Geneticky modifikované potraviny

Geneticky modifikované potraviny jsou tématem, o kterém se ve společnosti hodně mluví, a to jak ve vědeckém, tak laickém prostředí. Toto téma nabylo na významu zvláště se vstupem České republiky do Evropské unie, která vyvíjí tlak na členské státy, aby podrobovaly potraviny přísné kontrole. Diskutuje se o dvou protichůdných názorech. Jedna strana diskuse (převážně ekologická hnutí) tvrdí, že geneticky modifikované potraviny jsou škodlivé. Na druhé straně stojí biotechnologové a většina vědeckých pracovníků. Ti tvrdí, že geneticky modifikované potraviny škodlivé nejsou.

Geneticky modifikované potraviny

Krok vpřed!? Krok vzad!?

Úvod

Geneticky modifikované potraviny jsou tématem, o kterém se ve společnosti hodně mluví, a to jak ve vědeckém, tak laickém prostředí. Toto téma nabylo na významu zvláště se vstupem České republiky do Evropské unie, která vyvíjí tlak na členské státy, aby podrobovaly potraviny přísné kontrole. Diskutuje se o dvou protichůdných názorech. Jedna strana diskuse (převážně ekologická hnutí) tvrdí, že geneticky modifikované potraviny jsou škodlivé. Podle ní mají negativní vliv na zdraví jejich konzumentů, na životní prostředí, a také na ekonomickou a hospodářskou situaci chudších zemědělců. Na druhé straně stojí biotechnologové a většina vědeckých pracovníků. Ti tvrdí, že geneticky modifikované potraviny škodlivé nejsou. Podle nich nebyl prokázán negativní vliv na zdravotní stav člověka, ani na životní prostředí. A kde je tedy pravda? Jsou geneticky modifikované potraviny krokem vpřed či krokem vzad na naší cestě na Zemi?

Ačkoliv se názory různí, považuji veřejnou debatu o genetických manipulací za důležitou. Občané mají právo vědět co jí, a na základě těchto informací se sami rozhodnout, jaké potraviny koupí a jaké nikoliv. Bohužel toto právo nemají ve všech státech. Například ve Spojených státech amerických neexistují žádná legislativní opatření, která by nařizovala značení GM potravin. Přitom se tyto potraviny začaly vyvíjet právě v USA a dosahují zde největšího rozmachu.

V této práci bych chtěla nastínit nejvíce diskutované problémy týkající se geneticky modifikovaných potravin. Pokusím se nabídnout názory obou stran, na jejichž základě si může každý vytvořit názor vlastní.

1. Co to je „genetická modifikace“?

„Genetická modifikace (genová modifikace, GMO) je technologie, která manipuluje s geny a tedy s DNA – s nositelkou genetické informace.“ [1] Genetická modifikace může kombinovat geny libovolných živých organismů, například gen bakterie přidat do genomu určité rostliny. Podle hnutí Greenpeace staví genetické inženýrství na již vědecky vyvrácené domněnce, že jeden gen je zodpovědný pouze za jednu funkci v organismu. Gen zodpovědný například za růst rostliny může ovlivnit i další vlastnosti dané rostliny, protože geny na sebe působí navzájem a má na ně vliv také okolní prostředí.

U zemědělských plodin se používají tři hlavní typy genetických modifikací: odolnost proti herbicidům (chemické prostředky, které ničí plevel), odolnost proti hmyzu a odolnost proti chorobám. Vedle genetických manipulací se používají tzv. klasické metody šlechtění, které nejsou tolik pod kontrolou, a ani se nestaly veřejným tématem. Používají rentgenové záření, kterým poškodí nukleovou kyselinu.

Se vstupem České republiky do Evropské unie vstoupilo v platnost nové nařízení o povinném značení geneticky modifikovaných potravin a krmiv. Označeno musí být vše, co obsahuje nebo je vyrobeno ze složek s obsahem více než 0,9 % geneticky modifikovaných organismů. Mezi nejčastěji geneticky upravené plodiny patří kukuřice, sója a řepka olejná. V legislativě se ale vyskytly mezery. Označeny nemusí být ty živočišné výrobky (maso, mléko, vejce), které se získaly ze zvířat krmených geneticky modifikovaným krmivem. Nemusí se značit ani potravinové přísady (dochucovací prostředky, stabilizátory a apod.), které se vyrábějí za pomoci GM technologií.

