Bezpečnostní a obranná politika Slovenské republiky - 1. část

Slovenská republika musí, vzhledem ke svému geopolitickému postavení a malému mocenskému potenciálu, fungovat v podobě otevřené společnosti. V současné době národní stát s otevřenou společností nedokáže samostatně adekvátně čelit plnému spektru nových hrozeb. Ukazuje se, že naplnění životních zájmů státu je možné jen prostřednictvím vyššího kooperujícího celku.

Bezpečnostní a obranná politika Slovenské republiky - 1. část

I. Úvod

Slovenská republika musí, vzhledem ke svému geopolitickému postavení a malému mocenskému potenciálu, fungovat v podobě otevřené společnosti. V současné době národní stát s otevřenou společností nedokáže samostatně adekvátně čelit plnému spektru nových hrozeb. Ukazuje se, že naplnění životních zájmů státu je možné jen prostřednictvím vyššího kooperujícího celku. Z tohoto důvodu je možné považovat začlenění SR do evropských a euroatlantických hospodářsko-politických a bezpečnostních struktur za „logické riešenie individuálnych bezpečnostných problémov vyplývajúcich z charakteru bezpečnostního prostredia a z limitovanej politickej, hospodárskej a vojenskej moci Slovenska“ (Ecker 2006: 119).

Bezpečnost Slovenské republiky garantuje Severoatlantická aliance (NATO) a zároveň Evropská unie (EU). Získání plnohodnotného členství se projevilo především zajištěním bezpečnosti SR prostřednictvím „tvrdých“ bezpečnostních garancí NATO a „měkkých“ garancí EU (Korba, Šťastný 2005: 462). Při formování globálního bezpečnostního prostředí spolu obě dvě organizace spolupůsobí a Slovensko prosazuje komplementaritu jejich fungování při využívání nástrojů krizového managementu. Zároveň nechce být Slovensko postaveno před volbu mezi Spojenými státy a Evropou a to také deklaruje v Obranné strategii z roku 2005, kdy jasně definuje orientaci SR jako „euroatlantickou“. [1] SR sice může do určité míry spolupracovat v oblasti bezpečnosti i s regionálními seskupeními (např. V4, SEI), ovšem nemůže si dovolit opustit bezpečnostní garance, které poskytuje NATO, a které jsou zaštítěné vojenskou silou USA. Plnohodnotné členství v NATO a EU je navíc jedinou možností, jak může Slovensko přímo a pozitivně ovlivňovat svou a také evropskou bezpečnost. Zároveň členství v těchto organizacích působí i jako jakási prevence vůči recidivě negativ, jako byly například demokratické deficity vládnutí v období let 1994-1998.

Organizace spojených národů (OSN) neposkytuje Slovensku žádné smluvní garance bezpečnosti, můžeme hovořit pouze o slabých polických garancích bezpečnosti. SR podporuje reformu OSN, „ktorá zvýši schopnost tejto organizácie riešiť krízové situácie vo svete, zdokonalí organizáciu jej činnosti a zefektívni jej spoluprácu s regionálními organizaciami, predovšetkým NATO a EÚ“. [2] Vůle a schopnost SR přispět do operací OSN se odvíjí od ambicí a závazků v rámci NATO a EU. [3] Členství SR v RB OSN mezi lety 2006-2007 [4] sice posunulo OSN do popředí zahraniční a částečně i bezpečnostní politiky SR, nicméně i přesto tato organizace nehraje primární roli v bezpečnostní a obranné politice SR.

Vzhledem k omezenému rozsahu této práce se omezím na nejdůležitější aspekty, které utváří bezpečnostní a obrannou politiku SR. Budu se věnovat nejdůležitějším dokumentům vázajících se k danému tématu, roli Aliance a potažmo úloze Spojených států v bezpečnostní a obranné politice SR. Dále se budu zabývat Evropskou bezpečnostní a obrannou politikou a jakou roli hraje pro Slovensko. Neopomenu důležité zahraniční mise, kterých se SR účastní a na závěr se pokusím o krátké, leč výstižné shrnutí práce.

II. Transformace bezpečnostního myšlení, bezpečnostní systém SR [5]

Konec konfliktu Východ-Západ přinesl zásadní změnu v systému mezinárodních vztahů. Odstraněním bipolárního rozdělení světa začala celá série procesů, které pokračují dodnes. K jedněm z těchto procesů patří i transformace bezpečnostního myšlení. Tradiční vnímání bezpečnosti bylo založené především na vojenských aspektech a vázalo se ke státu jako jedinému relevantnímu bezpečnostnímu aktérovi. Nynější vnímání bezpečnosti se věnuje, kromě již zmíněného státu, i dalším relevantním aktérům a zároveň rozšiřuje svůj záběr nad rámec vojenské „hard power“.

V letech 1989-1991 se začaly objevovat nové bezpečnostní hrozby a zdroje ohrožení, které narůstaly přímo úměrně s prohlubováním procesu globalizace. Nabývaly na významu hrozby nevojenského charakteru, například mezinárodní terorismus, proliferace zbraní hromadného ničení, kriminalita a organizovaný zločin. Objevily se hrozby ve sféře hospodářské, sociální a environmentální. V souvislosti s touto proměnou bezpečnostního prostředí došlo k snížení významu vojenského rozměru bezpečnosti (tzv. „hard power“) a naopak zvýšení významu nevojenského (tzv. „soft power“). Nevojenská soft security se stala rovnocennou součástí bezpečnostní politiky.

