E-government v českém právu

9. červen 2008 PhDr. Mirka Pitrová komentáře

Cílem publikace Pavla Matese a Vladimíra Smejkala je seznámit čtenáře se základními pojmy, strukturou, možnostmi a právním zakotvením procesu elektronizace veřejné správy. Dobu v níž žijeme bychom mohli bez nadsázky označit jako věk internetu a multimédií. Nejvýnosnějším obchodním artiklem se stávají informace. Efektivní pružné informační systémy se pomalu ale jistě musejí ze sféry soukromé přesouvat i do oblasti veřejné. Jedná se o finančně a časově náročný a nákladný proces modernizace státní správy a územní samosprávy. Restaurace a transformace demokratické veřejné správy v České republice je obecně nazývána reformou veřejné správy.

E-government v českém právu

Mates, Pavel; Smejkal, Vladimír (2006). E-GOVERNMENT v českém právu. Praha: Linde.

Cílem publikace Pavla Matese a Vladimíra Smejkala je seznámit čtenáře se základními pojmy, strukturou, možnostmi a právním zakotvením procesu elektronizace veřejné správy.

Dobu v níž žijeme bychom mohli bez nadsázky označit jako věk internetu a multimédií. Nejvýnosnějším obchodním artiklem se stávají informace. Efektivní pružné informační systémy se pomalu ale jistě musejí ze sféry soukromé přesouvat i do oblasti veřejné. Jedná se o finančně a časově náročný a nákladný proces modernizace státní správy a územní samosprávy. Restaurace a transformace demokratické veřejné správy v České republice je obecně nazývána reformou veřejné správy. Zefektivnění a zkvalitnění jejího výkonu a zároveň zeštíhlení byrokratického aparátu, které je součástí tzv. třetí etapy reformy, není možné bez zavedení komunikačních a informačních prostředků moderní doby. Nejde jen o rychlost, spolehlivost a snižování nákladů, ale zejména o poskytování služeb co nejširšímu okruhu obyvatel ČR. Chápání občanů jako klientů by mělo veřejnou správu prezentovat jako otevřenou a „uživatelsky přívětivou“ vůči veřejnosti. Veřejná správa v ČR do této doby příliš proklientsky orientovaná nebyla.

Již v úvodu knihy se autoři pokoušejí o definici významu slova e-government, neboť jak sami uvádějí: „Výraz e-government se stal součástí newspeaku moderní společnosti natolik, že se k němu snad ani nehledá odpovídající překlad v žádném jazyce.“ (str. 9). Zaměřují se na obsahovou stránku pojmu při kontinuálním používání anglicismu. Tj. anglického výrazu, pro který sice český jazyk nemá synonymum, ale zároveň jej nepoužívá v původní formě a toto slovo počešťuje. Tak se můžeme setkat s E-governmentem, mluví se o e-governmentu, možný je i termín eGovernment. Vynecháme-li lingvistický rozbor, jde nám primárně o formu a obsah pojmu, tedy o: „různé úkoly, které se zabývají elektronizací výkonu činnosti veřejné správy nebo v širším pojetí spíše orgánů veřejné moci vůbec.“ (str. 9). „a technologie umožňující občanům plně se podílet na životě společensky a kulturně tvůrčích komunit včetně demokratického procesu.“ (str. 12). Vedle pojmu, který je předmětem studie, jsou zmíněny i na další výrazy, jako např. e-služby, e-rights či e-voting. Publikaci by možná prospělo, kdyby se autoři elektronickému způsobu voleb věnovali ve větší míře.

V úvodní kapitole autoři popisují vývoj či spíše rozvoj e-governmentu v České republice a roli orgánů státní správy pověřených jeho spravováním. V neposlední řadě deskripcí vytváření právního rámce, který hodnotí jako nedostatečný (str. 22). Jsou uváděny základní právní dokumenty, které nastavily rámec pro počátek fungování e-governmentu. Vedle informačních systémů působících na centrální úrovni (např. Portál veřejné správy) pozornosti autorů neunikly ani elektronické portály orgánů územní samosprávy (Regionální informační systém, Integrovaný regionální informační systém či portál Pusa a projekt na obecní úrovni EVA apod.). Je upozorňováno na problematiku elektronické gramotnosti občanů a jejich nedůvěru k produktům a službám tohoto charakteru.

