Čečensko - neřešitelný konflikt?

7. duben 2005 Bc. Jan Potůček komentáře

Sestřelený vrtulník Mil Mi-8, Zdroj: Wikipedia

Spolu s Balkánem se řadí oblast Kavkazu k výrazně konfliktním oblastem Evropy. Kavkaz je regionem, ve kterém se střetávají stovky etnik různých vyznání mezi kterými panují ne vždy dobré vztahy, a tím pádem ohniskem hned několika ozbrojených konfliktů. Porušování lidských práv je zde na denním pořádku. Jedním z nejhůře postižených míst je Čečensko. Téměř desetiletý spor o nezávislost s Ruskou federací má za následek rozsáhlou humanitární krizi v regionu, úplně rozbití čečenské infrastruktury a společnosti, vzestup islamistických radikálů v zemi a v ne poslední řadě nepříznivý vliv na stabilizaci poměrů v okolních republikách.

Spor je přitom udržován v jakémsi podivném statutu quo a do budoucna se zdá jakoby neřešitelný. Problém spočívá především v tom, že tento konflikt už nemá pouze dvě strany sporu, ale hned několik[ 1], které mají rozdílně v podstatě neslučitelné požadavky. Cesta k míru, stabilizaci poměrů a celkovému řešení konfliktu bude ještě velmi dlouhá, už jenom díky radikálnímu postupu stran a čečenskému terorismu.

Historie

Rozpad Sovětského svazu znamenal pro mnohé státy cestu k nezávislosti a jinak tomu nebylo ani v Čečensku. Do čela hnutí se postavil Džochar Dudajev, který v Čečensku úspěšně převzal moc. Moskva na tento fakt nijak nereagovala z několika důvodů. Především kvůli právě podbíhajícím změnám v dosavadní struktuře nebyla čečenská otázka zrovna prioritní. Významným historickým faktem konfliktu bylo stažení sovětských vojsk z Grozného v roce 1992, která zde zanechala celkem nezanedbatelnou vojenskou výbavu. Toto byla podstatná chyba z Ruské strany, která umožnila pozdější čečenské vojenské informace. Celá oblast severního Kavkazu ej regionem s nejvyšší koncentrací zbraní. Tento fakt umožnil Dudajevovy vytvoření vlastní regulérní armády, která však sloužila spíše k ochraně zájmů vládnoucích politických elit a podpoře mafiánské politiky než ke stabilizaci poměrů v zemi a cestě k nezávislého demokratického státu. Jakékoli jednání při řešení čečenské otázky byla neúspěšná.

Ruská strana se nakonec rozhodla problém vyřešit silovou cestou, Jelcinem předpokládanou malou a bleskovou válkou. Důvodem bylo zajištění územní jednoty ruské federace. Vojenské operace byly zahájeny v koncem roku 1994 a malá blesková válka se brzy změnila v těžkou poziční válku trvající 2 roky. Důvodů bylo hned několik: 1) Nejednotý pohled ruského vojenského vedení na smysl této války. 2) Nepřipravenost ruské armády na vojenskou operaci takového rozsahu. 3) Způsob boje čečenských jednotek, operujících v menších skupinách schopných rychlého přesunu, které kombinovali partyzánský způsob boje s diverzní činností. Díky způsobu boje se dařilo čečenským oddílům nejen držet pozice, v polovině roku 1996 se jim dokonce povedlo obsadit část Grozného.

Ruské vedení se nakonec rozhodlo bojovou činnost ukončit a zahájit mírové rozhovory, jejichž výsledkem byly chasavjurtské dohody ze dne 31. srpna 1996. Tím Rusko fakticky kapitulovalo a ztratilo nad územím kontrolu. Konečné řešení čečenské otázky bylo odloženo na rok 2001. Polní velitel Aslan Maschadov byl v roce 1997 zvolen Čečenským prezidentem. Celková infrastruktura a ekonomika země[ 2] byla naprosto zničená, což vedlo v období 1997-1999 k radikalizaci čečenské společnosti, cílem wahhábitských[ 3] složek nového čečenského vedení bylo vytvoření islamistického státu. Toto období bylo pro Čečensko poslední možností dosáhnout samostatnosti. K dosažení plné samostatnosti a mezinárodního uznání by však bylo zapotřebí podpory světových velmocí (EU, USA), což by bylo možné pouze viditelnou snahou o demokracii a dodržováním lidských práv, dále pak zprůhlednění čečenské politiky přizváním mezinárodních organizací (příkladně KBSE, OSN), rozhodně ne islamizací společnosti, vyhlášením džihádu Rusku a podporou terorismu.