Tyto zásadní změny, které proběhly v mezinárodních vztazích a světové bezpečnosti na konci 20. století, si vyžádaly i změnu nástrojů, které aktéři používají pro zajištění své bezpečnosti. Dochází k přizpůsobení bezpečnostních mechanismů a mocenských institucí jednotlivých států novým podmínkám, což vede k postupnému stírání rozdílů mezi vnitřní a vnější bezpečností. Nové globální prostředí klade zvýšené nároky na mocenský aparát státu, vyžaduje zvýšení lidských zdrojů a finančních a materiálních kapacit. Navíc vyžaduje zkvalitnění systému demokratického politického řízení a veřejné kontroly nad bezpečnostním systémem státu (Korba et al., 2007: 14).

Po vstupu SR do NATO a EU se naplnil dlouhodobý strategický cíl zahraniční, bezpečnostní i obranné politiky a SR se musela postavit čelem novým výzvám. Musela reagovat na nový mezinárodní pořádek a změnit strategické myšlení po vzoru ostatních členů Aliance a Unie. Prolínání vojenských a nevojenských ohrožení a komplexnost vnitřní a vnější bezpečnosti si vyžádalo komplexní přebudování bezpečnostního systému SR (Korba, Šťastný 2005: 463). Bylo třeba položit základy pro politický konsensus, respektující skutečnost, že v dnešním globálním mezinárodním prostředí už nelze čelit hrozbám stejným způsobem jako v minulosti a soustředit se jen na obranu státu (Korba 2007: 386). Proces formování integrovaného bezpečnostního systému SR byl nastartován již v roce 2002 v souvislosti s implementací Programu zabezpečení přípravy SR na členství v NATO (PRENAME). [6]

III. Významné dokumenty

3. 1. Programové prohlášení vlády Smer-SD, LS-HZDS a SNS ze dne 31. 7. 2006

V současné době je u moci vládní koalice Smer-sociální demokracie (Smer-SD), Lidová strana-Hnutí za demokratické Slovensko (LS-HZDS), Slovenská národní strana (SNS). Programové prohlášení vlády ze dne 31. 7. 2006 z hlediska obrany (kapitola 8) a zahraniční politiky (kapitola 9) zachovává kontinuitu. SR je dle vlády z bezpečnostního hlediska „neoddeliteľnou súčasťou euroatlantického priestoru“. [7] NATO je vnímáno jako hlavní garant euroatlantické bezpečnosti a Slovensko bude respektovat a plnit závazky vyplývající z členství. Vláda SR podpoří pokračování transformace Aliance a politiku otevřených dveří. Bude usilovat o to, aby SR do konce roku 2010 přiměřeně přispívala k „obranným schopnostiam kolektívnej obrany NATO a vojenským spôsobilostiam EÚ s cieľom plnohodnotného príspevku v ďalšom období“. [8] Zavázala se zabezpečit aktivní účast v silách rychlé reakce NATO a EU a na operacích mezinárodního krizového managementu. Dále se vláda SR zavázala pokračovat v posilňování transatlantických vazeb a k rozvíjení vztahů s USA. Vláda SR bude podporovat posilnění postavení mezinárodních organizací univerzálního charakteru, především OSN „ako nezastupiteľnej organizácie s globálnou zodpovednosťou za svetový mier a bezpečnost“. [9] Vzhledem k tomu, že Slovensko bylo v letech 2006-2007 nestálým členem Rady bezpečnosti OSN, vláda SR se zavázala k aktivnímu přístupu při řešení světových a regionálních problémů, zavázala se posilnit svou účast v misích OSN.

K otázce profesionalizace a modernizace Ozbrojených sil SR (OS SR), jakožto i k širší reformě bezpečnostního sektoru, se vláda staví pozitivně a navazuje na předešlé vlády. Důraz klade především na personální a sociální aspekty reformy. Vláda má plán rozšířit zapojení OS SR do civilního krizového managementu na ochranu občanů před živelnými katastrofami a teroristickými útoky. Novým prvkem je záměr „iniciovať definovanie a legislatívnu úpravu ofsetových pravidiel pri zásadných investíciách do ozbrojených a bezpečnostných zložiek Slovenskej republiky“. [10] Vláda ve svém programovém prohlášení jasně deklarovala svůj záměr stáhnout vojenský kontingent z operace Irácká svoboda, na základě harmonogramu, který bude konzultován s koaličními partnery a iráckou vládou. Nicméně zároveň deklaruje svou připravenost podílet se na plnění jiných úloh při zabezpečování stability a míru v Iráku civilními prostředky, a že je připravená podílet se na procesu budování iráckých bezpečnostních sil, které poté převezmou zodpovědnost za stabilitu a bezpečnost v zemi. Vláda SR ve svém programovém prohlášení deklaruje zájem nadále „prispievať k posilňovaniu stability a demokracie v Iraku, Afganistane a na Blízkom Východe“. V rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (SZBP) se bude SR soustředit na posilování bezpečnosti a stability západního Balkánu a východní Evropy.

3.2. Bezpečnostní strategie z roku 2005

Bezpečnostní strategie Slovenské republiky (BS SR) z roku 2005 se skládá ze třech hlavních částí, ve kterých jsou charakterizované bezpečnostní zájmy, bezpečnostní prostředí a bezpečnostní politika SR. V článku 34 je definován základní cíl bezpečnostní politiky SR, kterým je „zaručenie bezpečnosti občana a štátu v stabilnom a predvídateľnom bezpečnostnom prostredí.“

Nová bezpečnostní strategie SR oproti té předešlé (2001) reflektuje vývoj bezpečnostního prostředí a novou pozici SR v mezinárodních vztazích. Důraz je kladen na bezpečnost státu a občana v širším smyslu, na transatlantické partnerství, klíčové mezinárodní organizace (NATO, EU) a na partnerské státy. Do kategorie bezpečnostních zájmů řadí posilování demokracie, šíření svobody, dodržování lidských práv, právního státu a mezinárodního práva. Strategie vychází při hodnocení bezpečnostního prostředí z pozitivní situace v bezprostředním okolí SR a z pozitivního vlivu, který má členství v NATO a EU na bezpečnostní situaci a mezinárodní postavení SR.

