Alois Rašín, Dramatický život českého politika

 30. květen 2008  Bc. Marie Škochová   komentáře

Kniha Jany Šetřilové podrobně rozpracovává biografii Aloise Rašína. Je členěna do deseti chronologicky řazených kapitol, přičemž je zdůrazněno období jeho posledních deseti let života (1913 až 1923), kdy významnou měrou přispěl českému politickému prostředí nejen jako zástupce mladočeské strany, později národní demokracie, ale především jako ministr financí a člen Pětky.

Alois Rašín, Dramatický život českého politikaAlois Rašín, Dramatický život českého politika

Šetřilová, J.: ALOIS RAŠÍN, Dramatický život českého politika. Argo, Praha 1997

Kniha Jany Šetřilové podrobně rozpracovává biografii Aloise Rašína. Je členěna do deseti chronologicky řazených kapitol, přičemž je zdůrazněno období jeho posledních deseti let života (1913 až 1923), kdy významnou měrou přispěl českému politickému prostředí nejen jako zástupce mladočeské strany, později národní demokracie, ale především jako ministr financí a člen Pětky.

V první kapitole se nejprve čtenář seznamuje s Rašínovým dětstvím a vzděláváním. Během studia navázal kontakty se slovanskými studenty; účastnil se studentského spolku Slavie, kterému načas i předsedal, a publikoval své první práce. V období devadesátých let ho řadíme mezi stoupence pokrokářského proudu. Pokrokáři veřejně vystupovali proti staročechům, šlechtě a dožadovali se českého státního práva. Tyto veřejné manifestace měly za následek zatýkání. Alois Rašín byl na dva roky odsouzen jako politický vězeň. Po propuštění působil jako právník, žurnalista a podnikatel. Stal se redaktorem Národních listů, místopředsedou a poslancem mladočeské strany.

Druhá kapitola nazvaná „V prvním roce války“ poukazuje na skutečnost, že První světová válka znamenala pro českou politickou scénu řadu změn: zrušení parlamentarismu, zostření cenzury, posílení militarizace. Alois Rašín se zapojil do českého odboje. V rámci mladočeské strany se dostával do názorových kolizí se svým stranickým kolegou Karlem Kramářem. Jedním z příčin rozkolu se stala otázka další činnosti Národních listů. Rašín nesouhlasil s pokračováním činnosti, a tak rezignoval na pozici „dohlížitele“ v Národních listech. Válka rozdělila české politiky do dvou křídel na pro a protirakousky orientované. Mladočeši se zapojovali do zahraničního odboje, vypracovali vlastní politický program pro válečnou dobu. Rašín se politicky sblížil s TGM, který později emigroval. Počátkem března roku 1915 se sešli představitelé obou proudů odboje k vytvoření základu uskupení Maffie. Této nelegální organizace byli účastni Šámal, Beneš, Scheiner, Kramář, Rašín. Později se k nim přidali další. Kramář, Scheiner a pak i Rašín byli obviněni z velezrady, zatčeni a odsouzeni k trestu smrti.

Třetí kapitola nastiňuje dobu, kdy byl Rašín vězněn. Během tohoto období byl tajně informován o veškerém dění na české politické scéně. Po dvou letech byla jemu, Karlu Kramářovi a dalším politickým vězňům udělena amnestie, když císař Karel I. vystřídal Františka Josefa I.

O následném uvolňování poměrů v zemi od jara roku 1915 informuje čtvrtá kapitola nazvaná „Čas velkých změn“. Alois Rašín se po svém návratu z vězení vrátil do politiky a požadoval zásadní změny v rámci Národních listů. Chtěl, aby dosáhly samostatnosti, kterým by byly podřízeny stavovské zájmy; odmítal socialismus, což bylo v rozporu s tehdejší levicově zaměřenou společností. Listy se staly jakousi nadstranickou tribunou pro všechny státoprávné strany. V únoru 1918 vyla vytvořena nová strana česká státoprávní demokracie pod vedením Karla Kramáře, místopředsedou se stal Rašín spolu s Budínským, Hajnem a Šámalem. Strana si kladla za hlavní úkol vytvořit demokratický český stát

