Společenskovědní časopis

Navigace: Hlavní stránka » Mezinárodní vztahy » Ze zahraničního dění

Favela - v rytmu samby a pochybného bezpečí

29. březen 2011 Petr Vrchota komentáře

Favela - v rytmu samby a pochybného bezpečí

Čtyřdenní jízda světoznámého karnevalu v Rio de Janeiru nedávno dospěla do svého konce a - podobně jako předešlá léta - i letos rozproudila krev statisícům domácích i mnohým návštěvníkům z nejrůznějších koutů světa. Stěží bychom na naší planetě hledali monstróznější podívanou plnou divokých rytmů samby, opeřených (polo)nahých žen, alegorických vozů, tanečníků všeho věku i ražení a dalších barevných vymožeností pro dosažení maximální okázalosti. Několik bloků opodál stojící slumy s oním veselím ostře kontrastují. Favely, jak je Brazilci nazývají, se dlouhodobě potýkají s hlubokými sociálními problémy a pověstí potížistických komunit, jež brzdí jinak evidentní rozkvět země. V následujících řádcích se pokusím osvětlit realitu brazilských chudinských čtvrtí, rozeberu ožehavé fenomény izolovaných komunit s odkazem na lidskou bezpečnost a zneužívání dětí pro „špinavou“ práci, zhodnotím úspěšnost kroků federálních i lokálních autorit. Vše navíc zasadím do regionálního a rovněž kontinentálního kontextu, aniž bych opět opomenul významného severoamerického hráče.

S počátkem roku 2011 začala psát Brazílie zcela novou etapu dějin. Poprvé v nedlouhé historii největší a nejlidnatější latinskoamerické země se stala hlavou státu žena, konkrétně Dilma Rouseffová. Zařadila se tak bok dalším ženám – prezidentkám, které vládnou či vládly například v Chile, Argentině či Kostarice. Rouseffová fakticky navazuje na svého předchůdce, „Lulu“ da Silvu, jenž nynější prezidentce výrazně dopomohl k vítězství ve volební kampani, neboť on sám již podle brazilské ústavy podruhé za sebou kandidovat nemohl. Dilma Rouseffová tak představuje svěží vítr a zároveň naději, že dokáže zkorigovat na jedné straně fatální chudobu, kriminalitu drogových gangů, nerovnost a na straně druhé rapidní ekonomický potenciál země.

Koncept lidského rozvoje

Mám-li se všeobecně zabývat lidskou bezpečností a následně ji aplikovat na konkrétní realitu brazilských favel, musím nepochybně zmínit i její základní kámen, tedy koncept lidského rozvoje. V současnosti se jedná o určující ideu rozvojových studií, rozlišující země na rozvinuté a rozvojové.

Miroslav Syrovátka ve své studii píše, jak správně posuzovat lidský rozvoj.[1] Od sedmdesátých let dvacátého století se dlouho zkoušelo vytvořit určitý ukazatel, který by vypovídal o kvalitě života v jednotlivých státech. Avšak až v roce 1990 přišli ekonomové Mahbud ul Haq a Amartya Sen, pozdější laureát Nobelovy ceny za ekonomii, s takzvaným indexem lidského rozvoje neboli HDI (Human Development Index). Svůj nový nástroj vystavěli na třech pilířích: „vést dlouhý a zdravý život, získat znalosti a mít přístup k prostředkům nezbytným pro dosažení slušné životní úrovně“.[2] Byly stanoveny minimální a maximální hodnoty pro všechny dílčí ukazatele a výsledné HDI se pohybuje na škále 0 - 1 s přesností na tři desetinná místa. Záštitu nad HDI převzalo UNDP, Rozvojový program OSN, který každoročně vydává Zprávu o lidském rozvoji. Zpráva vždy obsahuje rozčlenění zemí na 1) země s nejvyšším stupněm lidského rozvoje (very high human development countries); 2) země s vysokým stupněm lidského rozvoje (high human development countries); 3) země se středním stupněm (medium human development countries); 4) země s nízkým stupněm lidského rozvoje (low human development countries).[3]