Vpád wahhábitských ozbrojených skupin do Dagestánu v roce 1999 byl impulsem k druhé čečenské válce. Fakticky to znamenalo, že čečenské vedení není schopno zvládnout situaci v zemi, pokus o destabilizaci celkové bezpečnostní a politické situace v regionu a dále pak pokus o rozšíření svého vlivu na další území ruské federace. Aby se zabránilo rozšíření konfliktu, bylo rozhodnuto o vyslání silných vojenských složek do oblasti. S okamžitou platností přestaly platit chasavjurtské dohody a možné dosažení státní suverenity přestalo být reálné. Čečensko se stalo hrozbou ruské bezpečnosti a obnovení kontroly nad Čečenskem nemělo z hlediska národních a státních zájmů Ruska alternativu. Vzhledem k síle nasazených vojsk se podařilo počátkem roku 2000 dobýt Groznyj a získat kontrolu nad zemí. Vedením operace byla pověřena FBS[ 4], jejímž úkolem je odhalovat čečenské ozbrojené oddíly.

Současný stav

Vzhledem k tomu, že se Ruská federace označila válku jako „boj proti terorismu“, nemají do oblasti přístup mezinárodní organizace a pozorovatelé, na druhou stranu, zvláště po září 2001, Rusko pro toto tažení získalo značnou mezinárodní podporu. Čečensko se dnes nachází pod vojenskou správou. Veškerá čečenská infrastruktura i ekonomika zůstává vlivem dvou zničujících válek v devastovaném stavu, veškerá komika země je kryta Ruskem, což je jedním z argumentů, proč nemůže stát Čečensko samostatně. Dále zde trvá ve značné míře porušování lidský práv, a to jak ze strany ruských vojáků, tak různých čečenských klanových ozbrojených uskupení. Na denním pořádku jsou tu únosy[ 5], vydírání, ilegální obchod s ropou, které vedle pašování drog tvoří hlavní příjmy čečenských extremistů. Dnešní ruský zájem v Čečensku má skutečné spíše bezpečnostní důvody[ 6]. Pro transport ropy z Kaspického moře je již od roku 2000 nová alternativa, nový ropovod čečenské území obchází. Taktéž hrozba řetězového rozpadu Ruské federace neobstojí, vzhledem k etnické roztříštěnosti nebo poloze ostatních autonomních republik.

V loni v srpnu zvolený proruský prezident Alu Alchanov (mimojité disponující vlastní soukromou armádou) je spíše loutkou Kremlu. Takovéto vedení vyvolává spory uvnitř čečenské společnosti[ 7]. V očích rebelů je to zrádce spolupracující s Moskvou. Navíc podle místních pozorovatelů byly volby zmanipulované. Rusko odmítlo jakákoli jednání s legitimně zvoleným prezidentem republiky Ičkerija Aslanem Maschadovem, který byl představitelem umírněného křídla separatistů. Naopak FBS vyhlásila odměnu 10 miliónů dolaru za informace směřující k jeho dopadení. Letos v únoru potvrdil, že vydal rozkaz oddílům čečenského hnutí odporu pozastavit „veškeré vojenské akce“. Rozkaz byl projevem dobré vůle a výzvou k zahájení politických jednání o urovnání rusko-čečenského konfliktu. Šamil Basajev později potvrdil, že jeho jednotky se podřizují rozkazu Aslana Maschadova o dočasném příměří. Ruská strana ponechala tato prohlášení bez reakce[ 8].

V březnu byl Aslan Maschdov dopaden a zabit. Odstraněním umírněného vůdce otevřelo Rusko cestu pro radikální čečenské separatisty, kteří nebudou váhat použít k prosazování svých cílů i takové prostředky jako terorismus. Aslanu Maschadovovi byl přisuzována odpovědnost za řadu teroristických útoků, mimo jiné i za teroristický útok na školu v Beslanu v září 2004, on sám však odpovědnost za tyto útoky vždy popíral. Na jeho místo nastoupil z výkonu své funkce předseda nejvyššího šariátského soudu Abdul Chalim Sajdullajev, poměrně neznámá postava. Předpokládá se, že bude držet umírněnou linii, kterou zastával Maschadov. Polní velitel Basajev již vyzval k loajalitě k novému vůdcovi. Jestli je nový vůdce zastáncem radikální nebo umírněné frakce se teprve ukáže.

Perspektivy a východiska

Dvě zničující války, znamenaly faktický rozpad země, radikalizaci obyvatelstva, přechod od guerillové války k terorismus nevídané brutality a rozmach wahhábismu. Tyto války, s nimi spojený ilegální obchod se zbraněmi, ale i drogami a další ilegální činnost je hrozbou pro stabilitu celého regionu Kavkaz. Šíření wahhábismu by mohlo způsobit radikalizaci okolních zemí, nárůst terorismu a konfliktů v oblasti. Vnímání Čečenska jako bezpečnostní hrozby pro celý region a federaci je jistě opodstatněné, ale tato bezpečnostní hrozba je důsledkem chybné sovětské a posléze ruské politiky v regionu. Neochota ruské i čečenské strany ke kompromisům může v budoucnu způsobit destabilizaci celého regionu.