Pátá kapitola se nese v duchu vyhlášení samostatnosti státu. Již od března roku 1918 Rašínova strana tušila změnu, tudíž se začala připravovat. Sepisovala úředníky pro práci v budoucích institucích, vytvářela sítě důvěrníků po celém území státu. Státoprávně demokratická strana vyžadovala naprosté vyloučení prorakouských elementů a neúprosné stranické podmínky. Národního výbor byl vytvořený podle voleb z roku 1911. Alois Rašín se stal jeho členem právě z titulu místopředsedy státoprávně demokratické strany a stejně tak se zařadil mezi „Muže října“ Švehlu, Soukupa a Stříbrného. Národní výbor měl zajistit administrativní záležitosti pro vytvoření budoucího státu, ale politické úkoly byly odloženy budoucímu Národnímu shromáždění.

Šestá kapitola recenzované knihy pojednává o Alois Rašínovi jako o ministru financí, který háji tvrdý postup pro stabilizaci hospodářství. K tomu byla nutná řada reforem. Zavedl kolkování bankovek, nucené půjčky z majetku.

Přestože jeho nekompromisní řešení bylo nutné a prospěšné pro stát, měl řadu odpůrců - jak z řad středních vrstev a státních zaměstnanců, tak i politických kolegů. Konflikty uvnitř strany i směrem k dalším stranám „rozhádaly“ českou politickou scénu natolik, že vláda ukončila svoji činnost a Rašín opustil pozici ministra financí.

Sedmá kapitola „V opozici“ mapuje období kritiky vlády ze strany Aloise Rašína, především za její finanční chování. Rašín nesouhlasil se socialistickou politikou a podporoval liberální politiku (např.podporou stávek živnostníků), stal se nejvýraznější osobností tehdejší pravice.

Osmá kapitola, která je nazvána „Členem Pětky“, zdůrazňuje vliv neformálního uskupení představitelů českých politických stran na dění po roce 1920. Z nejvýraznějších osobností skupiny jmenujme agrárníka A. Švehlu, sociálního demokrata R. Bechyně, národního socialistu J. Stříbrného, lidovce J. Šrámka a národního demokrata A. Rašína. Pětka výrazně zasahovala do záležitostí exekutivy. V té době došlo k ekonomické i politické stabilizaci. Rašín se začal, posílen zastoupením v Pětce, vzdalovat své politické straně a naopak přibližovat Hradu.

Devátá kapitola „Podruhé ve vládě“ nastiňuje začínající krizi v důsledku deflace (problémy s nezaměstnaností, vývozem, státním dluhem, nestabilitou kurzu měny). Rašín přestal být bezvýhradně podporován svojí stranou, přesto se stal opět předsedou Bankovního výboru a ministrem financí.

Poslední kapitola „Atentát“ autenticky líčí ukončení Rašínova života zastřelením, na kterém se podílel nespokojený mladý úředník pojišťovny, který tím chtěl „prospět pracující třídě“ (Šetřilová 1997:125) Je zde popsáno též vyšetřování zločinu a reakce vlády a Hradu.

Jedná se o historickou práci, kde se autorka snažila uplatnit maximální využití dalších dostupných materiálů. O velkého množství dalších pramenných materiálů jak úředních, tak i soukromých, svědčí četnost poznámek ke každé kapitole, umístěných na posledních stránkách knihy. Čtenář, který se zajímá o tuto problematiku, nalezne v závěru práce mnoho odkazů a pramenů. Ale právě četnost odkazů a citací může jiného čtenáře - „laika“ odradit, že se nedokáže v knize orientovat tak, aby uchopil základní tématiku práce.

Recenzovaná kniha je psána vcelku srozumitelnou formou, je doplněna obrázky, poznámkami a citacemi, které dokreslují celkovou atmosféru doby. Práce nabývá autentičnosti využitím přítomného času, zejména v líčení okolností atentátu. S pečlivostí jsou popisovány nejdůležitější okamžiky Rašínovy kariéry, s uvedením přesných údajů o čase a místě, svědčící o důsledném prostudování dané problematiky.

Jak citovat tento text?

Škochová, Marie. Alois Rašín, Dramatický život českého politika [online]. E-polis.cz, 30. květen 2008. [cit. 2025-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/alois-rasin-dramaticky-zivot-ceskeho-politika.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!