Společenskovědní časopis

Navigace: Hlavní stránka » Mezinárodní vztahy » Ze zahraničního dění

Baby dinosaurus prezidentem

13. červenec 2012 Petr Vrchota komentáře

Nejen ve Spojených státech amerických se letos na západní hemisféře koná prezidentské klání. Pomineme-li očekávanou volební taškařici v podání bolivariánského předáka Huga Cháveze (pokud se navzdory těžké nemoci nevybičuje k akceschopnému tažení proti viditelně živou vodou povzbuzené opozici), zbývá nám opravdu významná země. Ano, řeč je o Mexiku. První červencový den se zde konaly prezidentské volby a nutno podotknout, že pro mnohé zahraniční pozorovatele přinesly velké překvapení.

Baby dinosaurus prezidentem

Je to paradox. Ještě před několika lety by si Mexičané ani v nejmenším nedokázali představit, že by nejdůležitější posty ve vládě či státních a municipálních zákonodárných sborech získávali reprezentanti zkorumpované Institucionální revoluční strany (Partido Revolucionario Institucional, PRI), která Spojených státům mexickým autoritářsky vládla po téměř 71 let. Tato partaj, dříve nenáviděná, dnes zažívající nebývalý vzmach, si tentokrát ukousla skutečně velké sousto. A vyšlo jí to. Dosáhla na nejvyšší ústavní funkci, funkci prezidentskou.

Je neděle prvního července, 18:00 místního času, a právě se uzavírají volební místnosti ve všech 31 státech mexické federace. Od té chvíle se spouští kolotoč, který asi hned tak neskončí.[1] Za vítěze byl prohlášen kandidát PRI Enrique Peña Nieto, nicméně druhý umístěný Andrés Manuel Lopéz Obrador odmítl akceptovat výsledky s provoláním, že se jednalo o čirý podvod. Ve středu začal Federální volební institut přepočítat hlas po hlase, až v pátek dospěl ke konečnému rozřešení. Enrique Peña Nieto bude novým prezidentem, když obdržel 38, 21% hlasů. Lopéz Obrador z levicově orientované Strany demokratické revoluce (Partido de la Revolución Democrática, PRD) získal 31, 59 % hlasů, zatímco stranická kolegyně dosluhujícího šéfa exekutivy Felipeho Calderóna Josefína Vázquezová Motová ze Strany národní akce (Partido de Acción Nacional, PAN) dosáhla na 25, 41 %.[2]

Co stojí za tímto křiklavým úspěchem PRI? Že by občané měli krátkou paměť, nebo nadobro podlehli vábivému kouzlu jejího lídra? Důvody jsou mnohem prozaičtější a do značné míry souvisejí s politikou odstupujícího kabinetu.

Calderónova „Osudová“

Za poslední šestiletku, kdy převzal otěže vládnutí Felipe de Jesús Calderón Hinojosa, se důvěra občanů v instituce a jejich fungování hrozivě podlomila. Ukazuje se, že za nejvážnější hrozbu lidé považují zhoršenou bezpečnostní situaci, nevalný ekonomický růst a na to se vážící propastnou nerovnost a chudobu, přebujelost státní správy a všudypřítomnou korupci. Prezident Felipe Calderón již ve svém inauguračním projevu deklaroval, že rezolutně zatočí s drogovými kartely a organizovaným zločinem. „Organizovaný zločin se dnes snaží rozklížit a imobilizovat společnost a vládu. Nedostatek veřejné bezpečnosti nás ohrožuje všechny a vytváří tak hlavní problém ve státech, městech i celých regionech. Jedna ze tří mých priorit, na kterých moje vláda bude spočívat, je obnova veřejných institucí a legality. Instituce zodpovědné za veřejnou bezpečnost potřebují hlubokou změnu, aby se výrazně zvýšila efektivita“, pronesl na sklonku roku 2006.[3] V Kongresu mezitím předložil návrh reformy justice, která by se měla odvíjet od anglosaských precedentů, zdůrazňujíc základní práva obviněného, presumpci neviny a rovnost před zákonem, apelujíc na reformu policejních složek a tvrdší tresty při vyšetřování organizované zločinnosti.[4] Přes úvodní nadějné náznaky však většina návrhů prozatím ustrnula na mrtvém bodě v nitru mexického parlamentu. Mnozí reformu kritizují za to, že si vymiňuje šokovou terapii v místech, kde rekonvalescence trvá po desetiletí; jiní jí vyčítají nedostatečné pokrytí všech palčivých problémů.[5] Implementační lhůta vyprší v roce 2016 a do té doby bude záležet na ochotě vládních a opozičních stran, zda reformu přijmou jako celek, nebo zda ji typicky po mexicku nahradí něčím jiným, něčím ne nepodobným návrhu předchozímu.

