Charta 77 a právní stát

Kniha, kterou jsem si dovolil recenzovat nese název Charta 77 a právní stát. Charta 77 a právní stát je publikace Zdeňka Jičínského. Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, DrSc. (narozen 26. 2. 1929) vystudoval právnickou fakultu Karlovy University a zprvu působil jako vysokoškolský učitel. Specializoval se na ústavní právo, teorii státu a práva a politologii. Svoji praxi v oblasti práva a zejména politiky si odbyl nejen v souvislosti s Pražským jarem, Chartou 77 a s revolucí v roce 1989, ale zároveň jako člen Federálního shromáždění ČSFR. V současné době působí Zdeněk Jičínský jako poslanec Parlamentu České republiky za Českou stranu sociálně demokratickou.

Charta 77 a právní stát

Jičínský Z.: Charta 77 a právní stát. Nakladatelství Doplněk, Brno 1995, počet stran 236.

Kniha, kterou jsem si dovolil recenzovat nese název Charta 77 a právní stát. Charta 77 a právní stát je publikace Zdeňka Jičínského. Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, DrSc. (narozen 26. 2. 1929) vystudoval právnickou fakultu Karlovy University a zprvu působil jako vysokoškolský učitel. Specializoval se na ústavní právo, teorii státu a práva a politologii. Svoji praxi v oblasti práva a zejména politiky si odbyl nejen v souvislosti s Pražským jarem, Chartou 77 a s revolucí v roce 1989, ale zároveň jako člen Federálního shromáždění ČSFR. V současné době působí Zdeněk Jičínský jako poslanec Parlamentu České republiky za Českou stranu sociálně demokratickou.

Autor svoji knihu pojal jako soubor právnických rozborů a úvah, které napsal v letech 1977-1989. Zmíněné stati rozdělil do tří kapitol a doplnil je o kapitolu čtvrtou, která se věnuje zejména letům porevolučním až do roku 1992, kdy došlo k rozpadu Československa na dva samostatné státy. Stati byly publikovány v různých samizdatových publikacích, některé pak byly uveřejňovány v zahraničí. Na celé knize je zajímavé, že se autor snaží maximálně vyhýbat Ich-formě.

Posláním Charty 77 a právního státu je, podle autorových slov, přispět k hlubšímu poznání období šedesátých až devadesátých let prostřednictvím statí napsaných za starého režimu a doplněných o jejich pokračování již z doby vytváření demokratického uspořádání. Zdeněk Jičínský hned v úvodu poukazuje na skutečnost, že minulost starého režimu a systému složitě ovlivňuje myšlení a chování lidí zvykajících si žít již v demokratickém uspořádání státu a společnosti.

První kapitola nese název Právní postavení a stanoviska Charty 77. Jak již samotný název říká, první oddíl zahrnuje stati vztahující se k Chartě 77 a k problematice spojené s jejím působením i represemi proti jejím signatářům. Autor dokazuje, že v československém právu existují různé vnitřní rozpory mezi ustanoveními paktů (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech) a Ústavy ČSSR. Autor uvádí, že Charta 77 kriticky poukázala na řadu rozporů v sociálně-politické oblasti života, kde práva občanů nejsou dodržována, resp. kde dochází k jejich porušování. Zdeněk Jičínský ihned dodává, že prohlášení Charty 77 vychází z platné československé ústavy a právního řádu a jeho požadavky jsou formulovány důsledně na této právní základně a v jejím rámci. V závěru kapitoly je prostor věnován popisu procesů, resp. kampaně, která byla rozpoutána proti signatářům Charty 77. Zdeněk Jičínský uvádí své osobní zkušenosti s praktikami, které byly proti autorům i „pouhým“ sympatizantům Charty 77 prováděny.

Druhý oddíl obsahuje rozbory a úvahy o právním státu z druhé poloviny 80. let, zejména ve vztahu k československé společnosti, jež byla v té době spojena s působením sovětské přestavby inspirované M. S. Gorbačovem. Zdeněk Jičínský se v druhé kapitole jednoznačně přiklání k názoru Zbigniewa Brzezinského, když poukazuje na skutečnost, že nikdo v Československu neočekával, že by se komunistický systém v SSSR a s ním spojené panství ve střední a jihovýchodní Evropě nacházely již na samém prahu svého konce a že celkové jejich zhroucení nastane tak rychle.

Autor si zároveň pokládá otázku, jaké změny jsou nutné k tomu, aby se v těchto zemích definitivně překonal stalinský systém „státního socialismu“ a skutečně se vytvářel právní stát, v němž se účinně uplatňují a jsou důsledně respektovány (ze strany státu a jeho orgánů) práva a svobody jeho občanů. Hned v zápětí dává čtenáři jednu z poměrně jasných a srozumitelných odpovědí: „Právní stát je možný jen tam, kde existuje pluralita politických subjektů“. Toto tvrzení podpořil Zdeněk Jičínský argumentem, že v právním státu je primát práva nad mocí, což je výsledkem rovnováhy různých politických sil, moci demokracie, veřejného mínění apod.