Strategie definuje dvě globální hrozby - terorismus a proliferaci zbraní hromadného ničení. Největší nebezpečí představuje, nejen pro Slovensko, spojení těchto dvou hrozeb. Další hrozby, které bezpečnostní strategie zmiňuje, jsou selhávající státy (čl. 46), ilegální migrace (čl. 50) a regionální konflikty (čl. 47). Tato strategie zároveň reaguje na aktuální trend ve vnímání hrozeb a upozorňuje na těžko kontrolovatelné působení nestátních aktérů, které mnohdy ohrožují státy.

Dokument se věnuje i energetické bezpečnosti (čl. 30). Vysoká závislost na základních surovinách, energii, neobnovitelných zdrojích a jejich dopravě, může přerůst do ohrožení nejen ekonomické prosperity a stability, ale také bezpečnosti státu. I když je v dokumentu konstatováno, že ozbrojené konflikty v důsledku soupeření o energetické zdroje jsou pravděpodobné spíše v jiných regionech, neznamená to, že by nemohly mít vliv na bezpečnost SR.

V rámci realizace bezpečnostní politiky je kladem důraz na aktivní přístup k bezpečnostním hrozbám.

Důležité je konstatování, že „bezpečnosť SR je zviazaná s bezpečnosťou štátov v euroatlantickej oblasti a závisí od globálnej bezpečnosti“ (čl. 65). Bezpečnost SR se neztotožňuje s pouhou územní obranou, ale SR je odhodlána angažovat se při zaručování bezpečnosti a stability a zmírňování následků krizí jiných států a národů.

Strategie potvrzuje jednoznačný atlantismus SR. NATO představuje pro Slovensko „garantovanú bezpečnosť a nástroj presadzovania jej bezpečnostných záujmov“ (čl. 68). NATO by mělo zůstat hlavní platformou spolupráce v bezpečnostní a vojenské oblasti v rámci euroatlantického prostoru. SR zároveň klade důraz na rozšiřování NATO, což chápe jako rozšiřování zóny stability.

Co se týká SZBP EU, Slovensko vyjadřuje podporu jejímu dalšímu rozvoji a proklamuje snahu přispívat do misí pod vedením EU. Ovšem budování operačních kapacit Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) musí být komplementární se zájmy SR v NATO. Stejně jako v případě NATO, SR podporuje další rozšiřování EU.

V bezpečnostní strategii není opomenut ani vztah se Spojenými státy, které mají z pohledu bezpečnostních zájmů SR osobité postavení. Jsou považovány za strategického spojence SR.

Strategie se věnuje i geografickým prioritám zahraniční a bezpečnostní politiky SR, kdy vyzdvihuje západní Balkán a Ukrajinu.

3. 3. Obranná strategie SR z roku 2005

Tato strategie nahradila Obrannou a Vojenskou strategii z roku 2001. Skládá se z pěti kapitol – SR v měnícím se bezpečnostním prostředí, nová dimenze obranné politiky, požadavky na obranu SR, rozvoj ozbrojených sil a podpora obrany. Mezi Obrannou strategií SR a Bezpečnostní strategií SR panuje vysoká shoda.

Důležité je hodnocení bezpečnostního prostředí v článku 7, kde se píše, že SR v dlouhodobém časovém horizontě nehrozí bezprostřední rozsáhlý konvenční vojenský konflikt a snižuje se závažnost a rozsah dalších hrozeb vojenského charakteru. Naopak se zvyšuje pravděpodobnost a nebezpečí nevojenských hrozeb, především útoků mezinárodního terorismu, který by v kontextu selhání národní a mezinárodní kontroly šíření zbraní hromadného ničení představoval největší hrozbu pro SR a její spojence. Důležitý je také článek 12, dle kterého bude SR základní cíl své obranné politiky realizovat z pozice euroatlantické orientace. A do mezinárodních operací pod vedením Unie se zapojí jen za předpokladu zachování jejich komplementarity s úlohami Aliance (čl. 14) Členství v NATO a EU pokládá za rozhodující záruku své bezpečnosti a obranyschopnosti. SR se ztotožňuje se základními cíli a úlohami, které vyplývají ze Strategické koncepce NATO a Evropské bezpečnostní strategie.

Třetí kapitola Obranné strategie „Požadavky na obranu SR“ se soustředí především na vojensko-politické ambice na úrovni nasazení OS SR. Vojenský potenciál SR včetně uskutečnění mobilizace se plánuje využít v plném rozsahu jen v případě operace vysoké intenzity na obranu vlastního teritoria (čl. 25). Článek 27 uvádí, že ambicí SR je schopnost působit do roku 2010 minimálně ve dvou operacích paralelně, přičemž prioritní by měla být operace pod vedením NATO. Kapitola „Rozvoj ozbrojených sil“ definuje strategické úlohy (čl. 29) a úlohy OS SR vyplývajících z přijatých mezinárodních závazků (čl. 30), věnuje se způsobilostem, které si musí OS SR osvojit (čl. 32) a dále se věnuje taktéž jejich operační připravenosti. Ozbrojené síly by měly být schopné zabezpečit o mnoho širší spektrum činností než v minulosti.

Jak Bezpečnostní, tak Obranná strategie SR vychází z reálných zájmů SR a z realistického hodnocení globálního bezpečnostního prostředí. Strategie reagují na nejdůležitější změny v oblasti bezpečnosti. Oba dokumenty jsou poměrně konkrétní, což přispívá k pozitivnímu obrazu slovenské zahraniční a bezpečnostní politiky v zahraničí. V obou je vyzdvihnuto NATO jako hlavní garant bezpečnosti SR. Obě strategie potvrzují euroatlantickou orientaci země, přičemž deklarují zájem na rozvoji SZBP a EBOP pod podmínkou jejich komplementarity s úlohami Aliance.