Vojenský zásah proti drogovým gangům byl o poznání přímočařejším počinem. Hned v prosinci 2006 vyslal Calderón v rámci operace Operativo Conjunto Michoacán přibližně 6 500 vojáků a policistů do středomexického státu Michoacán. Od té doby se masivní přítomnost armády rozšířila téměř po celém teritoriu mexické federace, obzvláště v tranzitních státech severu známých jako Zlatý trojúhelník – Durango, Sinaloa a Chihuahua.[6] Drogové koridory vedoucí ke svým severoamerickým spotřebitelům se stávají otevřeným bojištěm mezi dealerskými uskupeními, která navzájem uzavírají pakty o spolupráci, aby se vzápětí pružně přeměnila ve sveřepé protivníky, mezi nimiž panuje pouze jedna hodnota – zisk. Eskalace násilí za notného přičinění ozbrojených sil vedla k meziročnímu nárůstu počtu obětí, až převýšila 50 tisíc mrtvých[7], třebaže v období od dubna 2011 do dubna 2012 jich konečně ubylo.[8] David A. Shirk z washingtonského think tanku Woodrow Wilson International Center for Scholars to vysvětluje třemi faktory – a) fragmentací drogových kartelů a skupin napojených na organizovaný zločin, b) proměnou politicko-byrokratického aparátu, c) nedávným vládním pokusem zakročit proti organizovanému zločinu pomocí vojenských intervencí s konečným cílem rozvrátit kartelové struktury.[9]

Jestliže k tomu navíc připočteme, že i přes pokles v posledních 5ti až 10ti letech se nerovnost a chudoba stále tyčí na nejvyšším patře žebříčku sestavovaném OECD[10], a nelehce porazitelná zkorumpovanost úředníků, lékařů, policistů a bohužel často i novinářů prostupuje napříč společností, příliš mnoho optimistických scénářů na stole není.

Na druhé straně se Calderónova politika „mano dura“ (tvrdé ruky) zčásti vyplatila. Několik významných bossů bylo zadrženo, uvězněno či zabito v pouliční přestřelce. Polapte jim vůdce a oni se rozloží sami. Přesně tohoto hesla se administrativa přidržela a rázem se dřívější postrach mění ve vyhaslou legendu, prosetou vnitřními sváry a neschopností účinně zúročit svůj lidský a materiální potenciál. Takový osud postihl nepochybně kartel nesoucí název La Familia Michoacana, v roce 2009 statisticky páchající nejbrutálnější násilí, jež si po sérii zatýkání prošla klinickou smrtí a kvůli vleklé vyčerpanosti uzavřela příměří s vládou.[11] Další narkomafiánské sítě se pragmaticky přesunuly do míst nejmenšího odporu, tam, kde tvrdá ruka zatím neudeřila či udeřila jen vlažně. Zvěrský kartel Los Zetas pronikl do Guatemaly, Hondurasu a Salvadoru, kde nemilosrdně roztáčí kolečko chaosu a nestability, na něž místní úřady, soudy a policie nejsou připraveni. Mexiko však zdaleka vyhráno nemá. Narkotika budou i nadále přitažlivou komoditou, poněvadž statisíce uživatelů na sever od Mexika i nadále oživují poptávku, a tak přinášejí lordům z jihu nevídané výdělky. A to za to riziko stojí. Postup proti drogovým gangům může být úspěšný jen za předpokladu, že nová vláda předloží systematické kroky kombinující represivní přístup, prevenci, léčbu, budování institucí a pěstování důvěry občanů v ně.

