Globalizace jako důsledek kapitalistického systému správy společnosti
3. prosinec 2003 Tomáš Popp komentářeJe globalizace nevyhnutelnou nutností? Co její příčinou? Lze zmírnit nebo odstranit její negativní důsledky? Jaké se nabízejí alternativy dalšího vývoje? Na tyto otázky se pokouším nalézt odpověď v práci, která se snaží na globalizaci pohlížet jiným způsobem. Většina kritiků se snaží nalézat recepty změny v rámci kapitalistického systému, což vychází z naprostého nepochopení příčin tohoto fenoménu. Přístup, o který se snaží nahlížím na globalizace jako na jednu z etap kapitalistického systému správy společnosti. Přístup to není originální, ale ne příliš diskutovaný.
Úvod
Je globalizace nevyhnutelnou nutností? Co její příčinou? Lze zmírnit nebo odstranit její negativní důsledky? Jaké se nabízejí alternativy dalšího vývoje? Na tyto otázky se pokouším nalézt odpověď v práci, která se snaží na globalizaci pohlížet jiným způsobem. Většina kritiků se snaží nalézat recepty změny v rámci kapitalistického systému, což vychází z naprostého nepochopení příčin tohoto fenoménu. Přístup, o který se snaží nahlížím na globalizace jako na jednu z etap kapitalistického systému správy společnosti. Přístup to není originální, ale ne příliš diskutovaný.
Historické pozadí globalizace
Historická nutnost?
Někteří autoři považují globalizaci za historickou nutnost. "Globalizace je faktem vývoje, jeho přirozeným produktem a motorem. Její dnešní stav je dosaženým stupněm vývoje, a kdo to nepochopil má smůlu" - Bohumil studénka, bankovní expert. Tento závěr není zcela správný. Globalizace vychází z kapitalistického systému správy společnosti. Kapitalismus je nutno chápat jako sociální vztah v němž je většina nucena prodávat vlastní pracovní sílu. Nejedná se o nutnost, ale o výsledek a cíl. Kapitál byl v historii vždy do jisté míry globální. Z tohoto důvody nejsme svědky úplně nového jevu.
Již antická civilizace byla v dobách svého největšího rozmachu globální tržní společností. V 5.století se rozpadla západní část Římské říše. Následovala série válečných konfliktů a velké stěhování národů. Dosavadní tržní ekonomika zanikla a s ní spojený dálkový obchod se omezil je na dovoz luxusního zboží pro nově se ustavující privilegovanou menšinu. V průběhu středověku se začíná obchod mezi státy rozvíjet a zásadní impuls mu dodali zámořské objevy. Takto vzniká globální koloniální systém. V 18. století dochází k nastartování vývoje v důsledku průmyslové revoluce. Značná ekonomická síla je v rukou Velké Británie. Po 2. světové válce a více v 70. letech 20. století se ekonomická moc soustřeďuje do Spojených států.
Specifika novodobého vývoje
V období dělnických protestů v letech 1968 - 1979 se kapitál snaží nalézat oblasti, kde by se nemusel potýkat se snahami o zvýšení mezd a omezil tak výdaje a zvýšil zisky. Nejen tento důvod vedl k nasměrování nadnárodních koncernů do zemí třetího světa, mezi další patří ropná krize, dekolonizace, neustálý požadavek růstu, volnější pohyb kapitálu, zboží a práce, nové technologie, uvolnění vazby národních měn na dolar - 1971 - 1973, vliv médií, přijetí angličtiny jako hlavního dorozumívacího jazyka (Mezřický,Praha,2003s. 11 -12). Kapitál se přesunuje tam, kde je levnější pracovní síla, slabé sociální a enviromentální právo a vlády ochotné nabídnout požadované podmínky.
