Analýza Čínské lidové republiky

3. březen 2008 Bc. Michal Trojan komentáře

Analýza Čínské lidové republiky

Mým cílem je analyzovat současný politický režim v Čínské lidové republice. Tato analýza bude zaměřená na oblast politiky, ekonomie a ideologie – konkrétně pak na metody a způsob realizace politické moci. Jako vodítko pro tuto analýzu jsem si zvolil knihu od Roberta J. Jacksona a Doreen Jacksonové Contemporary goverment and politics. Democracy and Authoritarianism. Manželé Jacksonovi rozlišují mezi režimy demokratickými a nedemokratickými – přičemž výraz „autoritativní“ je používán jako synonymum k výrazu nedemokratický a v rámci autoritářských režimů pak definují 5 kategorií [1] :

Komunistické režimy
Teokratické režimy
Dynastické režimy
Režimy s jednou hegemonickou politickou stranou (single party)
Vojenské režimy

V roce 1992 byla manželi Jacksonovými zařazena Čínská lidová republika (vedle Kuby, Korejské lidově demokratické republiky, Laosu a Vietnamu) do kategorie komunistických režimů. Z pohledu výše uvedené klasifikace je však nápadné, že by ČLR pravděpodobně splňovala i kritéria pro režim s jednou hegemonickou politickou stranou. Specifika komunistické ideologie však byla těsně po pádu východního bloku vnímána tak silně, že se manželé Jacksonovi rozhodli vyčlenit komunistické režimy jako zcela zvláštní kategorii. V tomto ohledu se nabízí jistě vezmi zajímavá otázka, zda je Čínská lidová republika vnímána jako přednostně komunistická země i dnes, po více než patnácti letech od vzniku této klasifikace. Odpověď na tuto otázku jistě jednoduchá není. ČLR se rozhodně v současnosti nedá řadit mezi režimy demokratické. Je však možné, že se nachází v určité fázi přechodu k demokracii? Je možné, že prudký ekonomický rozvoj povede k utvoření klasické střední třídy obyvatel, jež bude v blízké budoucnosti iniciovat demokratizaci čínského politického systému? Je možné, že vládní elita sama přistoupí k liberalizačním krokům ve snaze o vnitřní transformování politického systému? Je možné, že si liberalizaci a následnou demokratizaci vynutí ústup od centrálně plánované ekonomiky? Je v současné Číně pravděpodobný násilný převrat, či vojenský puč? Nebo se snad dá předpokládat, že Čína, vzhledem ke své konfuciánské tradici a autoritářsky pojaté politické kultuře nikdy demokratickou zemí nebude? Na všechny tyto otázky bych se rád pokusil odpovědět.

Nejsilnějším a nejlépe pozorovatelným fenoménem v dnešní Číně je prudký ekonomický rozvoj. Ten byl formálně odstartován na 13. sjezdu komunistické strany Číny v říjnu 1987, kdy se vůdci strany dohodli na otevření čínského trhu zahraničním investorům. Tento krok však neznamenal v žádném odklon od centrálně řízené ekonomiky a už vůbec neznamenal sebemenší zpochybnění monopolního postavení komunistické strany Číny. [2] Postupná a velmi pozvolná liberalizace čínské ekonomiky v následujících letech nikdy nebyla doprovázena liberalizací politickou. Komunistická strana, ve snaze o zefektivnění svého hospodářství, připustila pouze částečnou decentralizaci moci. Výsledkem přílivu zahraničního kapitálu se stal ekonomický růst, jež za období 1990 – 2004 dosahoval v průměru přírůstku 10% ročně3 – což je výsledek, jež v současném světě v podstatě nemá obdoby. Zásadním zlomem, jež v současnosti umožňuje Číně udržovat tento strmý ekonomický růst, bylo ústavně stvrzené uznání nezpochybnitelného práva na soukromé vlastnictví, jež bylo v ČLR uzákoněno formou novelizace ústavy v roce 2004 na základě závěrů sjezdu komunistické strany z listopadu 2003. [4] Spolu s tímto krokem se ČLR v roce 2004 cestou ústavní změny přihlásila k respektování a dodržování lidských práv a podpoře nestátního sektoru ekonomiky.5

Současný politický systém Čínské lidové republiky má své kořeny v ústavě, jež byla Všečínským shromážděním lidových zástupců přijata 4. prosince 1982. [6] Však vzhledem k faktu, že skutečné rozhodování probíhá nadále v rámci komunistické strany Číny, přesněji řečeno v rámci Stálého výboru politbyra strany, dovolím si ve této analýze vynechat popis ústavní dimenze čínského politického systému a budu se věnovat především komunistické straně Číny a jejímu vlivu na systém.

Komunistická strana Číny (KSČ) má v současnosti 70,8 milionů členů. [7] Strana je oficiálně založena na principu „demokratického centralismu“ a vykazuje silné tendence k autoritářství. Ústředním orgánem strany je stranický kongres, jež se koná jednou za 5 let. Nejdůležitějšími orgány strany jsou: Stálý výbor politbyra (9 členů)8, Politbyro (24 členů), Sekretariát v čele s Generálním sekretářem, Centrální vojenský výbor a Disciplinární inspekční výbor. [9] Vzhledem k tomu, že Centrální vojenský výbor strany je ve složení naprosto identický s Centrálním vojenským výborem Čínské lidové republiky je na první pohled jasné, že plná kontrola ozbrojených složek státu je jedním z klíčových komponent čínského politického systému. V této souvislosti si troufám tvrdit, že jakýkoliv druh násilného převratu, jež by byl zaštítěn armádní elitou v podstatě nepřipadá v úvahu.

