Feminismus?

V jednom rozhovoru se nejmenovaná miss a modelka zmínila, že feminismus dělá z žen muže. Některé ženy se možná urazí, ale jistým způsobem měla pravdu. Nikoliv však způsobem pro ženy urážejícím. A já se v několika odstavcích pokusím nastínit, proč tomu tak je. Feminismus samozřejmě nedělá z žen muže biologicky ani v ohledu jejich identity. Ženská identita jako základní definiční prvek, a dle mého názoru v podstatě jediný určující, zůstává zachována. Cítí-li se být žena ženou a cítí-li totožnost s ostatními ženami, pak je nepochybně ženou a tím i opakem muže.

Feminismus?

V jednom rozhovoru se nejmenovaná miss a modelka zmínila, že feminismus dělá z žen muže. Některé ženy se možná urazí, ale jistým způsobem měla pravdu. Nikoliv však způsobem pro ženy urážejícím. A já se v několika odstavcích pokusím nastínit, proč tomu tak je.

Feminismus samozřejmě nedělá z žen muže biologicky ani v ohledu jejich identity. Ženská identita jako základní definiční prvek, a dle mého názoru v podstatě jediný určující, zůstává zachována. Cítí-li se být žena ženou a cítí-li totožnost s ostatními ženami, pak je nepochybně ženou a tím i opakem muže.

Nicméně po některých stránkách sociálních se žena muži vyrovnává, přebírá jeho společenské funkce či úlohy a tím jako by se jím částečně stávala. Díky feminismu přebírají ženy některé sociální a hlavně ekonomické vzorce mužů. Mizí původní striktní rozdělení, které ještě dnes můžeme sledovat u určitých primitivních kmenů např. v Amazonii, kde rozdělení ženských prací a úloh a stejně tak mužských, je striktní, a nesmí se prolínat, protože by došlo k narušení řádu, který je ve společenstvích existenčně závislý na přesném plnění povinností. Zde se muži a ženy nemohou přít o to, jaké funkce či práce by měli vykonávat, protože takový spor by vedl k narušení fungování společenství v jeho schopnosti sehnat obživu. V civilizovaném světě to platit nemusí, neboť díky technologiím a přebytkům výroby a produkce se prostor pro takový konflikt otvírá, aniž by došlo k existenčnímu ohrožení. Rozčlenění vycházející z původní sociální potřeby a nutnosti v moderním světě mizí.

I v naší civilizaci bylo dříve mnohem složitější zabezpečit přežití vlastní a svého potomstva. Bylo často nutné těžce fyzicky pracovat, bojovat proti útokům nepřítele narušujícímu teritorium nebo se vystavovat jinému fyzickému ohrožení. To, že se této úlohy ujímal muž, zato ženě bylo dáno pečovat o „rodinný krb,“ vychází jak z větší přirozené fyzické síly muže, tak i z toho, že o potomstvo se díky bližšímu vztahu postarala bezprostředně lépe žena.

To se během technologického vývoje zásadně změnilo. Žijeme v dosti bezpečné době téměř prosté těžké fyzické práce – respektive díky dělbě práce a technologickým vymoženostem již není potřeba tolik lidí na její provádění. Nebezpečí v moderní společnosti není již potřeba tolik překonávat silou fyzickou jako silou duševní. I fyzické násilí se na mnoha místech změnilo v psychologický boj – viz studená válka.

Ani původní rozdělení činností v domácnosti již nemá takový význam. Není třeba zabezpečovat obydlí proti vnějšímu nebezpečí, údržba domu, obzvláště bytu, často nevyžaduje těžkou fyzickou práci. A tam, kde je potřeba, je často využívána mechanizace. Muži se proto paradoxně ujímají úkolů, které dříve náležely ženám, aby v domácnosti pomohli ženě, která v současnosti často chodí do zaměstnání. V těchto ohledech se tak ženy stávají muži – přejímají některé jejich sociální role stejně jako role ekonomické.

S posunem sociální role se mění i jejich úloha politická. A to do značné míry souvisí i s demokracií. Demokracie je definována jako vláda lidu, ale přitom víme, že volebním právem, tedy právem rozhodovat a tedy vládnou, nedisponuje každý. Ženy dlouhou dobu toto právo neměly stejně jako např. nižší vrstvy společnosti. Byly tak vlastně vyřazeny z pojmu „lid.“ Nelze se tak divit, že se o období po Francouzské revoluci mluvilo jako o vládě lůzy, nikoliv lidu, protože rozhodovací pravomoc měly také chudí i ženy.