IV. Reforma Ozbrojených sil SR [11]

Vstupem do Aliance Slovensko plnohodnotně vstoupilo do kolektivního plánování sil, založeného na vysokých standardech použitelnosti vojsk. Základem pro novou strukturu Ozbrojených sil Slovenské republiky se stal přijatý balík Cíle sil 2004 (Force Goals) a později reformovaný balík Cíle sil 2006. Aliance hodnotí velmi pozitivně, že si SR osvojila plánování sil na základě jejích požadavků. OS SR se mají zaměřit na kolektivní obranu zájmů, změnu struktury sil v prospěch sil působících v širokém spektru operací i mimo území SR, na snahu posilnit prvky bojové podpory a bojového zabezpečení vlastních jednotek atd. (Nicolini 2006: 136). Velký důraz se klade právě na přípravu vybraných jednotek na nasazení v celém spektru mnohonárodních operací krizového managementu mimo území SR.

Již na pražském summitu prohlásil ministr obrany SR, že se ozbrojené síly zaměří na čtyři oblasti specializace – ženijní jednotky, ochrana před zbraněmi hromadného ničení, vojenská policie a speciální jednotky. Právě vojenská specializace umožňuje SR zvýšit svůj kredit a posilnit Alianci o špičkové odborníky především na odminování a na radiační, chemickou a biologickou ochranu. V oblasti likvidace nevybuchlé munice (Explosive Ordnance Disposal – EOD) se Slovensko staví do vedoucí role v NATO. V roce 2007 zde vzniklo Centrum výjimečnosti pro oblast likvidace nevybuchlé munice (CoE), které je „výcvikovym a skúškovým zariadením na podporu interoperability v jednej z dimenzií boja proti terorizmu“ (Nicolini 2006: 132).

Nejnáročnější fáze reforem OS SR, která zásadním způsobem změnila nejen podobu a strukturu, ale celkový charakter a systém jejich fungování, se realizovala v letech 2001-2005. Vedle zrušení povinné základní vojenské služby, [12] profesionalizace armády (viz níže), došlo například k zavedení systému dlouhodobého obranného plánování a rozpočtování, zvyšování vojenských způsobilostí dle kritérií NATO, modernizaci výzbroje a vybavení OS SR a také k výcviku vojáků pro nasazení doma i v zahraničí (Korba 2007: 387).

V roce 2002 byl vypracován Dlouhodobý plán struktury a rozvoje OS SR s výhledem do roku 2010, zkráceně tzv. „Model 2010“, který tvořil základ obranného plánování SR. [13] V souvislosti se vstupem do NATO bylo nutné tento model aktualizovat. Aktualizovaná koncepce, Dlouhodobý plán struktury a rozvoje OS SR s výhledem do roku 2015, tzv. „Model 2015“, stojí na Cílech sil NATO. Zatímco „Model 2010“ byl postaven na obraně území SR, „Model 2015“ se přeorientoval na „obranu a presadzovanie záujmov SR všade tam, kde sú ohrozené – od domáceho územia prakticky po celý svet“ (Korba 2007: 388). Plán reflektoval nedostatky předchozího modelu, doplnil plán reformy armády o plán rozvoje rezortu jako celku (reforma ministerstva obrany, generálního štábu a jejich podřízených složek), upravil celkový počet vojáků, výzbroje, vojenské techniky apod. OS SR mají dle tohoto modelu završit svou komplexní reformu do roku 2015. Hlavními úlohami OS SR by měla být obrana území SR za využití spojeneckého potenciálu NATO, schopnost nasazení v operacích mezinárodního krizového managementu a schopnost asistence při mimořádných situacích na území SR. Díky plnění „Modelu 2015“ by mělo dojít k splnění politicko-vojenské ambice SR vybudovat dostatečné kapacity na působení v dvou souběžných operacích NATO, EU, OSN nebo mezinárodní koalice v horizontě roku 2010, jak je definováno v Obranné strategii SR z roku 2005.

Reforma obrany musí být podpořená dostatečnými finančními zdroji. „Model 2010“ počítal s vyčleňováním 2 % hrubého domácího produktu (HDP) pro rozpočet ministerstva obrany. Této úrovně se ovšem od přijetí Modelu 2010 nikdy nepodařilo dosáhnout, [14] a proto došlo k přehodnocení závazku. „Model 2015“ je založen na předpokladu vyčleňování 1,85% HDP pro rozpočet ministerstva obrany v letech 2006-2010. Od roku 2011 by mělo být vyčleněno 1,86% HDP. Nicméně závazkem všech členských zemí NATO je vyčlenění 2 % HDP pro rozpočet rezortu obrany. [15] Ministerstvo obrany SR se potýká s problémem plánování a investování peněz v několikaleté perspektivě, jehož příčinou jsou zásahy do rozpočtu v průběhu roku, z čehož plyne neplnění prioritních cílů. Realizace obranných plánování tak zůstává de facto zúžená na jednoroční obstarávaní (Nicolini 2007: 123). Důsledkem je růst vnitřního dluhu a krácení výdajů na vyzbrojování a modernizaci. V souvislosti s tímto problémem se již od počátku roku 2007 řeší aktualizace Modelu 2015, která by měla přinést řešení.