Ekonomická kondice země má navíc daleko k červeným číslům, neboť v loňském roce hospodářství mírně přerostlo očekávaných 3, 8 % HDP s průměrnou nezaměstnaností 5, 1 %[12], což je v porovnání se Spojenými státy americkými a jejich růstem 1, 5 % HDP a průměrnou nezaměstnaností 8, 3 %[13] pozitivní ukazatel. Provázanost obou severoamerických partnerů lze ilustrovat na objemu přímých zahraničních investic (tzv. FDI – foreign direct investments), kdy v roce 2010 USA vynaložily 90, 3 miliard dolarů do mexických realit, výrobních závodů a podnikání, zatímco Mexiko obratem vyslalo 12, 6 miliard dolarů.[14] Je vidět vzestup „…střední třídy v Mexiku, která se nyní pohybuje mezi 35 až 40 miliony lidmi. Více se investuje do dětí a vzdělávání, vzrůstá příjem na hlavu, stejně jako roste prodej spotřebitelského zboží a aut; mnoho nadnárodních i mexických firem začíná vzkvétat; vidíme explozi obchodních a nákupních center. Co víc, Mexičané vnímají změny kolem sebe v porovnání s životy svých otců. Vzrůstající optimismus je v mexické společnosti skutečně patrný“, poznamenala na svém blogu expertka na Latinskou Ameriku Shannon K. O´Neilová.[15]

Občanská společnost se snaží neponechat nic náhodě a po dekádách útisku hlasitě hřímajíc za rozhodnou změnu vyráží do ulic. V rámci celosvětového hnutí Skutečná demokracie teď! (španělsky іDemocracia Real Ya!) se vloni v metropoli Ciúdad de México uskutečnila série manifestací proti chamtivosti bankovních institucí a bezohlednosti politických představitelů, požadujíc vytvoření nové pracovní politiky s garancí bezpečnosti práce a dalšího nezvyšování věku odchodu do penze, požadujíc důslednější kontrolu nad bankami, fiskálně vyvážená opatření, snižování vojenských výdajů a posílení kvality veřejných služeb.[16] Podobně se zformovali občané pod hlavičkou Už žádnou krev! (španělsky іNo Más Sangre!), aby vyjádřili svůj nesouhlas a odpor vůči eskalujícímu násilí. Desítkami měst a vesnic se prohnala vlna „tichého pochodu“ ukazujíce nebojácnost a neochotu nechat se zaprodat. „Pro vládu je všechno otázka statistiky, katastrofy, abstrakce…Nyní jsme se shromáždili na ulicích, abychom vám řekli toto: každé město má svůj příběh, každá víska má svůj příběh. Je to příběh plný bolesti a utrpení…Tato země to už nemůže tolerovat“[17] , prohlásila vedoucí postava hnutí, uznávaný básník Javier Sicilla, jehož syn se stal obětí drogového násilí.

Ač jsou tato uskupení nezřídka názorově nekonzistentní, ideologicky roztříštěná a politicky naivní, jedno jim upřít nelze – vůli postavit se za své občanské svobody a přihlásit se tak k osvícenským myšlenkám, jež před dvěma sty lety rozhýbaly emancipační víry napříč celou Latinskou Amerikou. Občanská angažovanost se promítla i do červencového volebního výsledku, a na mexické scéně způsobila poprask.

Enrique – čest, nebo loutka?

Kdo je onen mág, kterému se podařilo stmelit vnitřně rozhádanou stranu a katapultovat ji do výšin, které znamenají zisk prezidentského mandátu a zároveň silnou základnu v obou komorách a několika guvernérských křeslech? S jakým programem přichází? Dokáže Mexičany přesvědčit o správnosti svých kroků i navzdory tomu, že proti němu hovoří přes 60 % odevzdaných hlasovacích lístků?

Enrique Peña Nieto byl dle průzkumů, prováděných v posledním půlroce, žhavým favoritem na vítězství. Jeho slogan „navrátit vládu, která oslovuje“ odpovídal na svízel, kdy Calderónova administrativa, jako by byla oděna do svěrací kazajky, postavila mezi sebou a občany jakousi anti-komunikační stěnu. V polovině června napsal na svém twitterovém účtu: „Jako budoucí prezident jsem rozhodnutý z Mexika vytvořit turistickou destinaci, široce atraktivní, bezpečnou a se službami světové třídy.“ Televizní debaty zvládal s bravurním klidem. Akrobaticky se vyhýbal útokům ze strany svých oponentů, umírněně a rétoricky přesvědčivě zodpovídal dotazy diváků. Oproti paradoxně až robotickému vystupování na první pohled půvabně vypadající Josefíny Vázquezové Motové a nemotornému výkonu Andrése Manuela Lopéze Obradora, jenž častokrát překročil režií vymezenou časomíru a už nedokázal navázat na své úderné projevy z dřívějška, působil tento pětačtyřicetiletý politický matador svěže. Energičností ho mohl překonat maximálně kandidát strany PANAL, ekologický horlivec Gabriel Quadri de la Torre.[18]