Nadnárodní koncerny získaly značný vliv, kterým ovlivňují světovou ekonomiku a nutí státy přizpůsobovat se jejich požadavkům. Tomuto procesu vydatně napomáhají instituce jako WTO, MMF či WB. Samozřejmě nesmíme zapomenout na smlouvy odstraňující bariéry v pohybu kapitálu jako je například NAFTA. I přes ujišťování, že se nacházíme v systému tržního hospodářství je stále zřejmější, že konkurence je omezena na soupeření několika stovek koncernů s obrovskou ekonomickou silou. Jejich rozvoj byl financován do značné míry z kapes daňových poplatníků, ale ti nad nimi ztratili jakýkoli vliv. Příkladem může být rozvoj komunikačních technologií.
Role státu je v některých ohledech oslabována. Ztratil většinu nástrojů nutných pro kontrolu nad domácí i světovou ekonomikou Na druhou stranu si ponechal a posílil represivní aparát. Jeho role v hlídání a organizování pracovní síly se stala významnější. Je třeba chápat, že státy a nadnárodní koncerny nejsou konkurenty, ale oba pracují v intencích kapitalismu. Státy stejně jako soukromý podnikatelé mají zájem na udržení statusu quo společnosti.
To čeho jsme svědky není nezvratitelný proces, ale strategie globalizace kapitalismu. Není neřízený a ani historicky nutný. Je pouze snahou o maximalizaci zisku. Doprovodné efekty jako je hlad, bída, ovládání přírodních i lidských zdrojů, devastace životního prostředí na jedné straně a na druhé kumulace kapitálu, zvyšování životní úrovně, neudržitelné spotřební chování a výroba, jsou jeho nedílnou součástí, která vychází z organizace spotřební, kapitalistické společnosti. Je potřeba si uvědomit, že výhody plynoucí z globalizace může konzumovat pouze hrstka populace světa (cca 20%). Ovšem tato hrstka též spotřebovává většinu světového bohatství a přírodních zdrojů a zároveň zamořuje planetu tunami odpadu a ohrožuje tak pokračování života na Zemi.
V čem je problém?
"Budou jen vítězové, žádní poražení" - Peter Sutherland, bývalý ředitel GATT (Wichterich,Praha,2000,s.13). Globalizace kapitalismu měla přinést všem obyvatelům světa dosud nevídanou prosperitu. Faktem je, že se ekonomický růst za posledních 50 let z pětinásobil a mezinárodní obchod expandoval zhruba dvanáctkrát (ČSAF,Praha,1999,s.11). Tyto údaje by měli vypovídat o zvyšování životní úrovně obyvatel světa. Pokud se vytvořilo takové množství bohatství, jak to že denně umírá hlady 30 000 dětí? Jak to, že se nůžky mezi chudým Jihem a bohatým Severem rozevírají? Jak je možné, že životní prostředí je devastováno, když celý svět již od 70. let. 20.století mluví o nutnosti nalézt systém spotřeby a výroby, který by byl trvale udržitelný? Podobných rozporů najdeme celou řadu. Odpovědí na tyto otázky je nutno hledat v systému postaveném na neustále potřebě zvyšovat spotřebu, která prý povede ke zvýšení blahobytu. Kultura postavená na takovém základě je neudržitelná. To si uvědomuje stále větší počet lidí a snaží se nalézat k tomuto scénáři, scénáře jiné, postavené na jiném základě.
