[1] Srov. Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy, CDK, Brno, 2005
[2] Srov. Mair, Peter: Party System Change: approaches and interpretations. Clarendon Press, Oxford, 1998
[3] Srov. Mainwaring, Scott – Scully, Timothy, R. (eds.): Building Democratic Institutions: party systems in Latin America. Stanford University Press, Stanford, 1995
[4] Srov. Morlino, Leonardo: Crisis of Parties and Change of Party System in Italy. Party Politics, Vol. 2, No. 1, 1996. s. 5 - 30
[5] Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy, CDK, Brno, 2005, s. 185 či Fiala, Petr – Strmiska, Maxmilián: Teorie politických stran. Společnost pro odbornou literaturu Barrister & Principal, Brno, 2009, s. 180 - 205
[6] K pojmům póly a polarita stranických systémů srov. Fiala, Petr – Strmiska, Maxmilián: Teorie politických stran. Společnost pro odbornou literaturu Barrister & Principal, Brno, 2009, s. 186
[7] Tématem typologického zařazení českého stranického systému před rokem 2010 jsem se zabýval v článku Typologie českého stranického systému po roce 1989, E-polis.cz, 21.10.2010, Online dostupné: http://www.e-polis.cz/clanek/typologie-ceskeho-stranickeho-systemu-po-roce-1989.html (červenec 2015)
[8] Srov. Blondel, Jean – Müller – Rommel, Ferdinand – Malová, Darina: Governing new european democracies. Macmillan, Basingstoke & New York, 2007, s. 23
[9] Pšeja, Pavel: Stranický systém České republiky, Politické strany a jejich vývoj 1989- 1998, CDK, Brno, 2005, s. 154
[10] Srov. Fiala, Petr – Strmiska, Maxmilián: Systém politických stran v letech 1989 – 2004, In: Malíř, Jiří – Marek, Pavel (eds.): Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1938 – 2004. Doplněk, Brno, 2005, s. 1377
[11] K tomuto tématu srov. Kopeček, Lubomír: Deformace demokracie?: Opoziční smlouva a česká politika v letech 1998 – 2002, Barrister & Principal, Brno, 2015
[12] Fakticky ovšem již od nástupu Paroubkovy vlády v dubnu 2005, kdy formálně setrvala původní trojkoalice ČSSD – KDU-ČSL a US-DEU. Fakticky se však již zejména druhá jmenovaná strana nacházela v parlamentní opozici a ČSSD své klíčové vládní návrhy v Poslanecké sněmovně aktivně prosazovala za pomoci KSČM.
[13] Vzhledem k vysoké volební účasti i charakteru volební kampaně v prezidentských volbách můžeme spekulovat o jejich zařazení mezi „volby druhého řádu“. Mezi politology též existují názory, že prezidentské klání představuje svébytnou volební arénu, zcela nezávislou na evoluci stranického systému a jeho funkcionálních charakteristikách. Tyto otázky by vyžadovaly samostatnou pozornost. Zde je důležité především potvrzení vzorců mezistranické soutěže, k němuž vzhledem ke stranické podpoře obou nejsilnějších prezidentských kandidátů došlo. Analýza důvodů této skutečnosti zde není předmětem našeho zájmu. K tématu prezidentských voleb 2013 srov. Šedo, Jakub (ed.): České prezidentské volby v roce 2013. CDK, Brno, 2013. K tématu voleb druhého řádu srov. Šaradín, Pavel: Teorie voleb druhého řádu: možnosti jejich aplikace v České republice. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2008.
[14] Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy, CDK, Brno, 2005, s. 338 - 360
[15] Tamtéž, s. 125 - 128
[16] K pojmu relační antisystémovost srov. Capoccia, Giovanni: Ani-System Parties, A conceptual reassessment, Journal of Theoretical Politics, Vol. 14, No. 1, 2002, s. 9 - 35
[17] K tématu štěpení (cleavages) ve stranických systémech postkomunistických zemí srov. Kitschelt, Herbert: Formation of Party Cleavages in Post-Communist Democracies, Theoretical Proportions, Party Politics, Vol. 1, No. 4, 1995, s. 447 - 472
[18] Rokkan, Stein- Lipset, Seymour Martin (eds.): Party Systems and Voter Alignments, The Free Press, New York, 1967, s. 1- 65
[19] V jistém ohledu bychom zde mohli hovořit o zárodečném působení štěpení materialismus vs. postmaterialismus. Srov. Inglehart, Ronald: Modernization and Postmodernization, cultural, economic nad political change in 43 societies, Princeton University Press, Princeton, New Persey, 1997
[20] Jde například o dílčí voličské přesuny mezi ODS a US-DEU či mezi ČSSD a KSČM. Pivotální postavení KDU-ČSL a její eventuální voličské zisky na úkor pravicových i levicových pak do tohoto rozměru patří taktéž.
[21] Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy, CDK, Brno, 2005, s. 340 či Novák, Miroslav: Geneze a problémy českého stranického systému, In: Novák, Miroslav – Lebeda, Tomáš (eds.): Volební a stranické systémy. ČR v mezinárodním srovnání, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda u Pelhřimova, 2004, s. 262
[22] Srov. např. Kunštát, Daniel: Sociální a demografický profil voličského zázemí českých politických stran, Naše společnost, roč. 5, č. 1, 2007, s. 14 - 23
[23] K tématu předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 2013 srov. Havlík, Vlastimil a kol.: Volby do Poslanecké sněmovny 2013, Munipress, Brno, 2014
[24] Václav Bělohradský definuje podnikatelský populismus jako využití masových antipolitických předstudků k dosažení politického konsensu v podobě legitimizace politického úsilí silného lídra skrze jeho úspěchy v mimopolitické sféře, v tomto případě ve sféře hospodářské a podnikatelské, jejíž význam je skrze rozsah sociálních benefitů této činnosti celospolečensky relevantní. Andreje Babiše zde Bělohradský explicitně přirovnává k Silvio Berlusconimu. Srov. Babiš jako lapač hněvu (rozhovor s Václavem Bělohradským), Lidové noviny 14.3.2015
[25] Jde o voličskou množinu voličů nacházejících se v pomyslném metrickém středu stranicko-politického kontinua, o než až do roku 2010 obvykle sváděly souboje dvě nejsilnější strany, a motivačním faktorem pro identifikaci s jednou z nich byla u těchto voličů pravděpodobná negativní motivace (obavy z vítězství té druhé).