Brazílie se v celkovém pořadí pohybuje na 73. místě žebříčku a s HDI 0, 699 se tak řadí mezi země s vysokým stupněm lidského rozvoje. V porovnání s Českou republikou (28. místo; HDI 0, 841), nemluvě o státech na špici tabulky jako Norsko, Austrálie či Nový Zéland, tak má tato jihoamerická země stále co dohánět. Nicméně s ohledem na nejméně rozvinuté státy typu Demokratické republiky Kongo (168. místo; HDI 0, 239) nebo Zimbabwe (169. místo; HDI 0, 140) může být relativně spokojena. Statistiky UNDP navíc vypovídají o tom, že od zavedení indexu lidského rozvoje celý region Latinské Ameriky a Karibiku významně posiluje, a výjimkou není ani Brazílie.[4]

Děti – drogoví obchodníci

Jak už jsem zmiňoval v úvodu, rád bych blíže nahlédl do tísnivé reality mladých narkotrafikantů, neboť právě oni často figurují na předních místech v hledáčku kriminalistů. Každodenní život na okrajích velkoměst přesně vystihuje dějová linka filmu Cidade de Deus (Město bohů). Tento snímek z roku 2002 ověnčen řadou cen a nominací autenticky zachycuje trýzeň obyvatel, jež se zužuje na zachování holého života.[5] Teorie sociálního darwinismu se zde projevuje jako nejmocnější element, a proto pouze silní jedinci, ochotní zabíjet, zůstat lhostejní a obětovat vše pro své egoistické touhy a zájmy, mají navrch.

Děti se již od útlého věku musí vyrovnat s trpkým osudem, který je bude pronásledovat do doby, než podlehnou vlivu mocnějšího, nebo se jím stanou právě oni. Teenageři mají jen málo vyhlídek pro lepší budoucnost. Někdo se snaží vzdělávat, aby jednou mohl proniknout za (pomyslné) hradby ghetta. Někdo vzhlíží ke kariéře profesionálního fotbalisty, neboť právě z těchto poměrů vzešlo plno znamenitých hráčů národní týmu „kanárků“. Někomu nezbývá nic jiného, než aby se chopil všech dostupných prostředků, a dokázal sobě i jiným, že má na to stát se dospělým, v jeho očích tedy gangsterem.

Nejviditelněji se tento dětský gangsterismus projevuje v obchodování s drogami a s tím souvisejícím velkým objemem cirkulovaných peněz a vytvářením neochvějné pozice. Studie Mezinárodní organizace práce (ILO)[6] z roku 2002 nazvaná Brazil Children in Drug Trafficking: Rapid Assessment uvádí kromě jiného hlavní motivy dětí pro drogové dealerství (v sestupném pořadí):

Identifikace se skupinou
Adrenalin
Poskytnout finanční pomoc rodině
Touha mít peníze
Prestiž a moc
Ochránit vlastní komunitu
Rodinné násilí
Vzpoura/ pomsta
Problémy ve škole
Touha brát drogy[7]

Z těchto statistik je zřejmé, že rozhodující jsou individuální podněty, které zprvu nemusejí mít negativní konotace, ale čistě existenciální charakter. Zde by měl existovat prostor nejen pro kritiku, ale též pro účinné programy na potírání těchto jevů.

Favela na prahu druhé dekády 21. století

Brazilské favely nejsou v rámci Latinské Ameriky ojedinělým případem. S podobnými uzavřenými společenstvími se můžeme setkat například v Peru (pueblos jóvenes), Venezuele (barios), Argentině (villas miserias), Kolumbii (comunas) i v dalších státech.[8] Favelám se přesto věnuje nejčastější pozornost, pokud se v médiích připomíná bezpráví z této oblasti.