Ženě, v minulosti právně a politicky vyloučené z pojmu „lid,“ nebylo umožněno být pojímána jako „člověk.“ Tudíž by se z této definice na ni nemohla ani vztahovat „lidská práva“ podobně jako na děti – ty mají přece také zvláštní práva dítěte. Feminismus měl v prvé řadě za cíl ženám lidská práva přiznat a vyrovnat je tak mužům, umožnit jim stát se lidmi. A zde se objevuje znovu onen paradox, že feminismus dělá z žen muže. Dříve byl jako člověk definován pouze muž, respektive svobodný muž (tedy ne otrok). Tudíž žena, která chce být právně a politicky člověkem, se vlastně musela stát mužem. Pozůstatky toho můžeme sledovat i ve světových jazycích jako je angličtina nebo francouzština. V angličtině je totiž výraz „člověk“ identický s pojmem „muž“ – tedy „man.“ Angličtina pojmy člověka a muže nerozlišuje podobně jako francouzština, kde tuto funkci plní pojem „homme“ – také znamená zároveň „muž“ a „člověk“.

Dnes má feminismus více proudů. Už nejde o politickou a právní rovnost, protože ta je zajištěna. Radikální feminismus touží po vyškrtnutí muže z života ženy – muž se v něm objevuje pouze jako dárce spermatu. Tento radikální přístup funguje jako pomsta – díky němu by totiž z pojmu „člověk“ byl vyškrtnut naopak muž.

Umírněný feminismus se snaží ženu plně vyrovnat muži v oblasti sociální – tj. v oblasti morální. Proto podává návrhy na zakotvení těchto morálních pravidel do oblasti práva a tudíž vymahatelnosti státem. V reálu ve společnosti totiž nejsou tolik dodržována. Takové antidiskriminační zákony v jisté míře omezují svobodu jednání v sociální sféře, ale zvyšují vymahatelnost rovnoprávnosti ve všech oblastech lidského života. Ať už se takové nároky podaří převést na právní normy, či nikoliv, je pravděpodobné, že se v naší civilizaci, k oné faktické rovnosti po delší době stejně dopracujeme.

Feminismus se i přes jeho víceproudost stává jako celek jakousi nálepkou nebo dokonce nadávkou. A přitom jej lze česky definovat pojmem „boj za práva žen.“ Boj za něčí práva už budeme negativně pojímat asi méně. Co třeba boj za práva dětí? – Nad ním se nikdo nepozastaví a všichni jej budou podporovat. Proč tedy boj za práva žen budí tolik nevole?

Prosazení práv někoho nebo něčeho znamená omezení některých svobod. Proto jsou práva žen nebo např. práva zvířat pojímána negativně. Právo ženy omezuje svobodu muže, právo zvířete omezuje některé svobody lidí – alespoň v jejich jednání vůči přírodě. Mnozí je považují za zbytečná, protože podle nich neslouží k přežití lidské společnosti. U práv dětí se nikdo příliš nepozastaví proto, že my všichni lidé, nezávisle na pohlaví, děti potřebujeme, aby pomohly lidstvu přežít.

Závěr by měl patřit zase pouze feminismu, jelikož se právě jej tento článek týkal. Fakticky se z žen nestanou muži a z mužů snad ženy. Pohlavní identita je totiž záležitost vrozená, i když se někteří snaží tvrdit opak. Obě skupiny se v sobě navzájem ve svých společenských úlohách a rolích jen více přiblíží, což může ovšem zvyšovat sociální konflikty. Jenže ty vznikají během každé společenské změny a společnost se mění neustále. A navíc, moderní, bohatá společnost, jakou bezpochyby naše civilizace je si to může dovolit. (I když mnozí tvrdí opak – kdo z nás ale umírá hlady, žízní nebo zimou?)

Jak již někdo řekl, jedinou konstantou života je změna, bez změn bychom ustrnuli. A hlavně, pokud nebudeme uznávat změnu, je to jako bychom tvrdili, že jsme dosáhli ideálu, že svět, ve kterém žijeme je dokonalý, protože již není třeba jej měnit. To ale poněkud zavání dogmatismem.

Autor: Mgr. Michaela Šulcová

Autorka je studentkou magisterského programu Politologie na FSV UK.

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Zablokování prezidentské volby jako příznak hlubší krize?

Demokracie jako vláda většiny

Evropská unie ve světle konceptu otevřené společnosti

Další články z rubriky

Transformace guerillového hnutí Tupamaros v politickou stranu

Otázka politických strán ako aktérov prechodu k demokracii

Teória demokracie a koncept verejného záujmu

Vložit komentář