Společenskovědní časopis

Navigace: Hlavní stránka » Mezinárodní vztahy

Albánský nacionalismus v Makedonii

19. únor 2019 Mgr. et Mgr. Jiří Zmrzlý komentáře

Tato práce je věnována zesnulému docentu Rudolfu Kučerovi. Jeho práce a působení na vysoké škole CEVRO Inst. na mě mělo veliký vliv. Tuto mou práci označil pan docent za vynikající a sám ji chtěl publikovat dále. Bohužel, nemilosrdný osud času byl rychlejší. Práce je dosti zkrácená, nicméně vystihuje situaci v Makedonii.

zdroj: https://www.drapeaux-shop.com/pins-amitie/drapeau-Macedoine/Pins-Macedoine-Albanie.html

Makedonie, v dnešní době známá jako Republika Severní Makedonie, je země nacházející se na Balkánském poloostrově. Severní Makedonie na jihu hraničí s Řeckem, na západě s Albánií, na severu s Kosovem a Srbskem a na východě s Bulharskem. Hlavní město Severní Makedonie je Skopje.

Makedonie oficiálně vyhlásila nezávislost v roce 1991. V prostorách OSN byla tato země oficiálně nazývána jako Former Yugoslav Republic of Macedonia (FYROM). Do češtiny přeloženo jako Bývalá jugoslávská republika Makedonie. Na bilaterální úrovni se používal až donedávna název Makedonie. V roce 2018 došlo k přejmenování země na Republiku Severní Makedonie.

Podle sčítání lidu v roce 2017 se na území Severní Makedonie nacházelo 2 103 721 obyvatel. Na procenta to bylo 64, 2% Makedonců a 25, 2% Albánců. Zbytek jsou Romové, Řekové, Srbové, Bulhaři a další. I přesto, že mají Albánci svůj vlastní stát, tak v Severní Makedonii tvoří výraznou menšinu[1].

Cílem této práce je popsat a charakterizovat vývoj albánského nacionalismu v Makedonii. Ten je vytvářen historickou, jazykovou a náboženskou formou. Z politicko-geografického hlediska se jedná o problém, protože albánský nacionalismus má potřebu násilnou cestou dojít k revoluci. Podle ideje Velké Albánie, což je myšlenka Albánie na sjednocení všech Albánců do jednoho státu, musí Albánie připojit oblast severního Řecka, celou oblast severu Severní Makedonie, jih Srbska a Černé Hory.

Stručně rozeberu období existence Jugoslávie a s ním související rozpad Jugoslávie a zaměřím se na tvorbu Makedonie a problémy s albánskou menšinou. Rozeberu bilaterální vztahy mezi Albánií a Makedonií. Také rozeberu politický a náboženský faktor nacionalismu a potom krátce rozeberu události po roce 2000 až do současnosti a vyzdvihnu konkrétní kritické okamžiky mnou rozebíraného problému. Ve své práci se v závěru také pokusím stručně nastínit vývoj albánského nacionalismu do budoucna.

2. Albánská menšina v Jugoslávii od jejího vzniku po rozpad Jugoslávie v 90. letech 20. století

V roce 1943 proběhla konference v Jajce, kterou organizovalo protifašistické hnutí AVNOJ[2]. Do čela hnutí se postavil Josif Bros Tito. Na této konferenci byly stanoveny hranice nově vznikající federace a to jak vnější, tak i vnitřní. V roce 1944 vzniklo na území Severní Makedonie protifašistické komunistické hnutí ASNOM[3]. Na konferenci, které ASNOM vedlo, bylo rozhodnuto, že národním jazykem bude jazyk makedonský. Toto rozhodnutí schválili také dva členové vedení protifašistického odboje albánské národnosti[4].

Už v roce 1944 byli Albánci na území bývalé Jugoslávie znepokojeni se vznikem Jugoslávie. Narušovalo to jejich myšlenku a snahy na vznik Velké Albánie[5]. Tato vize se jim začala rozpadat. Avšak nutno podotknout, že nikdy žádná albánská povstalecká jednotka nepovstala proti AVNOJ.

