Erich Fromm (2) - A ideologie trhu

Svoboda dosažená v moderních demokraciích obsahuje skutečně příslib rozvoje člověka, který chybí v každé diktatuře přes její proklamace, že v zájmu člověka jedná. Je to však teprve příslib, ještě však žádné splnění. Skrýváme sami před sebou svoje morální problémy, jestliže zaměřujeme pozornost na srovnávání naší kultury se způsoby života, které jsou popřením nejlepších vymožeností lidstva. Přecházíme tím skutečnost, že i my se skláníme před mocí, ne sice mocí diktátora anebo s ním spojené politické byrokracie, ale před anonymní mocí trhu, úspěchu, veřejného mínění, „zdravého lidského rozumu“ (spíše všeobecného nerozumu) a před strojem jehož otroky jsme se stali (Fromm 1967, 194).

Erich Fromm (2) - A ideologie trhu

Fromm a ideologie trhu

Zastánci všemocného trhu mohou Fromma obviňovat z idealismu, naivity, nerozumu, neschopnosti vidět věci tak jak jsou, nebo ho mohou považovat za archaismus, který časem zajde sám. Ovšem není vůbec jisté, kdo se více blíží konci. Je to zdegenerovaná západní civilizace, která ztratila smysl svého bytí a utápí se v tzv. vysoké životní úrovni, která je vykoupena nejen otrockou prací lidí v zemích třetího světa, ale i postupnou devastací rodné planety a vlastního prostředí. „Realisté“ nás ujišťují, že problém etiky je pozůstatkem minulosti. Psychologická a sociologická analýza prý ukazuje, že všechny hodnoty se vztahují jen na určitou kulturu. Naše osobní a společenská budoucnost je prý zaručena výlučně jen naší materiální efektivností. Tito „realisté“ však neznají některé tvrdé skutečnosti. Nevidí, že prázdnota a bezplánovitost individuálního života, nedostatek produktivnosti a z ní pramenící nedostatek víry v sebe sama a v lidstvo musí vést v dalším průběhu k poruchám cítění a myšlení, které by člověku dokonce mohly znemožnit dosažení jeho materiálních cílů (Fromm 1967, 195).

Fromm hovoří o tzv. tržním charakteru člověka, pro který je trh základním předpokladem pro jeho vznik. Považuje sám sebe za zboží a v druhých vidí to samé, respektive jen tu část kterou prodávají. Tržní orientace ovlivňuje myšlení a cítění. Myšlení dostává funkce rychle chápat věci, aby se daly s úspěchem použít. Jestliže je tento postoj podporován obsáhlými a účinnými výchovnými metodami, vede k vysokému stupni inteligence, nikoli však rozumu (Fromm 1967, 64). Tady jde Fromm dále než jen ke kritice tržní společnosti. Ukazuje, že pouhý pragmatismus nevede k ničemu vyššímu než funkčním mechanismům, které nemají žádný vyšší cíl, než službu zájmům, pro které jsou třeba. To se výtečně hodí třeba k plánování výroby, ovšem už méně tyto mechanismy budou úspěšné pokud jde o prožití plnohodnotného života, směřujícího k vyzrálé osobnosti. Podobně se vyjadřuje i Machovec o kultech dravého mládí, které jsou jedním z nejnaivnějších a nejškodlivějších projevů, neboť vedou ke kultu nemyslivosti, vnějšího výkonu za každou cenu, k neúctě k rodině a tradici, k mravní neodpovědnosti (Machovec 1998, 349).

Tržní charakter má taky jednu zajímavou vlastnost a tou je přizpůsobivost. Nehledejme však za tímto výrazem pozitivní smysl. Jde spíše o osobní prázdnotu, neschopnou trvalého vztahu ke své práci a předstíraných charakterových vlastností. Dnes firmy požadují zástupce schopné budit důvěru, kdy nikoho nezajímá jaký ten člověk skutečně je. Dokonce ani jeho samotného netrápí, jestli je poctivý, ale co na trhu za svoji hranou poctivost dostane. Přirovnat se tento jev dá k vztahu obalu a výrobku, kdy samotný obal hraje často podstatnější roli než obsah. Podle Fromma má toto myšlení velký vliv i na školství, kde učební látka nebo vědění nemají hodnotu samy o sobě, ale pouze jako směnná hodnota, kterou vědění poskytuje. Současně se dá ale pozorovat hluboká skepse a despekt vůči údajně nepraktickému a neužitečnému myšlení, které usiluje „jen“ o poznání pravdy a jež nemá žádnou směnnou hodnotu na trhu (Fromm 1967, 65). Snad je to právě Frommův postoj k trhu, díky kterému je odsuzován – ostatně, od liberálně a pravicově smýšlejících jedinců nemůžeme očekávat nějakou hlubší polemiku nad psychologickým, sociologickým, nebo filozofickým aspektem, což je na druhou stranu trochu škoda, protože tyto pokusy bývají často to nejzábavnější.

