Bulharsko - ukotvení práv etnických menšin v legislativě

Ačkoliv Bulharsko v současnosti nepatří mezi státy, kde neshody mezi menšinami vedou k ozbrojeným konfliktům, bývá tato země často obviňována z nedodržování menšinových práv. Pozice etnických minorit ve státě se sice od dob komunismu začala výrazně zlepšovat, ovšem spíše jen na formální úrovni, která má navíc několik významných nedostatků.

Bulharsko - ukotvení práv etnických menšin v legislativě

Ačkoliv Bulharsko v současnosti nepatří mezi státy, kde neshody mezi menšinami vedou k ozbrojeným konfliktům, bývá tato země často obviňována z nedodržování menšinových práv. Pozice etnických minorit ve státě se sice od dob komunismu začala výrazně zlepšovat, ovšem spíše jen na formální úrovni, která má navíc několik významných nedostatků.

V první řadě je nutné poukázat na fakt, že v nové ústavě z roku 1991 se na žádném místě neobjevuje kategorie menšin. Ve článku 36, druhém odstavci se pouze zmiňuje: „Občané, jejichž mateřským jazykem není bulharština, mají právo se svému jazyku učit a používat ho, přičemž jsou povinni se učit jazyku bulharskému.“[1]

Vynechání jakýchkoli ustanovení o minoritách v ústavě je možné interpretovat jako liberální přístup státu, který se zasazuje o rovný přístup ke všem svým občanům nezávisle na jejich etnické identitě.

Z tohoto hlediska je třeba ještě poukázat na článek 11, kde ve čtvrtém odstavci stojí: „Politické strany nesmějí být tvořeny na etnickém, rasovém či náboženském základě, stejně tak strany, které si kladou za cíl násilně převzít státní moc.“[2]

Tento fakt je často kritizován z pozic organizací zaměřených na dodržování lidských práv. Podle mého názoru je to však jeden ze způsobů, jak je možné zabránit prosazování přílišných požadavků na autonomii či separaci, které jsou v balkánském regionu velmi časté.

Vládním rozhodnutím č. 449 byla v prosinci roku 1997 při Radě ministrů zřízena Národní rada pro etnické a demografické záležitosti[3]. Hlavním úkolem rady je dohlížení nad integrací etnických menšin a vykonávat prostředníka mezi vládními orgány a nevládními organizacemi ve věcech týkajících se národní politiky ve vztahu k etnickým a demografickým otázkám a migraci.

Co se mezinárodních závazků týká, v pátém článku, odstavci č. 6 je v ústavě zaneseno: „Mezinárodní dohody podepsané ve shodě s ústavním právem, které byly promulgovány a vstoupily v účinnost v Bulharské republice, jsou částí vnitřního práva země. Mají přednost před těmi normami vnitrostátní legislativy, se kterými jsou v rozporu.“[4]

To se samozřejmě vztahuje i na smlouvy týkající se práv minorit, které jsou v tomto ohledu nejčastěji upravovány závazky pocházejícími ze členství v Organizaci spojených národů, Radě Evropy a Evropské unii.

Bulharsko se stalo členem Organizace spojených národů 14. 12. 1955. Zavázalo se tak automaticky k jednání podle Charty OSN. V rámci členství dále 8. 10. 1968 podepsalo Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, přičemž tyto smlouvy byly ratifikovány 21. 9. 1970 (Trifunovska, 2001: 413).

Do Rady Evropy vstoupilo Bulharsko 7. 5. 1992, zároveň podepsalo nejdůležitější dokument v rámci Rady Evropy týkající se lidských práv, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla ratifikována 7. 9. téhož roku. Dále se připojilo k Rámcové dohodě o ochraně národnostních menšin, kterou podepsalo 9. 10. 1997 a ratifikovalo 7. 5. 1999. V platnost vstoupila Rámcová dohoda 1. 9. 1999 (Trifunovska 2001: 413). Zde se však vyskytoval problém, jelikož, jak jsem vysvětlila výše, bulharská ústava termín „menšina“ vůbec nezná. Další rozpor je v záležitosti týkající se vytváření politických uskupení mezi menšinami, které ústava zakazuje, ale Dohoda možnost jejich vzniku předpokládá. Ústavní soud celou záležitost přezkoumal a rozhodl ve prospěch podpisu Rámcové dohody.