2. Genetické znečišťování přírody a kontaminace

Odpůrci GMO při své argumentaci často zmiňují „genetické znečištění“ v důsledku používání GMO rostlin. Ke „genetické kontaminaci“ dochází přenosem cizích genů do jiných organismů, čili znečištěním přirozeného genofondu.

Ke genetické kontaminaci dochází ve čtyřech případech: [2]

1. divoká příbuzná flóra rostoucí v blízkosti je opylována GM plodinami
2. geneticky nemanipulované nebo organické plodiny na sousedních polích jsou opylovány geneticky manipulovanými plodinami
3. polodivoké, plevelné nebo „divoce rostoucí“ populace GM rostlin se rozšiřují, když GM plodiny přežijí v zemědělském nebo přírodním prostředí
4. mikroorganismy žijící v půdě nebo trávícím traktu zvířat živících se GM plodinami, mohou takto získat i cizí geny

Hlavním problémem je, že se mohou kontaminovat plodiny, které pěstují ekozemědělci v blízkosti polí s GM plodinami. Ti pak přicházejí o zisky. A neexistuje žádná právní záruka, která by ekozemědělce chránila. A co víc, mohou vzniknout právní spory, kdy jsou ekozemědělci zažalováni biotechnologickými firmami (např. Monsanto, Syngenta, Pioneer), že neoprávněně pěstují jejich GM plodiny. GM osiva jsou totiž chráněna patentem, a de facto patří biotechnologickým firmám nikoli zemědělci. Tady vzniká další problém. Zemědělec si musí každý rok koupit nové osivo. Je nezákonné využít část úrody jako osivo na novou setbu, což je typický způsob hospodaření hlavně v zemích třetího světa.

K problému kontaminace divoce rostoucích příbuzných druhů a následném vzniku tzv. „super-plevelů“ se vrátím v kapitole o herbicidech. Otázku přenosu genů do mikroorganismů šířeji rozeberu v kapitole o vlivu genetické modifikace na léčbu antibiotiky.

Dalším faktorem genetické kontaminace je fakt, že narozdíl od chemické kontaminace je šíření GMO procesem nezvratným, neboť se jedná o živé organismy, které rostou, množí se a migrují. Takže pokud má (nebo bude mít) genetická kontaminace negativní dopady na životní prostředí, budou velkého rozsahu.

3. Kontrola GM potravin

Další spory se objevují v souvislosti s kontrolou a prověřováním GM potravin. Podle hnutí Greenpeace již v roce 1992 americké ministerstvo zdravotnictví zařadilo GM potraviny do kategorie „generally regarded as safe“ (GRAS) – obecně považované za bezpečné, aniž by mělo nezávislé vědecké posouzení. „Vládní orgány spoléhají na údaje od biotechnologických firem, které provádějí bezpečnostní testy samy a samy též určují, zda nový produkt spadá do kategorie GRAS“ [3]

Proti tomu stojí tvrzení, že GM potraviny jsou nejpřísněji kontrolovány, a to přímo Organizací pro potraviny a zemědělství OSN (FAO) a Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Nikdo ještě nedokázal, že GM plodiny představují větší zdravotní riziko než „normální“ plodiny. Myslím, že kdyby se stejně přísně kontrolovaly běžné suroviny, mnohé by ze zdravotních důvodů nemusely projít...Jenomže, co oko nevidí...

Velmi přísná kontrola GM potravin je tedy evropské specifikum. Ale nejde jen o bezpečnost potravin. Jedná se i o záležitost emocionální a politickou, kdy se politici snaží uklidnit vystrašenou veřejnost. A GM potraviny se také dají dobře využít v předvolební kampani, například v podobě hesla: „Volte nás – my Vám zaručíme bezpečnost potravin“ a podobně.

4. Odolnost proti antibiotikům

V souvislosti s negativními vlivy GM potravin na zdravotní stav spotřebitelů se řeší otázka jejich vlivu na léčbu antibiotiky. „Mnoho GM rostlin obsahuje geny, které zajišťují odolnost vůči antibiotikům. Ty slouží jako tzv. značkovací (markerové) geny určené k indikaci, zda byl proces genetické manipulace úspěšný. Pokud by byly tyto geny přeneseny do patogenních organismů (původců nemocí, např. virů, bakterií – pozn. autora), mohly by snížit nebo zrušit účinnost léčby antibiotiky.“ [4]

