Bývalá místopředsedkyně vlády Karolína Peake: Do vysoké politiky jsem vstupovala s jistou mírou naivity. Můj život je teď mnohem klidnější.

 30. březen 2021  Dominik Schejbal  komentáře

Místopředsedkyně Nečasovy vlády (2011 – 2013), 9 denní ministryně obrany (2012) a zakladatelka i první předsedkyně strany Liberální demokraté (LIDEM) a dnes především matka 2 synů a advokátka se zaměřením na rodinné právo Karolína Peake, která v únoru 2019 složila na výtečnou advokátní zkoušky, v rozhovoru pro časopis E-Polis uvedla, jak se cítila ve vládě Petra Nečase po odchodu z Ministerstva obrany i to, zda věřila v úspěch vlastní politické strany. Během rozhovoru ve své pracovně na pražské Malé Straně, která je i jejím domovem, Karolína Peake hovořila s humorem, nadhledem, v dobré náladě a bez pocitu křivdy nejen o své politické kariéře, ale i o práci advokátky či svých názorech na aktuální politické dění.

Bývalá místopředsedkyně vlády Karolína Peake: Do vysoké politiky jsem vstupovala s jistou mírou naivity. Můj život je teď mnohem klidnější.Bývalá místopředsedkyně vlády Karolína Peake: Do vysoké politiky jsem vstupovala s jistou mírou naivity. Můj život je teď mnohem klidnější.

I. Politická kariéra. Po odvolání z ministerstva obrany ve vládě připomínala její strana rezervu uloženou v garáži, když vedení strany opustila, tak se jí ulevilo.

V roce 2010 jste z pražské komunální politiky přešla do vysoké politiky, stala jste se poslankyní za Věci veřejné. S jakými očekáváními jste do vysoké politiky vstupovala a byla tato očekávání naplněna?

Ta očekávání byla neinformovaná. Když jde člověk poprvé do vysoké politiky, a je ještě k tomu relativně mladý, tak je v mnohém naivní, nepřipravený. Musím zpětně přiznat, že jsme, já i strana, za kterou jsem do Poslanecké sněmovny kandidovala, nebyly připraveny. Myslím, že naše volební období bylo navíc mimořádně turbulentní, a minimálně jeho závěr zaskočil pravděpodobně i připravené, zkušené politiky, natož pak nás, kteří jsme žádné zásadní politické zkušenosti neměli.

Na tu turbulenci doby bych navázal, během Vašeho politického angažmá, které trvalo 3 roky, jste se podílela na vzestupu nové politické strany Věci veřejné, stala se poslankyní, místopředsedkyní vlády, na 9 dní ministryní obrany, založila jste vlastní politickou stranu a tak dále. Byly i pro Vás ty 3 roky skutečně tak dynamické, nebo se to jen zdá někomu, kdo to sleduje z venku?

Určitě dynamické byly. Zvenku i zevnitř. Zvenku jsme navíc byli podle mého názoru daleko bedlivěji pozorováni a posuzováni médii, takže to vypadalo ještě hůř, než jaké to ve skutečnosti bylo. Koaliční konflikty a nejrůznější domnělé i skutečné průšvihy politiků byly denně na titulních stranách. Vidím tu kontrast s dnešní vládou, která je to má s mainstreamovými médii snazší. Během našeho politického působení nás nejčtenější tištěné deníky, například MF Dnes nebo Lidové noviny, sledovaly na každém kroku. Jednak jsme byli nový a trochu tajemný politický subjekt, Vít Bárta byl poměrně kontroverzní, dále pak koalice s Petrem Nečasem, Miroslavem Kalouskem, to vše bylo pro média vděčné a atraktivní téma. Dnes si vláda i premiér Babiš dávají velký pozor na svou mediální prezentaci, mají na to tým skvělých odborníků a samozřejmě i vlastnictví jednoho z hlavních mediálních domů, dnes uloženého ve svěřenském fondu Andreje Babiše, tomu velmi pomáhá.

Vnímáte to tedy tak, že Vaše vláda byla ve srovnání s tou dnešní mnohem více bezbranná?

Bezbranná, to nevím, každý svého štěstí strůjcem. Myslím si spíše, že tehdy byla situace mnohem více v normálu než teď. Média mají být tím, kdo sleduje politiky na každém kroku. Nevidím dnes ani tak problém v tom, co se píše, ale spíše v tom, co se nepíše.

Když se ještě vrátím k Věcem veřejným. Pojďme si trochu zaspekulovat, kdyby strana zůstala v roce 2010 v parlamentní opozici, mohla podle Vás její pozice být zásadně lepší než ta, s jakou odcházela z Poslanecké sněmovny, tedy naprosto mimo průzkumy veřejného mínění?

