„Až příliš zahleděni do české kotliny“, rozhovor s Markem Ženíškem (TOP09)

V předvečer veřejného jednání Ústavního soudu o návrhu senátorů na přezkoumání Lisabonské smlouvy se Marek Ženíšek, vysokoškolský pedagog a člen přípravného výboru TOP09, zamýšlí nad limity vládnoucích elit, obrazem země v zahraničí i nezastupitelnou úlohou politických stran. „Splněním prezidentova požadavku nezískáme nic,“ říká a poznamenává, že tuzemská diskuse na téma Lisabon jen dokazuje vleklou sevřenost místními poměry.

„Až příliš zahleděni do české kotliny“, rozhovor s Markem Ženíškem (TOP09)

V předvečer veřejného jednání Ústavního soudu o návrhu senátorů na přezkoumání Lisabonské smlouvy se Marek Ženíšek, vysokoškolský pedagog a člen přípravného výboru TOP09, zamýšlí nad limity vládnoucích elit, obrazem země v zahraničí i nezastupitelnou úlohou politických stran. „Splněním prezidentova požadavku nezískáme nic,“ říká a poznamenává, že tuzemská diskuse na téma Lisabon jen dokazuje vleklou sevřenost místními poměry.

Nezávisle na faktu, že evropské sedmadvacítce předsedá od července Švédské království, je Česko stále v centru dění na starém kontinentě. Důvod vězí v ratifikaci Lisabonské smlouvy, jejíž konformitu s Ústavou České republiky zkoumá Ústavní soud. Co by mohlo nastat z hlediska našich vyhlídek v Evropské unii, kdyby Václav Klaus i přes pozitivní verdikt ústavních soudců odmítal podepsat smluvní text?

Podle některých by se nestalo nic a mají v určitém ohledu pravdu, pokud nevnímají některé pro mne velmi důležité aspekty celé problematiky. Já vnímám Českou republiku jako součást Evropské unie a nahlížím na ni v širším prostoru, v takovém případě by to pak byla další rána pro již špatný obraz ČR v zahraničí. Něco jiného je, když by Lisabon nebyl schválen v referendu, ale v případě, že vláda smlouvu podepíše a Ústavní soud rozhodne o její konformitě s Ústavou České republiky, pak je prezidentovo nepodepsání neopodstatněné. Navíc splněním požadavku pana prezidenta velmi málo získáme, vlastně vůbec nic, a naopak mnoho ztratíme, staneme se na dlouhou dobu nedůvěryhodní a nepředvídatelní. Celá diskuse okolo Lisabonu mne jen přesvědčuje více o názoru, že řada politiků nechápe věc v širším kontextu. Pokud bych si měl vybrat mezi světem rozděleným na USA, Rusko, Čínu a slabou dohody neschopnou Evropu a světem tvořeným USA, Ruskem, Čínou a silnou Evropou, pak jednoznačně volím variantu číslo dvě i za cenu toho, že by Lisabon měl v budoucnu naplnit všechny mýty, které se o něm píší.

Neutuchající prezidentův nesouhlas s podpisem se zřejmě neobejde bez otřesů směrem dovnitř státu. Dají se predikovat systémové posuny, upravující preventivně vztahy mezi základními složkami státní moci? Připomínám, že Mirek Topolánek obvinil Klause ze snahy nastolit poloprezidentský režim.

Panu prezidentovi by určitě rozšíření pravomocí nevadilo. Změna parlamentní formy vlády na poloprezidentskou může být relevantní politický postoj, nicméně se obávám, že se neobejde bez širší diskuse, která by odpověděla na otázky, co by tato změna znamenala a především pak, což je zásadnější, bez širší politické podpory, která by měla charakter ústavní většiny. Z tohoto důvodu v nejbližší době změnu parlamentní formy vlády na poloprezidentskou nepředpokládám, ale mohu se mýlit.

Václav Klaus těžiště své protilisabonské rétoriky opřel o údajné nebezpečí prolomení Benešových dekretů. Nejsou starosti tohoto druhu passé?

