Barevné, či slaměné revoluce?

 6. květen 2010  Pavel P. Kopecký  komentáře

Nadpis by s trochou fantazie mohl také klidně znít „sametové, nebo slaměné revoluce?“. Tři známé barevné (i barvité) převraty, oranžová, růžová a tulipánová revoluce počátku 21. století, které byly většinou obyvatelstev vítány s entuziasmem, všechny do jedné brzy zašmourala tzv. blbá nálada.

Barevné, či slaměné revoluce?Barevné, či slaměné revoluce?

Nadpis by s trochou fantazie mohl také klidně znít „sametové, nebo slaměné revoluce?“. Tři známé barevné (i barvité) převraty, oranžová, růžová a tulipánová revoluce počátku 21. století, které byly většinou obyvatelstev vítány s entuziasmem, všechny do jedné brzy zašmourala tzv. blbá nálada. Celkem logicky, protože frustrované vrstvy nejprve začasté předpokládají, že politické proměny přinesou (často najmě ekonomickou) alternativu ke stávajícím režimům. Rozlad z vývoje věcí veřejných po odstranění různě odstíněných autoritářství a nesvobod samozřejmě není výsadou populací Ukrajiny, Gruzie nebo Kyrgizie. Jejich stupňovaná důvěřivost vůči novým, nebo domněle novým elitám má nablízko k západním voličům těch partají, co slibují vše jiné a nebývalé čili čisté a nezkažené uplatňování moci. Dlouhodobě vzato contradictio in adiecto.

„Orange“ revoluce v Kyjevě napomohla jisté renezanci frázovitého informování části našich médií o (post)sovětském prostoru, takže dokonce ještě při vyhlašování výsledků prezidentského klání zpočátku roku 2010 považovali někteří reportéři za „to podstatné“ tragikomicky hořekovat nad definitivním koncem „prozápadního a prodemokratického“ spojenectví  Juščenka s Tymošenkovou.

Revoluce růží vynesla do tbiliského popředí poněkud neurotického Michaila Saakašviliho, jenž se „proslavil“ tvrdým potlačováním opozice, obdivem k vražednému krajanskému duu Stalin – Berija či v neposlední řadě zpackanou vojenskou operací vůči separatistickým Abcházcům a Jižním Osetincům.  Avšak jeho moc z jistých důvodů stále trvá…

Toto jsou relativně známá fakta; o poznání menší povědomí mají Češi o Kyrgyzstánu, jejž popsaný trend, dokonce „ukrajinské formy“, taktéž neminul. Příčiny menší středoevropské informovanosti vyplývají z geografické vzdálenosti etnicky smíšeného areálu, ale před jiným z jeho relativní nevýznamnosti. Zásoby zlata, uranu či uhlí nenáleží k významným. Tranzitní produktovody klíčových surovin zde nevedou. Soudobá národohospodářská marginalita de facto navazuje na národohospodářskou roli prvně autonomního, od roku 1936 formou svazové republiky spravovaného areálu SSSR. Vedle Tádžikistánu nejchudší oblasti regionu. Méně jednoznačná se jeví být, příkladně kvůli blízkému Afghánistánu nebo sousedství s Čínou, úloha bezpečnostní. Vzdor tahanicím Kyrgizie aktuálně hostí vojenské základny Ruské federace i USA, což vedlo k lavírování odcházejícího vedení země a následnému pohněvání si Kremlu.

Sešup ke dnu, k úpatí místní politické kultury začínal samozřejmě na vrcholu. Než si elity vygenerované tulipánovou revoltou vzpomněly na samovládnou tradici své otčiny, existovaly snivé názory, že půjde o ostrůvek demokracie v moři středoasijských nesvobod. Svou povahou od prvních dvou přeci jen odlišná detronizace „starých struktur“ ztratila však záhy dech. Nástupce svrženého prezidenta Askara Akajeva, druhdy vědeckého pracovníka (předsedal akademii věd) a nižšího komunistického funkcionáře, Kurmanbek Bakijev, neodolal tradici. Takříkajíc volání krve. Volně navázal na minulost, v jejíž moderní etapě se metropole Biškek jmenovala do roku 1991 „Frunze“. A to podle slavného rodáka-revolucionáře, úspěšného bolševického komisaře z Leninova okruhu, který Uljanova o moc nepřežil...

Cesta k recentnímu Bakijevovu licitování o právo na exil byla dlouhá, trvala pět let. Zpočátku provedl lidovládné kroky, následně se ale „přeorientoval“ na republikánské samoděržaví. Pamětlivé klanové příslušnosti, rozdávající pašalíky, tvořící zkorumpovaný klientský systém… Jenže padla kosa na kámen. Z krvavých dubnových srážek s opozicí vyrostla prozatímní vláda. Skutečnou povahu zápasu o moc odhaluje fakt, že úspěšní vůdcové nespokojených mas pocházejí z řad bývalých spojenců odstaveného prezidenta.

Blitzkrieg protibakijevovských odpůrců, v jejichž čele stanula někdejší ministryně zahraničí Roza Otumbajevová, podává jednoznačné vysvětlení. Boj na pomezí občanské války za odstranění stávající hlavy státu byl připravován s předstihem. Společenský kvas vyrostl z dlouhodobé analýzy úpadku životní úrovně populace, když (oproti příjmům) rostly komunální poplatky. V chudém koutu světa chyběla výhradně sociální rozbuška... Podcenění nespokojenosti obyvatelstva přililo olej do ohně, neboť zatýkání předáků opozice zapříčinilo pravý opak očekávané dezorientovanosti ulice.

Původně nomádský kmen Kirgizů tedy zase stojí na křižovatce. Zemi terorizuje zločinnost a etnické, najmě protiruské (leč také protiturecké) násilí; vládnou zmatky, k nimž mimo jiné přispěla blokace komunikačních kanálů. Stále úplně vyloučena, i přes udělení běloruského azylu Bakijevovi, není větší (meziregionální) konfrontace, případně zásah branných sil Ruské federace.

Dojde-li přeci jen záhy k uklidnění situace, pravděpodobně těžko očekávat zásadní zahraničněpolitické zvraty. (Staro)nové elity se pokusí alespoň po nějakou dobu líbit všem. Hlavně investujícím velmocem.

Článek je rozšířenou verzí textu vyšlého v Literárních novinách.

 

Ikona převzata z: http://www.globalvoicesonline.org/wp-content/uploads/2008/02/revolution.jpg

Odpovědný redaktor: Bc. Ondřej Stulík

Odpovědná korektorka: Jana Nováková

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Barevné, či slaměné revoluce? [online]. E-polis.cz, 6. květen 2010. [cit. 2024-03-29]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/barevne-ci-slamene-revoluce.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.12 hvězdiček / Hodnoceno: 8x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!