V polovině 20. století probíhala napříč celým americkým kontinentem masová vlna migrace do měst. Dnes druhé nejlidnatější město Rio de Janeiro bylo v padesátých letech symbolem pulsující metropole Brazílie s živou hudbou v ulicích. V roce 1960 bylo hlavní město přestěhováno do nově vybudované Brasílie ve vnitrozemí a Rio bylo tak trochu ponecháno ladem. Vše navíc umocnil vojenský převrat roku 1964. Dvacetiletá diktatura vojenské junty slumy zcela marginalizovala, občasně tam vyslala jednotky, aby brutálně potlačily vzdorovité rebely. S osmdesátými léty nadto získávají riodejaneirské favely do ruky silnou zbraň. Město se stává dokonalým tranzitním místem pro obchodování s kokainem, který směřuje dále na černý trh do Evropy. Chátrající armádní garnitura již nedokáže zastavit kriminalitu plynoucí z příměstských čtvrtí, a proto se je snaží dostatečně izolovat. Tím fakticky předala drogovým gangům a milicím nad favelami monopol.[9]

Následný demokratizační proces započatý v polovině let osmdesátých dospěl k politické, ekonomické i společensko-kulturní očistě země. Příměstské slumy nicméně zůstaly jakýmsi pozůstatkem dřívější éry s nijak zřetelným plánem na zlepšení. Veřejnému životu prakticky stále dominovaly dva gangy - „Rudé komando“ (Comando Vermelho; CV) a „První komando pro hlavní město“ (Primeiro Comando da Capital, PCC) – soupeřící mezi sebou o absolutní nadvládu. Na počátku nového milénia se z nespokojených obyvatel rekrutovaly ozbrojené milice se záměrem radikálně se vypořádat s drogovými utlačovateli, čímž se ještě zvýšilo všeobecné napětí. Přestřelky, vraždy, únosy a znásilňování nebraly konce. Vláda již nemohla déle vyčkávat.[10]

Alemão jako vzor?

Z obav před přeléváním nepokojů z favel do ostatních částí města se federální vláda v roce 2009 rozhodla, že podél Rocinhy, největšího slumu v Riu, vystaví tři metry vysokou betonovou zeď. Tento krok zdůvodnila vytvořením „ekobariéry“, která by měla ochránit deštné pralesy před dalším rozrůstáním slumů. Zachováním amazonského ekosystému a biodiverzity tak chtěla elegantně zahrát na strunu ekologickým aktivistům, místo toho však sklidila kritiku od nejrůznějších lidsko-právních organizací.[11] Rocinha, čítající v současnosti asi 60 tisíc obyvatel, leží jižně od velkoměsta a přes očividné potíže se jedná o nejdůmyslněji propracovaný slum v Brazílii. Může se pochlubit vcelku slušnými veřejnými službami, včetně severoamerického konzumního způsobu života.[12]

Patrně jeden z nejrazantnějších zákroků proti drogovým kartelům se odehrál v listopadu loňského roku. Prezident Luiz Inácio „Lula“ da Silva dal na sklonku své exekutivní kariéry svolení k potlačení favely Complexo do Alemão, na sever od Ria. Byly povolány policejní i vojenské složky, včetně nasazení těžké techniky, vrtulníků, tanků, námořní pěchoty a výsadkářů. Po několikadenních bojích se podařilo prorazit odpor a vyčistit čtvrť od gangsterských živlů.[13] O následnou rekonstrukční činnost se má postarat tzv. pacifikační plán o třech etapách, jenž usiluje o plnou integraci favel do Rio de Janeira:

Těžkooděnci dorazí do favely, zbaví se gangů, uvězní jejich lídry; zvláštní důraz se klade na dodržování lidských práv (ačkoli se to často nedaří plně uskutečňovat)
Těžkooděnci předávají kontrolu místním policejním složkám, které se budou snažit poznat místní obyvatele a zajistit veřejnou bezpečnost
Příjezd sociálních služeb a zboží[14]

