Analýza komunálních voleb

4. prosinec 2005 Mgr. Pavel Netolický komentáře

Cílem této krátké analýzy je zaměřit pozornost na jedny z pěti druhů voleb v českém politickém systému (uvažujeme-li včetně voleb do Evropského parlamentu), na komunální volby na konkrétním teritoriu. Komunální volby jsou po těch sněmovních asi druhé nejdůležitější, jednak v důsledku negativního vymezení autonomie obecní samosprávy v ústavním pořádku České republiky (ÚZ ČR 1/1993Sb.), jednak z psychologického důvodu, kdy vnímání krajů jako přirozené součásti života obyvatel se zatím u občanské veřejnosti příliš neprosadilo, a jednak také proto, že pro politology představují zajímavý druh voleb, jenž jako jediný je v praxi modifikovatelný aniž by si to vyžadovalo systémové opatření formou změn ve volební legislativě.

Analýza komunálních voleb

Na komunální volby lze vcelku nikterak složitě aplikovat metody volební geografie a tak docílit toho, že podíl získaných hlasů pro politický subjekt se může výrazněji lišit od množství získaných mandátů v zastupitelských orgánech obcí. Inspirujíc se postřehy některých politologů (Outlý 2003,17-43) zaměříme se zde na jeden konkrétní územní celek a ukážeme si, že i v rámci modelu proporční volby v obecní perspektivě (zejména v rámci voličské základny nevelikého rozsahu a s tím související i patřičné velikosti místního zastupitelského sboru) lze použitím nástrojů volební geografie a la gerrymandering zamíchat kartami v tom smyslu, podaří-li se nám vnést do volebního systému legální prvek, který na daném území přinese většinový účinek, čímž na tomto území pozmění chování volebního systému jako takového.

Volební obvody

Volební obvody jsou v politologii převážně chápány za jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících převod hlasů na mandáty. Manipulace s nimi ovlivňuje chování konkrétního volebního systému více než např. volební klausule či dokonce matematické metody v jejich klasických podobách. V našich končinách lze aplikovat na komunální úrovni to nejpopulárnější, co volební geografie snad může nabízet, co M. Kubát uvádí jako geografii reprezentace ().

Volební systém do obecních zastupitelstev v České republice je charakterizován čistým D’Hondtovým modelem volebního dělitele, pomocí kterého se zde přepočítávají hlasy na mandáty, zároveň s tím je však umožněno voličům panašování. Závazná je pro všechny obce a politická uskupení v nich působící také 5 % klausule, kterou musí kandidátka splnit, aby se jí přerozdělování mandátů týkalo. V jednotlivých obcích se však může volební systém chovat jinak, podle toho kolik a jak velké volební obvody obsahují. Pravdou ale je, že v drtivé většině obcí platí, že území obce se rovná jednomu volebnímu obvodu, nicméně najdou se v Čechách příklady, kdy tomu tak rozhodně není, jak uvádí J. Outlý, jsou jimi Lišov, Olomouc, Praha hlavní město a sedm pražských městských částí. Je to z toho důvodu, že český volební zákon umožňuje manipulaci s volebními obvody a la gerrymandering, stanovuje:

Volební obvody

(1) Obec tvoří jeden volební obvod. Zastupitelstvo obce může nejpozději 85 dnů přede dnem konání voleb vytvořit více volebních obvodů:

a) v obcích s počtem obyvatel do 10 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 5 členů zastupitelstva obce,

b) v obcích s počtem obyvatel od 10 001 do 50 000 obyvatel tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 7 členů zastupitelstva obce,

c) v obcích s počtem obyvatel nad 50 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 9 členů zastupitelstva obce.

(2) V hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních městech může být městská část nebo městský obvod součástí pouze jednoho volebního obvodu.

(3) Seznam vytvořených volebních obvodů, jejich popis, počty členů zastupitelstva obce, kteří mají být v jednotlivých volebních obvodech voleni, a potřebný počet podpisů pro nezávislého kandidáta a sdružení nezávislých kandidátů zveřejní starosta do 2 dnů po vytvoření volebních obvodů na úřední desce, popřípadě i způsobem v místě obvyklým (§ 27 zákona č. 491/2001 Sb).

Je zřejmé, že zastupitelstvo má pravomoc modifikovat volební systém tím, že může vytvořit na území, které spravuje, volební obvody. Volební obvod jako záležitost tzv. volebního inženýrství lze považovat za jeden z hlavních nástrojů modifikace volebního systému tak, aby bylo možné např. vyjít vstříc poptávce místních politických elit po přijatelném většinovém účinku volebního systému nebo eliminovat nepřehlednost, kterou způsobuje tzv. plachta (jednotný volební lístek v důsledku panašování) tím, že se na hlasovacím lístku vyskytuje příliš velké množství jmen (u měst s více než 20 člennými zastupitelstvy to zpravidla bývá přes jedno sto jmen kandidátů za předpokladu, že se zde uchází o hlasy voličů patřičné množství politických subjektů). Více viz. soubor pdf.

Prameny:

Kubát, M.: Volby a volební systémy, IN: Cabada, L., Kubát, M. a kol.(2002): Úvod do studia politické vědy, Praha, Eurolex Bohemia.
Novák, M., Lebeda, T. a kol. (2004): Volební a stranické systémy ČR v mezinárodním srovnání, Aleš Čeněk, Dobrá voda.
Outlý, J.: Volby do zastupitelstev – vývoj a souvislosti, IN: Politologická revue, 12/2003, ČSPV, Praha, s. 17 – 43.
Oznámení o době a místě konání voleb do Zastupitelstva Plzeňského kraje, MO Plzeň 4, 21. 10. 2004.
URL: http://www.volby.cz, ČSÚ, 27. 11. 2005.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů.

Jak citovat tento text?

Netolický, Pavel. Analýza komunálních voleb [online]. E-polis.cz, 4. prosinec 2005. [cit. 2025-02-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/analyza-komunalnich-voleb.html>. ISSN 1801-1438.