ASEAN - Sdružení států jihovýchodní Asie

Následující text se snaží čtenáři přiblížit dálnovýchodní ekonomickou, bezpečnostní a politickou organizaci ASEAN. Zabývá se vznikem organizace, členskými státy, historií a především cíli organizace. Dále je proveden exkurz do organizační struktury organizace, jsou popsány nejdůležitější instituce a v krátkosti je pojednáno i o vztazích ASEAN a mimoregionálních mocností. Práce v závěru nabízí také informace o oblastech bezpečnostní participace ASEAN. Po přečtení textu by měl čtenář získat slušný rámcový náhled na existenci, funkci a přínos této organizace. Lze říci, že hlavním cílem tohoto článku je přispět do odborného českého povědomí o této mezinárodní organizaci, neboť se i přes svůj význam nestává častým předmětem zájmu.

ASEAN - Sdružení států jihovýchodní Asie

Vznik organizace

Association of Southeast Asian Nations (Sdružení států jihovýchodní Asie) vzniklo 8. srpna 1967 v Bangkoku v Thajsku. Pět států se dohodlo na založení sdružení ASEAN i po několika neúspěšných pokusech o vytvoření ekonomické a kulturní spolupráce v regionu. Sídlem organizace je Jakarta v Indonésii. Území členských států ASEAN nyní pokrývá plochu 4, 5 milionu km2, má přibližně 600 milionů obyvatel (což je o téměř 150 miliónů obyvatel více než v Evropské unii) a hovoří se zde 14 oficiálními jazyky [1] .

Do Sdružení států jihovýchodní Asie patří celkem deset států, které do něj však nevstoupily najednou, ale byly přijímány postupně. Indonésie (hl. m. Jakarta), Malajsie (Kuala Lumpur), Filipínská republika (Manila), Singapur (Singapur) a Thajsko (Bangkok) jsou zakládajícími členy ASEAN, tzn. že jsou v organizaci již od roku 1967. Postupně byli přijímáni další členové. V roce 1984 přistoupila Brunej (Bandar Seri Begawan) a v roce 1995 Vietnam (Hanoj). Státy Laos (Vientiane) a Barma (Yangon) přistoupily zároveň, a to v roce 1997. Zatím posledním státem, který se stal členem ASEAN je Kambodža (Phnom Penh) [2] .

Historie Organizace

Ještě před vznikem Sdružení států jihovýchodní Asie existovala v dané oblasti organizace Sdružení jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asia, ASA), která obsahovala Malajsii, Thajsko a Filipíny [3] . Existovala však jen dva roky, v letech 1961 až 1962. Další určitou předchůdkyní ASEAN byla organizace Jihoasijská integrace (South Asia Integration, SAI). Ta spojovala Filipíny, Thajsko a Indonésii, existovala jen jeden rok (1963) a mj. se pokoušela o vytvoření zóny volného obchodu [4] .

Narůstající hrozby, jako byla vietnamská válka, čínská kulturní revoluce či ekonomická nestabilita regionu, podnítily aktivní regionální kooperaci. Právě vietnamská válka, resp. hrozba jejího přesahu do dalších zemí regionu nakonec vedla až k uzavření Bangkokské deklarace, která vyřešila tehdejší sporné otázky (mj. územní spory Malajsie a Indonésie nebo odtržení Singapuru od Malajsie) a umožnila vznik organizace ASEAN. Smlouva neomezovala organizaci v počtu členů a zazněly přání o vzniku tzv. ASEANské desítky (Vision of ASEAN 10), kdy se do organizace mělo postupně zapojit všech deset regionálních mocností. Organizace byla původně sestavena jen na základě politické spolupráce. Už v počátku však státy navázaly spolupráci částečně i v bezpečnostní oblasti, což bylo způsobeno zejména válkou ve Vietnamu a další eskalací konfliktů v Kambodži a Laosu. Zároveň se už v této době začal tvořit nejen základ pozdější ekonomické spolupráce, ale započal i proces rozšiřování organizace [5] .

V roce 1984 vstoupila do organizace Brunej. Na další rozšíření však organizace čekala až do konce studené války. V devadesátých letech se rozšiřování organizace stalo jedním s hlavních cílů ASEAN a v roce 1995 přistoupil jeden z nejvýznamnějším aktérů jihovýchodní Asie, Vietnamská socialistická republika. Při příležitosti 30. výročí vzniku organizace měly být přijaty tři nové státy: Laos, Barma a Kambodža. Nakonec však do organizace vstoupily kvůli eskalaci napětí a násilí v Kambodži v neklidných letech po postavení „Rudých Khmérů“ mimo zákon jen dva státy a tak se v roce 1997 ASEAN rozšířil o Laos a Barmu.