První kapitola popisuje státní informační politiku a možné způsoby vedení registrů v období existence státní správy a v období restaurace demokratického systému veřejné správy, tj. jak (v jaké formě – listinné, elektronické, kombinované) co (jaké právní normy), kdo (příslušně subjekty VS) a do jaké míry reguluje způsob vedení informačních systémů, možnost náhledů a využívání informací z registrů a evidencí. Je vysvětlen samotný pojem veřejný informační systém a informační systémy veřejné správy i ve vztahu k orgánům Evropské unie. Autoři dodávají, že vedení registrů v elektronické podobě je vhledem k fungování informačního systému veřejné správy (ISVS) nejperspektivnější (str. 63).

Ve druhé kapitole je nastolena otázka bezpečnosti ISVS a to, jakým způsobem můžeme bezpečnost chápat. Autoři přiznávají, že v současně době není otázka výkladu bezpečnosti přesně vymezena. Rozsáhlým způsobem jsou analyzovány současné právní normy k ověřování bezpečnosti a právní ochrany ISVS, poukázáno je i na největší hrozby. Autoři upozorňují na nedostatečný právní rámec a „zastaralé“ právní normy (zákon č.140/1961 Sb.), které nejsou schopny pokrýt všechny současné moderní informační delikty a opět tedy dodávají, že veřejnoprávní ochrana informačních systémů je v rámci trestního práva v ČR nedostatečná (str. 76), ač má ČR vypracovanou Národní strategii informační bezpečnosti a koordinuje tyto kroky se směrnicemi mezinárodního charakteru.

Právními východisky digitalizace dokumentů se zabývá třetí kapitola. Ta upozorňuje na ten fakt, že v kontextu naší republiky to budou patrně vždy „papírové dokumenty“, které budou mít subjektivně vyšší váhu než dokumenty elektronické. Jsou jasně demonstrovány rozdíly mezi jednotlivými typy dokladů, ale bourání stereotypů ve společnosti si vyžádá větší prostor i z hlediska jejich používání před soudem jako důkazního materiálu. Velká pozornost je věnována druhům digitálních dokumentů a jejich ochranným znakům. Na tuto problematiku navazuje čtvrtá kapitola, která se zaobírá elektronickým podpisem a možnostmi jeho využití. Zároveň jsou dementovány jeho nesprávné výklady i nepodložená fakta o zneužití el. podpisu a jeho bezpečnost. Jsou nastíněna úskalí, ale zároveň vysvětleny názorně, a pro laika srozumitelně technické parametry el. podpisu (obyčejný x zaručený) a podmínky jeho užívání u fyzických osob a u subjektů v oblasti veřejné správy vždy podpořené konkrétní právní úpravou (Zákon o elektronickém podpisu), a to jak v ČR tak při styku se zahraničními partnery.

Pátá kapitola se věnuje elektronickému podání a doručování, kdy se autoři pokusili sumarizovat komu a na základě jaké právní normy je možné podat elektronické podání, ač je tato problematika právně upravena nejednotně. V šesté kapitole je analyzován e-government z hlediska ochrany osobních údajů a principu minimalizace shromažďovaných dat z hlediska jejich trestní ochrany. Konečně poslední kapitola je věnována Portálu veřejné správy, tedy: „vytvoření virtuálního úřadu na bázi elektronické veřejné správy, tzv. e-governmentu.“ (str. 221). Jaký je jeho účel, schéma, struktura, aktualizace. Jsou zde uvedeny navýsost praktické informace pro běžného občana, který si může názorně představit v jakém směru a v jakých záležitostech může portál využít.