Dne 1. ledna 2007 se slovenské stíhací letectvo zapojilo do integrovaného systému protivzdušné obrany NATINEADS (díky modernizaci stíhaček MiG-29). [16] Byl vytvořen moderní komunikační systém MOKYS. Pro operace krizového managementu pod vedením EU a NATO se Slovensko řídí principem „one set of forces“, co v praxi znamená, že jednotky budou nasaditelné jak do misí NATO, tak do misí EU. Především je důležité, že se Slovensko odklání od ad hoc utvářených jednotek a buduje samostatné organické jednotky, které jsou vyčleněné jen pro operace NATO a EU. [17]

4. 1. Profesionalizace armády

Prvořadým projektem reformy OS SR byla profesionalizace armády, jež se ukázala být náročným procesem. Reforma je založena na zákonu o státní službě profesionálních vojáků, který prošel už několikrát novelizací. SR má plně profesionální armádu od roku 2006. Přesto se stále vyskytují nejasnosti, např. ve vyjasnění kompetencí, systému vzdělávání civilních zaměstnanců – obecně nedostatky personální managementu.

Ukazuje se, že za půl dekády dosáhly slovenské ozbrojené síly generační výměnu, která nemá obdoby v zemích Aliance – každý druhý profesionální voják přišel až po roce 2001 (Nicolini 2005: 105). Zájemci o službu v profesionální armádě ubývají, čehož důsledkem je nenaplněnost útvarů kvalitním personálem. V lednu 2008 vstoupila v platnost další novelizace zákona o státní službě profesionálních vojáků. Prostřednictvím zatraktivnění platu vojáka se snaží SR nalákat potenciální zájemce. V ozbrojených silách je dlouhodobě nedostatek lékařů, zdravotnického personálu, psychologů, právníků atd. Objevuje se myšlenka na využití aktivních záloh, což by znamenalo smluvně zabezpečit odborníky z civilního sektoru. [18]

V. NATO jako hlavní garant bezpečnosti SR

Členství v NATO bylo dlouhodobým cílem zahraniční a bezpečnostní politiky SR již od vzniku samostatné republiky. Nicméně v letech 1994-1998 se oficiálně deklarované záměry rozcházely s realitou. Důsledkem toho bylo nepřizvání Slovenska v červnu 1997 na summitu v Madridě společně s ČR, Maďarskem a Polskem do NATO. Navíc, na rozdíl od Rumunska a Slovinska, nebyla SR jmenována ani mezi nejžhavější kandidáty do druhé vlny rozšiřování. Zlepšení ve vzájemných vztazích nastalo až po parlamentních volbách v září 1998, které znamenaly „kvalitatívnu zmenu v štýle vládnutia a konsolidáciu pomerov na domácej politickej scéne“ (Korba et al., 2002: 480). Zahraniční a bezpečnostní politika začala být konzistentní a sledovala svůj záměr integrace do NATO a EU. Nová garnitura v čele s M. Dzurindou se začala řídit zásadou, že SR bude jednat jako „plnohodnotný člen“ Aliance. První významnou zkouškou byla humanitární krize v Kosovu, při které Slovensko plně podpořilo postup NATO, poskytlo svůj vzdušný prostor pro potřeby Aliance a tím demonstrovalo svou schopnost působit jako zodpovědný bezpečnostní aktér spolu s NATO.

V průběhu plnění Akčního plánu členství se vykrystalizovala tři kritéria, která dle Mária Nicoliniho (2005: 101-102) nakonec rozhodla o pozvání SR na pražském summitu v listopadu 2002 do NATO. Prvním kritériem bylo pokračování demokracie po parlamentních volbách v roce 2002, kdy Slovensko naplnilo kritérium dvou demokratických volebních období za sebou a potvrdilo nezvratnost politického pluralismu. Dalším kritériem byla podpora veřejnosti pro členství v Alianci a posledním kritériem byla reforma ozbrojených sil. Slovensko se stalo členem NATO 29. března 2004, hlavní cíl zahraniční a bezpečnostní politiky byl naplněn, ve skutečnosti ovšem nic neskončilo. Začalo se diskutovat o nové, tzv. postintegrační koncepci bezpečnostní politiky SR. Bylo nutné vypracovat nové, nebo přinejmenším aktualizovat všechny stávající koncepční dokumenty (Bezpečnostní strategie SR, Obranná strategie SR a Vojenská strategie z roku 2001). V nových koncepčních dokumentech (podkapitola 3.2. a 3.1.) bylo NATO označeno za hlavního garanta bezpečnosti SR a zároveň reforma OS SR (kapitola 4) probíhá v souladu s požadavky Aliance.

V červnu 2005 byl vládou schválen příspěvek SR do NATO Response Force (NRF). [19] Nicméně právě v tomto roce se ukázal rozpor mezi politickými ambicemi Aliance a vojenskou realitou. V souvislosti s nasazením sil okamžité reakce NATO v Afganistánu a Pákistánu se prokázala neschopnost vygenerovat potřebné síly v požadovaném termínu a zároveň se otevřel problém sdílení nákladů. [20] SR vyjádřila zájem o rozšíření společného financování operací Aliance založeném na podobném mechanismu, který je uplatňován v EU. SR podpořila zkušební zavedení společného financování nasazení NRF a přijetí plánu dlouhodobé rotace NRF.

V listopadu 2006 na „transformačním“ summitu v Rize, prvním, kterého se SR účastnila jako plnohodnotný člen Aliance, prezident SR Gašparovič v souvislosti s krizí v Iráku podpořil myšlenku vypracovat novou Strategickou koncepci NATO. Názory spojenců na nový koncept se ale značně rozcházejí, očekává se, že bude řešen až na „výročním“ summitu v roce 2009. Tento summit se zabýval především otázkami politické a vojenské transformace NATO. Je důležité reagovat na rychle se měnící globální bezpečnostní prostředí a flexibilně přizpůsobovat politiku Aliance, aby si byla nadále schopna uchovat svůj politický význam a vojenskou akceschopnost. I přes dosáhnutí určitého pokroku se ovšem nepodařilo najíst shodu v klíčovém politickém problému. [21]

5. 1. Spojené státy americké jako strategický partner, Euroatlantismus

SR považuje NATO za klíčového garanta své bezpečnosti a Spojené státy, jako vedoucí mocnost Aliance, považuje za strategického partnera. V praxi se to projevuje podporou aktivitám USA, přičemž oficiálním zdůvodněním je především slovenský důraz na udržení transatlantických vazeb (Ecker 2006: 120).