Po celé období existence Jugoslávie se albánské menšiny, převážně právě v Makedonii, pokoušeli o navýšení autonomních práv. Začátkem 60. a 70. let docházelo k vlně liberalizace napříč celou Jugoslávií. Začali se projednávat národnostní i náboženské otázky a do politiky byly vneseny demokratické principy. To vedlo ke změně ústavy z roku 1974, kdy se už počítalo se zajištěním fungování federace po smrti Josifa Brose Tita. V makedonské federativní socialistické republice byla tato ústava přijata v tomtéž roce a obsahovala dodatek o Makedonii, v němž jí charakterizovala jako „stát makedonského národa a albánské a turecké menšiny“[6].

Po smrti Josifa Brose Tita se federace začala rozpadat. Vznikaly etnické i náboženské konflikty, docházelo k nerespektování státních orgánů, projevovala se nefunkčnost federativních bezpečnostních složek. Části federace se začaly odtrhávat od celku a hrubě porušovaly ústavu. Makedonie byla s krokem separace poněkud opožděná. Nacházela se v ní početná albánská menšina, která měla své ambice, a tím pádem mohlo dojít k občanské válce, nebo k odtržení oblastí, kde má albánská menšina nadpoloviční převahu nad menšinou makedonskou. Problémy byly také s nevyřešenými hranicemi mezi Makedonií a Albánií a Makedonií a Řeckem (oblast okolí jezera Dojran). Později se k této „krizi“ přidaly také spory mezi srbskou a makedonskou pravoslavnou církví. Nakonec tedy v listopadu 1991 vznikla Makedonská republika a to v hranicích zcela totožných s hranicemi jugoslávské federativní republiky Makedonie[7].

3. Albánsko-makedonské vztahy po vzniky nezávislé Makedonie

V roce 1992, tedy krátce po vzniku samostatné a nezávislé Makedonie, se mezi těmito dvěma státy otevřely hranice, a tak se mohly po několika letech setkat dávno odloučené rodiny. Značná část makedonských Albánců volila cestu emigrace, tedy odchod převážně do Srbska a Albánie[8] [9].

Hlavním problémem navazování vztahů mezi Albánií a Makedonií byly snahy Albánie zasahovat do politického dění v Makedonii a snaha neustále zasahovat do politiky albánských menšin. Christopher Chivvis ve svém článku napsal, že albánská menšina je díky makedonské ústavě utlačovaná, má minimální zastoupení v parlamentu a dokonce že se vedení Makedonie snaží, aby integrace tohoto etnika probíhala co nejpomaleji. Kladl rovněž důraz na to, že vyšší pracovní posty dostávali „čistí Makedonci“[10]. Zde můžeme sledovat počátky radikalizace tohoto etnika.

Lucie Cvachová ve svém článku uvádí, že albánský prezident Berisha podporoval radikální křídlo uvnitř politické strany makedonských albánců[11]. Také silně kritizoval plán Skopje na přísnou kontrolu hranic a odmítal obvinění, že by z Albánie do Makedonie proudily drogy a zbraně[12]. Vztahům neprospěl ani rok 1997, kdy se Albánská ekonomika zhroutila a v zemi došlo doslova k chaosu. Místní kmeny mezi sebou válčily. Docházelo k masivnímu vývozu zbraní do zahraničí[13], převážně do srbského Kosova, kde se vyzbrojovala UČK[14]. Podle některých se zbraně z Kosova dostaly na Blízký východ, kde podporovaly Islámský stát. Mnoho členů UČK bojovalo v Sýrii na straně této teroristické organizace[15].

Za obrat k lepšímu můžeme považovat změnu vlády v Albánii, kdy se k moci dostal nový albánský premiér Fatos Nano, který odcestoval do Makedonie vyjednat několik desítek bilaterálních smluv, a to od obranných po ekonomické. Také prohlásil, že úspěšná integrace nezávisí na tom, jak se obyvatelstvo začlení do státu, ale jak se obyvatelstvo dokáže začlenit do Evropy[16].