Stav v Kambodži se podařilo uklidnit až po pomoci ASEAN a po tomto uklidnění byla Kambodža přijata do Sdružení států jihovýchodní Asie. Zbytky „Rudých Khmérů“ se vzdaly a země se vydala na komplikovanou cestu k obnově. Stalo se tak v roce 1999 a naplnily se tak zároveň i vize o vzniku ASEANské desítky.

V květnu 2002 se Východní Timor zbavil své závislosti na Indonésii a stal se nezávislým státem pod názvem Timor Leste. [6] Od roku 2006 se i tento stát uchází o členství v organizaci ASEAN.

Cíle organizace

Cíle organizace ASEAN, tak jak byly popsány v Bangkokské deklaraci [7] , základním dokumentem Sdružení států jihovýchodní Asie, jsou:

1. Urychlit ekonomický růst, sociální pokrok a kulturní rozvoj.
2. Podporovat mír a stabilitu v oblasti.
3. Podporovat aktivní spolupráci v objektech společného zájmu v oblasti ekonomické, sociální, kulturní, technické, vědecké a administrativní.
4. Zajistit pomoc každému z členů při budování výzkumných a výukových institucí.
5. Intenzivněji spolupracovat na sjednocení zemědělství, průmyslu a obchodu a zajistit zvýšení životního standardu obyvatel.
6. Podporovat odborný zájem o jihovýchodní Asii.
7. Udržovat úzké a výhodné obchodní spolupráce s existujícími mezinárodními a regionálními organizacemi s podobnými cíly a podporovat i jejich vzájemnou spolupráci.

Organizace však zároveň deklarovala princip nevměšování se do záležitostí členských států. Tento princip ji tak ovlivňoval, že v praxi po mnoho let docházelo ke kooperaci prakticky jen v odvětvích, v nichž se očekával konsensus ještě před zahájením jednání.

V deklaraci o shodě členů ASEAN (Declaration of ASEAN Concord) [8] , která byla podepsána 24. února roku 1976 v Bali v Indonésii přibývají mj. dva velmi důležité cíle:

1. Eliminace chudoby, hladu, nemocí a negramotnosti. Tento cíl se stal od roku 1976 primárním cílem ASEAN.
2. Stabilita každého členského státu je esenciálním prvkem mezinárodního míru a bezpečnosti, proto se státy usnesly, že budou eliminovat hrozby převratu a narušení vnitřní stability. Státy posílí pružnost a rychlost reakce jak na národní úrovni tak na úrovni celé organizace.

V roce 1997 vydaly zúčastněné státy zprávu Vize do roku 2020 (ASEAN Vision 2020) [9] , která se snaží o maximální liberalizaci aspektů ekonomického charakteru. Členské státy v ní vytyčily kromě jiných i tyto cíle:

1. Udržení regionální makroekonomické a finanční stability.
2. Rozšířit ekonomickou integraci a spolupráci v důsledku plné účasti v Zóně volného obchodu ASEAN (ASEAN Free Trade Area, AFTA) [10] , liberalizace obchodu se službami, podpory subregionální obchodní spolupráce a liberalizace finančního sektoru.
3. Podpořit kooperaci v energetické hospodárnosti a v udržování přírodních zdrojů (zemní plyn, ropa, voda), včetně podpoření užití nových a obnovitelných energetických zdrojů. Dále zajistit účinné hospodaření s potravinami a s nerostnými surovinami.