I přes evidentní úspěchy lokální a federální vlády přetrvává řada problémů. Nedůvěra v policii, prodlužování při zavádění legální práce, nedostatek policie a sociálních pracovníků, časté stížnosti na nefunkčnost řady systémů, vody, elektřiny, internetu – to vše jsou důvody pro zpochybňování celého reformování. Celková změna a rozdíl mezi pacifikovanými a nepacifikovanými favelami je ovšem naprosto markantní. Kokain už se neprodává otevřeně na ulicích, vstup do čtvrtí již nekontrolují drogoví mafiáni s AK-47 v ruce. Podle neziskové organizace Brookings Institution existují tři klíčové předpoklady pro postkonfliktní vývoj:

Pacifikační programy musí být následovány opatrnými a systematickými socioekonomickými programy
Je třeba zabránit tomu, aby se ohlášení policejního úplatkářství stalo nástrojem pro podkopání efektivity prováděných programů
Nutnost plně začlenit marginalizovanou skupinu do společnosti, jinak dojde ke zdecimování občanského kapitálu[15]

Osobnost Obamy a ekonomický zázrak číslo dvě

Návštěva amerického prezidenta z předminulého týdne měla naznačit, jakým směrem se bude ubírat politika USA vůči latinskoamerickému regionu. Barack Obama ve svém projevu (vedle odsouzení Kaddáfího postupu proti libyjským povstalcům) zdůraznil úzkou ekonomickou spolupráci. Můžeme tedy očekávat, že po letech rétorických soubojů ohledně odlišných postojů vůči íránskému jadernému programu dojde k oteplení vzájemných vztahů? Kdo ví! Třeba bude i nadále růst celkový obchod mezi oběma zeměmi, který však stále v celkovém měřítku se státy Latinské Ameriky představuje pouhý zlomek (50 miliard $ z celkových 500 miliard $).[16]

Brazílie je živoucím důkazem toho, jak lze ze zbídačené a roztříštěné země vygenerovat prosperující regionální mocnost. Ještě na konci devadesátých let se Brazílie kvůli nadměrnému množství spekulativního kapitálu utápěla ve finanční krizi a dnes se hrdě pasuje vedle Ruska, Indie, Číny a Jihoafrického republiky do role ekonomického tygra v hospodářském uskupení BRICS.[17] Základy pro příznivější vývoj položil ještě tehdejší ministr financí Fernando Henrique Cardoso, jenž opatřeními Plano Real snížil inflaci a stabilizoval ekonomiku. V jeho šlépějích pokračoval i „Lula“ da Silva, jehož administrativa včasně splácela dluhy u Mezinárodního měnového fondu. Výsledkem je 7,5procentní růst HDP a umístění na sedmé příčce nejsilnějších ekonomik světa.[18]

Závěr

Přes negativní začátek jsem se přesunul k poměrně optimistickým vyhlídkám. Přihlédnu-li k mému předchozímu článku o neefektivním postupu v boji proti guatemalským a mexickým drogovým kartelům, pak se brazilský scénář opravdu jeví jako více podařený. Nicméně je obtížné aplikovat jedny metriku na zcela odlišnou realitu.

Brazílie má přes pozitivní průběh předpoklady pro nevyrovnanou budoucnost, proto jsem v nadpisu uvedl onu kolokaci „pochybné bezpečí“. Stále bojuje s obrovskou mírou nerovnosti, chudoby, špatného sociálního zázemí v bezpočtu slumů a nakažlivých nemocí (např. horečka dengue).[19] Tyto překážky se netýkají pouze Rio de Janeira; naopak se promítají i v dalších brazilských velkoměstech. Příklad karnevalového města s dominantou Ježíše Vykupitele mi akorát posloužil pro demonstrování rozdílných životních standardů nedaleko od sebe.

Nemálo ambiciózních projektů si Brazilci vytyčili pro svůj další vývoj. Uspořádání fotbalového mistrovství světa v roce 2014 a Letních olympijských her 2016 bude jen započetím nové éry. Brazílie rovněž aspiruje na stálé členství v Radě bezpečnosti OSN; to by se ale muselo změnit současné rigidní rozložení velmocí. Brazílie bude muset ostatní přesvědčit o tom, že se své role zhostí se ctí a bude vytvářet image společnosti, která je vnímavá ke všem jejím proměnám. Zdali se však dokáže naplno vyrovnat s přítomností favel, to jest prozatím vzdálené.

