné. Stačí si přečíst závěr práce, ke kterému autorka svojí studií dospěla:
Cit: „Na závěr je možné doplnit, že Hitler zcela jasně vycházel z konceptů německé geopolitiky“ … „Rozhodně není tedy na místě ztotožňovat se jednostranně s teoretiky, kteří odmítají, že by Hitler měl svůj vlastní program a tvrdí, že jeho jednání bylo nahodilé. Jeho jasně propracované „architektonické“ uspořádání Evropy a převzetí Haushoferových geopolitických myšlenek…“ atd. – citováno ze závěru práce.
Důvody v čem se Haushoferovy koncepce s Hitlerem naprosto zásadně rozcházely, jsem již (jak si stěžujete) obsáhle uvedl. Co se článku týče, pokud by má tvrzení obstála – a ze strany autorky (ani Vaší) nepadla zatím žádná racionální proti-argumentace, která by je vyvrátila - pak úplně padají i samotné závěry práce, ke kterým autorka dospěla. A je tudíž možno takovou práci objektivně nazvat „pomýlenou“ (?)!!
Pokud se tím dotýkám autorky, omlouvám se, že jsem její článek nepovažoval za „svaté ostatky“ a dovolil jsem si k němu vyjádřit konkrétní připomínky. Netušil jsem, že smyslem diskuse na e-polis je jen zasílat "blahopřejné telegramy".
Co se týče poznámky „o vlahých očích“, je zbytečné aby se autorka cítila dotčená a s odvoláním na ni odmítala obhájit fundament své práce. Neb jak je možné zjistit z textu, noticka se netýkala autorky, ale jmenovitě Vás, kolego Ptáčníku. Byla jen sekvencí na Vaše počáteční, dle mého, prázdné invektivy bez argumentů.
Pokud půjde v další debatě o geopolitiku, Hitlera nebo jiného čerta - pak tedy v ní pokračujme. Pokud však se budeme věnovat jen ošetřování toho či onoho "raněného ega", pak souhlasím s autorkou a nechme toho.
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
to Lukáš Rázl:
Vážený pane Rázle,
Poprvé jsem pochopil, na čem vlastně vaše kritika stojí. Nesouhlasím s ní, neboť mám pocit, že se možná v partikulárních záležitostech Hitlerova politika a geopolitické teorie Ratzela či Haushofera lišily, nicméně paradigmatický základ organického pojetí státu a profilování Německa jako silného státu s potenciálem rozvíjet se na úkor ostatních vidím i v Hitlerově praxi. Nemám tedy pocit, že by se, jak tvrdíte, Haushoferovy koncepce a německá expanze lišily naprosto zásadně, minimálně na počátku války.
Nedivte se tedy, prosím, že se mi nelíbí vaše povýšeností zavánějící příspěvky odsuzující autorku za povrchní četbu pramenů. Konstruktivní debatu uvítám, podvime se, také mnohem raději než hádku o tom, kdo má raněné ego.
Navíc, autorka Vám jistě ráda potvrdí, že u mnoha jejích prací jsem sám kritikou rozhodně nešetřil, proto z mojí strany glorifikace jejího článku skutečně nehrozí.
Napsal: Jan Ptáčník [Odpovědět]
to Rázl: Mně nepřijde, že by autorka ztotožňovala Hitlerovu a Haushoferovu (btw. ten zemřel 1946 nikoliv 1947 koncepci. Spíše naznačuje ovlivnění jednoho druhým, nikde nemluví o Haushoferovi (btw. ten zemřel 1946 nikoliv 1947
jako o teoretikovi ras, což jí vnucujete.
Pokud se Hitler u německé geopolitické školy inspiroval (což ostatně sám přiznáváte), tak je relevantní na to upozornit. Nicméně máte pravdu, že očerňovat či neprávem stigmatizovat Haushofera a jiné je nesprávné, ale to se v tomto článku neděje.
Haushoferova koncepce není autorkou prezentována jako ideový základ Třetí říše. Článek jen sleduje paralely. A ikdyby autorka odsuzovala Haushofera jako nacistu, co na tom, když ve světě se najdou autoři, pro něž za koncentračními tábory stojí již Descartes, Hobbes nebo More.