Nemohu si odpustit „liberální interpretaci“ jednoho podnikatele o výrazu zoón políticon - zvíře politické, které usiluje o moc a bojuje o ni s ostatními - tím chtěl prokázat oprávnění kapitalistických asociálních tendencí, které by snad mělo vycházet z antické filozofie (místo správného významu zvíře společenské, které je závislé na společnosti a musí v ní žít společně s ostatními). Je opravdu velkou ztrátou nedostatek pozornosti liberálů k psychologii, filozofii a podobným oborům, protože tak jsme ochuzeni o nejzábavnější myšlenky jichž jsou schopni, navíc by se některým mohlo přihodit i to, že by se vymanili ze světa iluzí, do kterých je liberalismus zavedl. Nechci tím nějak pravicově orientované jedince shazovat, ale já ještě nepotkal jedince s tímto smýšlením, který by se v humanitních oborech vyznal. Vrcholem jejich vzdělání byla politologie a to ještě argumentovali na některá fakta místo smysluplné tvrzením to si vymýšlí levičáci. U nás máme jeden zářný příklad a tím je profesor Václav Bělohradský, který z porevolučního nadšení liberální ideologií „vyrostl“, poté co pochopil co skutečně představuje. Kéž by toto procitnutí bylo umožněno i dalším. Právě důkladné studium Fromma a jeho myšlení a hlavně negující praxe by jim k tomuto cíli mohla pomoci. Ale nedělám si iluze, že by se mladí draví manažeři zbavili svých obleků a šli šířit lidskost do všech světových stran jako jediné smysluplné evangelium (post)moderní doby.

Kdybych měl shrnout Frommův postoj a smísit ho se svým pohledem dospěl bych k těmto závěrům. Trh má být nástroj společnosti ne její modlou a hybatelem. Zasahování tržních mechanismů do intimních lidských vztahů je zločinem proti lidskosti (a to se jen na okraj zmíním o maximálně nelidských zájmech zbrojních korporací, jejich smyslem je ve své podstatě šíření smrti). Trh neudělá člověka šťastným a už vůbec ne za podmínek kdy zcela deformuje a degraduje jeho lidskost na zboží. Tím dojde k paradoxu, kdy i ti nejbohatší z nás budou žít v odcizení místo, aby našli své blaho, protože společnost ovládána sobectvím a egoismem, nevede k blahu jedince ani společnosti. I liberalismus má své klady. Jedním z nich je do jisté míry spravedlivé odměnění schopných a neschopných. Problémem však zůstává, že úspěch je měřen měřítky, která nejsou objektivní, ale navíc je tento úspěch často draze vykoupen deformací osobnosti, které může (ale nemusí) vyústit i v duševní onemocnění Kapitalismus je vynález čistě lidský, neodpovídá nějakému přirozenému řádu (to dokážu níže), jak se nám snaží sugerovat někteří lidé. Měl by tedy mít v sobě implementovánu vyzrálou lidskost jako axióm, který nelze překročit. Snad na závěr čínské přísloví – bohatý je ten kdo ví, kdy má dost. Pokračování…

Použitá literatura:

FROMM, E.: Člověk a psychoanalýza. Praha: Svoboda, 1967.

FROMM, E.: Umění milovat. Praha: Český klub, 1999.

FUNK, R.: Erich Fromm. Praha: Lidové noviny, 1994.

CHOMSKY, N.: Tajnosti. lži a demokracie. Olomouc: Votobia, 1999.

JUNG, C.G.: Obraz člověka a obraz Boha. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2001.

KELLER,J.: Až na dno blahobytu. Praha: EarthSave CZ, 2005.

KELLER, J.: Politika s ručením omezeným. Praha: Nové směry, 2001.

LUCOVÁ, M.: Pojednání o bohatství národů. Ekonom, 2001.

MACHOVEC. M.: Filozofie tváří v tvář zániku. Brno: „Zvláštní vydání…“, 1998.

RÁDL. E.: Dějiny filozofie I. Starověk a středověk. Praha: Votobia, 1998.

RÁDL. E.: Dějiny filozofie II. Novověk. Praha: Votobia, 1999.

Autor: David Novotný

Autor je studentem pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor dějepis, občanská výchova.

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Erich Fromm (6) - Liberalismus jako náboženský směr

Erich Fromm (5) - Neoliberalismus jako cesta k nové ekonomické totalitě

Erich Fromm (4) - Otázka dobra a zla v člověku

Další články z rubriky

Národ a jeho vymezení

Zmeny výkonu moci a štruktúry mocenských elít v procesoch globalizácie

Občianska spoločnosť po novembri 89

Vložit komentář