V závěru práce je přiložena praktická ukázka řešení běžné životní situace dle návodu na portálu veřejné správy. Tento moment práci dodává punc praktičnosti. Tím autoři potvrzují svůj záměr, tedy aby publikace sloužila jako praktický a srozumitelný průvodce a rádce v oblasti informačních systémů veřejné správy v ČR (str. 23).

Autorům jde primárně o zachycení vývoje, úspěšnosti či neúspěšnosti zavedení e-governmentu v praxi. A priory se nejedná o pouhou deskripci, ale hlubokou právní analýzu současného stavu. Autoři se snaží a nutno dodat, že úspěšně, zkoumat z hlediska práva děje a procesy, které již proběhly. Velmi obratně také předvídají možné varianty budoucí vývoje.

Jelikož byla publikace vydána v roce 2006 a autoři tedy svou práci skončili v tomto časovém období, je velice zajímavé, že většinu prognóz, které vyvodili, můžeme v současné době opravdu potvrdit. Jedná se například o pilotní projekt Ministerstva vnitra CZECH POINT.

Autoři kromě právní analýzy uskutečněných kroků nezapomínají na politické klima a politickou vůli (či nevůli) státních představitelů. Ti byli a stále jsou klíčovými hybateli v procesu elektronizace veřejné správy. Stěžejním faktorem je i vzájemná komunikace mezi úřady veřejné správy, která je též zmíněna.

Autoři e-government neglorifikují. Nastavují tomuto systému pomyslné zrcadlo, ve kterém se objevují jak pozitiva, tak i negativa a možná úskalí, problémy různé povahy, se kterými je nutné se vyrovnat. Jelikož je jedním ze základních definičních znaků moderní veřejné správy i z pohledu EU transparentnost, poukazují zejména na minimální možnosti ovlivňovat elektronický průběh administrativy veřejné správy, tj. na snižování možné míry korupce.

Autoři jsou v problematice erudovanými odborníky, o čemž, mimo jiné, svědčí jejich dosavadní rozsáhlá publikační činnost. Dobrá orientace v problematice je předpokladem. Přesto by se v práci daly najít drobnosti. V úvodu (str. 13) a téměř v samém závěru práce (str. 194) se autoři dopustili drobné mystifikace čtenářů, když Českou republiku a ostatní demokratické právní státy označují za státy moderní. Z hlediska vědy politické dochází již v průběhu 80. let 20. století k přechodu z centralizované, moderní, industriální společnosti ke společnosti postmoderní a postindustriální. To je i základní krok pro nastartování nejen procesu dekoncentrace, ale zejména decentralizace v evropském kontextu (v ČR samozřejmě až po pádu komunistického režimu).

Z mého hlediska by se jako vhodný krok jevilo umístění seznamu použitých zkratek na začátek práce. Ty se v textu hojně vyskytují a čtenáři by byl k dispozici ucelený přehled, který by napomohl ke zlepšené orientaci v textu.

Nezvyklé je též použité číslování poznámek pod čarou. Autoři použili systém separovaného číslování pro každou kapitolu zvlášť. Z hlediska přehlednosti textu je to krok logický, čtenář však na něj mohl být upozorněn poznámkou v úvodu.

Přínos recenzované knihy pro laickou a zejména pro odbornou veřejnost je nezpochybnitelný. Knihu Pavla Matese a Vladimíra Smejkala lze doporučit všem, kteří se zajímají o problematiku e-governmentu v kontextu České republiky. To dokládá i fakt, že recenzent není sám právníkem, ale teoretikem v oblasti politických věd, což dokazuje jistou univerzálnost textu. Publikace je především určena pro ty čtenáře, kteří již mají jisté znalosti o základních aspektech procesu elektronizace veřejné správy a své vědomosti si chtějí utřídit či rozšířit.

Recenze vyjde v červnu 2008 v recenzovaném časopise pro otázky společenských věd Auspicia.

Jak citovat tento text?

Pitrová, Mirka. E-government v českém právu [online]. E-polis.cz, 9. červen 2008. [cit. 2024-10-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/e-government-v-ceskem-pravu.html>. ISSN 1801-1438.