Samozřejmě by to asi bývalo bylo strategičtější rozhodnutí, protože práce v opozici a hlavně mimo exekutivu je mnohem méně kontroverzní, pod menším drobnohledem. Nicméně velmi dobře si vzpomínám na okolnosti rozhodování o vstupu do vlády. Tady v Praze existoval silný odpor vůči případnému levicovému kabinetu Jiřího Paroubka a k nám, jako Věcem veřejným, se upínala naděje, ale i tlak na to, že může díky nám vzniknout středopravý kabinet. Nepopírám samozřejmě, že některé kolegy lákalo vládní angažmá a možnost o věcech rozhodovat přímo.

Vy sama jste do vlády v roce 2010 nevstoupila, stala jste se předsedkyní ústavněprávního výboru, sama jste si pak zkusila, jaké jsou Věci veřejné opozicí, když jste se stranou LIDEM byla součástí koalice a sama jste působila jako místopředsedkyně vlády, dokázala podle Vás strana být konstruktivní opozicí? Já si například vzpomínám hlavně na teatrální vystoupení Víta Bárty.

Víte, jestli jsem se v Poslanecké sněmovně něco naučila, tak je to nehodnotit strany en bloc, protože i ve Věcech veřejných a dalších stranách napříč spektrem byli samozřejmě poslanci, kteří dokázali dělat každodenní skvělou poslaneckou a legislativní práci, ať již ve sněmovně nebo ve svém regionu. Například Kateřina Klasnová takhle fungovala skvěle, dokázala se prosadit s tématem ochrany zvířat a dalšími. Do médií se však tyto věci příliš nedostávají, nebo jen okrajově. Čtenářsky a divácky atraktivnější jsou kontroverzní projevy jednotlivých poslanců nebo politické hádky.

Rád bych se nyní krátce zastavil u žen v politice. V roce 2018 jste Českému rozhlasu řekla, že ženy nejsou brány ve vysokých funkcích příliš vážně. Nebyla to ale právě léta 2010 – 2013, která ženám v politice přála, vy jste byla první ženou na pozici vicepremiérky, Miroslava Němcová první ženou v čele Poslanecké sněmovny, klubu VV necelý rok předsedala Kristýna Kočí, bylo ji tehdy 25 let. Cítila jste to tehdy tak, že politické klima ženám přeje?

Necítila. Když teď slyším ten výčet, tak mi spíše připadá, že ženám se dostává protokolárně i ústavně nepochybně významných funkcí, ve kterých ale reálně příliš nerozhodují, spíše reprezentují. Musím ale říct, že zastoupení žen v politice jsem nikdy nepovažovala za své téma. Nikdy jsem na to tímto prismatem příliš nenahlížela. Zaplať Pánbů za každého fajn chlapa nebo každou fajn ženskou, kteří do politiky jdou.

Takže když jste se v roce 2012 stala v řebříčku vlivných žen časopisu Forbes 3. nevlivnější ženou v České republice, tak jste se za ni nepovažovala?

Tak o tom už dnes ani nevím, domnívám se, že je zde celá řada žen, například z podnikatelských, ale i neziskových kruhů, z vědy, medicíny atd., které jsou díky své úspěšné činnosti nepochybně vlivnější a užitečnější než místopředsedkyně vlády, navíc bez portfeje.

Nejvlivnější ženou v Česku byla tehdy možná vedoucí Kabinetu předsedy vlády (pozn. Jana Nagyová, dnes Nečasová).

To bezpochyby (Smích).

Strana LIDEM – Liberální demokraté. Vy sama jste její založení a vedení označila za jednu ze svých největších politických chyb, nejste dle Vašeho vyjádření typ člověka, který by nějakou stranu mohl vést. Upřímně, nevznikla strana na nátlak Petra Nečase, který nechtěl spolupracovat se skupinou nezařazených poslanců bez jasné struktury?

Ne, to rozhodně ne. Musím říct, že od Petra Nečase jsem zaznamenávala spíše kritiku za svůj odchod z Věcí veřejných, které i přes problémy v koalici bylo možné uchopit jako jasnou strukturu. Tím hlavním důvodem této kritiky, celkem pochopitelně, byla skutečnost, že snížením počtu koaličních poslanců došlo ke zvýšení hodnoty hlasu každého jednoho poslance koalice, zejména při hlasováních o složitější reformní agendě, což si dle všeho poslanci ODS velmi dobře uvědomovali a vznikly z toho aféry, například kolem schvalování daňového balíčku. Nebyl to tedy rozhodně tlak, proč jsme stranu založili, ale spíše potřeba vytvořit homogenní strukturu, s níž je možné spolupracovat a nikoli řadu nezávislých poslanců, s nimiž bude nutné jednat s každým zvlášť.  Právě tenhle cíl se ale splnit nepodařilo. V podstatě se i pod hlavičkou strany LIDEM stále jednalo o dost heterogenní skupinu lidí s velmi rozličnými názory.