Prameny

Brookings Institution: (2011). President Obama to Visit a Rio Favela. Dostupné zde: http://www.brookings.edu/opinions/2011/0317_obama_favelas_felbabbrown.aspx, (17. 3. 2011).

Brookings Institution: (2010). Trip Report: Illicit Trade and Illegal Activity in Brazil. Dostupné zde: http://www.brookings.edu/reports/2010/01_brazil_felbabbrown.aspx, (31. 1. 2010).

Council on Foreign Relations: (2011). A New Chapter in U.S.-Brazil Economic Relations. Dostupné zde: http://blogs.cfr.org/oneil/2011/03/18/a-new-chapter-in-u-s-brazil-economic-relations/, (18. 3. 2011).

Council on Foreign Relations: (2010). Pacifying Rio´s Favelas. Dostupné zde: http://blogs.cfr.org/oneil/2010/12/06/pacifying-rios-favelas/, (6. 12. 2010).

Česko-Slovenská filmová databáze (2011). Město bohů. Dostupné zde: http://www.csfd.cz/film/88625-mesto-bohu/

iDNES.cz: (2009). Brazilské slumy ničí prales. Vláda kolem chatrčí staví třímetrovou zeď. Dostupné zde: http://bydleni.idnes.cz/brazilske-slumy-nici-prales-vlada-kolem-chatrci-stavi-trimetrovou-zed-1m0-/stavba.asp?c=A090723_174507_stavba_web, (31. 7. 2009).

SME.sk: (2008). Finančná kríza môže trvať ďalších desať rokov. Dostupné zde: http://ekonomika.sme.sk/c/4106726/financna-kriza-moze-trvat-dalsich-desat-rokov.html, (3. 10. 2008).

The Economist: (2011). Measuring Brazil´s economy. Statistic and Lies. Dostupné zde: http://www.economist.com/node/18333018, (10. 3. 2011).

The Economist: (2010). Shanty life in Brazil: Onward and upward. The Economist 22. 7. 2010. Dostupné zde: http://www.economist.com/node/16636391?story_id=16636391, (22. 7. 2010).

The Rio Times: (2011). New Dengue Epidemic in Rio. Dostupné zde: http://riotimesonline.com/brazil-news/rio-politics/new-dengue-epidemic-in-rio/, (22. 3. 2011).

UNDP: (2010). UNDP 2010 Report. Dostupné zde: http://hdr.undp.org/en/statistics/

Wikipedia.org: (2011). Dostupné zde: http://pt.wikipedia.org/wiki/Rocinha

Wikipedia.org: (2011). Dostupné zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Pueblos_j%C3%B3venes

Literatura

De Souza e Silva, Jailson; Urani, André. Brazil Children in Drug Trafficking. Rapid Assessment. International Labor Organization. 2002, s. 1 – 57.

Syrovátka, Miroslav. Jak (ne)měřit kvalitu života. Kritické pohledy na index lidského rozvoje. 2008, s. 1 – 29.

Odpovědná redaktorka: Selma Hamdi

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rocinha_Favela.jpg

[1] Syrovátka, Miroslav. Jak (ne)měřit kvalitu života. Kritické pohledy na index lidského rozvoje. 2008.

[2] Syrovátka, Miroslav. Jak (ne)měřit kvalitu života. Kritické pohledy na index lidského rozvoje. 2008, s. 3.

[3] Dostupné zde: http://hdr.undp.org/en/statistics/

[4] Dostupné zde: http://hdr.undp.org/en/statistics/

[5] Dostupné zde: http://www.csfd.cz/film/88625-mesto-bohu/

[6] International Labor Organization, pozn. autora

[7] De Souza e Silva, Jailson; Urani, André. Brazil Children in Drug Trafficking. Rapid Assessment. 2002, s. 45.