Čínská vláda je plně podřízena vlivu KSČ. Rovněž ostatní vrcholné orgány státní moci: Národní lidový kongres10, President a Státní rada jsou plně pod kontrolou KSČ. O vlivu KSČ ve vrcholných státních institucích svědčí následující: současný president ČLR - Hu Jintao je zároveň Generálním sekretářem KSČ a členem Stálého výboru politbyra; vice president - Zeng Qinghong je členem Stálého výboru politbyra; premiér vlády - Wen Jiabao je členem Stálého výboru politbyra; předseda Národního lidového kongresu - Wu Bangguo je členem Stálého výboru politbyra; atd. [11] V podstatě se dá konstatovat, že všechny významné vládní posty jsou v současnosti pod kontrolou KSČ. KSČ rovněž dosazuje své členy do všech vedoucích postů ve státní správě a bez členství v KSČ je prakticky nemožné vykonávat v ČLR žádnou významnou funkci.

KSČ sice není jedinou povolenou politickou stranou v rámci systému, ale je stranou naprosto dominantní. [12] Dá se říci, že v současnosti v Číně neexistuje žádná relevantní opozice vůči KSČ, jež by měla institucializovanou podobu. Poměrně důležitou složkou čínského autoritářství je existence cenzury. Ta sice není nikterak oficiálně zakódovaná, ale kupříkladu podmínky, za kterých na čínský trh vstupovaly některé internetové společnosti jasně nasvědčují o restriktivnosti současného režimu. V Číně je rovněž omezená svoboda projevu a politické procesy s oponenty režimu jsou naprosto běžnou věcí.

V současnosti je v ČLR u moci 4. generace vůdců (počítáno od Mao Tse-tunga), jež byla do čela KSČ zvolena na 16. sjezdu strany v listopadu 2002. [13] Tato generace, jež je nazývána též „technokratická“ již rozhodně postrádá ono pověstné revoluční zapálení, tak typické pro Maa a jeho přímé následovníky. Namísto toho stojí před touto novodobou čínskou elitou řada výzev, jejichž řešení bude zcela jistě pro budoucnost Číny klíčové. Problémem současného politického režimu v ČLR je především velmi nestabilní situace v oblasti sociální politiky. Čína naprosto postrádá funkční sociální systém a prudká ekonomická expanze je realizována bez ohledu na společenská rizika, jež s sebou logicky přináší. Jak jsem však již naznačil výše – v současné Číně neexistuje žádná relevantní opozice, jež by mohla nahradit místo KSČ. Pokud budeme uvažovat o modernizačním přechodu k demokracii, je třeba si zároveň uvědomit, že čínská společnost nikdy neviděla zásadní rozpor mezi autoritářskou vládou a prosperitou. Konfuciánská tradice, jakkoliv se v současné Číně zdá být pokřivená, je ve skutečnosti nadále klíčovým faktorem v politické kultuře Číny. S ohledem k tomuto faktu si troufám tvrdit, že Čína se nikdy demokratickou zemí nestane.

Použitá literatura:

Jackson, J.; Jackson, D. (1993) Contemporary goverment and politics. Democracy and Authoritarianism. Prentice – Hall Canada Inc., Scraborough, Ontario.

Elektronické zdroje (ověřeno 9.4.2007)

www.state.gov

http://english.people.com.cn

http://www.legalinfo.gov.cn

Poznámky:

[1] Jackson, J.; Jackson, D. (1993) Contemporary goverment and politics. Democracy and Authoritarianism. Prentice – Hall Canada Inc., Scraborough, Ontario. S. 399.

[2] Tamtéž, s. 159.

[3] http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/18902.htm

[4] Tamtéž.

[5] http://www.legalinfo.gov.cn/english/LegalKnowledge/legalknowledge5.htm

[6] http://english.people.com.cn/constitution/constitution.html Novelizace ústavy proběhly v letech 1988, 1993, 1999 a 2004.

[7] http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/18902.htm

[8] Formálně je Stálý výbor politbyra podřízen samotnému Politbyru. Praxe je však poněkud odlišná. V naprosté většině případů dochází ke klíčovým rozhodnutím při jednání 9 členů Stálého výboru.

[9] http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/18902.htm#political

[10] Podle ústavy z roku 1982 je Národní lidový kongres nejvyšším státním orgánem.

[11] http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/18902.htm#political

[12] Kromě KSČ se do čínského Národního lidového kongresu dostalo ještě 7 dalších politických stran. Jejich relevantnost v rámci systému je však minimální.

[13] http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/18902.htm

Jak citovat tento text?

Trojan, Michal. Analýza Čínské lidové republiky [online]. E-polis.cz, 3. březen 2008. [cit. 2024-09-12]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/analyza-cinske-lidove-republiky.html>. ISSN 1801-1438.