Pro mne ano, ale pro mnoho lidí stále ne a pan prezident si tohoto faktu je zřejmě vědom. Benešovy dekrety byly a budou čas od času politické téma. Pro mne a pro mnoho dalších však politickým tématem nejsou a to nejen proto, že věřím těm, co tvrdí, že Lisabonská smlouva nijak zásadně nezmění status quo v dané problematice.

Zákonodárci ČSSD zabránili rozpuštění Poslanecké sněmovny. Existuje ještě šance na konání předčasných voleb?

Volby budou v řádném termínu, o tom již nikdo nepochybuje.

Nejsme svědky pokračování stejného příběhu, který gradoval v březnu letošního roku vyjádřením nedůvěry vládě uprostřed evropského předsednictví?

Je to pořád to stejné „movie“. I když se hlavní hrdinové čas od času mění, scénář je vždy stejný – snažit se o co možná nejhorší obraz ČR v zahraničí za každou cenu. A jak je vidět, točit se dá bez omezení, počet dílů je nekonečný…

Co považujete za hlavní motiv obratu v přístupu sociálních demokratů?

Domnívám se, že skutečný motiv by nám musel předložit někdo z představitelů sociálních demokratů. Já se mohu jen domnívat, že hlavní a jediná příčina byla snaha Jiřího Paroubka zabránit politickému trapasu, který by nastal, kdyby mu polovina zákonodárců z jeho řad nehlasovala pro návrh. Pravděpodobně po zjištění této skutečnosti obrátil a změnil dosavadní kurs. Nadřadil své vlastní zájmy nad zájmy národní, resp. státní, obdobně jako v případě shození vlády během předsednictví Radě EU. Jako politik si troufnu říct, že pevně věřím, že občané této země si před volbami rozvzpomenou a budou podle toho volit.

Nedomníváte se, že jedním z klíčových důvodů změny taktiky sociálnědemokratických poslanců mohl být vzestup strany TOP09, jejíhož přípravného výboru jste členem a která patrně Jiřímu Paroubkovi znesnadňovala úvahy o povolebních tazích?

I to je možné. Avšak to, že se TOP09 obávají ČSSD i ODS, a že obě dvě strany budou dělat vše proto, aby nás poškodily, je skutečnost. Na druhou stranu jejich obavy jsou důkazem toho, že asi děláme věci dobře.

Uskuteční-li se sněmovní volby až v řádném termínu, jakým způsobem zasáhnou do celkové podoby české politické scény oproti dnešku?

To kdyby někdo věděl, tak by byl docela bohatý…Výsledky voleb nelze predikovat. Ani volební účast si netroufnu odhadnout, i když podle dnešní nálady lidí by účast byla asi velmi nízká. Osm měsíců je strašně daleko a může se stát cokoliv.

Nestanou se vítězi politické krize nakonec extrémisté označující liberální model demokracie za dlouhodobě nevhodný pro zdejší mentální klima?

Doufám, že se tak nestane. Ale je třeba si stále uvědomovat, že demokracie je lidský produkt se všemi atributy, které k tomu patří, především mám na mysli její omezené možnosti bránit se. Nebyli bychom první, kde by neschopnost politické elity řešit aktuální problémy dohromady s ekonomickými problémy pomohly otevřít prostor pro extrémní politickou sílu, která by nabízela radikální řešení problémů.

Nezdá se Vám, že znovu dochází k naplnění magického dvacetiletí moderních českých dějin?

Já doufám, že ano, ostatně proto i TOP09 vznikla, aby po dvaceti letech přišla změna.

Patříte k nejmladší generaci politiků. Svá studijní a následně první profesní léta jste prožil již v polistopadové éře. Za její dominantní znak platila snaha dosáhnout západního standardu, a to nejen z pohledu hmotného zabezpečení. Jeví se daný cíl s dvacetiletým odstupem jako splněný, resp. splnitelný?

Určitě, nemyslím si však, že jediným dominantním znakem byla snaha dosáhnout materiálního zabezpečení. Dodal bych snahu o vytvoření právní státu a snahu o reetablování některých hodnot, které byly pro náš stát odjakživa přirozené, ale během čtyřicetileté vlády komunistů byly hodně v ústraní nebo zmizely úplně. Mám na mysli například odpovědnost.

Co Vás vlastně vedlo a vede k aktivní politické činnosti?