Když jste stranu zakládala, tak jste, předpokládám, věřila, že může uspět. Ale později, i vzhledem k popularitě samotného kabinetu, věřila jste ve volební úspěch?

Poměrně brzy jsem pochopila, že to bude strana na jedno volební období. Právě proto, že strana LIDEM, stejně jako Věci veřejné, trpěla názorovou nejednotností. Byli tam lidé pravicových,  levicových, silně liberálních i zcela konzervativních hodnot, což samozřejmě platilo i o poslaneckém klubu (LIDEM nemělo oficiálně poslanecký klub pozn.), kde bylo těžké hledat shodu na různých politických tématech a pro mne bylo pak těžké hledat kompromis, vést jednání, obecně vést tu skupinu poslanců. Nejsem rozený lídr pevné ruky, kterého tato skupina potřebovala. Bylo to pro mě utrpení.

Když jste v prosinci 2012 byla po 8 dnech odvolána z Ministerstva obrany, tak jste poměrně pevně tvrdila, že vládu opustíte, přes Vánoce jste názor změnila. Když se pak podíváte na ten následující půl rok, nebyla strana LIDEM ve vládě pomyslným 5. kolem u vozu? Pro ilustraci možno říct, že jediný ministr s ministerstvem byl Kamil Jankovský. Vy jste neměla a promiňte mi, že to opakuji, na Úřadu vlády ani kancelář, pan Mlsna byl ministrem bez portfeje, nikdo Vám ztrátu obrany nekompenzoval.

Tak já myslím, že 5. kolo u vozu je ještě optimistické označení, to byla spíše rezerva uložená v garáži. Bylo vážně neuvěřitelné, jak s námi koaliční partneři po změnách na Ministerstvu obrany a dopravy zamávali. Nicméně odcházet z vlády proto, že nemám hezkou kancelář na Úřadu vlády, by bylo vážně těžko obhajitelné. Já jsem si tedy ponechala svou protikorupční agendu a té se jako místopředsedkyně vlády dále věnovala. Ale nedůstojné to bylo. Dodnes se mi občas v noci zdá se, jak jsem se za sebe postavila a na Nečasově tiskovce po mém odvolání z obrany jej před všemi konfrontovala.

V souvislosti s tím, že klesal počet koaličních poslanců a s tím rostla hodnota hlasu každého poslance, který koalici zbyl, včetně LIDEM, tak tlačila jste na Petra Nečase, aby dal Vaší straně ve vládě důstojnější pozici?

Ne, vlastně už pro to později nebyl ani prostor, protože po půl roce mého odvolání z pozice ministryně obrany vyšla na povrch kauza Jany Nagyové a vláda skončila.

Ano, u toho bych krátce zůstal. Co jste cítila 13. června 2013, když na Úřadu vlády proběhla policejní razie, při níž byli zadrženi i vysocí úředníci Strakovy akademie z okolí premiéra? Dokázala jste si představit pokračování Nečasovy vlády?

Bylo celkem jasné, že to je konec. Ve chvíli, kdy takovou ránu obdrží premiér a jeho bezprostřední okolí, tak je jasné, že vláda nemůže pokračovat. Kdyby se toto stalo některému z ministrů, tak to lze řešit jeho rezignací, ale s premiérem padá celá vláda. Přiznávám, že jsem možná cítila i drobnou osobní satisfakci. Myslím, že mé odvolání z obrany se v souvislosti se zneužíváním tohoto ministerstva pro účely sledování manželky premiéra dostalo do trochu jiného světla.

V létě 2013, když se řešila budoucnost původní vládní koalice, přišel nápad ustavit vládu v čele s Miroslavou Němcovou. Vy osobně jste se, alespoň tak to mne z Vašich tehdejších vyjádření působí, vyslovovala k možnosti vzniku té vlády velmi zdrženlivě i s odkazem na nepředvídatelné chování prezidenta republiky. Věřila jste, že Miloš Zeman takovou vládu někdy jmenuje? Věřila jste vlastně ještě koaličním partnerům?