Peña Nieto se narodil ve státě México v nezámožné rodině učitelky a úředníka elektrárenské společnosti. Po absolvování střední školy nastoupil na Panamerickou univerzitu, kde v polovině osmdesátých let vystudoval právo a ekonomii. Jeho čich pro politiku se záhy projevil, když zastupoval nejrůznější komunální podniky jako advokát. Vzápětí si prošel celou řadou administrativních pozic ve státní správě i stranickém aparátu Institucionální revoluční strany, díky nimž nabyl cenné zkušenosti. Vtom přišla nabídka kandidovat na guvernéra svého domovského státu a tento mladý ambiciózní muž se chopil příležitosti. Nejprve zvítězil v místních stranických primárkách a posléze s téměř nadpoloviční většinou porazil nominanty dalších stran. Jeho guvernérská dráha mezi lety 2005 až 2011 oscilovala mezi úspěchy a nepravdivými prohlášeními. Nejednou se veřejně pochlubil, že se mu daří redukovat míru úmrtí, zatímco na federální úrovni se počet vražd dvojnásobil. „Jeden z nejilustrativnějších úspěchů je, že se nám podařilo snížit počet vražd na 100 tisíc obyvatel, z 16, 5 v roce 2005 na 7, 6 v roce 2010“, konstatoval. Jak ale podotýká The Economist, už nikde ale nezohledňuje, že Národní systém veřejné bezpečnosti (Sistema Nacional de la Seguridad Pública) přehodnotil metodologii pro vypočítávání statistik úmrtí; některé dříve klasifikované vraždy se přesunuly do kolonky sebevražd, nehod apod.[19] Co se týče ekonomické výkonnosti, za mnohé vděčí manažerovi své volební kampaně a pozdějšímu ministrovi financí, Luisi Videgarayovi, který v nejlidnatějším státě federace sestavoval opakovaně vyrovnaný rozpočet, a jeho přičinlivostí byly navyšovány daně, v celém Mexiku značně problematická položka. Talentovaného ekonoma s diplomem z bostonského MIT s největší pravděpodobností čeká úloha federálního ministra financí.[20]

Emociálně zatížené voliče mohla ovlivnit srdcervoucí osobní historie nové hlavy státu. Někdejší sukničkář začal coby guvernér vést spořádaný život a spolu s manželkou vychovávali i jeho dvě nemanželské děti. Ona však záhy zemřela na srdeční záchvat. V roce 2010 se osobní tragédie zvrátila opět ve šťastné chvíle, kdy si vzal populární herečku mexických telenovel Angélicu Riveru, s níž vede spokojený rodinný život. Pohledný guvernér a hvězda mýdlových oper působí skoro idylicky.[21]

Snad nejčastěji omílanou otázkou, která má co do činění s tak výrazným politickým nástupem Institucionální revoluční strany, je, zda-li PRI dychtivě vykročí do nové éry respektujíce demokratické změny, jež nastaly v posledních 12ti letech, nebo zda-li bude stále zaháčkovaná v chapadlech pozůstatku centralistického a zkorumpovaného monstra 20. století. Názory se různí. Na webových stránkách PRI lze najít volební program v mezidobí 2009 – 2012, v jehož úvodu se dočteme, že strana si klade za cíl reagovat na tři typy krizí – 1) mezinárodní finanční krizi, 2) vnitřní krizi, jejíž projevy nenapomáhají růstu a vytváření pracovních míst, a 3) krizi, která vyvěrá z nedostatečné důvěry občanů v akceschopnost vlády zaručit právní stát.[22] Ihned po vyhlášení výsledků voleb Enrique Peña Nieto řekl, že „naštěstí žijeme v demokratických podmínkách tří hlavních politických stran, což znesnadňuje jedné straně, aby získala absolutní většinu…My jsme nová generace. Už neexistuje žádný návrat do minulosti. Můj kabinet zakládá svou vizi na budoucnosti.“[23] Kritici tvrdí, že Peña Nieto je trojským koněm staré gardy Institucionální revoluční strany, která jeho pomocí pozvolna opět uchvátí moc na všech úrovních státní správy a samosprávy. Očerňování jejích straníků před volbami plnilo stránky nejen Calderónovi naladěných periodik. Americká DEA přišla s tím, že tři bývalí guvernéři PRI ve státě Tamaulipas byli obviněni z přebírání úplatků od drogových kartelů. Letos v lednu byl dopaden úředník PRI Tomás Ruiz s 1, 9 miliardami dolarů, které měly údajně směřovat na kampaň nyní zvoleného prezidenta. Peña Nieto navíc čerpá z bohaté mediální přízně veřejnoprávní televize Televisa a častěji také TV Azteca, jež ustavičně provolávají, že momentální protesty jsou zinscenovány z podzemí, z dílny protikandidáta Lopéze Obradora.[24] Tyto aféry ani v nejmenším nepřispívají k duhu navenek obrozené strany, naopak vedou k nelichotivému onálepkování prezidenta-hezouna jako naivního dinosauřího mláděte. Nelze však zapomínat na fakt, že korupčnické okamžiky neminuly ani Stranu národní akce či Stranu demokratické revoluce.