Posledním důležitým dokumentem zabývajícím se cíly organizace je II. deklarace o shodě členů ASEAN ( Declaration of ASEAN Concord II) [11]. Ta byla podepsána 7. října 2003 v Bali v Indonésii a je jednoznačně nejdůležitější v souvislosti s bezpečnostními zájmy. Jsou v ní obsaženy tyto zásadní body:

1. Bude vytvořena Společnost států ASEAN (ASEAN Community), která bude založena na třech pilířích: politicko-bezpečnostní spolupráce (ASC, ASEAN Security Community), ekonomická spolupráce (AEC, ASEAN Economic Community) a socio-kulturní spolupráce (ASCC, ASEAN Socio-cultural Community). V rámci ASEAN Community je prosazováno mírové řešení sporů, kooperace, politická, kulturní a další integrace. Veškeré spory mají být řešeny tak, aby neporušovaly Chartu OSN a aby při nich nedošlo k eskalaci násilí. Hlavním nástrojem zajišťování regionální bezpečnosti se má stát ASEAN Regional Forum (viz níže).
2. Klíčovým kódem pro vedení vládních vztahů mezi členskými státy je Smlouva o přátelství a spolupráci v jihovýchodní Asii (TAC, The Treaty of Amity and Cooperation in Southeast Asia).

Všechny tyto cíle se ASEAN snaží dosáhnout i pomocí smluv a spolupráce s partnery mimo oblast jižní a východní Asie, např. se Spojenými státy americkými a Evropskou unií. Přirozeně ASEAN používá i nástroje vytváření smluv a deklarací v rámci regionu zúčastněných států.

Na konci této části textu je třeba ještě krátce pohovořit dvou vysoce důležitých smlouvách. Tou první je Deklarace o zóně míru, svobody a neutrality (Zone of Peace, Freedom and Neutrality Declaration, ZOPFAN) [12] , podepsaná 27. listopadu 1971 v Kuala Lumpur v Malajsii. Zakládající členské státy se zde dohodly, že oblast jihovýchodní Asie se stane zónou míru, svobody a neutrality, bez jakéhokoliv vlivu mimoregionálních mocností. Ostatní jihovýchodní asijské státy by měly pracovat na rozšíření této zóny, která přispívá k solidaritě mezi státy, posiluje státy a vylepšuje vztahy mezi státy.

Tou druhou smlouvou je Dohoda o vytvoření jihovýchodoasijské zóny bez jaderných zbraní (South East Asian Nuclear Weapon-Free Zone, SEANWFZ), podepsaná 15. prosince 1995 v Bangkoku v Thajsku. V této smlouvě se státy zavazují, že nebudou rozmísťovat, vyrábět, testovat, skladovat ani přechovávat jaderné zbraně nikde na území členských států ASEAN ani na území tzv. Závislých ekonomických zón. V této smlouvě se zakazuje rozmístění na zemi, ve vodě, ve vzduchu, v podzemí či ve vesmíru [13] . SEANWFZ jistým způsobem navazovala na ZOPFAN, respektive zdůrazňovala její principy. ASEAN pomocí SEANWFZ dokládá svůj zájem na globálním jaderném odzbrojení a chce se na něm účastnit. Zároveň se touto smlouvou snaží ochránit region před znečištěním životního prostředí a před rizikem plynoucím z přechovávání radioaktivních a toxických materiálů [14] . Tato smlouva byla zapojena do systému multilaterální Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) a významně tak přispívá k její účinnosti a k boji s proliferací zbraní hromadného ničení. Jihovýchodoasijská zóna bez jaderných zbraní se stala čtvrtou z celkem pěti existujících zón. [15]

Organizační struktura

Summit ASEAN

Summit ASEAN je nejvyšším a nejdůležitějším orgánem organizace. V rámci něj se setkávají nejvyšší představitelé vlád jednotlivých zemí a rozhodují v hlavních otázkách vývoje organizace. Summit byl v minulosti svoláván jednou za tři roky a v současné době je svoláván každý rok. První se uskutečnil v roce 1976 a zatím poslední v listopadu roku 2007 v Singapuru. Tento summit byl v pořadí již třináctý. V období mezi oficiálními summity může dojít také k tzv. neformálnímu summitu. Ten řeší akutní a důležité otázky, které je třeba neodkladně řešit v době mezi konáním summitů oficiálních.

Setkání ministrů

Setkání ministrů jsou také prováděna každoročně. Nejde jen o setkání ministrů zahraničních věcí, ale o setkání ministrů všech ministerstev (oborů). Ministři zahraničních věcí však, pokud je třeba, jednají i v období mezi oficiálními setkáními. K setkání ministrů zahraničních věcí členských zemí ASEAN dochází již od roku 1967 a jejich vedení rotuje mezi jednotlivými zeměmi [16] .