Napsal: Jarek [Odpovědět]
Vážený pane Ptáčník,
v článku jménem „Hitlerův koncept sjednocení Evropy“, který si klade za cíl určit, zda Hitler postupoval ad hoc či podle předem existujícího plánu, je i vzhledem k přesnému znění závěru práce, které jsem rozporoval v předchozím příspěvku, poměrně podstatné (!!) jaké byly rozdíly mezi geopolitickými cíli a prostředky Haushofera a Adolfa Hitlera. Jistě, pokud by autorka postavila závěr své práce (tedy, že se „jelo“ podle plánu) řekněme na Mein Kampfu – a geopolitiku nechala spát – výborně! (I když mému gustu více sedí i zde uvedený názor Taylora). Pokud však autorka operuje s Haushoferem, což činí, tak je to omyl.
Vaše představa, že mezi Haushoferem a Hitlerem byl rozdíl „zanedbatelný“, protože jejich "paradigmatický základ" byl shodně založen na „organickém pojetí státu a profilování Německa jako silného státu s potenciálem rozvíjet se na úkor ostatních“ – je rovněž, dle mého, omyl.
Podstatu Haushoferovy geopolitické koncepce jsem uvedl ve svém prvním příspěvku. Pokud by Hitler postupoval podle ni, došlo by výlučně k anšlusu, Mnichovu a k novému dělení Polska na základě paktu M+R. Následovalo by vyrovnání s Francií, koncept evropské „jednoty v mnohosti“ a ekonomická kontinentální blokáda Británie po Bonapartově vzoru. (Které se tak obával Churchill, jak psal FDR, s tím, že by Británii donutila do dvou let přistoupit na pakt obdobný k M+R) a k rozdělení impéria. V každém případě šlo u Haushofera o zcela jinou (!) koncepci a prostředky, s kolosálně rozdílnými důsledky, než ke které se svým hledáním lebensraumu (kvůli naprosto odlišné geopolitické strategii) uchýlil Hitler.
Pokud Vám výše uvedené přijde stále „jen podobné“ – pak již kapituluji. (Mezi ODS a CSSD taky de facto není rozdálu, že? Vasí logikou jsou přeci obě strany stejné, protože též jen usilují o voliče, ne?!!!)
Nicméně ještě k věci: Je třeba říci, že potřebu „rozvíjet svůj stát i na úkor států jiných“, coby jednu ze základních determinant imperialismu, pociťovali často i Spojené státy (pokud Evropany schválně necháme stranou). A přesto to nevedlo k důsledkům, jako v případě evropské „integrace“ Třetí říší. Proč? Možná právě kvůli obdobným rozdílům (které ovšem Vám připadají "zanedbatelné"), jako jsou rozdíly mezi pracemi Haushofera a Hitlerovou politikou.
P.S. Jarku, máš pravdu, bylo to v březnu 1946.
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
to Lukáš Rázl:
Opět přicházíte s dílčími rozdíly mezi Haushoferovými plány a Hitlerovou politikou, nicméně zpochybnit propojení naprostého základu koncepcí evidentně vyvrátit nedokážete a dovádíte debatu do naprosto absurdních konotací. Pokud tedy na vaši hru přistoupím, ODS a ČSSD se samozřejmě liší, ovšem jde o politické strany s ambicemi získat podíl na vládě v ČR. Co následně chtějí jako vládnoucí subjekty uplatňovat, to je už úplně vedlejší. Haushofer ve svých geopolitických teoriích přece neřešil např. likvidaci židů, jen popsal svou představu o fungování mezinárodního systému. Pro ČSSD a ODS tedy za naprostý základ koncepce považuji: Jsme politická strana a chceme se podílet na moci. Jistě si tedy analogicky doplníte, co chápu za naprostý základ koncepcí Haushofera a Hitlera.
Napsal: Jan Ptáčník [Odpovědět]
Nechme toho - odbočka ke stranám byl fór s cílem poukázat na to, že "ďábel se skrývá v detailech".
Pokud tyto detaily "přejedeme" Vaší "žehličkou"- získáme jen nepravdivý (!) obraz, který praví, že mezi imperiálními státy, jejich cíly, strategiemi a prostředky a mezi Třetí říší nebyl (!!!)- snad s výjimkou likvidace Židů - rozdíl. Což setsakra byl.
A proto naopak, pokud budete chtít tento rozdíl najít a vysvětlit (!) nezbývá než se detaily zabývat.
Hawk
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
to Lukáš Rázl:
A vy myslíte, že imperiální státy vycházely z organického pojetí státnosti? Profilovaly se snad imperiální státy darwinisticky jako předurčené k přežití na úkor slabších? Osobně mám dojem že to tak opravdu není... a vy jste se opět vrátil ke strategii vkládat do cizích (tentokrát mých) úst něco, co netvrdím.
