Červnové referendum v Itálii

3. srpen 2011 Jan Šesták komentáře

Pod politickým tlakem opozičního senátora Antonio di Pietra a řady občanských organizací, kteří se ohradili proti schválení Berlusconiho imunitního zákona v roce 2008, se měli ve dnech 12. a 13 června tohoto roku italští občané možnost rozhodnout o čtyřech předložených otázkách v referendu. Existovaly dvě dobře známé varianty, u kterých měl volič možnost zaškrtnout odpověď „ano“ či „ne“.

Červnové referendum v Itálii

Celkem se jednalo o čtyři okruhy. V prvním okruhu vyznačeném červeným papírem se volič rozhodoval v otázce zrušení zákona přijatého v roce 2008, který se týká postupu při zadávání veřejných zakázek a řízení místních veřejných služeb hospodářského významu. Druhá otázka (ve žlutě označeném papíře) se týkala zrušení zákona, který stanovuje tarifní míry integrace vodního hospodářství založeného na přiměřeném výnosu z investovaného kapitálu. To znamená, že voliči se rozhodovali o zrušení pravidla, které umožňuje zisk z obnovy provozních nákladů a investic při poskytování pitné vody. Třetím okruhem (šedý papír) byla otázka zrušení pravidel o zavedení nové produkce na výrobu jaderné energie. A konečně posledním tématem (zelený papír) byla otázka imunity pro premiéra a ministry země při soudních přelíčeních a ustanoveních týkající se odmítnutí dostavit se na soudní jednání[1].

Referenda se mohou zúčastnit všichni občané, kteří jsou oprávněni volit do Poslanecké sněmovny. Co se týká možnosti konání referenda v Itálii, platí zde více forem. Dle italské ústavy rozlišujeme čtyři typy. Nejprve může být vyhlášeno referendum podle článku č. 75 italské ústavy, dále podle článku 138 a článku 132 1/2 odstavce. V prvním případě podle čl. 75 se občané mohou rozhodnout zrušit nebo částečně omezit zákon žádá-li si toho 500 000 voličů nebo pět oblastních rad. Přičemž není přípustné hlasovat o daňových a rozpočtových zákonech, zákonech o amnestii a prominutí trestu a v neposlední řadě o zákonech zmocňujících k ratifikaci mezinárodních smluv. Druhým případem, kdy se může konat v Itálii referendum je obsaženo v čl. 138. Ten se týká změn v italské ústavě a říká, že ústavní zákony se předkládají lidovému hlasování, požádá-li o to do tří měsíců po vyhlášení pětina členů některé komory nebo 500 000 voličů či pět oblastních rad. Pokud byl zákon přijat ve druhém hlasování v obou komorách dvou třetinovou většinou všech jejich členů, tak se referendum nekoná. Poslední možností je konání referenda podle čl. 132 italské ústavy, jež se týká slučování stávajících oblastí či jejich vytváření, jak je tomu popsáno v prvním odstavci. Ve druhém odstavci čl. 132 se jedná o přechod obcí a provincií z jedné oblasti do druhé.

Podle italských zákonů se referenda vypisují mezi daty 15. dubna a 15. června. Podmínkou je, aby od posledních národních voleb uběhlo celých 365 dní. Zpočátku bylo datum červnového referenda navrženo na květen, kdy se mělo konat spolu s komunálními volbami. Ministr vnitra Roberto Maroni se zapříčinil o to, aby se referendum konalo až v červnu podle italské tradice rozdělené do dvou dnů. To se stalo terčem kritiky z řad opozice, která se vyhradila proti výdajům spojeným s lidovým hlasováním ve výši 300 až 400 miliony euro.

Úvod do problematiky konání referend na Apeninském poloostrově bychom měli za sebou a teď bych rád čtenáři přiblížil témata, o kterých italští občané hlasovali. Ještě než přejdu k samotným novinovým článkům, které reflektují konání referenda, rád bych se na pár řádcích zastavil u jeho výsledků. Hlasování se zúčastnilo 54% hlasujících, čímž byla splněna povinná účast stanovující 50%. Průměrná odpověď v každé z nabízených možností „ano“, tedy pro zrušení výše popsaných přijatých zákonů, se vyslovilo 95% občanů[2].