Ústřední sekretariát

Ústřední sekretariát je vlastně forma stálé komise, která má na starosti běžnou agendu organizace a rozhoduje o méně závažných úkolech. Sídlí v Jakartě v Indonésii a skládá se ze zástupců jednotlivých zemí. V jejím čele stojí Generální tajemník ASEAN. Ten je volen na pětileté období a jeho prací je navrhování, řízení a uvádění aktivit ASEAN do praxe. O těchto aktivitách se rozhoduje na Summitu nebo na Setkání ministrů. Generálním tajemníkem musí být zvolen někdo, kdo svou prací dlouhodobě přispívá k existenci a funkci ASEAN, současným Generálním tajemníkem je Surin Pitsuwan z Thajska. Do funkce nastoupil v lednu 2008 a vystřídal tak dosavadního Generální tajemníka Ong Keng Yonga ze Singapuru17.

Národní sekretariát

Nacházejí se v každé ze členských zemí a vykonávají podobný druh práce jako Ústřední sekretariát, samozřejmě na nižší úrovni.

Komise

Komise jsou prakticky nejnižší články agendy ASEAN. Starají se o jednu jasně stanovenou oblast jako jsou např. životní prostředí, práce, zdraví, obchod apod. Tyto komise lze dále rozdělit na subkomise a různé expertní nebo pracovní skupiny.

Důležité instituce

ASC - ASEAN Security Community

[18]

Bezpečnostní komunita ASEAN se zaměřuje na zajištění mírového soužití států v regionu a na životě v právním, demokratickém a harmonickém světovém prostředí. ASC se zaměřuje na politický vývoj, vytváření norem, prevenci a řešení konfliktů a na post-konfliktní peacebuilding. Byla založena 7. října 2003 v Indonésii v rámci II. deklarace o shodě členů ASEAN.

AEC – ASEAN Economic Community

[19]

Ekonomická komunita ASEAN byla také založena 7. října 2003. Jejím cílem je vytvořit stabilní, prosperující a konkurenceschopný ekonomický region. Snaží se vytvořit region založený na volném pohybu zboží, služeb, investicí a kapitálu. Dále se snaží snížit socio-ekonomické rozdíly mezi obyvatelstvem a snížit chudobu.

ASCC – ASEAN Socio-cultural Community

[20]

I Socio-kulturní komunita ASEAN byla založena 7. října 2003. Jejím cílem je svázat jihovýchodoasijské státy na základě společné regionální integrity, zvýšením životního standardu, poskytnutím pracovních možností a studia a spoluprací ve zdravotnictví. Od roku 1979 je udělována literární cena (SEA Write Award), v roce 1984 pak byl uveden ochranářský projekt ASEAN Heritage Parks, jakási obdoba seznamu přírodního dědictví UNESCO, který v současnosti zahrnuje již 35 přírodních rezervací v celé jihovýchodní Asii. Mimořádnou pozornost obyvatel jihovýchodní Asie vykazují především sportovní hry ASEANu, tzv. SEA Games (Southeast Asian Games), pořádané pod tímto názvem od r. 1975, či fotbalové mistrovství ASEANu (ASEAN Football Championship), pořádané každý sudý rok pravidelně od roku 1996. [21]

ARF – ASEAN Regional Forum

[22]

Regionální fórum ASEAN bylo založeno v roce 1974 a působí ve třech hlavních oblastech. Jsou to: budování důvěry mezi státy regionu, rozvoj preventivní diplomacie a vypracování přístupu ke konfliktům. ARF je otevřené fórum, takže se ho účastní i další asijské a neasijské státy, např. Čína, Japonsko, oba korejské státy, Rusko, USA, Austrálie, Evropská unie a další. V ARF se diskutuje o hlavních problémech v regionu, včetně terorismu, proliferace, nadnárodní zločinu, korejské problematiky či jihočínského moře.

ALA – ASEAN Law Association

[23]

Právní asociace ASEAN byla založena roku 1979 v Jakartě a sjednocuje všechny právní profese: soudce, profesory práva, vládní právníky a další. ALA se snaží o pochopení a harmonizaci práva v regionu a má klíčovou roli při sjednocování politiky členů ASEAN. Zatím poslední (deváté) Generální shromáždění ALA proběhlo v listopadu 2006 v Bangkoku.

Vztahy ASEAN a mimoregionálních aktérů

ASEAN spolupracuje prakticky se všemi důležitými státy světa, a to v rámci dohod APEC (Asia – Pacific Economic Cooperation), ANZFTA (Australia – New Zealand Free Trade Area), UABC (US – ASEAN Bussines Council), AAECP (Australia Economic Cooperation Programme), EALAF (East Asia – Latin America Forum) a mnohých dalších.