[26] Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy, CDK, Brno, 2005, s. 349
[27] Srov. např. Balík, Stanislav a kol.: Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010, CDK, Brno, 2010, s. 32 - 39
[28] K této variantě však jak známo došlo na úrovni krajských zastupitelstev, kde v několika krajích již roku 2008, a v drtivé většině pak roku 2012 k ustavení vládnoucích koalic na bázi spojenectví ČSSD a KSČM došlo.
[29] Srov. Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy.CDK, Brno, 2005, s. 355 - 358
[30] Nutno konstatovat, že hnutí ANO pozici takto pojaté osy fakticky převzalo od ČSSD. Srov. Polášek, Martin – Novotný, Vilém – Perottino, Michel a kol.: Mezi masovou a kartelovou stranou: možnosti teorie při výkladu vývoje ČSSD a KSČM v letech 2000 – 2010, Sociologické nakladatelství (SLON), Praha, 2012, s. 52 - 55
[31] Srov. Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy, CDK, Brno, 2005, s. 357
[32] Jisté pokusy dostat se do tohoto prostoru soutěže jsou patrné např. i u KDU-ČSL, které se ovšem (až na drobné výjimky regionálních subsystémů v tradičních lidoveckých oblastech, najmě na jižní či střední Moravě) tato expanze, i s ohledem na její vládní angažmá a s ním spojenou odpovědnost za vládní politiku, dominantně příliš nedaří.
[33] Výjimky z tohoto pravidla tvoří pouze Plzeň a Olomouc, kde došlo k vytvoření širokých koalic zavedených stran proti hnutí ANO. Srov. V Plzni se strany dohodly na koalici. Vítězná ANO jde do opozice, idnes.cz, 18.10.2014, In: http://plzen.idnes.cz/koalice-plzen-primator-zrzavecky-dlv-/plzen-zpravy.aspx?c=A141018_101833_plzen-zpravy_kol (červenec 2015) a Olomouci bude zas vládnout koalice bez vítěze voleb, ANO jde do opozice, idnes.cz, 14.10.2014 In: http://olomouc.idnes.cz/radnice-volby-koalice-vitez-ano-olomouc-f0d-/olomouc-zpravy.aspx?c=A141012_214435_olomouc-zpravy_skr (červenec 2015)
[34] K rozlišení Sartoriho pojmů omezený a extrémní multipartismus a umírněný a polarizovaný pluralismus srov. např. Strmiska, Maxmilián: Polarizovaný pluralismus anebo polarizovaný multipartismus? Poznámka k typologii stranicko-politických systémů, Politologický časopis, roč. 4, č. 3, 1997, s. 213 - 220
[35] Pro ČSSD byla nepřijatelná koalice s Úsvitem a pro ANO pak koalice s KSČM. Vznik koalice dvou nejsilnějších stran s KDU-ČSL tedy můžeme chápat jako jakousi zbytkovou variantu, představující pro oba z nich druhé nejlepší, a v posledku jediné možné řešení koaličního uspořádání.
[36] Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy, CDK, Brno, 2005, s. 135 - 151
[37] Sartorim užívaný pojem antisystémová strana je nejen v české politologické obci často podrobován kritice pro svou přílišnou sémantickou radikalitu i nízkou explanační schopnost. Proto se zde přidržujeme mírnějšího označení „systému odcizená strana“, které ve svých analýzách užívá např. Pavel Pšeja (srov. Pšeja, Pavel: Stranický systém České republiky, Politické strany a jejich vývoj 1989- 1998, CDK, Brno, 2005). Nutno ovšem dodat, že výše zmíněná koncepce relační antisystémovosti z pera Giovanniho Capoccii obsahuje pojem antisystémová strana taktéž. Srov. Capoccia, Giovanni: Ani-System Parties, A conceptual reassessment, Journal of Theoretical Politics, Vol. 14, No. 1, 2002, s. 9 - 35
[38] Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy, CDK, Brno, 2005, s. 138
[39] Srov. Pšeja, Pavel: Stranický systém České republiky, Politické strany a jejich vývoj 1989- 1998, CDK, Brno, 2005 či Toole, James: Government Formation and Party System Stabilization in East Central Europe, Party Politics, Vol. 6, No. 4, 2000
[40] Hloušek, Vít: Seeking a Type: the Czech Party System after 1989, Politics in Central Europe, Vol. 6, No. 1, 2010, s. 90 - 109
Hanáček, , Vladimír. Český stranický systém po roce 2013 v sartoriánské perspektivě [online]. E-polis.cz, 17. srpen 2015. [cit. 2021-04-11]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/cesky-stranicky-system-po-roce-2013-v-sartorianske-perspektive.html>. ISSN 1801-1438.
Autor: PhDr. Vladimír Hanáček, Ph.D.
Narozen 1987, politolog a publicista, vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a spolupracuje na projektu Paměť národa v Jihočeském kraji.
[Nahoru ↑]
Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 3x
E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: reda…