Ale v dnešní době už jsou GM rostliny s těmito geny Evropskou unií zakázány. Otázkou zůstává, jestli je tento zákaz dodržován, a zda opravdu mají kontrolní ústavy veškerou výrobu pod kontrolou. Navíc Organizace pro potraviny a zemědělství OSN (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) tvrdí, že přenos markerových genů do bakterií je nepravděpodobný, protože většina DNA (u člověka i zvířat) je rozložena už v žaludku a tenkém střevě. Bakterie, které by teoreticky mohly zabudovat markerové geny do svého genomu sídlí až v tlustém střevě. „Navíc je asi polovina bakterií v našem střevě na antibiotika přirozeně necitlivá a tuto vlastnost mohou předat i jiným bakteriím.“ [5]

5. Alergeny

GMO mohou vytvářet nové látky, které mohou způsobovat alergie. Toto je další argument, který často používají odpůrci geneticky modifikovaných potravin. A v dnešní době, kdy se v populaci často vyskytují alergici, se stává relevantním. Může být tedy snadno využitelný v propagandě proti GM potravinám. Ale právě GM potraviny procházejí nejpřísnějšími zkouškami, kdy se prověřuje, zda jsou alergenní či nikoliv. A to narozdíl od geneticky neupravovaných potravin. Jedním z nejčastějších alergenů je sója. Vědci dokázali, že GM sója je dokonce méně alergenní než její „přirozená“, „čistá“ sestra.

6. Odolnost vůči herbicidům

Dalším problémem v souvislosti s GM plodinami je používání herbicidů. Za jeden z přínosů genetických manipulací u rostlin bývá považována odolnost těchto rostlin proti postřikům na ničení plevele. Odpůrci GMO naopak tvrdí, že spotřeba herbicidů stoupá. Vznikají totiž tzv. „super-plevele“ odolné vůči herbicidům, takže zemědělci musejí používat ještě více chemických postřiků. Biologové ale říkají, že nejčastěji pěstované kulturní plodiny u nás nemají příbuzné plané druhy, takže „přeskok“ genu do plevelu je vysoce nepravděpodobný. Tudíž ke vzniku „super-plevelů“ nedojde. To je ale situace v našich přírodních podmínkách. Jak je tomu ale jinde ve světě? Vznik „super-plevelů“ nelze vyloučit a zvýšení spotřeby chemických postřiků je pak logickým důsledkem…

7. Řešení globálního problému hladomoru a podvýživy

Častým argumentem pro GMO je, že vyřeší světový problém hladu a podvýživy v chudých oblastech světa. Tento argument má podle mě velký přesvědčovací potenciál. Působí totiž na city lidí. Hladomor ve světě ale není způsobený nedostatkem potravin, ale jejich nerovným přerozdělováním. „Podle údajů Programu potravinové pomoci při OSN se v současné době ve světě vyprodukuje tolik potravin, že by dokázaly dostatečně nasytit každého člověka na této planetě“ [6] A přesto někteří lidi hladoví...Greenpeace na svých internetových stránkách zmiňuje příklad Argentiny, která je jedním z největších pěstitelů GM sóji na světě, a přesto tam hladoví mnoho dětí.

8. Donna Harawayová a GMO

Prvním geneticky modifikovaným produktem bylo rajče Flavr Savr. Bylo vyvinuté 1. května 1994 v USA. Biotechnologové převrátili jeden gen, který původně určoval, to že rajče po určité době shnije. Přišli na to, že pokud gen převrátí, rajče zůstane déle čerstvé. Ale podle Donny Harawayové, představitelky současného feministického myšlení mělo rajče přidáno gen z bakterie, čili bylo „transgenové“. Harawayová definuje „transgenový organismus“ jako „organismus, který má geny „transplantované“ přes biologické hranice, mezi druhy nebo mezi biologickými říšemi. „ [7] Vědci tvrdili, že gen z bakterie měl jen sledovat ostatní změny a ne nějak přímo působit. Vznikla kolem toho debata a rajče bylo stáhnuto z oběhu.

Donna Harawayová dává genetické manipulace do souvislosti se zásahy do anorganických látek. Pokládá otázku, zda může být transgenetika stejně nebezpečná jako třeba prodloužení poločasu rozpadu plutonia, který se v této podobě stává nebezpečnou jadernou silou a může být využit na výrobu jaderných zbraní. Nebo bude transgenetika stejně prospěšná jako třeba vyvinutí nylonového vlákna?