Viděla jsem, jaká je situace uvnitř ODS, největší koaliční strany. Nebyli jednotní, což se projevilo i při hlasování o daňovém balíčku, kdy, alespoň pro vnějšího pozorovatele, mohla situace připomínat kupčení s hlasy. Představa, že by vláda byla po všem, co se stalo, stabilní, ba dokonce, že by koalice dokázala vzdorovat prezidentu republiky, byla nepravděpodobná.

Vnímala jste to také tak, že ODS na obnovu koalice tlačila nejvíce, protože by předčasnými volbami nejvíce ztratila, což se později také potvrdilo?

To už si takto nepamatuji. Měli jsme všichni svých starostí dost. Tehdy snad nikdo kromě ANO 2011, které v průzkumech stoupalo, nepovažoval předčasné volby za stranicky užitečné.  Ale zároveň už jsem z koalice cítila značnou únavu. Když se podíváte na počet skandálů, rezignací ministrů, na závěr ještě kauza Jany Nagyové... Zároveň nutno říct, že tehdy se, na rozdíl od dnešní doby, za různé prohřešky ještě odstupovalo.

Když jste 8. 8. 2013 opustila pozici předsedkyně LIDEM, bylo to těžké rozhodnutí nebo to šlo poměrně snadno?

Musím říct, že to byla velká úleva. Ten poslední půl rok pro mne bylo nejtěžší právě jednání vlastního poslaneckého klubu, kdy každý jednotlivec měl jasný názor na to, jak by se různé situace měly řešit a každý ten názor byl diametrálně odlišný. Situace v koalici i ve straně byla po odvolání z ministerstva obrany křehká a neustále těsně před výbuchem.

II. Politika dnes. Po politice se jí stýskalo, dnes je její život klidný a vyrovnaný. Vláda opozičních koalic podle Karolíny Peake bude těžká, ale kde je vůle, tam je cesta.

Když se na politické pole podíváte dnes i v kontextu koronavirové situace, chtěla byste být součástí dnešní sněmovny?

V první řadě musím říct, že jsem spokojena se svým současným životem a o politice neuvažuji, ačkoli mi v prvním roce po odchodu z Poslanecké sněmovny chyběla. Kdybych se do politiky vracet měla, tak bych chtěla pracovat především jako poslanec, ve sněmovních výborech. Práce v exekutivě je přece jenom velmi těžká a stresující.

V roce 2014 jste zvažovala kandidaturu v komunálních volbách, mimo jiné jste chtěla Prahu 1 přiblížit jejím občanům. Praha 1 je dnes vlivem koronavirové situace prosta turistů, je život zde klidnější?

Určitě je klidnější a ukazuje se, že tady stále žije poměrně hodně lidí, ať již starousedlíků nebo nových obyvatel a jsem ráda, že se tito lidé zajímají o dění v městské části.

Trochu z Vás cítím, že více než sněmovna, by Vás zajímala komunální politika. Je to tak?

Já teď vůbec necítím potřebu se do politiky vracet. Upřímně mi na ni nejvíce vadí, že musíte být součástí nějaké politické skupiny, s jejíž pověstí jste pak spojován. To mi teď vážně nechybí.

Tak možná nějaká přímá volba. Pražský hrad?

Tak to skutečně ne, tímto směrem se mé úvahy vážně neubírají, jsem realista (Smích).

Dlouhodobě se kriticky vyjadřujete k Andreji Babišovi, poslední parlamentní volby jste pro Seznam zprávy označila za zápas Davida s Goliášem, v němž ani ten David není nejčistší z čistých. Domníváte se, že díky koalicím vstupuje nyní David do boje silnější?

Já jako volič nevidím dobrou, jasnou a silnou alternativu k současné vládě v opozičních řadách. Bude velmi těžké rozhodnout se, koho volit.

Ale nakonec k volbám půjdete.

Půjdu. Nejít k volbám pro mne není možnost.

Byl to tedy koronavirus, kdo Andreji Babišovi a jeho hnutí zlomil vaz?

O zlomeném vazu bych ještě nemluvila. Rozhodně pandemie ale ovlivňuje preference. Nepříliš úspěšný boj s koronavirem dávají občané za vinu vládě, částečně po právu, částečně neprávem. Řekněme si ale, že Andrej Babiš ještě několik měsíců zpět vedl průzkumy veřejného mínění, takže tohle je v podstatě novinka posledních týdnů. Lidé už jsou unavení a otrávení, mnohým se opravdu nedaří dobře. Vláda nepůsobí jako tým, který má situaci pod kontrolou a má jasný plán. Rozpočet vypadá jak U snědeného krámu a lockdown se stále prodlužuje a zpřísňuje.

Po zkušenosti s koaliční spoluprací, jaké šance dáváte spolupráci Pirátů, ODS, TOP 09, KDU-ČSL a hnutí STAN? Může být taková vláda stabilní?