ASEAN též spolupracuje i s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je Evropská unie či Organizace spojených národů, se kterými vytvořila tato organizace mnohé společné orgány. V roce 1996 se uskutečnil ASEM I, tedy summit Asia – Europe Meeting, který je považován za zlomový, protože šlo o první jednání mezi jihovýchodoasijskými státy a Evropou [24] .

Oblasti bezpečnostní participace ASEAN

Jihočínské moře

ASEAN od roku 1992 spolu s Čínou pracuje na postojích v chování států v jihočínském moři. Zástupci ASEAN a Číny se setkávají čtyřikrát ročně a vyjednávají o mezistátních vztazích, mírovém řešení a kooperaci.

Východní Timor

V květnu 1999 ASEAN navrhl jednání zúčastněných stran konfliktu ve východním Timoru. Zhruba o tři měsíce později proběhlo jednání v Aucklandu, jehož výsledkem byla účast ASEAN na misi Organizace spojených národů UNTAET (UN Transitional Administration in East Timor), kterou pozvala Indonésie. UNTAET spravovala problematické území a připravovala zemi na samostatnost Velitelem peacekeepingových sil se stal filipínský generál, kterého později vystřídal generál z Thajska. ASEAN se též účastnil na humanitární pomoci do oblasti a žádal o pomoc světového společenství, aby byl dosažen mír, stabilita a plná nezávislost východního Timoru, odtrženého od Indonésie, což výrazně přispěje k celkové stabilitě v regionu.

Severovýchodní Asie

ARF se v roce 2000 poprvé zúčastnila KLDR a v červnu 2000 ASEAN podpořil historický summit obou korejských států v Pchjongjangu, který vyvrcholil podepsáním deklarace o seversko-jižní solidaritě (North-South Joint Declaration), první takové smlouvy mezi korejskými státy od roku 1945. ASEAN se dále snaží podpořit mírový vývoj v severovýchodní Asii za pomoci dialogu a kooperace v ekonomických, sociálních a politických oblastech na národním i mezinárodním stupni. [25]

Závěr a prognóza

Problematika politické, ekonomické a bezpečnostní integrace ve východoasijském, resp. jihovýchodoasijském regionu je živou záležitostí, která má mnohaleté historické zkušenosti. Vojenská organizace ANZUS, která vznikla v roce 1951, nebyla úspěšnou integrací ani po její transformaci do organizace SEATO v roce 1954. Díky vnitřním neshodám a velmi omezené a vlažné spolupráci se nakonec v roce 1977 rozpadla. ASEAN, existující, fungující a rozvíjející se už více než čtyři desetiletí, má tak nezanedbatelný vliv nejen na členy organizace, ale i na sousední státy.

V oblasti bezpečnosti má svou sílu i při působení na okolní sousedy. Barmská junta například souhlasila, aby západní pomoc pro poškozené cyklónem Nargis rozdělovali cizinci ze zemí organizace ASEAN. Barmští generálové totiž neočekávají, že by právě tyto země měly zájem na svržení režimu a proto jim důvěřují podstatně více než Američanům a jiným západním pracovníkům.

ASEAN je dynamicky se rozvíjející organizace, která již nyní hraje v daném regionu vitální roli. Tato role se podle všech indicií bude stupňovat a lze očekávat další integrační procesy v jihovýchodní Asii. ASEAN je primárně ekonomickou asociací, přičemž se snaží o vytvoření stabilního a mírového prostředí pro rozvoj. Toto prostředí nelze vytvořit bez příklonu k bezpečnostním otázkám a proto se ASEAN stala i důležitou bezpečnostní organizací. Organizaci lze do jisté míry principiálně přirovnat k Evropské unii, protože vývoj a cíle organizace jsou víceméně podobné.

Do roku 2015 má mít jihovýchodní Asie společný hospodářský prostor, má zavést společnou bezpečnostní politiku, přichází i myšlenky společné politiky sociálního rozvoje. [26] V současné době členské státy pracují na jisté formě ústavy ASEANu, jež má dát organizaci adekvátní právní základy. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu se nezdá nereálná ani možnost zavedení jednotné měny.