Alternativy dalšího vývoje
Moderní společnost západního typu
Dnešní společnost lze charakterizovat jako individualistickou. Individuální potřeby a zájmy hrají velmi důležitou roli. Jejich uspokojení je nevyšším principem. Je to zároveň společnost postavená na víře, že lze prodat a koupit cokoli. Od materiálních statků, vlastní práce, vědomostí, hodnot, povahových rysů až po vlastní identitu. Svoboda je často zmiňovaným statkem, ale bohužel tato svoboda je redukována na možnost vybrat si zboží spotřeby. Tím může být potravina stejně jako politická strana. Za vydatné pomoci médií jsme přesvědčování, že společnost ve které žijeme je svobodná a není jiné cesty jak spravovat naše životy, než že je svěříme námi voleným zástupcům. Ti nás ochrání, nabídnou chléb i hry a my jim na oplátku odevzdáme rozhodovací pravomoci. Uvízli jsme v síti složitých manipulativních vztahů a anonymní autority. "Anonymní autorita je účinnější než autorita otevřená, protože ji nikdo nepodezřívá, že bude následovat nějaký příkaz" (Fromm,Praha,1993,s.92). Ve společnosti státního kapitalismu byl nepřítel jasně určen. V tuto chvíli je to poněkud složitější. Vzájemné vztahy mezi vládnoucími elitami, médii, soukromým kapitálem a státem řízeným represivním aparátem jsou svázány na základě společné víry v kapitalistický systém umožňujícím hrstce žít na úkor většiny. "Stali jsme se automaty, které žijí v iluzi, ze jsou jedinci s vlastní vůlí" (Fromm,Praha,1993,s133).
Reformní hnutí
Jednu ze skupin požadujících změnu systému globalizované ekonomiky tvoří zastánci doktríny reformovatelnosti současného politicko - ekonomického systému. Předpokládají, že je možné donutit nadnárodní kapitál a vlády, aby zmírnili negativní dopady globalizace. Návrhů jak toho chtějí dosáhnout je mnoho. Od bojkotu firem, které nerespektují lidská práva a devastují životní prostředí až po uvalení daní na přesuny kapitálu (tzv. Tobinova daň). Existují návrhy jak usměrnit nadnárodní korporace pomocí tzv. Směrnice pro nadnárodní společnosti se kterou přišla OECD. Kritici globalizace se shodují v potřebě změny. Nepanuje však shoda jaká změna bude dostatečná. Zastánci posílení vlivu států v rámci globální ekonomiky skloňují stále častěji zavádění restriktivních opatření pro pohyb kapitálu, nakládání s přírodními zdroji, kontrolu chování nadnárodních korporací apod. Tím by se sice posílila role státu, ale k vyřešení nastíněného problému by to byl krok nedostatečný.
Jsou zde i hlasy volající po změně hodnot. Do popředí se musí postavit respekt k lidským právům, ochrana životního prostředí, solidarita na místo konkurence... Tento postoj hájí například většina aktivistů v rámci Světového sociálního fóra.
Bohužel Světové sociální fórum napodobuje rozhodovací struktury svého protějšku, vůči kterému se vymezilo, Světovému ekonomickému fóru. To začínalo též jako nevládní organizace a dnes je z něj organizace ovlivňující život miliónů lidí bez jakékoli ukotvenosti a odpovědnosti k místům a lidem o nichž se snaží rozhodovat. Problém spočívá v předpokladu reformovatelnosti současného sociálně - politického systému. Dále je zde vážné nebezpečí, že se z tohoto hnutí stane další apologet statusu quo stávajícího systému a hrstka bude rozhodovat, která kampaň nebo problém je právě k řešení (Milstein). Tento postup je velmi častý právě u podobně fungujících organizací. Jako příklad lze uvést EUROGROUP FOR ANIMAL WELFARE (WFAW), organizaci lobující v orgánech EU za zlepšení životní pohody zvířat (tento příklad uvádím záměrně, protože tuto organizaci velmi dobře znám). Již z názvu vyplívá, že se nejedná o spolek prosazující radikální změny. Kampaň, za kterou bude WEFA lobovat v EU závisí na