José Woldenberg, bývalý šéf Federálního volebního institutu, z jehož útrob pokaždé vycházejí konečné výsledky voleb, se pro média vyjádřil v tom směru, že dnešní výhra PRI v žádném případě nepřivodí hegemonii jedné strany, jelikož „v minulých letech jsme byli svědky přechodu k demokracii a tudíž větší politické rozmanitosti. Navíc PRI v Kongresu neobdržela většinu.“[25] A podobně přitakává i již citovaná Shannon K. O´Neilová: „Mezitímco se všichni hrozí nečitelného a dokonce autoritářského stylu vládnutí, mexické instituce i vzdor svých nedokonalostem mohou vydržet takový nápor – tedy pokud vůbec přijde. V minulé dekádě utvářel mexický Kongres legislativu stejně jako prezident; Nejvyšší soud se ukázal být nezávislým, často rozhodujíc proti vládě a všetečným zájmům; média pracovala tak, aby politici byli za své činy odpovědní; a mexická občanská společnost byla stále hlasitější ve svých požadavcích za demokratickou a transparentní vládu. Takovýto postup přináší důležité brzdy proti zneužití moci, a bylo by pro vládu obtížné, pokud ne nemyslitelné, aby politický systém obrátila zpět do zlatých časů PRI.“[26]

Závěr

Rebelie pokračuje. Takto by se dal označit výpad, který po volbách předvádí Andrés Manuel Lopéz Obrador, jehož v domácím tisku nikdo nenazve jinak než AMLO. Dispozice k tomu má vpravdě vytříbené. Před šesti lety se ukázala jeho nezdolná nátura, když neuznal volební výsledky, jež mu přisoudily stigmatické druhé místo hned za Felipe Calderónem. Tehdy rozpoutal několikaměsíční tirádu, prohlásil se „legitimním prezidentem Mexika“, v televizních přenosech opakovaně hořekoval za přepočítání výsledků a své příznivce vyzýval, aby na důkaz protestu rozbili stany a utábořili se na největším náměstí Zócalo. S výsledky to ovšem nepohnulo, i navzdory tomu, že AMLO na Calderóna ztrácel pouhých 0, 56 %.[27] Dnes za Peña Nietou zaostává o téměř 7 %. Aby byl úspěšný, musí přijít s hmatatelnými důkazy, že vítězná strana skutečně kupčila s hlasy a nezákonně tak obírala o šanci své protivníky.

Nejenom AMLO podněcuje k masovým demonstracím. V posledním týdnu spontánně vyšly do ulic tisíce lidí, jež odmítají připustit, aby se PRI opět chopila příležitosti pošlapat pracně budovaná práva a svobody. Zahraniční státníci, včetně amerického prezidenta, mezitím vítězi poblahopřáli. Enrique Peña Nieto teď bude zřejmě klidně vyčkávat, až se prvního prosincového dne přestěhuje do prezidentského paláce v Los Pinos. Teprve pak se ukáže, nakolik je Institucionální revoluční strana v jádru demokratická.

