Společenskovědní časopis

„Do eurozóny spěchat nemusíme. Je však důležité odhysterizovat současnou debatu“, rozhovor s Janem Fischerem

20. říjen 2012 Aleš Malár komentáře

Ing. Jan Fischer, CSc. se narodil 2. ledna 1951 v Praze. V roce 1974 absolvoval obor statistika a ekonometrie na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. V letech 1980-1989 byl členem KSČ. V roce 1990 byl jmenován místopředsedou FSÚ, o dva roky později zastával stejnou funkci v Českém statistickém úřadu. Po pádu koaliční vlády na jaře roku 2009 jej Mirek Topolánek na základě politických dohod oslovil s nabídkou na post předsedy tzv. překlenovací vlády nestranických odborníků. V lednu 2013 se utká o křeslo prezidenta republiky v historicky prvních přímých volbách.

„Do eurozóny spěchat nemusíme. Je však důležité odhysterizovat současnou debatu“, rozhovor s Janem Fischerem

Jaký je Váš politický vzor a proč?

Už to bude znít jako klišé, ale v české politice je mým vzorem bezpochyby Tomáš Garrigue Masaryk, a to nejen politicky, ale spíše z toho občanského pohledu. V moderní době samozřejmě Václav Havel. Ze zahraničí je mezi mými vzory celá řada demokratických politiků, a kdybych měl říci jedno jméno, byl by to John Fitzgerald Kennedy, protože toto jméno je spojeno s jednou z mála šťastných dekád minulého století, s 60. léty.

V několika posledních letech se česká společnost, aspoň do určité míry, radikalizovala. Jaký je na to Váš názor?

Myslím, že se úplně neradikalizovala, ale vykazuje obrovskou míru zklamání a frustrace z politické praxe, z toho jak je provazována stranická politika, jak se chovají politické strany vůči sobě a jak se dovedou k občanům otáčet zády nebo například jak moc poklesla politická kultura a odpovědnost politiků. Pevně věřím, že k radikalizaci nedojde, protože tam, kde je příliš radikalismu, se můžeme bavit i o možné destrukci demokracie a tendenci něčím ji nahradit, což považuji za velmi nebezpečné.

Myslíte si, že by prezident měl mít více pravomocí než doposud? Přeci jen už jde o přímého reprezentanta lidu.

Naopak bych si dovedl představit, že pravomoci nebo části pravomocí by mohly být omezeny. Mám na mysli jednodušší způsob odvolatelnosti prezidenta. Za přežitek také považuji přestupkovou imunitu prezidenta nebo kompetenci zastavit probíhající trestní řízení (abolici). Dále bych jako nedobrou viděl plnou autonomii jmenování členů bankovní rady. Možná to někoho překvapí, ale paradoxně bych prezidentské pravomoci ubral.

Jste pro to, aby se Česká republika stala členem eurozóny, či nikoliv? A proč?

Tato otázka není na pořadu dne. Přijetí evropské měny za prvé vyžaduje splnit podmínky, což však není to nejpodstatnější. Konečné rozhodnutí vždy bude záležet na tom, zda to pro naši zem bude politicky a ekonomicky výhodné. Nemusíme nikam spěchat. Velice dobře zde můžeme žít s národní měnou, čili pro přijetí jednotné evropské měny jsem rezervovaný, nicméně bychom na druhou stranu neměli být lhostejní, zda eurozóna prosperuje, nebo neprosperuje. Koneckonců většina zemí, které jsou našimi zahraničně obchodními partnery, je právě členy eurozóny.

Zajímal by nás Váš názor na vícerychlostní Evropu z pohledu ekonoma a známého podpůrce EU.

Nyní jsme svědky takové hysterické debaty, kdy se uvnitř evropských institucí řeší, zda federace, nebo rozpad, tvrdé jádro a periferie. Nejprve je důležité odhysterizovat tuto debatu, začít se bavit o tom, co je flexibilní integrace. To znamená dohodnout se na tom, přes co nejede vlak, což jsou ty takzvané čtyři svobody, tedy návrat ke kořenům, liberální trh, svoboda pohybu osob, kapitálu, zboží a žádný protekcionismus. Jsou oblasti, ve kterých se mohou integrovat jen někteří a někteří přistoupit později. Tomu by se jim nemělo bránit a neměli by být ostrakizováni za to, že nejsou integrováni. Přijati by byli zkrátka později.

Co si myslíte o tom, že Ústavní soud se v poslední době (podávání návrhů opozice) stává součástí legislativního procesu? Neměl by se například tento orgán nebo nějaký nový, jemu podobný, stát integrální součástí legislativního procesu? Rozšířil by se tak trojúhelník poslanecká sněmovna – senát – prezident.

Tohle by byla velmi ošidná hra a pozici Ústavního soudu bych rozhodně neměnil. Musíme respektovat postavení Ústavního soudu takové, jaké je, čili se zdržet výroků o nálezech Ústavního soudu, nepolitizovat tento soud a rozhodně jej nevtahovat do jakýchkoliv politických her. Ústavní soud je vedle prezidenta jedna z nejváženějších ústavních institucí. Role v legislativním procesu by Ústavnímu soudu rozhodně neměla být vtiskována a obracet se na něj při tvorbě zákonů mi nepřijde příliš šťastné a velel bych k velké zdrženlivosti politiků, protože to už je opravdu na hraně.