Představitelé státu za vlád M. Dzurindy (1998-2006) několikrát proklamovali, že vztahy s USA patří mezi mimořádně důležité. 15. března 2004 premiér SR na Hodnotící konferenci zahraniční politiky prohlásil „Tak ako potrebujem lídrov v Európe, potrebujeme lídrov aj vo svete… Spojene štáty americké ukázali schopnosť líderstva, ktoré predstavuje zodpovědnost za globálný vývoj. Spojené štáty americké vnímame ako silného, strategického spojenca a súčasťou našej zahraničnej politiky bude posilňovanie transatlantických väzieb“ (Gábelová-Jančíová 2005: 89-90). USA jsou Slovenskem považované nejen za garanta bezpečnosti, ale jsou zároveň často vnímány jako protiváha proti silným evropským zemím.

Právě důraz na partnerství s USA se stal předmětem diskusí. Především byla diskutabilní udržitelnost této politiky. Slovensko jako malý evropský stát, který je ekonomicky silně svázaný se západoevropskými státy, bude v případě sporů mezi spojenci v hodně komplikované situaci, pokud bude trvat na svém partnerství s USA. Zároveň je toto spojenectví příležitostí pro opoziční strany vymezit se vůči vládní politice, a to především v situacích, kdy se veřejné mínění staví proti účasti slovenských vojáků na aktivitách mezinárodní koalice pod vedením USA (např. Irák). Strana Směr-SD v době irácké krize kritizovala pro-americkou politiku vlády a zdůrazňovala význam vztahů s klíčovými evropskými státy, především Francie a Německa. Právě irácká krize otevřela širší diskusi o zahraničněpolitické strategii SR a přispěla k profilaci zahraniční a bezpečnostní politiky země. Nová vláda, která se vytvořila po parlamentních volbách v roce 2006, sice respektuje strategické partnerství se Spojenými státy, nicméně už ho neprosazuje s takovou razancí jako předešlé Dzurindovy vlády. Dokonce se dá hovořit i o jistém napětí. Jak uvedl slovenský ministr zahraničních věcí Ján Kubiš: „Predchádzajúca vláda osem rokov mala jako základný orientačný bod politiku USA. Táto vláda si ako základný bod zobrala politiky EÚ“ (Nicolini 2007: 121). Martin Bútora, bývalý velvyslanec SR v USA, mluví o určitém znejistění v zahraniční politice, která se teď přiklání k intenzivnější spolupráci s Ruskem. [22] I přes stáhnutí slovenského kontingentu z Iráku se ale v reálné politice přístup k USA nikterak vážně nezměnil a Spojené státy nadále zůstávají strategickým partnerem SR.

Pokračování ...

Použitá literatura a ostatní zdroje

1. Bezpečnostná stratégia Slovenskej republiky (2005). Bratislava: Ministerstvo obrany SR.
2. Ecker, B. (2006). Bezpečnosť SR: medzi NATO a EÚ. In: Lupták, Ľ.; Herse, A.; Ondrejcsák, R.; Tarasovič, V. (eds.). (2006). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2005-2006. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
3. Eichler, J. (2005). NATO po skončení studené války. In: Ort, A. (ed.) (2005). Bezpečnost Evropy a Česká republika. Praha: Profesional Publishing.
4. Gábelová-Jančíová, B. (2005). Bezpečnostné priority SR rok po vstupe do NATO a EÚ. In: Dančák, B.; Fiala, P.; Hloušek, V. (eds.). (2005). Evropeizace: nové téma politologického výzkumu. Brno: MPÚ.
5. Kolektív autorov (2004). Bezpečnostná stratégia Slovenskej republiky po vstupe do Severoatlantickej Aliance a Európskej únie (východiska a prístupy). Bratislava: Inštitút bezpečnostných a obranných študií MO SR.
6. Komplexní hodnocení obrany Slovenské republiky za rok 2006 ( http://www.mosr.sk/medium.php?id=20, 5. 4. 2008).
7. Koncepce účasti Ozbrojených sil SR v operacích mezinárodního krizového managementu ze dne 10. 5. 2005 ( http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/ 0/CED10459A8AF00CBC1256FF8003DEB3F?OpenDocument, 8. 4. 2008)
8. Korba, M. (2007). Vonkajšia bezpečnosť a obrana. In: Bútora, M.; Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2007). Slovensko 2006. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
9. Korba, M. (2006). Vonkajšia bezpečnosť a obrana. In: Bútora, M.; Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2006). Slovensko 2005. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
10. Korba, M.; Marušiak, J.; Šťastný, M. (2002). Integrácia SR do NATO. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2002). Slovensko 2003. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
11. Korba, M.; Nečej, E.; Tarasovič, V. (2007). Slovenská bezpečnostná komunita a bezpečnostný sektor. Bratislava: Centrum bezpečnostných študií a Centrum pre európské a severoatlantické vzťahy.
12. Korba, M.; Šťastný, M. (2005). Vonkajšia bezpečnosť a obrana. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2005). Slovensko 2004. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
13. Korba, M.; Šťastný, M. (2003). Vonkajšia bezpečnosť, obrana a integrácia SR do NATO. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2003). Slovensko 2003. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
14. Nečej, E.; Tarasovič, V. (2007). Snaha EÚ o aktívnejšie bezpečnostné angažovanie vo svete – pohľad slovenskej bezpečnostnej komunity. In: Lupták, Ľ. a kol. (2007). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2006-2007. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
15. Nicolini, M. (2007). Slovensko v NATO, EÚ a BR OSN: Zmena a kontinuita. In: Lupták, Ľ. a kol. (2007). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2006-2007. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
16. Nicolini, M. (2006). Slovensko v NATO, EÚ a BR OSN: na ceste k plnohodnotnému členstvu. In: Lupták, Ľ.; Herse, A.; Ondrejcsák, R.; Tarasovič, V. (eds.). (2006). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2005-2006. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
17. Nicolini, M. (2005). Slovenská republika rok po vstupe do NATO: od národného ku kolektívnemu záujmu (a späť). In: Tarasovič, V.; Ondrejcsák, R.; Lupták, Ľ. (2005). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2004-2005. Bratislava: Inštitút bezpečnostných a obraných študií MO SR.
18. Obranná stratégia Slovenskej republiky (2005). Bratislava: Ministerstvo obrany SR.
19. Ondrejcsák, R. (2006). Vývoj zahraničných a bezpečnostných politík stredoeurópskych štátov. In: Lupták, Ľ.; Ondrejcsák, R.; Tarasovič, V. (eds). (2006). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2005-2006. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
20. Ozbrojené síly SR – MODEL 2010 ( http://www.mosr.sk/index.php?page=8, 5. 4. 2008).
21. Ozbrojené síly SR – MODEL 2015 ( http://www.mosr.sk/dokumenty/2015__.pdf, 5. 4. 2008).
22. Procházka, J. (2007). Mise EU a Bojová uskupení EU: Významný nástroj realizace bezpečnostní politiky EU. In: Balabán, M. (ed.) (2007). Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR.
23. Programové prohlášení vlády SR ze dne 31. 7. 2006 ( http://www.minv.sk/dokum/phvsr/pvv.htm , 5. 4. 2008).
24. Samson, I. (1999). Národná bezpečnosť. In: Mesežnikov, G.; Ivantyšyn, M. (eds.) (1999). Slovensko 1998-1999. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
25. Šťastný, M. (2005). Stredná Európa: Slovensko, Česká republika, Slovinsko, Rakúsko. In: Tarasovič, V.; Ondrejcsák, R.; Lupták, Ľ. (2005). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2004.2005. Bratislava: Inštitút bezpečnostných a obranných študií MO SR.
26. Valášek, T.; Mozola, J. (2007). Po summite NATO v Rige. In: Obrana, Nr. 1/2007 ( http://www.mosr.sk/archiv/obrana/07_01.pdf ).
27. Wlachovský, M. (1998). Armáda SR a národná bezpečnosť. In: Bútora, M.; Ivantyšyn, M. (eds.) (1998). Slovensko 1997. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.