Častým argumentem ochránců přírody, tedy i odpůrců genetických modifikací je, že se jedná o zásah do přírody a to, že je nebezpečné, neetické apod. Podle Donny Harawayové ale nikdy neexistovala příroda, kde by všechny kategorie byly čisté. Bez mutací by byl svět jedinou rosolovitou hmotou. A propo svět se mění. V dnešní postmoderní době se stírají kategorie jako muž – žena, příroda – kultura. Je tedy namístě, v době počítačů a nových technologií, považovat genetické modifikace za něco nepřirozeného, nového a nežádoucího? Co to vůbec znamená „být přirozený“? Nejsou geneticky modifikované potraviny jen logickým a „přirozeným“ vývojem moderního nejen vědeckého pokroku?

9. Vize do budoucna

Jak se bude problematika GM potravin vyvíjet do budoucna? Budou se rychle rozvíjet, stejně jako se rozvíjí jiné technologie. I když ekologická hnutí vyvíjejí silnou propagandu proti jejich zákazu, „bitvu“ nejspíš prohrají. Postupně ztratí význam značit GM potraviny, protože jich bude většina. A budou také levnější. Vznikne tak trh „geneticky čistých potravin“ vedle trhu „ekologicky čistých potravin“, které si většina spotřebitelů nebude moci dovolit.

Závěr

Na otázku, zda jsou geneticky modifikované potraviny škodlivé či nikoli není jednoznačná odpověď. Jako většina jevů ve společnosti mají své klady i zápory. A taky je otázka „Jsou geneticky modifikované potraviny zdravé nebo nezdravé?“ nesmyslná. Záleží totiž na konkrétní technologii a konkrétním produktu. Nelze házet GMO do jednoho pytle, což dělá většina jejich odpůrců.

Asi nikdy nepůjde definitivně vědecky dokázat, že GMO nejsou škodlivé. Ale zatím neexistují relevantní důkazy, na jejichž základě by bylo možné vědecké důkazy falzifikovat. Odpůrci GMO většinou staví na principu „co by kdyby“. Kolem GMO tak vzniklo něco, co komisař Evropské unie pro zdraví a ochranu spotřebitelů David Byrne nazval „GMO psychózou“ či „paranoiou z rizika“. Samozřejmě tím nechci popírat, že by GMO neměly být podrobovány přísné kontrole a vědeckým výzkumům. Měli bychom ale mít napaměti, že toto téma je snadným nástrojem propagandy politických či zájmových skupin. A tudíž bychom měli nad jejich rétorikou kriticky přemýšlet, ne jen pasivně přijímat jejich názory. Ale stejně kriticky bychom měli přistupovat i k vědeckým závěrům, které mohou být podmíněny zájmech opozičních skupin.

Snažila jsem se nastínit, že problematika genetických manipulací není černobílá. Na úplný závěr bych ocitovala známou filosofku Simone de Beauvoir: „Aby dosáhl pravdy, člověk se nesmí pokoušet rozptýlit dvojznačnost svého bytí, ale naopak přijmout úkol si ji uvědomit“ [8]

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/browse.phtml?f=download&id=777783

Použitá literatura:

1. DROBNÍK, J. a ŠPIČÁK, V. (2002). Víme, co jíme?: Geneticky modifikované organismy, alergie a další rizika z potravin. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací. ISBN 80-7271-114-8.
2. MYERSON, G. (2002). Donna Harawayová a geneticky upravené potraviny. Praha: Triton. ISBN 80-7254-268-0.
3. WEBOVÉ STRÁNKY HNUTÍ GREENPEACE. Dostupné zwww:

Citace:

[1] Průvodce spotřebitele. Jak nakupovat potraviny bez GMO? Dostupné z WWW: .

[2] Genetické znečištění - množící se noční můra. Dostupné z WWW: .

[3] Pět mýtů o GMO. Dostupné z WWW: .

[4] tamtéž

[5] DROBNÍK, J.; ŠPIČÁK, V. Víme, co jíme? Geneticky modifikované organismy, alergie a další rizika z potravin. Praha 2002, s. 22.

[6] Pět mýtů o GMO. Dostupné z WWW: .

[7] MYERSON, G. Donna Harawayová a geneticky upravené potraviny. Praha 2002, s. 19.

[8] MYERSON, G. Donna Harawayová a geneticky upravené potraviny. Praha 2002, s. 61.

Autor: Bc. Barbora Němečková

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Georg Simmel: Peníze v moderní kultuře a jiné eseje

Další články z rubriky

Zeměloďka jako změna společenské smlouvy?

Trestné činy z nenávisti v Slovenskej republike a Českej republike v období 2009 – 2015

Reštrukturalizácia a lokálna konfigurácia fínskej miestnej samosprávy

Vložit komentář