Jaký je Váš názor na české vysoké školství, kde se ze středních škol na vysokou hlásí obrovské procento studentů, z nichž je většina přijata? I když opět nějaké procento vypadne v průběhu studia, i tak školy vychrlí každým rokem obrovský počet otitulovaných lidí, čímž se úroveň titulů degraduje a titul Bc. je už pomalu brán jako maturita.

Mám obavy, že český univerzitní svět neprošel dosud potřebnou reformou z důvodů, jak tyto reformy byly připraveny i na druhé straně rezistence samotných univerzit. Reformy se opožďují, protože nebyla vůle se na nich dohodnout politicky. Školské reformy jsou přesně ty, které přesahují mandát jedné vlády. Je nutné zabezpečit vyšší kvalitu vysokých škol, další velká otázka zní, zda jich potřebujeme tolik, čímž nahrazujeme kvalitu kvantitou. To dále vede k větším tlakům na rozpočet, k tomu, že máme velkou nerovnováhu mezi absolventy humanitních či ekonomických oborů, protože nejen u nás, ale i v celé Evropě je trh zcela saturovaný. Na druhé straně máme zoufalý nedostatek vysokoškolsky vzdělaných odborníků v technických oborech. Kdysi jsme propadli jakési představě, že jsme nevzdělaný národ, tak jsme začali vysokoškoláky vyrábět a pouštět na trh. Ti dnešní už těžko získávají uplatnění, ale to také vedlo k tomu, že se v mnoha ohledech snížila náročnost na univerzitách.

Ve svém předvolebním spotu (zveřejněném 1. 10. na Vašem Facebooku) říkáte, že uděláte vše pro změnu veřejného života a politické kultury. Jak toho chcete konkrétně z prezidentského křesla dosáhnout?

Svým chováním, artikulací, postoji k základním strategickým otázkám o chodu země a zahraničně politickém ukotvení, vyjadřováním se k problémům i ve vnitřní politice, zejména být slyšet tam, kde se dramaticky zasahuje do lidských práv a práv menšin. Jsem člověk, který rozhodně nebude mlčet v otázkách extremismu a který přichází se sadou zcela konkrétních návrhů ve svém programu.

Jak moc věříte předvolebním preferencím, které Vás pasují na jasného favorita minimálně na postup do druhého kola?

Podpory občanů si samozřejmě vážím, koneckonců to byl jeden z důvodů, díky kterým jsem se rozhodoval, zda budu kandidovat. Nejdůležitější průzkum veřejného mínění bude až samotná volba, čímž nechci říct, že průzkumům nevěřím, ale jsme tři měsíce před volbami a udělám vše pro, abych ten náskok udržel a případně jej zúročil ve druhém kole.

Věříte si hodně na postup do druhého kola?

Ano.

Ing. Jan Fischer, CSc. se narodil 2. ledna 1951 v Praze. V roce 1974 absolvoval obor statistika a ekonometrie na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. První zaměstnání našel ve Výzkumném ústavu sociálně ekonomických informací. Mezi lety 1982 a 1985 působil jako odborný referent ve Federálním statistickém úřadu. Následně se stal ředitelem odboru, v této funkci působil do roku 1990. V letech 1980-1989 byl členem KSČ. V roce 1990 byl jmenován místopředsedou FSÚ, o dva roky později zastával stejnou funkci v Českém statistickém úřadu. V roce 2000 byl z funkce 1. místopředsedy odvolán a posléze přijal nabídku pracovat jako šéf oddělení produkce společnosti Taylor Nelson Sofres Factum. V roce 2001 byl Mezinárodním měnovým fondem vyslán do Východního Timoru, aby v rámci mise OSN pomohl položit základy moderní a nezávislé statistické služby. V březnu 2002 se přesunul na akademickou půdu a stal se vedoucím výzkumných pracovišť Fakulty informatiky a statistiky VŠE. Po pádu koaliční vlády na jaře roku 2009 jej Mirek Topolánek na základě politických dohod oslovil s nabídkou na post předsedy tzv. překlenovací vlády nestranických odborníků, kterou přijal. Na základě úspěchu v mezinárodním výběrovém řízení se v září 2010 stal viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně. V lednu 2013 se utká o křeslo prezidenta republiky v historicky prvních přímých volbách.

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Titulní obrázek převzat z: http://tema.novinky.cz/jan-fischer c=A090506_223003_domaci_anv

Jak citovat tento text?

Malár, Aleš. „Do eurozóny spěchat nemusíme. Je však důležité odhysterizovat současnou debatu“, rozhovor s Janem Fischerem [online]. E-polis.cz, 20. říjen 2012. [cit. 2024-09-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/do-eurozony-spechat-nemusime-je-vsak-dulezite-odhysterizovat-soucasnou-debatu-rozhovor-s-janem-fischerem.html>. ISSN 1801-1438.