rozhodnutí jejich členů, kteří platí několik set liber ročně a ostatní menší organizace, které nemají finanční prostředky na členství, jsou přizváni jen jako pozorovatelé bez možnosti zasáhnout do rozhodnutí členů. Tato organizace má vazby na všechny struktury v rámci EU a fakticky tak je jediným subjektem, jež akceptovatelným partnerem pro jednání ze strany EU. To hned z několika důvodů: 1. nepožaduje příliš radikální požadavky - Diskuse o centimetrech navýšení prostoru pro nosnice držené v klecích o velikosti papíru A4 jsou stejně tak platné jako požadovat pro osobu vystavenou mučení, aby obušek, kterým je mlácena byl obalen 0,5 cm silným molitanem. EFWA prosadila zlepšené podmínky, ale neuvědomila si že tím slepicím vůbec nepomohla. V prosazených prostorách se slepice stejně nenarovná, neroztáhne křídla, kosti bude mít stejně slabé a stereotypní chování se vyskytuje stejně často. 2. chová se tak jak chtějí politické - ekonomické elity. 3. distancuje se od radikálních organizací. 4. funguje podobně jako soukromé firmy a struktury, kterým má být opozicí. Tímto způsobem zároveň brání prosazení změn majícím skutečný dopad na zlepšení životní pohody zvířat. Například zákaz klecového chovu nosnic. Tento příklad velmi dobře ilustruje nebezpečí vyplívající i z dobře myšlených záměrů, které však vychází z mylné analýzy situace. Fakticky tak pouze dochází k vytvoření nových elit. Ty již nejsou přímo vázány na státy a korporace, ale fungují tak, že pro stát a korporace, už vůbec ne pro systém, nepředstavují vážnější hrozbu. Lze se s nimi vypořádat za pomoci změny mediální a PR propagace koncernů, zakoupení si jejich souhlasu, či vtažením do nekonečných debat majících za cíl jen odvádět opozici od skutečné podstaty problému....
"V poslání Světového sociálního fóra (WSF) dosáhnout sociální spravedlnosti se ztratilo pojetí samotné svobody, sebeurčení a samosprávy, bez kterých nemůže být žádná spravedlnost. Jistě, možný svět podle WSF by byl mnohem přijatelnější než svět podle Světového ekonomického fóra (WEF). Přitom se WSF ve snaze čelit WEF podařilo pouze nabídnout laskavější, jemnější verzi hierarchického rozhodování a tak vlastně nepředstavuje žádnou alternativu" (Milstein).
Jedna z často zmiňovaných "spásných" myšlenek je Trvale udržitelný rozvoj. Tento koncept se stal bohužel prázdnou frází. Jan Keller ho označuje termínem "klamavá reklama". Ve společnosti, která je orientována na spotřebu a potřebu růstu jsou tyto snahy redukovány na akademické disputace. Pokud se nebude konzumovat systém zkolabuje. Nové, zelené, technologie nás nevyvedou ze začarovaného kruhu závislosti a subjekty rozhodující o jejich zavádění je začnou používat až tehdy, když vyčerpají potenciál starých, špinavých, technologií nebo budou mít větší zisk z jejich zpeněžení. Soukromé společnosti existují jen za účelem dosažení zisku. Ten je nadřazen všemu. Větší výdělek vytvořím, když vykácím prales a posunu se dál, kde dřevo ještě roste, než když budu kácet jen část a čekat až dorostou mnou vysázené stromy . Tento princip na kterém je postavena tržní společnost účinně brání skutečnému prosazení rozvoje méně zatěžujícímu životní prostředí.
Nedílnou součástí hlasů volajících po reformě globalizace jsou skupiny obyvatel tvořících hnutí odporu v zemích chudého Jihu i bohatého Severu, které se z různých důvodů ocitli mimo oficiální nátlakové skupiny. Ty by se měli stát motorem změn. Místní aktivity, vázané v místě svého působení by mohly za určitých podmínek skutečně pohnout kormidlem směrem k sociálně spravedlivé společnosti. Samozřejmě se taková změna bude muset udát na globální úrovni. Podmínkou úspěchu však bude organizace zdola na horu ne z hora dolů.