Jako první bych se rád věnoval deníku La Repubblica a článku, který napsal Tiziano Toniutti. Autor už v nadpisu poukazuje na to, že po výsledcích referenda středopravicová vláda bije na poplach. Ministr vnitra Maroni hovoří o potřebě přijmout odvážná řešení, co se týče nového daňového zákona. Ministr financí Giulio Tremonti je přesvědčen o nemožnosti prorazit rozpočtová opatření. Nejvyšší představitel Lombardského kraje Roberto Formigoni kontruje Tremontimu, že jestli se nic nezmění, tak nepomůže ani komiksová postavička Superman. Státní tajemník pro předsednictví v Radě ministrů Gianfranco Micciché nevylučuje spojenectví s opoziční stranou Partito Democratico. Ministr vnitra Maroni si přesto nebere servítky a hovoří o momentu najít odvahu pro daňovou reformu a dostát tak závazkům, které ho váží k jeho voličům. Maroni upozornil, že vládu tlačí čas, jelikož se toho za poslední tři roky podařilo málo prosadit. Sám cítí „porážku“ v referendu jako facku, přesto stále věří v příznivé překonání hospodářské krize, a to díky odvaze dělat tato nepopulární opatření pro snížení rozpočtového schodku. Ministr financí Giulio Tremonti mluví otevřeně o nemožnosti otlouct rozpočet o ještě větší položku než je tomu dosud. Podle Tremontiho je stav veřejných financí první podmínkou, kterou musí vláda respektovat a vzít na vědomí, jelikož rozbít už daný rozpočet nepřinese pro občany nic dobrého a ke všemu to je nezodpovědný krok. Nutno připomenout, že Tremontiho jednání je z důvodu ekonomických potíží Itálie pochopitelné. Přesto se někteří vládní ministři, respektive ministr kultury Giancarlo Galan nechal slyšet, že vláda už utrpěla v komunálních volbách i vyhlášeném referendu mnoho nepříznivých signálů od svých občanů a odklon od programu znamená de facto prohru v příštích parlamentních volbách[3].

Přes mnoho reakcí italských médií, co se týče vnitropolitické situace, hodně pozornosti bylo věnováno i samostatným tématům týkajících se referenda. Veliký prostor byl dán problematice jaderné energie. Den po výsledcích lidového hlasování reagoval turínský deník La Stampa na to, že se Italové budou muset obejít bez jaderných elektráren. Článek, který sepsal Roberto Giovannini, sleduje ekonomické faktory. Na výsledky referenda reagovala italská burza a cenné papíry společností jako ErgyCapital a K.R. Energy obchodujících v odvětví obnovitelných energiích - ty začaly divoce růst až o 15%. Naopak veliké koncerny obchodující s elektřinou ztrácely, tak jako v případě společnosti Enel. Výše popsané znamená trend, kdy cenné papíry velikých koncernů padají dolů, naopak konec jaderné politiky otevírá dveře na trh menším společnostem. Giovannini se dívá dopředu na energetickou budoucnost země a dodává, že od teď je Itálie závislá na byznysu firem se solární, vodní či větrnou energií. Přesto přechod od politiky jaderné energie k obnovitelným zdrojům by podle odborníků neměl být problém, a to především proto, že elektřina z italských jaderných elektráren by začala proudit do domácností a průmyslu až kolem roku 2020 či 2025. Co se týká spotřeby energie, obnovitelné zdroje představují v italských domácnostech 22, 2% elektřiny, z 64, 8% jsou využívány tradiční zdroje jako je plyn a uhlí a 13% tvoří dovoz. Problém je, aby tuto elektřinu bylo možné vyrábět levněji. Existuje zde sice ochota investovat do technologických inovací, ale ty něco stojí a proto účty v italských domácnostech stejně neklesnou. Giovannini vidí další problém také v problematice zbylého jaderného odpadu spolu se starými elektrárnami a kvituje rozhodnutí Berlusconiho vlády z roku 2008 přiklonit se k jaderné energetice. Přesto zde jedno pozitivum zůstává. Smlouvy s dodavateli jádra nejsou ještě právně závazné, a tak odstoupení od nich by mělo proběhnout bez jakékoliv sankce[4].

Měsíc před konáním referendem vyšel článek Maurizia Maggiho a Stefana Vergineho v periodiku L´Espresso, jenž poukazuje na problematiku privatizace pitné vody v Itálii. Oba poukazují, že se v obchodě s vodou hraje až o 64 miliard euro. Byznys se týká nejen samotného produktu, ale také kanalizací, čistíren odpadních vod a kilometry potrubí, přes něž voda teče. Maggi a Vergine vyslovují obavu zmožného vítězství odpůrců privatizace. Tím by totiž společnosti působící ve veřejných službách nenaplnily své úvěry v kanálu italského veřejného dluhu. Neuběhlo by ani pár týdnů a investice, které soukromé společnosti přitahovaly díky lukrativní ceně vody, by zmizely v nenávratnu. Bude trvat roky, než se stát odhodlá modernizovat vodovodní síť pod italskými městy, jelikož na pořadu dne jsou tíživější ekonomické otázky týkající se celé Eurozóny. Na druhou stranu novinář z periodika Altreconomia a autor pamfletu „Voda není komodita“ Luca Martinelli, kritizuje mechanismus soutěže pro získání koncese. Přes zvýšení sazeb, které přesáhlo 47% v letech 1998 až 2008 je průměrná cena vody v Itálii nižší než v ostatních zemích. Podle společnosti Blue Book di Utilitatis v roce 2009 jedna průměrná rodina o třech lidech v Římě zaplatí za 200 m3 vody 204 euro, přičemž v Singapuru 224 eur, Stockholmu 275 eur a Lisabonu 317 eur. Z toho vyplývá, že v současné době tvoří účet italské domácnosti 20 eur za měsíc, tj. 7 eur na osobu. V případě privatizace pitné vody a vložení investic v řádu 60 miliard euro, by roční nárůst na jednu osobu činil 5 eur ročně po dobu 30 let, tím se dostáváme k částce 234 euro, hájí se Maurizio del Re, generální ředitel společnosti Sorical a jeden ze zájemců o privatizaci. Ztrátovost vody vinou starého potrubí činí ve velkých městech jako Milán až 10%. Referendum o měsíc později rozhodlo o tom, že veškeré náklady a údržba bude financována z vybraných daní. Autoři na konci svého článku uvádí příklad a zároveň italský sen v případě Chicaga, kde jsou každých deset let vydány dluhopisy na financování výměny potrubí[5].