Internetové zdroje

CIA The World Factbook. Mexico. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/mx.html, 6. 7. 2012.
CNN: (2011). Mexican poet becomes crusader seeking after son´s slaying. Dostupné na: http://edition.cnn.com/2011/WORLD/americas/05/05/mexico.poet.activist/index.html (5. 5. 2011).
CNN: (2012). Peña Nieto: A former governor on the path to Mexico´s presidency. Dostupné na: http://edition.cnn.com/2012/07/02/world/americas/mexico-pea-nieto-profile/index.html?iid=article_sidebar (3. 7. 2012).
CNN: (2012). Political tensions flare after Mexican presidential vote. Dostupné na: http://edition.cnn.com/2012/07/02/world/americas/mexico-elections/index.html?iid=article_sidebar (3. 7. 2012).
CSIS: (2012). Mexico´s elections turn nasty: Accusation of corruption against the PRI. Dostupné na: http://csis.org/blog/mexicos-elections-turn-nasty-accusations-corruption-pri (24. 2. 2012).
CSIS: (2012). Mexico´s Presidential Debate Leaves the Race Largely Unchanged. CSIS. 9. 5. 2012. Dostupné na: http://csis.org/blog/mexicos-presidential-debate-leaves-race-largely-unchanged, 7. 7. 2012.
C-SPAN Video Library: (2012). Mexican presidential inauguration. Dostupné na: http://www.c-spanvideo.org/program/195603-1 (1. 12. 2012).
ČT24: (2012). Novým mexickým prezidentem zvolen Nieto. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/184527-novym-mexickym-prezidentem-zvolen-nieto/ (2. 7. 2012).
Deutsche Borse Group: (2012). What´s Next for Mexico Under Pena Nieto? Dostupné na: https://mninews.deutsche-boerse.com/index.php/whats-next-mexico-under-pena-nieto?q=content/whats-next-mexico-under-pena-nieto (6. 7. 2012).
E-consulta: (2011). Democracia Real Ya en México? Dostupné na: http://www.e-consulta.com/index.php?option=com_k2&view=item&id=9560:%C2%BFdemocracia-real-ya-en-m%C3%A9xico?&Itemid=333 (25. 5. 2011).
El Universal: (2012). México vivió transición democrática: Woldenberg. Dostupné na: http://www.eluniversal.com.mx/notas/857424.html (4. 7. 2012).
Equilibri: (2011). Mexico: Three scenarios for the 2012 election. Dostupné na: http://www.equilibri.net/nuovo/articolo/mexico-three-scenarios-2012-presidential-election, (12. 10. 2011).
Letras Libres: (2012). Le reforma de justicia en México. http://www.letraslibres.com/blogs/polifonia/la-reforma-de-justicia-en-mexico (29. 3. 2012).
Mexico Institute: (2012). A new face for AMLO? http://mexicoinstituteonelections.wordpress.com/2012/03/19/a-new-face-for-amlo/ (19. 3. 2012).
Shannon K. O´Neil: (2012). The PRI Returns in Mexico. Council on Foreign Relations. Dostupné na: http://blogs.cfr.org/oneil/2012/07/02/the-pri-returns-in-mexico/, (2. 7. 2012).
Shannon K. O´Neil: (2011). The Rise of Mexico´s Middle Class. Council on Foreign Relations. Dostupné na: http://blogs.cfr.org/oneil/2011/11/01/the-rise-of-mexico%E2%80%99s-middle-class/ (1. 11. 2011).
STRATFOR: (2012). Polarization and Sustained Violence in Mexico´s Cartel War. http://www.stratfor.com/sample/analysis/polarization-and-sustained-violence-mexicos-cartel-war, (24. 1. 2012).
The Economist: (2011). Crime in Mexico. The governor´s miraculous achievement.. Dostupné na: http://www.economist.com/blogs/americasview/2011/09/crime-mexico (22. 9. 2011).
The Telegraph: (2012). Enrique Pena Nieto declared winner of Mexico election. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/centralamericaandthecaribbean/mexico/9382096/Enrique-Pena-Nieto-declared-winner-of-Mexico-election.html (6. 7. 2012).
Trading Economics. United States Unemployment Rate. Dostupné na: http://www.tradingeconomics.com/united-states/unemployment-rate (6. 7. 2012). Wall Street Journal: (2012).
Mexico Drug Violence Shows Decline. Dostupné na: http://online.wsj.com/article/SB10001424052702303822204577464821699025772.html, (13. 6. 2012).
WM Consulting: (2012). Knowledge Is Security. Dostupné na: https://sites.google.com/site/policereform/ (28. 2. 2012).