Reformní snahy se ukazují jako nedostatečné. Světové sociální fórum se stává setkáním elit, které se spokojují s bezzubými prohlášeními. Jakékoli diskuse s elitami jsou zbytečné. Mediální společnost, ve které žijeme, produkuje osoby bez vlastního názoru uznávající autority v kravatě, papouškující fráze o zastupitelské demokracii a tržní ekonomice jako jediných možných systémech správy společnosti. Kdo ovládá svět médii je zřejmé. Pokud se někdo staví proti tomuto systému je umravněn mnoha metodami. Například manipulací s veřejným míněním, mediální diskreditací, odstřihnutím finančních prostředků, "selským rozumem", šikanou ze strany represivního aparátu apod. Samo reformní hnutí se stává apologetem statusu quo společnosti. Pokud se projevuje jinak, ztrácí vliv a jeho cíle se stávají obtížněji dosažitelnými. To je samozřejmě proti smyslu takových skupin, jež fungují za tímto účelem. Reformní snahy se nestanou prostředkem změny globalizace, ale mohou zmírnit její dopady. Místo 30 000 umírajících dětí hlady jich bude umírat jen 25 000. Za tuto cenu ztratí vlastní identitu, promeškají šanci na zásadní proměnu společnosti a ztíží pozici radikálnějším skupinám, vůči kterým se začínají dříve či později vymezovat.
Revoluční hnutí
Tato skupina nevidí východisko z krize do které nás uvrhla kapitalistická společnost v reformě a zjemnění systému, ale jeho nahrazení samosprávnou společností. "Demokracie - pokud to není jen totalita s volbami - je právě ta troufalá, snad bláhová, a přesto nezdolná naděje, že my lidé, prostí lidé, ty a já, jsme schopni si vládnout sami. Nejen jednou za pár let hodit lístek do volební urny, nýbrž sami si vládnout" (Kohák,Praha,1997,s.13). Globalizaci chápou jako další etapu ve vývoji kapitalistické společnosti postavené na konzumování a využívání lidských i přírodních zdrojů. Není ničím novým a ani překvapivým.
Kapitalistický systém přežil tak dlouho právě pro svou schopnost absorbovat reformní změny, ze kterých zůstala jen mediální klišé. Jsme svědky stálého skloňování potřeby soucitu, dobročinnosti a ochrany životního prostředí. Vypadá to tedy, že se blízká na lepší časy? Bohužel se jedná jen o produkt konzumní společnosti, která konzumuje i tyto hodnoty aniž by je prožívala. Devastace ekosystémů pokračuje stejným tempem, lidé jsou méně ochotni pomáhat pokud by jim to přineslo osobní nepohodlí, soucit se omezil na tlachání u večerních zpráv... "..média epizodicky probouzejí srdce, zbavují jednotlivce špatného svědomí a skrytě ho odvádějí od závazku pomoci a dobročinnosti" (Lipovetski,Praha1999,s.156).
Změna musí zasáhnout v celé šíři všechny stupně hierarchie společnosti. Autorita státu je nepotřebná a nežádoucí, stejně jako ostatní autoriioty bránící autonomním projevům jedince. Společnost postavená na základech spolupráce, na místo konkurence, solidarity na místo manipulace, šetrnosti na místo konzumu, samosprávy na místo zastupitelského systému, by mohla naplňovat ideál demokratické správy společnosti. Takováto změna může přinést zásadní obrat ve fungování společenského systému. Je zřejmé, že dobrovolně se elity nevzdají svého výsadního postavení a životního standardu. Buď dojde ke kolapsu systému v důsledku neudržitelnosti jeho fungování nebo se 80 % odvržených chopí svých práv. Jaká to bude změna ukáže čas, ale snad v ní můžeme doufat a snažit se pro ni pracovat. Václav Bělohradský píše o tzv. Solžěnicinově imperativu. "Zlo může zvítězit, ale jednej tak, aby nezvítězilo skrze tebe" (Bělohradský,Praha,1991,s.). Historie i současnost nám ukazují, že tato změna je možná. Jestli k ní dojde na globální úrovni lze těžko předpovídat. Důležité však je snažit se budovat takto organizované komunity, které dokáží platnost a funkčnost navrhované změny. Mají proti sobě ovšem velmi mocného soupeře.
