FARC na pokraji sil?

Opravdu má, dle analytiků, nedávná smrt jednoho ze sedmi hlavních vůdců Revoluční ozbrojené fronty Kolumbie (FARC), Victora Suáreze (alias Jose Briceῆi, alias Mono Jojoye) znamenat zásadní obrat ve vleklém konfliktu mezi vládou a marxistickou guerillou, který sahá až k roku 1964, kdy byla organizace založena?

FARC na pokraji sil?

Opravdu má, dle analytiků, nedávná smrt jednoho ze sedmi hlavních vůdců Revoluční ozbrojené fronty Kolumbie (FARC), Victora Suáreze (alias Jose Briceῆi, alias Mono Jojoye) znamenat zásadní obrat ve vleklém konfliktu mezi vládou a marxistickou guerillou, který sahá až k roku 1964, kdy byla organizace založena?

Nelze popřít skutečnost, že FARC přišla o velmi silnou a respektovanou osobnost, nicméně mohlo by být hodně předčasné doufat, že organizační a systémové mechanismy náhle samy od sebe selžou, neboť dokázaly roky persistentně odolávat pokusům zejména vlád konzervativce Andrése Pastrany Aranga (1998 – 2002),  či – a především - jeho nástupce, velmi populárního nezávislého liberála Álvara Uribeho Véleze (2002 – 2010), který představil Plan Patriota (Veillette, 2005) jako nekompromisní koncepci v boji mezi vládními jednotkami a levicovými povstalci.

V médiích se okamžitě po Suárezově smrti začaly objevovat spekulace ohledně předpokládaného vnitřního rozkladu FARC, která se prý nepochybně bez svého druhého nejvlivnějšího lídra již nezmůže na další vojenské akce. Tyto mediální prognózy mohou určitě mít specifický dopad jednak na obyvatele Kolumbie, kteří jsou tímto bojem zásadně ovlivňováni, a také mohou vyvíjet v určitém ohledu tlak na psychiku samotných členů FARC. 

Při pozorném sledování vývoje konfliktu však nelze přehlédnout také fakt, že aktivita guerilly v posledních týdnech výrazně zesílila, což signalizuje její vnitřní kohezi a zároveň nevylučuje možnost, že likvidace obdivovaného vůdce ji může ještě výrazněji posílit.

FARC, poučena z dlouhého procesu boje, začala v posledních letech opět  praktikovat „klasickou guerillovou válku“,  kdy se vyhýbá přímým konfrontacím s armádou, zkvalitnila logistiku, vybavenost, personální odbornost, dokázala se přizpůsobit podmínkám doby, čehož je důkazem mimo jiné schopnost velmi zdařile manévrovat na dalším bojišti – a to mediálním. V tomto okamžiku bohužel dostává konflikt nový rozměr, v němž ozbrojená rebelující organizace, která své vlastní příjmy získává z nelegálního obchodu s narkotiky, může pod záštitou svobody slova a prostřednictvím masmédií svým způsobem zasahovat do myšlení obyčejných lidí, kterým například pranic není do problémů, které musí řešit stát v souvislosti s nutnými výdaji na vedení ozbrojeného boje. V daném světle se dokonce tyto vstupy, které jsou zprostředkovány skrze kompetentní mluvčí, mohou ve výsledku stát (a stávají) variantou lobby, jakousi formou alternativy zejména pro mladé a ideologicky vyhraněné jedince (Barón, 2001).

Rétorika povstalců je dlouhodobě stejná, počínaje kdysi důrazem na spravedlivou redistribuci půdy, odmítáním zahraniční kontroly strategických oblastí ekonomiky pokračuje, či – bohužel oprávněným -  poukazováním na nerovnoměrný socioekonomický a politický vývoj v zemi konče (Petras, 2000). Ať se zdají být tyto argumenty sebevíc otřepané, lidé na ně vždy budou slyšet, neboť se jich bezprostředně týkají. A dokud stát nebude schopen výrazných systémových změn, jsou úvahy o rozkladu guerilly přinejmenším ukvapené. Ostatně vzhledem k rostoucím obviněním směrem ke kolumbijské armádě (historicky slabé bezpečnostní složce), která se údajně dopouští vražd civilistů, jež jsou označováni za příslušníky povstalců, svědčí současná situace o silném politickém tlaku a daleko větší nervozitě na straně státu.

Tyto faktory v kombinaci s  revoluční povahou kolumbijské historie štěpí tedy společnost na minimálně tři ortodoxně smýšlející proudy: ty, jež  hledají řešení skrze osvědčenou revoltu, další, kteří věří v sílu demokracie a vhodných politických reforem, a v neposlední řadě je zde segment společnosti, který nekompromisně hlásá proti jakýmkoliv snahám o nápravu starých „pořádků“ (Barón, 2001, s. 14). Jestliže tedy neexistuje společenský konsensus, vyvstává základní otázka, zda-li případná eliminace FARC (jedno v jaké formě) přinese do země klid a změnu.