Studentům na přednáškách říkám, že by se měli zajímat o politiku. Angažovanost v politické straně je přece také projev rozvíjející se občanské společnosti. Mladí lidé by se měli o politiku zajímat a jeden z přirozených projevů této činnosti je pak aktivně se na politice podílet.

Nyní jste širší veřejnosti znám coby přední reprezentant TOP09 v Plzeňském kraji, ve kterém kandidujete v barvách zmíněného subjektu na volitelném druhém místě do dolní komory parlamentu. Předpokládáte svoji kandidaturu v případě voleb příštího roku?

Jedno z prvních usnesení přípravného výboru potom, co bylo jasné, že předčasné volby nebudou, bylo rozhodnutí o neměnnosti kandidátek. Tzn., že s kandidátkami se hýbat nebude.

TOP09 si od samého začátku pěstuje pověst uskupení s konzervativním hodnotovým obsahem. Na konzervativní ideje však ve svých proklamacích odkazují také jiné dvě relevantní strany – ODS a KDU-ČSL. Jak se konzervatismus Vaší strany liší od konzervatismu v lidoveckém či občanskodemokratickém pojetí?

Do jaké části pravolevého spektra lze TOP 09 umístit?

To je velmi snadné, TOP09 je konzervativní - pravicová a proevropská strana. ODS je pravicová, ale není konzervativní v tom pravém slova smyslu a ani proevropská a KDU-ČSL je sice konzervativní a proevropská, ale zase není pravicová. Při použití tří os – levice/pravice na straně jedné, konzervativní/liberální linie na straně druhé a proevropská/k evropskému integračnímu procesu zdrženlivá - je rozdíl, myslím, velmi zřejmý a pro budoucí studenty politologie před zkouškami velmi snadno zapamatovatelný.

Odkud čerpá Vaše strana takové množství příznivců a podporovatelů? Jsou to převážně nespokojení bývalí voliči zavedených politických značek nebo lidé, které donedávna politika z různých příčin odrazovala?

Podle našich průzkumů obojí. Své kolegy z jiných stran si dobírám, když mne očerňují, že nic nového nejsme, tím, že se jich ptám, tak proč, když vlastně nejsme alternativou, nás tolik lidí podporuje a chce volit, když už tu taková nabídka je? A když se pak rozhovor stupňuje a jsem dokonce nařčen, že jim bereme voliče, strašně jim vadí, když se jich zeptám, kde berou jistotu, že i kdyby TOP09 nevznikla, že by je ti „jejich“ voliči, co nás dnes chtějí volit namísto nich, volili. A když rozhovor pokročí ještě dál, pak nastává věta typu: kvůli vám prohrajeme volby. Na to mám pak jen jednu odpověď – volby si může prohrát každý sám a ne přičiněním druhých.

Zajímavé ohlasy budí spolupráce TOP09 s hnutím Starostové a nezávislí. Kromě pozitivních reakcí, jež se shodují v nutnosti udělit zkušeným komunálním lídrům prostor ve vrcholné politice, jsou slyšet i tvrzení o nevyzpytatelnosti jednotlivých starostů a radních při řešení problémů mimo rámec lokálního rozvoje. Máte podobné pochybnosti?

Mince má vždy rub i líc.

Politickou oblastí společenského dění se nezabýváte pouze po praktické stránce. Vystudoval jste politologii, kterou přednášíte na Západočeské univerzitě v Plzni a Metropolitní univerzitě tamtéž. Neobáváte se, že by kvůli politickému angažmá mohla být (byť zcela účelově) zlehčována objektivita Vaší výzkumné a pedagogické práce?