[8] Dostupné zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Pueblos_j%C3%B3venes

[9] The Economist: (2010). Shanty life in Brazil: Onward and upward. The Economist 22. 7. 2010. Dostupné zde: http://www.economist.com/node/16636391?story_id=16636391, 27. 3. 2011.

[10] Brookings Institution: (2011). President Obama to Visit a Rio Favela. Brookings Institution 17. 3. 2011. Dostupné zde: http://www.brookings.edu/opinions/2011/0317_obama_favelas_felbabbrown.aspx, 24. 3. 2011.

[11] iDNES.cz: (2009). Brazilské slumy ničí prales. Vláda kolem chatrčí staví třímetrovou zeď. iDNES.cz 31. 7. 2009. Dostupné zde: http://bydleni.idnes.cz/brazilske-slumy-nici-prales-vlada-kolem-chatrci-stavi-trimetrovou-zed-1m0-/stavba.asp?c=A090723_174507_stavba_web, 24. 3. 2011.

[12] Dostupné zde: http://pt.wikipedia.org/wiki/Rocinha

[13] Council on Foreign Relations: (2010). Pacifying Rio´s Favelas. Council on Foreign Relations 6. 12. 2010. Dostupné zde: http://blogs.cfr.org/oneil/2010/12/06/pacifying-rios-favelas/, 23. 3. 2011.

[14] Brookings Institution: (2011). President Obama to Visit a Rio Favela. Brookings Institution 17. 3. 2011. Dostupné zde: http://www.brookings.edu/opinions/2011/0317_obama_favelas_felbabbrown.aspx, 24. 3. 2011.

[15] Brookings Institution: (2010). Trip Report: Illicit Trade and Illegal Activity in Brazil. Brookings Institution 31. 1. 2010. Dostupné zde: http://www.brookings.edu/reports/2010/01_brazil_felbabbrown.aspx, 27. 3. 2011.

[16] Council on Foreign Relations: (2011). A New Chapter in U.S.-Brazil Economic Relations. Council on Foreign Relations 18. 3. 2011. Dostupné zde: http://blogs.cfr.org/oneil/2011/03/18/a-new-chapter-in-u-s-brazil-economic-relations/, 24. 3. 2011.

[17] SME.sk: (2008). Finančná kríza môže trvať ďalších desať rokov. SME. sk 3. 10. 2008. Dostupné zde: http://ekonomika.sme.sk/c/4106726/financna-kriza-moze-trvat-dalsich-desat-rokov.html, 28. 3. 2011.

[18] The Economist: (2011). Measuring Brazil´s economy. Statistic and Lies. The Economist 10. 3. 2011. Dostupné zde: http://www.economist.com/node/18333018, 24. 3. 2011.

[19] The Rio Times: (2011). New Dengue Epidemic in Rio. The Rio Times 22. 3. 2011. Dostupné zde: http://riotimesonline.com/brazil-news/rio-politics/new-dengue-epidemic-in-rio/, 27. 3. 2011.

Jak citovat tento text?

Vrchota, Petr. Favela - v rytmu samby a pochybného bezpečí [online]. E-polis.cz, 29. březen 2011. [cit. 2025-02-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/favela-v-rytmu-samby-a-pochybneho-bezpeci.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Petr Vrchota

Šéfredaktor e-Polis. Navštěvoval všeobecné gymnázium v Třeboni. V současné době dokončuje bakalářské studium oboru Mezinárodní vztahy - Britská a americká studia na Západočeské univerzitě v Plzni. Absolvoval certifikovaný program Robinson-Martin Security Scholars Program na Prague Security Studies Institute. Do jeho hledáčku spadají především témata politiky a společnosti ve Spojených státech amerických a Latinské Americe. Zabývá se rovněž otázkami mezinárodní bezpečnosti a lidských práv. Mezi jeho záliby patří cestování, cyklistika, tenis, jazyky, hudba všech žánrů, občasné muzicírování na hudební nástroje a kvalitní knihy s dávkou napětí i faktu. V redakci e-Polis působí od října 2010.

[Nahoru ↑]