Celkově je ASEAN organizací, která má světu co říci a která hraje klíčovou roli minimálně ve svém regionu. Její vliv a síla s každým rokem roste. Evropská unie by se mohla stylizovat do role rádce v integraci a s ASEAN navázat pevné vztahy, jež by prospěly oběma organizacím, a to zejména ekonomicky.

Poznámky:

[1] People´s daily online. 2003. Backgrounder: Association of Southeast Asian Nations (ASEAN). Beijing: People´s daily online ( http://english.people.com.cn/200306/15/eng20030615_118282.shtml ) nebo ASEAN. 2008. Overview – Association of Southeast Asian Nations. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/64.htm ).

[2] ASEAN – Japan Centre. 2001-2008. Introduction of the ASEAN member countries. ASEAN – Japan Centre ( http://www.asean.or.jp/eng/general/info/index.html ).

[3] Tamtéž

[4] Podhrázský, Milan. Sdružení států jihovýchodní Asie / Association of Southeast Asian Nations (ASEAN). In: Baňouch, Hynek a Fedorko, Martin. 2001. Mezinárodní organizace. Brno: Mezinárodní politologický ústav, str. 225.

[5] Podhrázský, Milan. Sdružení států jihovýchodní Asie / Association of Southeast Asian Nations (ASEAN). In: Baňouch, Hynek a Fedorko, Martin. 2001. Mezinárodní organizace. Brno: Mezinárodní politologický ústav, str. 225.

[6] Podrobněji o problematice osamostatňování Východního Timoru viz Bohdálek, Miroslav. 2003. Východní Timor: Rok poté. Global Politics ( http://www.globalpolitics.cz/clanek/vychodni-timor.html ).

[7] ASEAN. 2008. The Asean Declaration. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/1212.htm ).

[8] ASEAN. 2008. Declaration of ASEAN Concord. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/1216.htm ).

[9] ASEAN. 2008. ASEAN Vision 2020. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/1814.htm ).

[10] V roce 2004 pak uzavřel ASEAN obchodní dohodu s Čínou, podle níž by měla do r. 2010 vzniknout největší zóna volného obchodu na světě, zahrnující obě strany. Vedle Číny se od poloviny devadesátých let prohlubují kontakty Sdružení i s Japonskem a Jižní Koreou. Viz Klub Hanoi. 2007. ASEAN má čtyři křížky. Klub Hanoi ( http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2007081601 ).

[11] ASEAN. 2008. Declaration of ASEAN Concord II. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/15159.htm ).

[12] ASEAN. 2008. Zone of Peace, Freedom and Neutrality Declaration. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/1215.htm ).

[13] ASEAN. 2008. Treaty on the Southeast Asia Nuclaer Weapon-Free Zone. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/2082.htm ).

[14] ASEAN. 2008. Overview. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/92.htm ).

[15] Zónami bez jaderných zbraní ve světě jsou: Smlouva o Antarktidě (1959), Smlouva z Tlatelolka (1967, obsahuje oblast Mexika, Jižní Ameriky a Karibiku), Smlouva z Rarotonga (1985, oblast Austrálie a jižního Pacifiku), Bangkocká smlouva (1995, oblast členských států ASEAN) a Smlouva z Pelindaby (1996, oblast Afriky). Podrobněji viz Závěšický, Jan. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). In: Kuchyňková, Petra a Suchý, Petr. 2005. Vývoj a výsledky procesů kontroly zbrojení a odzbrojování. Brno: Mezinárodní politologický ústav, str. 147-149.

[16] Podhrázský, Milan. Sdružení států jihovýchodní Asie / Association of Southeast Asian Nations (ASEAN). In: Baňouch, Hynek a Fedorko, Martin. 2001. Mezinárodní organizace. Brno: Mezinárodní politologický ústav, str. 227.

[17] ASEAN. 2008. ASEAN Secretary General. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/9574.htm ).

[18] ASEAN. 2008. Overview – Association of Southeast Asian Nations. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/64.htm ).

[19] Tamtéž

[20] Tamtéž

[21] Viz Klub Hanoi. 2007. ASEAN má čtyři křížky. Klub Hanoi ( http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2007081601 ).

[22] ASEAN Regional Forum. 2005. About us. Jakarta: ARF ( http://www.aseanregionalforum.org/AboutUs/tabid/57/Default.aspx ).

[23] ASEAN Law Association. 2008. About us. Singapore: ALA ( http://www.aseanlawassociation.org/index.html ).