Neobávám, zapomněl jste dodat ještě Vysokou školu CEVRO Institut, kde si mne od letošního podzimu pozvali, abych měl jednu přednášku týdně týkající se mé oblíbené tranzitologie (teorie přechodů). Ale zpět k Vaší otázce, toho, co naznačujete, se skutečně neobávám a vedou mě k tomu hned dvě skutečnosti. Zaprvé přednáším již od roku 2003 a přibližně ve stejné době jsem začal být politicky aktivní, od roku 2006 dělám, pro ilustraci, zastupitele v jednom z městských obvodů, přesto jsem se nikdy s žádnými výhradami k mým přednáškám nesetkal. Možná je to proto, že akademická půda mi dává svobodný prostor a umožňuje mi říkat i to, co bych si jinak jako politik dovolit nemohl. Zadruhé mi profilace mých předmětů neumožňuje, s výjimkou snad jednoho (Voleb a volebních analýz), narazit na domácí politickou scénu. Navíc politická věda je opravdu něco jiného než politika, takže již samotné úvahy o nějaké neobjektivnosti jsou trochu liché, zkrátka věda je jen jedna, ať ji dělá zastánce většího zasahování státu do života jednotlivců či jeho odpůrce.

Bývá v zahraničí častějším zvykem než u nás, že experti společenskovědních disciplín otevřeně projevují občanské sympatie a kupříkladu mediálně podpoří určitou politickou stranu?

Asi jak v kterém zahraničí a pravděpodobně jak kteří experti. Pravdou je, že u nás je mnohem více rozšířen názor, že politické strany jsou něco, co není až tak sexy – proto snad i ta zdrženlivá podpora. V parlamentní demokracii se však bez politických stran neobejdete a zatím všude na světě, kde je v minulosti zrušili, to dopadlo špatně.

Kdyby došlo na Vaše zvolení poslancem, do jaké míry byste přehodnotil vlastní akademické závazky?

To je pro mne ještě strašně daleko, teď to neřeším, momentálně na to neumím odpovědět.

V tuto chvíli pracujete mimo jiné v pozici náměstka ministryně spravedlnosti. Jaká agenda ministerstva pod Vás spadá?

Řídím sekci vězeňství a resortní kontroly a od 1. 11. budu navíc ještě pověřen řízením sekce mezinárodních vztahů, dále je v mojí gesci i Probační a mediační služba.

Pokud by se Vám naskytla příležitost stát se ministrem, jaký resort by zvláště odpovídal Vaším zájmům?

Ministr pro kolonie, ministr války či sportu, takový rezort by mne asi nejvíce bavil a to nejen proto, že kolonie žádné nemáme, válku nevedeme a sportu moc v současné době nedám (smích).

Sdělovací prostředky vykládají dnešní stav České republiky pomocí sousloví „hospodářská a politická krize“. Jsou naše potíže posledního roku zaviněné opravdu výlučně politickými a hospodářskými faktory? Nenachází se jejich kořeny hlouběji?

Tak asi ano, já k tomu ještě přidávám fenomén, který pozoruji již delší dobu a to je taková ta česká tzv. zaprděnost a zahleděnost do české kotliny, neschopnost nahlížet na problém v širších souvislostech.

Jaké kroky TOP09 můžeme čekat do voleb?

Budou to kroky vytrvalé a budeme činit všechno proto, aby byly i zvučné a stopy po nich viditelné.

Hodláte se na avizovaném sjezdu TOP09 ucházet o funkci v předsednictvu strany?

Celostátní sněm bude 27. a 28. 11. Zeptejte se až potom…

Profil

PhDr. Marek Ženíšek, Ph.D. se narodil roku 1978 v Plzni. Vystudoval Fakultu humanitních studií Západočeské univerzity a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Přednáší politologii na Fakultě filozofické Západočeské univerzity, Metropolitní univerzitě a nyní též na Vysoké škole CEVRO Institut. Počínaje rokem 2008 působí v pozici náměstka na ministerstvu spravedlnosti. V roce 2006 byl zvolen zastupitelem Plzně 3. Je členem přípravného výboru strany TOP09.

Autor: Vít Procházka

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Sranda musí bejt, i kdyby v Paříži…

Mezinárodní trestní soud a mezinárodní právo trestní: současnost

Mezinárodní trestní soud a mezinárodní právo trestní: historie

Další články z rubriky

Bývalý velvyslanec Petr Drulák o kauze Vrbětice: Jde o umrtvení vztahu, který pro nás měl smysl

Bývalá místopředsedkyně vlády Karolína Peake: Do vysoké politiky jsem vstupovala s jistou mírou naivity. Můj život je teď mnohem klidnější.

Žádný vojenský důchod. Chci být dál užitečný: Rozhovor s generálem Petrem Pavlem

Vložit komentář