Jakožto kandidátská země na vstup do Evropské unie se Bulharsko muselo více soustředit na lidská práva. Podle Kodaňských kritérií pro vstup do EU je nutné, aby kandidátská země důsledně dodržovala lidská práva, respektovala a ochraňovala menšiny. Bulharsko se nakonec členem Evropské unie stalo společně s Rumunskem v roce 2007. Přesto však EU Bulharsko za přístup k menšinám ostře kritizuje. Zejména napadá postavení Romů a Muslimů, kteří bývají často terčem xenofobního jednání.

Je třeba si uvědomit, že ač se bulharská legislativa zdá být liberální a na etnické minority nahlíží jako na skupiny rovné většinové společnosti, praxe se od této představy výrazně liší. Projevují se nacionalistické vlivy, jejichž působením se jakékoli snahy o integraci mění spíše v tiché trpění přítomnosti menšin ve státě.

Problém tkví především v historické zkušenosti. Po dlouhotrvající násilné homogenizaci a bulharizaci minorit není snadné si uvědomit, že existuje i jiný způsob zacházení s kulturními diferencemi. Kromě toho je nedůvěra v odlišná etnika hluboce zakořeněná v povědomí lidí, především díky historickým událostem. Jestli k nějakým změnám na jiné než formální úrovni dochází, jsou to změny pomalé a rozhodně bude ještě dlouho trvat, než bude vidět zřejmý pokrok.

Zdroje:

• Pravilnik za ustroistvoto i organizacijata na rabota na Nacionalnija savet po etnicheskite i demografskite vaprosi kam Ministerskija savet, dostupné 7. 4. 2010 na: http://normabg.com/normativi/pravilnici/otm/122.php?id=132040.
• Trifunovska, S. (ed.): 2001. Minority Rights in Europe – European Minorities and Languages. TMC Asser Press: The Hague.
• Ústava Bulharské republiky, dostupné 7. 4. 2010 na: http://www.parliament.bg/?page=const&lng=bg

Titulní obrázek převzat z: http://z.about.com/d/goeasteurope/1/5/c/2/-/-/BulgariaFlag.jpg.

Odpovědná redaktorka: Selma Hamdi

Odpovědná korektorka: Jana Nováková

[1]   „Гражданите, за които българският език не е майчин, имат право наред със задължителното изучаване на българския език да изучават и ползват своя език.“ Ústava republiky Bulharsko – dostupná 7. 4. 2010 na http://www.parliament.bg/?page=const&lng=bg

[2]   „Не могат да се образуват политически партии на етническа, расова или верска основа, както и партии, които си поставят за цел насилствено завземане на държавната власт.“ (tamtéž)

[3]   „Национален съвет за сътрудничество по етническите и демографските въпроси.“ Pravilnik za ustroistvoto i organizacijata na rabota na Nacionalnija savet po etnicheskite i demografskite vaprosi kam Ministerskija savet dostupné 7. 4. 2010 na http://normabg.com/normativi/pravilnici/otm/122.php?id=132040

[4]   „Международните договори, ратифицирани по конституционен ред, обнародвани и влезли в сила за Република България, са част от вътрешното право на страната. Те имат предимство пред тези норми на вътрешното законодателство, които им противоречат.“ Ústava republiky Bulharsko – dostupná 7. 4. 2010 na http://www.parliament.bg/?page=const&lng=bg

Autor: Barbora Štorková

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články z rubriky

Evropská patentová judikatura, její souvislosti a konsekvence

Proč využívat mediaci místo soudního řešení sporů?

Právny systém Európskej únie

Vložit komentář