Diskuze k výročí pádu komunistického režimu nepostrádala věcnost ani emoce

V pondělí 30. listopadu se konala bilanční diskuze pod taktovkou plzeňského AS CPSSU. Zařadí se do kategorie úspěšných? Svou tématikou a zajisté také výběrem hostů mohla nabídnout velmi kvalitní zážitek. Diskuze se týkala dvacátého výročí pádu komunismu. Téma samo o sobě vyvolává řadu různých názorů a pocitů. Jak celá akce nakonec dopadla a jaké názory na naši mladou demokracii v ní zazněly? To zodpoví následující reportáž.

Diskuze k výročí pádu komunistického režimu nepostrádala věcnost ani emoce

V pondělí 30. listopadu se konala bilanční diskuze pod taktovkou plzeňského AS CPSSU. Zařadí se do kategorie úspěšných? Svou tématikou a zajisté také výběrem hostů mohla nabídnout velmi kvalitní zážitek. Diskuze se týkala dvacátého výročí pádu komunismu. Téma samo o sobě vyvolává řadu různých názorů a pocitů. Jak celá akce nakonec dopadla a jaké názory na naši mladou demokracii v ní zazněly? To zodpoví následující reportáž.

Jak jsem již zmínil, přizvaní hosté opravdu měli co nabídnout. Byl mezi nimi významný český politolog Ladislav Cabada, signatářka Charty 77 a judaistka Věra Tydlitátová, reprezentant KSČM a kandidát do parlamentních voleb Jiří Valenta, kulturní činovník Ivan Jáchim a jako poslední Jiří Kotek, jeden z hybatelů Občanského fóra na Karlovarsku.

Jako první se slova ujala předsedkyně AS CPSSU Iveta Ptáčníková. Poděkovala všem panelistům za účast a stejně tak i početnému publiku. Diskuzi pak moderoval první místopředseda AS CPSSU Milan Severa.

Prvním panelistou byl Ladislav Cabada. Ten především vyjádřil svůj podiv nad tím, jak se staré politické elity v naší zemi uměly brilantně přizpůsobit okolnostem a vycítit zavčasu vlastní konec. Též vyzdvihnul progres českého státu od sametové revoluce a zvláště pak ekonomický rozvoj, který s sebou ale ruku v ruce nesl úpadek českého venkova. Svou řeč zakončil konstatováním, že přes všechny problémy převládají v polistopadovém vývoji klady.

Druhou v pořadí byla Věra Tydlitátová. Ta se zaměřila zejména na své osobní zážitky z disentu. Posluchače zaujala popisem dobové atmosféry husákovské normalizace v Praze, která byla v jistém ohledu umírněná oproti ostatním městům. V Praze například výslechy Státní bezpečnosti nebyly tak tvrdé, samizdat se šířil jednodušeji a chartistů bylo mnohem více než kdekoliv jinde. Dále se zaměřila na složení personálního zázemí kolem Charty 77, které bylo natolik ideově nesourodé, že nemohlo vytvořit trvalou politickou sílu v novém státě. Po revoluci pak byla řada chartistů velmi rozčarována, protože výsledná situace nesplnila jejich dřívější rozličná očekávání.

Třetím vystupujícím byl Jiří Valenta. Předem je potřeba sdělit, že jeho odvaha osamoceně hájit názor ,,poražených“ zasluhovala do jisté míry obdiv. Jako jediný prezentoval názor, že svoboda, která v ČR v současnosti panuje, není úplná. To demonstroval primárně na příkladu, že lidé nemohou své názory projevovat zcela bez obav z postihu. Sankce ovšem není nijak oficiální, spíše v podobě předsudků a znevýhodňování v pracovním procesu. Dále zmínil, že po zásadní změně minulého režimu netoužila jenom nepolitická veřejnost. Rozčarování nad režimními praktikami panovalo rovněž mezi členskou základnou KSČ. Výstup zakončil zmíněním negativ, jež demokracie skýtá. Zde uvedl problematiku zadluženosti, nemožnost zajištění kvalitního bydlení a nezaměstnanost.

Čtvrtým panelistou byl Jiří Kotek, jenž předvedl asi nejemotivnější vystoupení, které evokovalo atmosféru revolučních dnů. Barvitě posluchačům popisoval zvonění klíči a tvrdost policejních zásahů. Zmínil též nutnost vnímat svobodu nejenom coby privilegium, ale také jako určitou odpovědnost. Na konec pak dodal, že žít v dnešní době je mnohem komplikovanější a mladým to v určitých aspektech nezávidí. Tehdejší doba byla totiž jasně čitelná, stačilo jít s davem a nevyčnívat.

Jako poslední se ujal slova Ivan Jáchim. Analyzoval problematiku českých elit v moderních dějinách. Za jejich klíčový znak označil devastaci, kterou započala nacistická okupační správa a umocnila poválečná komunistická garnitura. Posluchačům posléze detailně vysvětlil otázku vzniku a šíření samizdatu, včetně represí, jimiž totalitní aparát čelil nezávislým aktivitám.

Následně probíhala emotivní rozprava, směřovaná hlavně na zástupce KSČM Jiřího Valentu. Její podstatou byla především reflexe komunismu po dvaceti letech znovunabyté svobody a limity transformace současné KSČM, dané slabou vůlí odsoudit zločiny z éry 1948-1989.

Foto z diskuze je k nahlédnutí v sekci AS CPSSU Plzeň, podsekci fotogalerie (pozn. šéfredaktora).

Autor: Josef Holík

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Geopolitika Sovětského svazu v letech 1945 až 1989

Soukromé vojenské společnosti v Sierra Leone: přínos nebo hrozba? (2. část)

Soukromé vojenské společnosti v Sierra Leone: přínos nebo hrozba? (1. část)

Další články z rubriky

Zpět do Zátoky sviní aneb Patria ó muerte!

Odborníci z řad vědců a lékařů debatovali na téma očkování proti koronaviru – kdy nás vrátí k normálními životu?

Petr Fiala, Michael Romancov a Tomáš Pojar diskutovali o česko-ruských vztazích a ruském vlivu v České republice

Vložit komentář