Evropská Británie

Dlouhá desetiletí probíhají diskuse o vztahu Velké Británie k Evropě. Předmětem polemik není pouze vztah k integračním uskupením, ať už Evropskému společenství nebo později Evropské unii. Diskutuje se o tom, zda Británie vůbec „je evropskou zemí“, zda je součástí „evropského lidu“ (existuje-li takový, je jinou otázkou). V souvislosti s postojem britského premiéra Davida Camerona k EU se tyto debaty rozhořely znovu

Evropská Británie

  Dlouhá desetiletí probíhají diskuse o vztahu Velké Británie k Evropě. Předmětem polemik není pouze vztah k integračním uskupením, ať už Evropskému společenství nebo později Evropské unii. Diskutuje se o tom, zda Británie vůbec „je evropskou zemí“, zda je součástí „evropského lidu“ (existuje-li takový, je jinou otázkou). V souvislosti s postojem britského premiéra Davida Camerona k EU se tyto debaty rozhořely znovu. Protože ale toto téma není vůbec nové, nelze na něj nahlížet pouze optikou jednorázových rozhodnutí nebo momentálních postojů. Je třeba podívat se na geografická, politická i historická fakta v soudobém kontextu.

Tradiční euroskepticismus  

Každá politická rozhodnutí jsou silně motivována veřejným míněním. A to britské, konzervativní, je tradičně euroskeptické (zde se v Británii zdaleka nejedná jen o voliče Konzervativců, přestože naprostá většina těchto voličů zastává euroskeptická stanoviska). Tato skepse vychází z historií vytvořené a zakořeněné obavy z francouzsko-německého diktátu, který je doprovázen uměle vytvářeným náhledem na kontinentální Evropu jako na „ty druhé“. Reflexí britského euroskepticismu jsou tradičně volby do Evropského parlamentu. V těch posledních, v roce 2009, získaly Britská nezávislá strana[1] a Národní strana dohromady 23 % hlasů. Tedy téměř čtvrtina voličů hlasovala pro strany, základem jejichž programu je úplné vystoupení Velké Británie z Evropské unie. V parlamentních volbách o pouhý rok později přitom tyto dvě strany získaly dohromady pouhých 5 % hlasů(!). Příčinou je samozřejmě volební systém a marginalizace evropských témat v národních volbách. Jak během své přednášky v Praze zmínil s lehkým nadhledem bývalý poradce Gordona Browna a profesor na Oxfordské univerzitě Ian McLean, „většina Britů vnímá Evropu jako francouzsko-německý dvorek a EU jako jejich nástroj, jak nařizovat Britům, aby produkovali „rovné okurky““.    

Přesto podíváme-li se na otázku britského „evropství“ ze tří klíčových hledisek – geografického, historického a politického – dojdeme k těžko zpochybnitelnému závěru, že Velká Británie, chtě nechtě, je součástí Evropy, s jejímž osudem je těsně spjata.

Zeměpisná příslušnost k Evropě  

Geograficky patří Velká Británie  k evropskému kontinentu. Historicky neexistuje mapa, zobrazující Británii mimo Evropu. Přestože Margaret Thatcher často prohlašovala, že Atlantský oceán je užší než kanál La Manche, zeměpisně, ale zejména zájmově, nemá Británie bližšího souseda a partnera, než je Evropa, dnes reprezentovaná zejména EU. Mýtus o „výjimečnosti“ Británie vznikl na základě subjektivních pocitů a stanovisek, ne na základě empirických údajů. Ani fakt, že ostrov lze jen těžko dobýt vojensky, ho neuchránil před kulturními, politickými a sociálními vlivy z kontinentu. Přestože Britové sami se mohou cítit Evropě vzdáleni, při pohledu z Číny nebo Indie je britská příslušnost k Evropě nezpochybnitelná.  

Dějinné spojení s Evropou  

Moderní dějiny ukázaly, že kanál La Manche Británii od problémů Evropy neuchrání, naopak svazuje ji s nimi. Proto byla Británie nucena vstoupit do obou světových válek bezprostředně po jejich vypuknutí a v zájmu obrany vlastního území (na rozdíl od USA). Byla základní silou determinující výsledky konfliktů a poskytovala azyl exilovým vládám okupovaných zemí. Po skončení II. světové války se Britové pokoušeli o maximální orientaci na Spojené státy. Vedle obrovského dluhu motivovala Angličany  snaha alespoň částečně se odpoutat od kontinentální Evropy. Ovšem netrvalo dlouho a po neúspěchu svého projektu zóny volného obchodu (ESVO), který měl konkurovat formujícím se Evropským společenstvím, byla Británie nucena v druhé polovině 60. let klepat na evropskou bránu znovu. Její žádost o přijetí do Evropského společenství byla po zdlouhavých jednáních v roce 1973 dovršena. Zatímco ES fungovalo poměrně dobře i bez účasti Británie, ekonomické ztráty na její straně vinou evropské konkurence v podobě ES narůstaly. Urychlení integrace a její zásadně nová kvalita po ratifikaci Maastrichtské smlouvy značně snížily britský manévrovací prostor. Stupeň vytvoření jednotného trhu v rámci EU a míra oboustranné aktivity Británie na něm do jisté míry nutí Brity k setrvání a postupnému přizpůsobování se jednotným tržním (v budoucnu možná i fiskálním a politickým?) podmínkám.