Literatura

Angeles Villareal, M.: 2012. U. S. Economic Relationship. Trends, Issues, and Implications. Congressional Research Service: Washington, D. C.
Partido Revolucionario Institucional. Plataforma Electoral Federal 2009 – 2012. Nueva Vía Mexicana para el Desarrollo: Ciudad de México.
Shirk, David A.: 2010. Justice Reform in Mexico: Change & Challenges in the Judicial Sector. In: Olson, Eric L., Shirk, David A., Selee, Andrew: Shared Responsibility. U. S. – Mexico Policy Options for Confronting Organized Crime. Woodrow Wilson International Center for Scholars: Washington,
D. C. Shirk, David A.: 2010. Drug Violence in Mexico. Data and Analysis from 2001 – 2009. Trans-Border Institute, San Diego, California

Odpovědná redaktorka: Bc. Petra Slavíková

Text zatím neprošel jazykovou korekturou

Obrázek převzat z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/centralamericaandthecaribbean/mexico/9382096/Enrique-Pena-Nieto-declared-winner-of-Mexico-election.html

[1] Více na ČT24: (2012). Novým mexickým prezidentem zvolen Nieto. ČT24. 2. 7. 2012. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/184527-novym-mexickym-prezidentem-zvolen-nieto/, 6. 7. 2012.

[2] Více na The Telegraph: (2012). Enrique Pena Nieto declared winner of Mexico election. The Telegragh. 6. 7. 2012. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/centralamericaandthecaribbean/mexico/9382096/Enrique-Pena-Nieto-declared-winner-of-Mexico-election.html, 6. 7. 2012.

[3] Citováno z C-SPAN Video Library: (2012). Mexican presidential inauguration. C-SPAN Video Library. 1. 12. 2012. Dostupné na: http://www.c-spanvideo.org/program/195603-1, 6. 7. 2012.

[4] Shirk, David A.: 2010. Justice Reform in Mexico: Change & Challenges in the Judicial Sector. In: Olson, Eric L., Shirk, David A., Selee, Andrew: Shared Responsibility. U. S. – Mexico Policy Options for Confronting Organized Crime. Woodrow Wilson International Center for Scholars: Washington, D. C.

[5] Více na Letras Libres: (2012). Le reforma de justicia en México. Letras Libres. 29. 3. 2012. http://www.letraslibres.com/blogs/polifonia/la-reforma-de-justicia-en-mexico, 6. 7. 2012.

[6] Více na STRATFOR: (2012). Polarization and Sustained Violence in Mexico´s Cartel War. STRATFOR: 24. 1. 2012. http://www.stratfor.com/sample/analysis/polarization-and-sustained-violence-mexicos-cartel-war, 6. 7. 2012.

[7] Více na WM Consulting: (2012). Knowledge Is Security. WM Consulting. 28. 2. 2012. Dostupné na: https://sites.google.com/site/policereform/, 6. 7. 2012.

[8] Více na Wall Street Journal: (2012). Mexico Drug Violence Shows Decline. Wall Street Journal. 13. 6. 2012. Dostupné na: http://online.wsj.com/article/SB10001424052702303822204577464821699025772.html, 6. 7. 2012.

[9] Shirk, David A.: 2010. Drug Violence in Mexico. Data and Analysis from 2001 – 2009. Trans-Border Institute, San Diego, California

[10] Více na Equilibri: (2011). Mexico: Three scenarios for the 2012 election. Equilibri. 12. 10. 2011. Dostupné na: http://www.equilibri.net/nuovo/articolo/mexico-three-scenarios-2012-presidential-election, 6. 7. 2012.

[11] Shirk, David A.: 2010. Justice Reform in Mexico: Change & Challenges in the Judicial Sector. In: Olson, Eric L., Shirk, David A., Selee, Andrew: Shared Responsibility. U. S. – Mexico Policy Options for Confronting Organized Crime. Woodrow Wilson International Center for Scholars: Washington, D. C.

[12] Více na CIA The World Factbook. Mexico. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/mx.html, 6. 7. 2012.

[13] Více na Trading Economics. United States Unemployment Rate. Trading Economics. Dostupné na: http://www.tradingeconomics.com/united-states/unemployment-rate, 6. 7. 2012.

[14] Angeles Villareal, M.: 2012. U. S. Economic Relationship. Trends, Issues, and Implications. Congressional Research Service: Washington, D. C.

[15] Citováno z Shannon K. O´Neil: (2011). The Rise of Mexico´s Middle Class. Council on Foreign Relations. 1. 11. 2011. Dostupné na: http://blogs.cfr.org/oneil/2011/11/01/the-rise-of-mexico%E2%80%99s-middle-class/, 7. 7. 2012. Trading Economics. United States Unemployment Rate. Trading Economics. Dostupné na: http://www.tradingeconomics.com/united-states/unemployment-rate, 6. 7. 2012.