Z výše uvedeného se dá odvodit, že referendum konané v polovině června tohoto roku poukázalo nejen na názor občanů ohledně výše zmíněných otázek referenda, ale zároveň jej lze vnímat jako na nesouhlas italských občanů s politikou Berlusconiho v čele státu.

Zdroje:

Corriereinformazione: 2011. Risultati definitivi referendum 2011: vittori dei SI´noc il 95% nei 4 quesiti. Raggiunto il quorum: affluenza del 57%. CorriereInformazione.it 13.6.2011, dostupné na: http://www.corriereinformazione.it/2011061310920/istituzioni/italia/risultati-definitivi-referendum-2011-vittoria-dei-si-con-il-95-nei-4-quesiti-raggiunto-il-quorum-affluenza-del-57.html, 13.7.2011.
Corriereinformazione: 2011. Tutto sul Referendum 12 e 13 giugno 2011: i quesiti come si vota. CorriereInformazione.it 25.5.2011, dostupné na: http://www.corriereinformazione.it/2011052510363/istituzioni/italia/tutto-sul-referendum-12-e-13-giugno-2011-i-quesiti-e-come-si-vota.html, 13.7.2011 L´Espresso: 2011. Chi vuole far soldi noc l´acqua.
L´Espresso 9.5.2011, dostupné na: http://espresso.repubblica.it/dettaglio/chi-vuole-far-soldi-con-lacqua/2150228//1, 13.7.2011.
La Stampa.it: 2011. Nucleare, un altro schiaffo dopo l´87. La Stampa 14.6.2011, dostupné na: http://www3.lastampa.it/focus/referendum2011/articolo/lstp/406994/, 13.7.2011.
La Repubblica.it: 2011. Dopo il referendum centrodestra in allarme Maroni spinge sul fisco, inkognita verifica. La Repubblica.it 14.6.2011, dostupné na: http://www.repubblica.it/politica/2011/06/14/news/referendum_il_giorno_dopo_maroni_ora_scelte_coraggiose-17700331/index.html?ref=search, 13.7.2011.

Literatura:

Klokočka, Vladimír: 2004. Ústavy států Evropské unie. Díl první. Linde: Praha, s. 181-213.

Odpovědná redaktorka: Selma Hamdi

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Silvio_Berlusconi_29-01-2008.jpg

[1] Corriereinformazione: 2011. Tutto sul Referendum 12 e 13 giugno 2011: i quesiti come si vota. CorriereInformazione.it 25.5.2011, dostupné na: http://www.corriereinformazione.it/2011052510363/istituzioni/italia/tutto-sul-referendum-12-e-13-giugno-2011-i-quesiti-e-come-si-vota.html, 13.7.2011. a Klokočka, Vladimír: 2004. Ústavy států Evropské unie. Díl první. Linde: Praha, s. 181-213.

[2] C orriereinformazione: 2011. Risultati definitivi referendum 2011: vittori dei SI´noc il 95% nei 4 quesiti. Raggiunto il quorum: affluenza del 57%. CorriereInformazione.it 13.6.2011, dostupné na: http://www.corriereinformazione.it/2011061310920/istituzioni/italia/risultati-definitivi-referendum-2011-vittoria-dei-si-con-il-95-nei-4-quesiti-raggiunto-il-quorum-affluenza-del-57.html, 13.7.2011.

[3] La Repubblica.it: 2011. Dopo il referendum centrodestra in allarme Maroni spinge sul fisco, inkognita verifica. La Repubblica.it 14.6.2011, dostupné na: http://www.repubblica.it/politica/2011/06/14/news/referendum_il_giorno_dopo_maroni_ora_scelte_coraggiose-17700331/index.html?ref=search, 13.7.2011.

[4] La Stampa.it: 2011. Nucleare, un altro schiaffo dopo l´87. La Stampa 14.6.2011, dostupné na: http://www3.lastampa.it/focus/referendum2011/articolo/lstp/406994/, 13.7.2011.

[5] L´Espresso: 2011. Chi vuole far soldi noc l´acqua. L´Espresso 9.5.2011, dostupné na: http://espresso.repubblica.it/dettaglio/chi-vuole-far-soldi-con-lacqua/2150228//1, 13.7.2011.

Jak citovat tento text?

Šesták, Jan. Červnové referendum v Itálii [online]. E-polis.cz, 3. srpen 2011. [cit. 2023-04-01]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/cervnove-referendum-v-italii.html>. ISSN 1801-1438.