[24] Podhrázský, Milan. Sdružení států jihovýchodní Asie / Association of Southeast Asian Nations (ASEAN). In: Baňouch, Hynek a Fedorko, Martin. 2001. Mezinárodní organizace. Brno: Mezinárodní politologický ústav, str. 231.

[25] ASEAN. 2008. Overview. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/92.htm ).

[26] Vondra, Pavel. 2007. V Asii vzniká obdoba EU. Zatím nesměle. Aktuálně. Cz ( http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=328906 ).

Zdroje

1. ASEAN. 2008. ASEAN Secretary General. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/9574.htm ).
2. ASEAN. 2008. ASEAN Vision 2020. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/1814.htm ).
3. ASEAN. 2008. Declaration of ASEAN Concord. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/1216.htm ).
4. ASEAN. 2008. Declaration of ASEAN Concord II. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/15159.htm ).
5. ASEAN Law Association. 2008. About us. Singapore: ALA ( http://www.aseanlawassociation.org/index.html ).
6. ASEAN. 2008. Overview – Association of Southeast Asian Nations. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/64.htm ).
7. ASEAN. 2008. Overview. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/92.htm ).
8. ASEAN. 2008. The Asean Declaration. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/1212.htm ).
9. ASEAN. 2008. Treaty on the Southeast Asia Nuclaer Weapon-Free Zone. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/2082.htm ).
10. ASEAN. 2008. Zone of Peace, Freedom and Neutrality Declaration. Jakarta: ASEAN ( http://www.aseansec.org/1215.htm ).
11. ASEAN – Japan Centre. 2001-2008. Introduction of the ASEAN member countries. ASEAN – Japan Centre ( http://www.asean.or.jp/eng/general/info/index.html ).
12. ASEAN Regional Forum. 2005. About us. Jakarta: ARF ( http://www.aseanregionalforum.org/AboutUs/tabid/57/Default.aspx ).
13. Bohdálek, Miroslav. 2003. Východní Timor: Rok poté. Global Politics ( http://www.globalpolitics.cz/clanek/vychodni-timor.html ).
14. Buzan, Barry a Waever, Ole a de Wilde, Jaap. 2005. Bezpečnost – Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií, o.s.
15. European commission. 2007. ASEAN, A key partner for Europe. Brussels: EC ( http://ec.europa.eu/external_relations/asean/intro/index.htm ).
16. Klub Hanoi. 2007. ASEAN má čtyři křížky. Klub Hanoi ( http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2007081601 ).
17. People´s daily online. 2003. Backgrounder: Association of Southeast Asian Nations (ASEAN). Beijing: People´s daily online ( http://english.people.com.cn/200306/15/eng20030615_118282.shtml ).
18. People´s daily online. 2007. ASEAN Community and Chapter, two engines for further integration. Beijing: People´s daily online ( http://english.people.com.cn/200306/15/eng20030615_118282.shtml ).
19. Podhrázský, Milan. Sdružení států jihovýchodní Asie / Association of Southeast Asian Nations (ASEAN). In: Baňouch, Hynek a Fedorko, Martin. 2001. Mezinárodní organizace. Brno: Mezinárodní politologický ústav.
20. Robert, J.M. 2004. Dvacáté století. Praha-Plzeň: nakl. Pavel Dobrovský.
21. Slezák, Milan. 2008. Společenství zemí jihovýchodní Asie – ASEAN. Český rozhlas 6 ( http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/456308 ).
22. Vondra, Pavel. 2007. ASEAN má chartu. A kostlivce ve skříni. Aktuálně.cz ( http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=514435 ).
23. Vondra, Pavel. 2007. V Asii vzniká obdoba EU. Zatím nesměle. Aktuálně.cz ( http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=328906 ).
24. Závěšický, Jan. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). In: Kuchyňková, Petra a Suchý, Petr. 2005. Vývoj a výsledky procesů kontroly zbrojení a odzbrojování. Brno: Mezinárodní politologický ústav.

Autor: Bc. Tomáš Vlček

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Izraelské jaderné odstrašování

Bilaterální vztahy České republiky a Vietnamské socialistické republiky

Další články z rubriky

Arménská genocida - její vnímání a pozůstatky

Spôsoby vzniku medzištátnych organizácií

Teória kultúrnych zmien R. Ingleharta

Vložit komentář