Jedním z možných řešení celého konfliktu je otevření prostoru pro mezinárodní organizace, demilitarizace země a celého regionu a konsolidace poměrů pod jejich dohledem. Po vytvoření nové infrastruktury, odzbrojení celé oblasti by teprve bylo možné zahájit rozhovory o možném právu na sebeurčení. Takováto situace ale může těžko nastat při současné blokádě z ruské strany přístupu mezinárodních organizací, sdělovacích prostředků a humanitárních organizací. Při dnešní situaci je nemožný odchod ruských vojsk z Čečenska, protože by to vedlo k občanské válce, což by jenom prohloubilo stávající krizi. Ruská vojska musí být postupně nahrazovány mírovými silami. Dalším problémem je ekonomika země, která je zcela závislá na Rusku. Zdevastované Čečensko není schopno ekonomické samostatnosti a stávající chudoba a nezaměstnanost by vedla k další radikalizace společnosti.

Podobná návrh[ 9] ukončení rusko-čečenského konfliktu představil v roce 2003 ministr zahraničí Čečenské republiky Ičkerija ljas Achmadov. Tento plán počítá s demilitarizací země, zavedení „podmínečné nezávislosti,“ vytvoření mezinárodního řídícího orgánu pod hlavičkou OSN a nasazení pořádkových sil OSN, podobně jako v Kosovu či Východním Timoru. Ve svém návrhu vypočítává mimo jiné negativní důsledky konfliktu na ekonomiku země i na celou společnost a hledá příčiny stávajícího konfliktu už od ruské kolonizace Kavkazu v 18. století.

Konflikt v Čečensku projde ještě dlouhým vývojem, než se objeví nějaké objektivní východiska. Především je nutné přivést obě strany k dialogu a najít možné kompromisy. To však bude těžké, když především ruská strana odmítá vést s „teroristy“ jakékoli dialogy. K radikálnímu řešení sahají obě strany, respektive všechny strany konfliktu. Jediné možné východisku je opravdu zapojení mezinárodních organizace a s jejich pomocí hledání nějakého východiska. Nicméně se zatím zdá, že takovýto vývoj v nejbližší době nenastane, protože Kremlu vyhovuje udržovat konflikt ve statusu quo, respektive držet celou oblast v izolaci jako potenciální hrozbu pro celou Federaci.

Poznámky

[1] Čečenská společnost je založena na klanovém uspořádání, přičemž zde operuje nezávisle na sobě několik větších ozbrojených skupin, soukromých armád, z nichž každá má jinou vizi budoucího uspořádání země. Dalším problémem, který vede k radikalizaci společnosti je soupeření těchto skupin a fungování krevní msty, schopnost pomstít se je považována za jedinou možnou odplatu. V čečenské společnosti, kde během deseti let bojů téměř každý ztratil někoho příbuzného se pak snadno hledají tzv. Černé vdovy , stojící za sebevražednými pumovými útoky.

[2] Velká chudoba a nezaměstnanost má za následek to, že se především mladí lidé dávají naverbovat k ozbrojeným radikálním skupinám, což jim může zajistit stálý příjem.

[3] Wahhábité – radikální islamisté vykládající fundamentálně Islám. Organizace vznikla koncem 18. století na Arabském poloostrově. Jejich prostředkem proti jinověrcům je djihád, svatá válka, druh odporu využívající teroristické metody.

[4] Federální bezpečnostní služba

[5] Jen v roce 2004 bylo podle Memorialu, jenž monitoruje třetinu území Čečenska, uneseno 396 a zavražděno 293 obyvatel Čečenska. Podle oficiálního proruského představitele Čečenska Rudnika Dudajeva bylo v roce 2004 uneseno kolem 500 lidí (o něco více než v roce 2003). Od počátku II. rusko-čečenské války bylo uneseno nebo zmizelo bezmála 3 500 osob (www.watchdog.cz).

[6] Podle mírového plánu Iljase Achmadova (ministr zahraničí Čečenské republiky Ičkerija) však ani tento argument neobstojí, neboť právě konflikt v Čečensku je to, co ruskou bezpečnost ohrožuje.

[7] Podle některých zdrojů se Kreml snaží převést konflikt na čečenskou úroveň, tedy postavit proti sobě dvě čečenské znepřátelené strany.

[8] Současná situace v Čečensku [online], Prague WatchDog 14-02-2005 [cit. 07-04-2005]. Dotupné na: .

[9] „Podmínečná nezávislost“ Čečenska [online], Prague WatchDog 14-02-2005 [cit. 07-04-2005]. Dotupné na:

Jak citovat tento text?

Potůček, Jan. Čečensko - neřešitelný konflikt? [online]. E-polis.cz, 7. duben 2005. [cit. 2024-09-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/cecensko-neresitelny-konflikt.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Bc. Jan Potůček

Autor vystudoval právo a politologi v Plzni se zaměřením na masová média a mezinárodní vztahy. V současnosti působí jako specialista internetového marketingu ve společnosti ProSEO Media.

[Nahoru ↑]