• Centrum pre európske a severoatlantické vzťahy ( http://www.cenaa.org ).
• Euro-Atlantic Quarterly ( http://www.eaq.sk ).
• Euroatlantické centrum ( http://www.eac.sk/ ).
• Ministerstvo obrany ČR ( http://www.army.cz/ ).
• Ministerstvo obrany SR (www.mosr.sk).
• Ministerstvo zahraničných vecí SR (www.foreign.gov.sk).
• North Atlantic Treaty Organization ( http://www.nato.int/ ).
• Oficiální portál Informačního centra o NATO ( http://www.natoaktual.cz ).
• Ozbrojené síly Slovenské republiky ( http://www.mil.sk ).
• Slovenská spoločnosť pre zahraničnú politiku ( http://www.sfpa.sk ).

Poznámky:

[1] Obranná strategie SR 2005, článek 12.

[2] Bezpečnostní strategie SR 2005, článek 70.

[3] Pro operace NATO není mandát Rady bezpečnosti OSN (RB OSN) nutným základem, ale je politicky preferován. Pro operace EU hraje explicitní mandát RB OSN mnohem důležitější roli (Nicolini 2006: 125). .

[4] Prioritami SR v RB OSN byl západní Balkán, východní Evropa a Kypr. Mezi průřezové priority byl zařazen terorismus a dále šíření zbraní hromadného ničení a postkonfliktní rekonstrukce (viz Základní rámec pro působení SR v Radě bezpečnosti OSN v letech 2006-2007).

[5] Bezpečnostní strategie SR z roku 2005 definuje bezpečnostní systém jako „mnohostranný komplex, ktorý sa skladá zo zahraničnopolitických, ekonomických, obranných, vnútrobezpečnostných, sociálnych, záchranárskych a ekologických nástrojov a ich vzájomných väzieb. Základným predpokladom pre riadenie, výstavbu a rozvoj bezpečnostného systému SR sú efektívne fungujúce zákonodarné, výkonné a súdne orgány. Tieto sú zodpovedné za pripravenosť a akcieschopnosť nástrojov krízového manažmentu a včasné prijímanie a realizáciu opatrení zameraných na zaručenie bezpečnosti občanov a štátu“ (článek 37).

[6] Na summitu ve Washingtonu v roce 1999 byl přijatý Akční plán členství (Membership Action Plan – MAP). Na základě toho SR přijala Národní program přípravy SR na členství v NATO (NP PRENAME). V rámci tohoto programu se SR připravovala na členství v Alianci a každý rok si formulovala cíle v dílčích oblastech, které byly důležité pro vstup do Aliance. Existovalo pět cyklů programu PRENAME (2000–2004). Tento program dokázal sladit proces reformy bezpečnostního systému SR a reformy OS SR s procesem integrace SR do Aliance. Zároveň v návaznosti na MAP pomohl SR získat členství v NATO (Korba, Šťastný 2005: 469). Více k naformulovaným cílům a plnění programu viz: Korba, M.; Šťastný, M. (2005). Vonkajšia bezpečnosť a obrana. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2005). Slovensko 2004. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO, s. 367-369; Korba, M.; Šťastný, M. (2003). Vonkajšia bezpečnosť, obrana a integrácia SR do NATO. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2003). Slovensko 2003. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO, s. 396-397; Korba, M.; Marušiak, J.; Šťastný, M. (2002). Integrácia SR do NATO. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2002). Slovensko 2003. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO, s. 482-488.