Minulý rok došlo dle oficiálních zpráv k redukci 18 000 členné guerilly na polovinu, což podpořeno aktuální situací stran Suárezovy smrti evokuje ona optimistická hesla a víru v brzký konec bojů. Nesmí se však zapomínat na to, že ztráty jsou i v řadách členů kolumbijské armády, kteří si jen obtížně dokážou poradit s náročnými podmínkami bojů v džungli, jakými jsou například minová pole s „podomácku“ vyrobenými výbušninami, malárie či leishmanióza - parazitické onemocnění způsobené bodavým hmyzem (Otis, 2009).

FARC zcela nepochybně oslabuje, stejně tak selhává její soupeř. Nabízí se tedy otázka, co na to Spojené státy, které si zvykly na výsadní právo „smírčího soudce“ při řešení světových konfliktů. Od roku 2000 přesáhla jejich finanční pomoc 7 miliard dolarů (Drost, 2010), přesto stále nedochází k zásadní vojenské intervenci. Šíří se obavy, a to zcela oprávněné, že americká vojenská pomoc může mít radikální dopad na zvýšený počet mrtvých civilistů.

Z hlediska možného vývoje se tak nabízejí tři základní alternativy tohoto konfliktu, přičemž v prvních dvou se angažovanost Spojených států bude soustředit zejména na pomoc finanční; za prvé, je zřejmé, že aktuální způsob vedení boje ze strany FARC je hrou o čas a skrytém doufání, že stát vyčerpá svůj potenciál finančně i ideologicky; velkou trhlinou v tomto plánu bylo jednak znovuzvolení jejich zarytého protivníka Uribeho v roce 2006, a jednak i slib současného prezidenta Juana Manuela Santose nepolevit v ofenzivním tlaku – tedy spoléhání se na změnu v exekutivní administrativě sice nevyšlo, avšak zvolená taktika vysilující obě strany může slavit úspěch v dlouhodobějším horizontu společně se vznášejícím se  otazníkem, zda Santosovi jeho sliby vydrží, neboť čím více bude stát investovat do této války, tím méně sil mu zbude na řešení dalších problematických socioekonomických témat, která hrají ve prospěch FARC. Za druhé, nikdo samozřejmě nemůže vyloučit možnost, že smrt Victora Suáreze opravdu radikálně podlomí morálku guerilly, která složí své zbraně, byť více jak čtyřicet let tradice, prosperující drogový obchod zajišťující existenciální hledisko jednotlivců organizace a ne vždy jisté kroky ze strany kolumbijské armády tomu tak stoprocentně naznačují. A konečně, vzhledem k tomu, že konflikt byl zaset na ideologické půdě Latinské Ameriky, kdy Kolumbie zdaleka není žádnou výjimkou dané situace, je zapotřebí uvědomit si možný přesah: FARC má ve svých rukách dva velmi silné trumfy, peníze a právě ideologii, díky nimž může být schopna spojit své síly s obdobně smýšlejícími revolučními jednotkami v okolních zemích, jako Ekvádoru, Peru, Bolívii, Venezuele, Chile atd., na něž má prokazatelné vazby v rámci transferu zásob, zbraní, výcvikových kempů či zapojování místních rolníků do pěstování koky (Hodgson, 2000).

Analytici sice předpovídají obrat v konfliktu mezi vládou a FARC, avšak – nesmí být zapomenuto – zároveň mnozí poukazují na oblast Latinské Ameriky s obavami; demokracie, jež byla spuštěna v převážné části tohoto regionu v průběhu 80. let, je mnohdy jen stěží nebo vůbec konsolidována, mnohé otázky týkající se základních sociálních podmínek a potřeb lidí nejsou vyřešeny.

Hlavním úkolem nejen Kolumbie, ale i mezinárodních spojenců je dokázat zabránit eskalaci konfliktu mimo hranice státu a vnitřní výzvou státu je dokázat svým občanům, že FARC není alternativou spravedlivého a lepšího života.

Literatura a prameny:

• Barón, J. Guerrero. (2001). Is the War Ending?: Premises and Hypotheses with which to View the Conflict in Colombia. Latin American Perspectives, 28: 12-30.
  Brescia, M. M., Petras, J. (2000). The FARC Faces the Empire. Latin American Perspectives 27: 134-142
• Drost, N. (2010). Colombia: US aid may have sparked civilian killings. In: Global Post. Online: http://www.globalpost.com/dispatch/colombia/100730/farc-us-military-aid
• Hodgson, M. (2000). The Coca Leaf War. In: Bulletin of the Atomic Scientistic, 56, 3: 36-45.
• Otis, J. (2009). In the jungle with the Colombian army. In: Global Post. Online: http://www.globalpost.com/dispatch/colombia/091019/embed-colombian-army-farc
• Veillette, C. (2005). Plan Colombia: A Progress Report. CRS Report for Congress. Online: http://assets.opencrs.com/rpts/RL32774_20050217.pdf

Odpovědný redaktor: Jan Mohnert

Odpovědná korektorka: Jana Nováková

Titulní obrázek převzat z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Flag_of_the_farc-ep.png

Autor: Bc. Jiří Erben

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články z rubriky

Nové libanonské exploze?

Fenomén volebních preferencí v České republice

Kterak zkušenosti v politice potvrdí, že „král je nahý“

Vložit komentář