[16] Více na E-consulta: (2011). Democracia Real Ya en México? E-consulta. 25. 5. 2011. Dostupné na: http://www.e-consulta.com/index.php?option=com_k2&view=item&id=9560:%C2%BFdemocracia-real-ya-en-m%C3%A9xico?&Itemid=333, 7. 7. 2012.

[17] Citováno z CNN: (2011). Mexican poet becomes crusader seeking after son´s slaying. CNN. 5. 5. 2011. Dostupné na: http://edition.cnn.com/2011/WORLD/americas/05/05/mexico.poet.activist/index.html, 7. 7. 2012.

[18] Více na CSIS: (2012). Mexico´s Presidential Debate Leaves the Race Largely Unchanged. CSIS. 9. 5. 2012. Dostupné na: http://csis.org/blog/mexicos-presidential-debate-leaves-race-largely-unchanged, 7. 7. 2012.

[19] Citováno z The Economist: (2011). Crime in Mexico. The governor´s miraculous achievement. The Economist. 22. 9. 2011. Dostupné na: http://www.economist.com/blogs/americasview/2011/09/crime-mexico, 7. 7. 2012.

[20] Více na Deutsche Borse Group: (2012). What´s Next for Mexico Under Pena Nieto? Deutsche Borse Group. 6. 7. 2012. Dostupné na: https://mninews.deutsche-boerse.com/index.php/whats-next-mexico-under-pena-nieto?q=content/whats-next-mexico-under-pena-nieto, 7. 7. 2012.

[21] Více na CNN: (2012). Peña Nieto: A former governor on the path to Mexico´s presidency. CNN. 3. 7. 2012. Dostupné na: http://edition.cnn.com/2012/07/02/world/americas/mexico-pea-nieto-profile/index.html?iid=article_sidebar, 7. 7. 2012.

[22] Partido Revolucionario Institucional. Plataforma Electoral Federal 2009 – 2012. Nueva Vía Mexicana para el Desarrollo, s. 4.

[23] Více na CNN: (2012). Political tensions flare after Mexican presidential vote. CNN. 3. 7. 2012. Dostupné na: http://edition.cnn.com/2012/07/02/world/americas/mexico-elections/index.html?iid=article_sidebar, 7. 7. 2012.

[24] Více na CSIS: (2012). Mexico´s elections turn nasty: Accusation of corruption against the PRI. CSIS. 24. 2. 2012. Dostupné na: http://csis.org/blog/mexicos-elections-turn-nasty-accusations-corruption-pri, 7. 7. 2012.

[25] Citováno z El Universal: (2012). México vivió transición democrática: Woldenberg. El Universal. 4. 7. 2012. Dostupné na: http://www.eluniversal.com.mx/notas/857424.html, 7. 7. 2012.

[26] Citováno z Shannon K. O´Neil: (2012). The PRI Returns in Mexico. Council on Foreign Relations. 2. 7. 2012. Dostupné na: http://blogs.cfr.org/oneil/2012/07/02/the-pri-returns-in-mexico/, 7. 7. 2012.

[27] Více na Mexico Institute: (2012). A new face for AMLO? Mexico Institute. 19. 3. 2012. http://mexicoinstituteonelections.wordpress.com/2012/03/19/a-new-face-for-amlo/, 8. 7. 2012.

Jak citovat tento text?

Vrchota, Petr. Baby dinosaurus prezidentem [online]. E-polis.cz, 13. červenec 2012. [cit. 2021-03-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/baby-dinosaurus-prezidentem.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Petr Vrchota

Šéfredaktor e-Polis. Navštěvoval všeobecné gymnázium v Třeboni. V současné době dokončuje bakalářské studium oboru Mezinárodní vztahy - Britská a americká studia na Západočeské univerzitě v Plzni. Absolvoval certifikovaný program Robinson-Martin Security Scholars Program na Prague Security Studies Institute. Do jeho hledáčku spadají především témata politiky a společnosti ve Spojených státech amerických a Latinské Americe. Zabývá se rovněž otázkami mezinárodní bezpečnosti a lidských práv. Mezi jeho záliby patří cestování, cyklistika, tenis, jazyky, hudba všech žánrů, občasné muzicírování na hudební nástroje a kvalitní knihy s dávkou napětí i faktu. V redakci e-Polis působí od října 2010.

[Nahoru ↑]