Jen velmi těžko. Ty strany by hodně musely popřít samy sebe, protože v momentě, kdy do vlády přicházíte, tak chcete prosadit svůj vlastní program tak, abyste budovali svůj pozitivní veřejný obraz, v podstatě se tím chystáte na další volby. Samozřejmě to není nemožné, kde je vůle, tam je cesta, ale musel by vzniknout skutečně propracovaný vládní program, muselo by být učiněno mnoho kompromisů.

III. Právo, nejen to rodinné. Volební systém by podle advokátky Peake neměl doznat zásadních změn, od kauz svých klientů si nedokáže udržet 100% odstup.

Karolína Peake je dnes hlavně advokátka se zaměřením na rodinné právo, než se k němu dostaneme, rád bych se ještě zeptal na právo ústavní. Jak se díváte na rozhodnutí ústavního soudu ve věci volebního systému v České republice?

Nejsem odborníkem na ústavní právo a už vůbec ne na  volební zákony. Rozhodnutí Ústavního soudu má několik rovin. Načasování bylo špatné. Stížnost měl Ústavní soud na stole od roku 2017. Pár měsíců před volbami takhle změnit pravidla je překvapivé. Systém byl ale skutečně nespravedlivý k malým stranám, takže pokud máme v Ústavě ukotvený poměrný systém, tak by takový měl vážně být, ale je nutné myslet i na to, aby bylo možné v jeho mezích sestavit fungující a akceschopnou vládu.

Rodinné právo, věc v mnoha směrech náročná, kauzy jsou mnohdy emočně silně zabarvené. Umíte si od příběhů a problémů svých klientů držet, nebo si práci nosíte domů až příliš?

Samozřejmě jsou klienti, kteří Vám silou svého příběhu nebo svou povahou, přirostou k srdci. Advokát je také jen člověk. Trochu odstup je potřeba. Ale právě v rodinně-právních věcech klienti ocení i osobnější přístup. Přiznávám, že se mnohdy vžívám do situací svých klientů a i přes to, že mým klientem je rodič, tak i děti, o které se v řízeních jedná, považuji svým způsobem za své klienty a hodně na ně při návrhu řešení myslím.

K situaci v rodinách, nepřidělává koronavirus práci i Vám? Jak se ekonomické, sociální i zdravotní aspekty pandemie odráží na stabilitě rodinných vztahů?

Ano, vidím vliv pandemie na vztahy v rodinách. Tam, kde již před pandemií existovaly třecí plochy nebo problémy bublaly pod pokličkou, dochází pod tlakem celé té již rok trvající situace ke gradaci, která může skončit tak, že se jeden z páru rozhodne situaci řešit, ať již právní nebo jinou cestou.

Mgr. Karolína Peake (45 let)

Česká advokátka, bývalá poslankyně, od července 2011 do července 2013 místopředsedkyně a v roce 2012 krátce také ministryně obrany Nečasova kabinetu. Do Poslanecké sněmovny byla v roce 2010 zvolena za stranu Věci veřejné, v níž působila také ve funkci místopředsedkyně. Stranu v dubnu 2012 opustila s tím, že již nechce být součástí jejího politického směřování a nechce již přihlížet vnitrostranické politické situaci. Ponechala si mandát poslankyně a na svou stranu získala také dalších 7 kolegů z poslaneckého klubu VV, aby společně o několik měsíců později založili stranu Liberální demokraté (LIDEM), jíž také do srpna 2013 předsedala. Setrvala v Nečasově vládě na postu místopředsedkyně a spolu s dalšími 7 poslanci LIDEM ji podporovala v Poslanecké sněmovně. Ve vládě se věnovala primárně boji s korupcí a vedla vládní útvar zřízený pro tento účel. Po rozpuštění Poslanecké sněmovny v srpnu 2013 není již aktivní ve vysoké politice, ale politické dění dále se zájmem sleduje. Dnes se věnuje především svým dětem a advokacii ve vlastní advokátní kancelář se zaměřením na rodinné právo a širší právo občanské.

Jak citovat tento text?

Schejbal, Dominik. Bývalá místopředsedkyně vlády Karolína Peake: Do vysoké politiky jsem vstupovala s jistou mírou naivity. Můj život je teď mnohem klidnější. [online]. E-polis.cz, 30. březen 2021. [cit. 2024-03-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/byvala-mistopredsedkyne-vlady-karolina-peake-do-vysoke-politiky-jsem-vstupovala-s-jistou-mirou-naivity-muj-zivot-je-ted-mnohem-klidnejsi.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.67 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat komentář

Vložit komentář