[7] Programové prohlášení vlády z 31. 7. 2006 ( http://www.minv.sk/dokum/phvsr/pvv.htm # 8obr, 5. 4. 2008).

[8] Programové prohlášení vlády z 31. 7. 2006 ( http://www.minv.sk/dokum/phvsr/pvv.htm # 8obr, 5. 4. 2008).

[9] Programové prohlášení vlády z 31. 7. 2006 ( http://www.minv.sk/dokum/phvsr/pvv.htm # 8obr, 5. 4. 2008).

[10] Legislativní úprava ofsetových operací by měla kompenzovat velké nákupy ve prospěch bezpečnostních složek státu ( http://www.minv.sk/dokum/phvsr/pvv.htm # 8obr, 5. 4. 2008).

[11] Ozbrojené síly SR definuje Bezpečnostní i Obranná strategie SR (2005) jako jeden z nejdůležitějších nástrojů realizace zahraniční a bezpečnostní politiky státu.

[12] Všeobecná branná povinnost občanů SR zůstala zachována i po zrušení povinné základní vojenské služby. Týká se všech mužů ve věku 19-45 let a těch mužů ve věku 45-55, kteří ve svém mládí absolvovali službu v ozbrojených silách (Korba 2006: 369).

[13] K realizaci reformy OS SR podle „Modelu 2010“: Korba, M.; Šťastný, M. (2003). Vonkajšia bezpečnosť, obrana a integrácia SR do NATO. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2003). Slovensko 2003. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO, s. 393-396.

[14] Výdaje na obranu dosahovaly úrovně 2 % HDP do roku 1997, v roce 1998 poprvé od vzniku samostatné SR pod tuto úroveň klesly (Wlachovský 1998: 310).

[15] Ministerstvo obrany SR ale argumentuje, že tento závazek nerespektuje většina z 26 členských států NATO.

[16] Vzdušné síly OS SR se dostaly pod pravomoc mnohonárodního střediska řízení vzdušných operací NATO v německém městě Messtetten. Toto středisko má na starost vzdušnou obranu jižního Německa, ČR a SR.

[17] Tyto jednotky stále podléhají slovenské vládě, ale jsou vybavované a cvičené pro a ve spolupráci s NATO a EU.

[18] Tito odborníci by prošli krátkodobým výcvikem a byli by aktivováni jen před nasazením do operace.

[19] Síly rychlé reakce, občas označované také jako Síly okamžité odpovědi NATO (NRF) představují jeden z nejdůležitějších aspektů procesu transformace NATO (vytvářeny na základě Pražského závazku k posílení obranných schopností (2002)). Jsou to permanentní síly s periodicky se měnícím složením vojenských jednotek. Tyto jednotky rotují v rámci NRF podle přesně stanovených pravidel. V první fázi prochází každá jednotka členské země šestiměsíčním výcvikem a po získání certifikátu o své způsobilosti zapojit se do NRF se dostává do druhé fáze, ve které se stává na šest měsíců integrální součástí Sil rychlého nasazení a zůstává v bojové pohotovosti pro případ rychlého nasazení (The NATO Response Forces 2005 in: Korba 2006: 374). První slovenský příspěvěk do NRF byl poskytnut v červenci 2006.

[20] Systém založený na principu „cost lie where they fall“ se ukázal být nespravedlivý. Vícero zemí poukazovalo na problémy spojené s financováním výcviku, vybavení a strategické přípravy. Jako řešení navrhovali společné sdílení nákladů v případě neočekávaného nasazení. Očekávali od toho zvýšení příspěvků spojenců a zpružnění systému rotace ( http://www.eaq.sk/magazine/EAQ2_Trendy:%20Nad.pdf, 8. 4. 2008).

[21] Kritériem úspěšné transformace NATO v politické dimenzi je stav, kdy bude Aliance využita jako první možná instituce, nejen pro transatlantické bezpečnostní konzultace, ale také pro koordinování společného expedičního nasazení USA a jejich evropských spojenců. V zájmu této politické ambice Aliance se musely některé členské státy vzdát myšlenky, že se nejprve dohodnou v rámci EU a teprve poté předloží dohodnutý záměr Spojeným státům na půdě NATO. Zároveň USA se musejí vzdát své představy, že si vždy individuálně vypracují politiku řešení konkrétního mezinárodního problému a pak ho předloží svým evropským spojencům, aby se k nim přidali a utvořili ad hoc koalici (Korba 2007: 391). Nicméně protichůdné názory členských států Aliance se nedaří příliš sbližovat, neboť některé státy (např. Francie) se brání zvyšování politického významu NATO ve vztazích mezi USA a Evropou (mají svou vizi, ve které by měla Evropa představovat protiváhu Spojených států). Více k summitu v Rize: Korba, M. (2007). Vonkajšia bezpečnosť a obrana. In: Bútora, M.; Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2007). Slovensko 2006. Súhrnná správa o stave spoločnosti. Bratislava: IVO, s. 391-393.

[22] Součástí Programového prohlášení vlády z roku 2007 je i konstatování, že vláda SR „bude aktivizovať vzťahy s Ruskou federáciou - dôležitým faktorom bezpečnosti a prosperity EÚ“.

Autor: Mgr. Martina Nováková

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Congress as an institution that encourages parochialism on the part of its members

Slovenská republika - Analýza parlamentních voleb 1998

Nová média - případová studie Facebook

Další články z rubriky

Arménská genocida - její vnímání a pozůstatky

Spôsoby vzniku medzištátnych organizácií

Teória kultúrnych zmien R. Ingleharta

Vložit komentář