Třetí oddíl obsahuje stati věnované přípravě nové československé ústavy z konce 80. let a stať o československé federaci z roku 1968.

Autor knihy zpočátku vzpomenul ústavu, která byla přijata v květnu 1949. Tato ústava, jak autor říká, se stala významným politickým a právním dokumentem pro budování základů socialismu v naší zemi. Zprvu nepředpokládala, že by se mohl vytvořit monopol politické moci KSČ a stalinský politický systém.

Zdeněk Jičínský velice prozíravě připomněl několik typů formátu nové (připravované) ústavy. Položil si otázku, zda má být budoucí ústava obsáhlá a podrobná, nebo je lépe, když je ústava sice přesná, ale zároveň maximálně stručná. Autor zdůraznil, že mezinárodní právo má přednost před právem vnitrostátním, což Marián Čalfa koncem 80. let 20. století důrazně popíral. Zdeněk Jičínský připomíná, že snad ani není nutné měnit ústavu, stačí jen realizovat dílčí ústavní změny.

Pro čtenáře může být lehce matoucí, že se autor v závěru třetí kapitoly vrací o 20 let zpět do 60. let, kdy vrcholila diskuse nad tématem federalizace Československa. I zde si Zdeněk Jičínský dovolil prezentovat svůj poměrně radikální názor. Federalizace v žádném případě nemohla vytvořit rovnoprávné vztahy mezi českým a slovenským národem a zajistit demokratické fungování federálních institucí, tvrdí autor. Jako právník si byl vědom, že však nové uspořádání musí respektovat obecně demokratický princip spočívající v tom, že občané jsou si rovni bez ohledu na to, zda žijí v českých zemích či na Slovensku.

Ve čtvrté části knihy Charta 77 a právní stát jsou zařazeny stati z let 1990-1992, které se zabývaly problémy spojenými s vytvářením demokratického právního státu v ČSFR a ČR. Vedle tří kratších článků si autor dovolil zařadit vystoupení na mezinárodní konferenci v listopadu 1990 o obecnějších problémech nového československého vývoje, rozbor návrhu lustračního zákona a obsáhlejší stať o evoluci československého parlamentu v tomto období spolu s charakteristikou vlastního působení v parlamentu i v československé politice.

Zdeněk Jičínský poukazuje na skutečnost, že lidé se domnívají, že se revoluční proces zastavil, uvízl na písku či byl dokonce zrazen. Poměrně radikálně dodává, že je nepochybně třeba jednoznačně politicky i právně odsoudit hlavní představitele předchozího režimu, neboť oni dovedli společnost do stavu, z něhož se tak obtížně vymaňuje. Dle mého názoru zcela správně dodává, že je v současné době ve veřejnosti silná tendence k personalizaci politiky.

V závěru své recenze knihy Charta 77 a právní stát bych velice rád dodal, že autor publikace si dovolil připojit ke svým vybraným statím rovněž přepis rozhovoru s Naďou Adamíčkovou, který byl uveřejněn v Rudém právu dne 9. dubna 1992. Tímto rozhovorem, který se týkal především politické kultury, osobních zkušeností v „praktické“ politice či například již zmiňovaných lustračních zákonů, Zdeněk Jičínský příjemně oživil celou svou knihu. V příloze knihy Charta 77 a právní stát může čtenář nalézt dva dopisy adresované bývalému československému prezidentovi G. Husákovi a předsedovi Federálního shromáždění ČSSR A. Indrovi z roku 1979 požadující zastavení procesů s několika signatáři Charty 77.

Recenzovaná kniha splnila veškeré moje očekávání v souvislosti s danou tématikou. Zdeněk Jičínský ke každé své zveřejněné stati uvedl přesný datum, kdy byla sepsána, což čtenáři poslouží k lepšímu zorientování se v textu. Je však nutné dodat, že pro laickou veřejnost obsahují vybrané stati až příliš mnoho právních termínů či paragrafů, které nemusí být čtenáři srozumitelné. Pro studenty je však vynikajícím studijním materiálem.

Autor: Bc. David Zrostlík

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Volební systém Austrálie na příkladu parlamentních voleb v roce 2007

Sionismus

McDonalds jako globální fenomén

Další články z rubriky

John Nixon: Debriefing the President (recenze)

Stanislav Konečný: Verejná správa v členských štátoch európskej únie (recenze)

Stephen Szabo: Germany, Russia, and the rise of Geo-Economics (recenze)

Vložit komentář