Napsal: ptacnikjan [Odpovědět]
Zda vycházely imperialistické státy z organického pojetí státu? Samozřejmě, že ano!!!
Organické pojetí státu je představou o státu coby o de facto „bytosti“, srovnatelné s člověkem. O bytosti nadané jakýmsi státním “pudem sebezáchovy”, který se projevuje v zápase s ostatními státy o přežití. V jeho důsledku dochází k darwinovskému výběru. Slabší zanikají, silní „žijí“, "pozřou co jde" a jdou dál. A právě toto nutí stát k neustálému růstu, která jej může přeměnit až ve velmoc. A ad infinitum až v jediný světostát.
Ratzel a Kjellén mysleli ve svých pracích samozřejmě na Německo. Pro ně Německo nemělo jinou alternativu, než se buď stát světovou velmocí, nebo zaniknout. Avšak! Zcela stejné myšlení můžeme najít i v představách o úloze Spojených států, Británie či Francie. (viz třeba Robert Kagan)
Představy o potřebě vybudovat USA jako stát, který se postupně jako říše rozšíří do „obou Amerik“ jen proto, aby (1) byl schopen čelit rostoucí konkurenci evropských říší, (2) Potvrdil tím svoji kvalitativní nadřazenost, (3) neučinil-li by tak a nestal se říší, byl by předurčen k „zániku a otroctví“ - stál u zrodu Monroeovy doktríny (1923). A spousty textů otců zakladatelů. A tedy chápání organického státu ještě dávno před tím, než Darwin formuloval své závěry, z kterých Ratzel a Kjellén ukuli název pro svoji tezi.
Jen pro informaci: Před Darwinem se organickému pojetí státu „říkalo“ geografický determinismus.
K "potřebě růst k velikosti a k světovému impériu anebo padnout, pokud by se tento růst byť (!) jen zastavil", se ve svých řečech neustále vrací Disraelli. Darwinismus pak stojí jednoznačně za budováním francouzského impéria po roce 1871 – a Francie tuto koncepci definitivně opustila až spolu s pádem „Východní Francie“ (Alžír) v 60. letech. Atd.
V každém případě organické pojetí státu byl standart 19. století! A jak jsem již řekl – „ďábel se skrývá v detailech.“ Což článek, který autorce tak rytířsky bráníte - nedělá. Přičemž dost možná o jejich existenci autorka ani neví. V případě článku z Blesku – by toto mohlo být pozitivum. V případě pokusu o „vědecký přístup“ jde o „pochybení“.
Tomu se však lze vyhnout - když se "neleze na tenký led..."
Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]
Timhle tempem za chvíli bude diskuze delší než samotný článek .
Napsal: Jarek [Odpovědět]
to Lukáš Rázl:
Mezi geografickým determinismem a organickou státností dle německých geopolitických myslitelů vidím poměrně zásadní odlišnosti. Záměrem impérií, jak jste ostatně správně popsal, je totiž růst ve smyslu šířit svůj vliv, získat prostředky z podmaněných území, ukázat ostatním impériím svou sílu. Geopolitický darwinismus Německa nepovažuji vyloženě za soupeření s ostatními zeměmi, které také mají nějaké výchozí možnosti a prostředky, nýbrž za označení všech ostatních (nepřímo dle Haushofera v rámci Evropy a na tvrdo dle Hitlera zcela univerzálně) za podřadné, bez potenciálu přežít. Německo tedy mělo ostatní pohltit a následně také přetvořit na Německo, nikoliv nechat kolonií. Tyto charakteristiky lze těžko aplikovat třeba na britské či francouzské koloniální panství, neboť by záležitosti jako koncert velmocí či Společnost národů absolutně nedávaly smysl, kdyby se jejich členové dívali na ostatní jen jako na potenciální kořist. Jakmile se Německo vrhlo do aplikace Hitlerem náležitě přizpůsobené geopolitiky, okamžitě z SN vystoupilo - to utvrzuje můj pohled na věc.
to Jarek:
Diskuse je přece pozitivní záležitost, jen by z ní mohlo zmizet urážení autorky.
Napsal: Jan Ptáčník [Odpovědět]
Já mám diskuze rád, ale jen pokud jsou zajímavé a konstruktivní . Motání se pořád kolem téže věci, která se mi nejeví jako relevantní, je poněkud únavné.
Napsal: Jarek [Odpovědět]
E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: reda…