Titulní obrázek převzat z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:The_Earth_seen_from_Apollo_17.jpg
- A - Kontra, Praha, 2000, č. 96
- Baumann, Zygmunt: Globalizace, Mladá Fronta, Praha, 2000
- Bourdieu Pierre.: O televizi, Doplněk, 2002
- ČSAF: Globalizace a příroda, ČSAF, Praha, 1999 - 2000
- Fromm, Erich: Strach ze Svobody, Naše Vojsko, Praha, 1993, s.92, 133
- Gore, Al: Země na misce vah, AGRO, Praha, 1994
- Chomsky, Noam: Perspektivy moci. Carolinum, 1998
- Keller, Jan: Politika s ručením omezeným, ELK, Praha,2001
- Kohák, Erazim: Průvodce po demokracii, Slon, Praha, 1997, s. 13
- Kropotkin, Petr: Anarchistická etika, Votobia, 2000
- Lacina, Lubor, Rolný,Ivo: Globalizace,etika,ekonomika, Albert, Boskovice, 2001
- Lipovetski, Gilles: Soumrak povinnosti, Prostor, Praha, 1999, s. 156
- Mezřícký, Václav (editor): Globalizace, Portál, Praha, 2003, s. 11 - 12
- Ruskhoff.D.: Manipulativní nátlak,. Konfrontace, 2002
- Wichterich, Christa: Globalizovaná žena, Pro Fem, Praha, 2000, s. 13
- World Watch Institue: Stav světa, Hynek, 1998
- World Watch Institue: Stav světa na přelomu tisíciletí, Hynek, 2000
Jak citovat tento text?
Popp, Tomáš. Globalizace jako důsledek kapitalistického systému správy společnosti [online]. E-polis.cz, 3. prosinec 2003. [cit. 2025-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/globalizace-jako-dusledek-kapitalistickeho-systemu-spravy-spolecnosti.html>. ISSN 1801-1438.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 3.55 hvězdiček / Hodnoceno: 11x
Vložit komentář
Martin V.
pátek, 5. prosinec 200300:30
Autor zde tlumoci zajimavy uhel pohledu, ale mnozstvi chyb praci znacne degraduje.
Napsal: Martin V. [Odpovědět]
Pavel N.
středa, 10. prosinec 200322:10
Souhlasim. To je pravda. Na druhou stranu to ale jasně ukazuje, že server je otevřen každému a že příspěvky nejsou redigovány, tudíž si je každý autor za svoji vizitku sám odpovědný.
Jinak, mám někdy pocit, že ideje, které kolega Popp zastupuje, pokud by se dostaly do měřítek, ve kterých jsou dnes provozovány principy liberalismu, tak by tyto vedly v podstatě k jevům, které by bylo možno považovat za globalizaci jinak zbarvenou, ale to by asi bylo na hodně dlouhou diskusi. Hypoteticky, kdyby nastala situace, že by SSSR uzbrojil USA a dnes by byla unipolarita pod taktovkou Moskvy, byla by globalizace? Určitě. Ta ideologie by jí vyvolala (např. RVHP), jen by se podle jiné ideologie vyvíjely drobet odlišně globální akcenty na určité věci.
Napsal: Pavel N. [Odpovědět]
Martin K.
neděle, 22. únor 200914:19
Článek je příkladem stále se obrozujících utopistických "vizí komun". Je příznačné že zcela opomíjí konstitucionalistický aspekt naší civilizace. Ale také je pozoruhodné jak tito autoři zbystřili po nahlédnutí problémů které má Západ s globalizací. Je to pro ně nová příležitost..
Napsal: Martin K. [Odpovědět]