Nové geopolitické rozložení  

Třetím faktorem, který posiluje nevyhnutelnou britskou „evropskost“, je geopolitický vývoj po pádu Berlínské zdi a SSSR. Po demokratizaci Evropy a konci jejího blokového rozdělení již Británie pro Spojené státy není klíčovým hráčem-spojkou západního bloku. Těžiště zahraniční politiky USA se přesunulo z Evropy do Asie, a Británii tak nezbývá, než blíže koordinovat svou bezpečnostní politiku s Německem, Francií a dalšími evropskými členy NATO. Pád železné opony nepřinesl pouze vznik nezávislých států a sjednocování Evropy, implicitně přinesl také „europeizaci“ Velké Británie“.  

Přes všechny výše zmíněné faktory, nebo možná právě kvůli nim, je třeba britskou zdrženlivost chápat a respektovat. Není třeba, aby Unie hnala Britské ostrovy za každou cenu do integračních procesů. Integrační procesy ji ve vhodnou chvíli samy doženou. Až Britové vyřeší vlastní problémy, budou znovu připraveni stát Evropě po boku.

Británie na prvním místě  

Britské politické scéně dominují dvě témata - přes hluboké škrty stále pomalu se hojící ekonomika na jedné straně a skotské snahy o získání nezávislosti na straně druhé.  

Konzervativní Velká Británie pod vládou Konzervativců se nachází ve velmi nekonzervativní – tedy ekonomicky nejisté – době. Zdraví evropské ekonomiky je pro tu britskou důležité. A platí to i naopak. Cameron si to moc dobře uvědomuje, a proto hned v prvním roce své vlády přišel s drastickými škrty. Všem rezortům, vyjma Ministerstva spravedlnosti, snížil rozpočet nejméně o 100 milionů liber, v některých případech i několikanásobně více. Přesto se ekonomika zahřívá jen velmi pomalu, v prvních měsících roku 2012 HDP roste pouze o 0,8 %[2]. Ovšem jak se evropská ekonomika začne léčit, pomalu poroste i ta britská. A teprve tehdy nastane na ostrovech čas znovu mluvit a uvažovat o Evropě.

Skotsko na odchodu  

Ovšem v té době už nemusí být Velká Británie zase tak velká. Scottish National Party vedená charismatickým Alexem Salmondem má ve skotském národním parlamentu většinu, a tak se jí zřejmě podaří prosadit svůj hlavní předvolební cíl; referendum o nezávislosti Skotska, které je v unii s Británií už od roku 1707. Přes nejistý výsledek jsou potenciální dopady značné. Rozdělení provázaného bankovního sektoru, sociální příspěvky nebo budoucnost britských jaderných ponorek, kotvících ve skotském přístavu Clyde. Tato témata Brity pálí více než třeba budoucnost vzdáleného Řecka.

Být trpělivý se vyplatí  

Počkat, až si Británie uklidí vlastní práh a bude připravena znovu být přední evropskou zemí, kterou vždy bezesporu byla, se vyplatí. A o tom, že její čas zase přijde, není pochyb. Jen je třeba si zvyknout  na občasné přestávky v její vstřícnosti ke starému kontinentu, jenž  se Britům někdy zdá být dále než oněch 34 km, které dělí přístavy Calais a Dover. Síla britské ekonomiky, její vliv ve svých bývalých koloniích a kulturní, politická i jazyková blízkost ke stále klíčovému evropskému partneru, Spojeným státům, nutí evropské země k toleranci a spolupráci. Rozšiřující se EU a prohlubující se integrace nutí Británii k přizpůsobování se některým principům. Proto neplatí tvrzení, že Británie se vzdaluje Evropě. Spojené království se jí stále přibližuje. Pouze trajektorií přibližování není stále stoupající přímka, ale spíše vlnící se křivka, ovšem s jasným směrem.  

Autor je studentem Mezinárodních vztahů a diplomacie. Je spolupracovníkem think tanku Evropské hodnoty a nadace Forum 2000. Pravidelně publikuje v odborných médiích.

Odpovědná redaktorka: Bc. Petra Slavíková

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Obrázek převzat z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Spojen%C3%A9_kr%C3%A1lovstv%C3%AD  

[1] UK Independence party, pozn. autora. [2] TradingEconomics: 2012. United Kingdom GDP Annual Growth Rate. TradingEconomics. Dostupné na: http://www.tradingeconomics.com/united-kingdom/gdp-growth-annual, 24. 3. 2012. 

Autor: Filip Tuček

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články z rubriky

Dekolonizace Indického poloostrova – zrod úhlavních nepřátel

Bulharsko: stabilita počas predsedníctva?

Stát a jeho represivní složky – příklad Ukrajiny

Vložit komentář