4. Albánský nacionalizmus jako šiřitel konfliktu v Makedonii.

Už od 90. let 20. století se albánská menšina snaží „sabotovat“ fungování státu od jeho samotné existence, až po nábor do ozbrojených sil. Albánská menšina v 90. letech bojkotovala všechna veřejná referenda o vystoupení z jugoslávské federace a sama vytvářela svá nelegální referenda o připojení k Albánii, autonomii Severní a Severozápadní části Makedonie nebo o vytvoření sdílené správy, v jejímž rámci měl vzniknout parlament z poloviny makedonský a z poloviny albánský[17]. Došlo dokonce k tomu, že radikální křídlo albánské menšiny s podporou imámů vytvořilo nezákonné a neplatné referendum, ve kterém se 90 % obyvatel severní a severozápadní Makedonie vyjádřilo pro nezávislost, a tak došlo k tomu, že v roce 1992 byla vytvořena nezávislá autonomní republika Ilirida[18]. Ta neměla dlouhého trvání, avšak posloužila jako příklad eskalace konfliktu mezi etniky. Představitelé této republiky začali šířit nacionalistické nálady po celé zemi a vyvolávali vlnu odporu k vedení Makedonie. PDP[19], což je největší albánská politická strana v Makedonii, spolu s NDP[20] a jinými muslimskými či albánskými organizacemi[21] potají pomáhala s přípravou nezávislosti.

Makedonci se začali obávat, že v zemi propukne občanská válka. Toto jednání ze strany makedonských Albánců považovali za první kroky k úplnému separatismu a následnému připojení země k Albánii. Tehdejší makedonský prezident však tyto tendence utnul[22]. Politická strana PDP začala po tomto neúspěchu napadat ústavu. Ta tvrdí, že Makedonie je svrchovaný stát Makedonců s úředním jazykem makedonštinou. Albánci tak byli postaveni na druhou kolej. PDP s NDP organizovaly stávky, jejichž cílem byly úplné změny ústavy, které by zrovnoprávnily Albánce s Makedonci a jejich jazyky[23].

5. Islám jako faktor nacionalizace albánského obyvatelstva

Ústava Makedonie obsahovala[24] článek, kde je psáno, že základním náboženstvím v zemi je ortodoxní křesťanství. Ústava tím stanovila, že ostatní náboženství jsou pouze skupinová a působí v „náboženských skupinách“, nikoli celostátně. Makedonie je zemí, kde je více jak 35% muslimů a kde sever představuje více než 80 % muslimů hlásících se k sunitskému islámu[25]. Tato otázka byla vyřešena dodatkem[26] „O ostatních náboženstvích v Makedonii“, avšak nebyla vyřešena ke spokojenosti Albánců, kteří se domnívají, že ústava nadále nadřazuje ortodoxní křesťanství nad islám.

Makedonské bankovky (makedonský denár) také obsahují křesťanskou symboliku, respektive symboliku makedonské ortodoxní církve, a nikoli islámskou symboliku. To se nelíbilo místním Albáncům, přičemž se dokonce stalo, že bankovky spalovaly (informace mi byla sdělena přes sociální síť, tudíž jí nelze uvést jako zdroj). Proto stát nechal vytisknout bankovku s hodnotou 25 makedonských denáru a přenesl obrázek z 20 denárové bankovky na 25 denárovou bankovku. Na 20 denárovou bankovku se natiskla mešita i s minaretem[27]. Lze se jenom domnívat, jak albánští Makedonci nesli to, že „jejich“ bankovka dostala nižší hodnotu a starý obrázek z ní byl přenesen na novou bankovku s hodnotou vyšší. V zemi rovněž působí různé organizace jako Asociace makedonských muslimů, což je organizace, která ve jménu islámu napadá (rétoricky) politické dění v Makedonii. Organizace se tyto kroky snaží schovávat pod hesla jako hodnoty, tradice, náboženské svobody a podobně[28].

6. Albánský nacionalismus v makedonské politice

Etničtí Albánci se angažují v politice prostřednictvím hned několika stran. První a významnou je PDP, která se prezentuje jako demokratická strana s požadavkem celistvosti Makedonského státu. Opak je pravdou… PDP organizovala v 90. letech protesty proti vládě a její stoupenci skandovali různá nepřátelská hesla, jako například „Tady je Albánie!“[29]. Tato strana doporučovala makedonským Albáncům bojkotovat legální referenda, a jak už jsem zmiňoval výše, sama organizovala nelegální referenda o odtržení muslimských částí od Makedonie[30].

Ačkoliv PDP usedla do parlamentu, kde prosazovala spíše albánské zájmy, tak její separatistické a útočné tendence opadly a i albánští radikálové jí označovali za umírněnou. Proto vytvořili vlastní stranu DPA[31], která byla krátce před volbami zakázána. Nicméně voleb se zúčastnila (ne zcela legálně) a stala se součástí nově vzniklé pravicové vlády v roce 1998[32].

7. Rámcová dohoda

V roce 2001 došlo k ozbrojeným protestům v Severní Makedonii, přičemž došlo k obětem na životech. Albánští Makedonci vytvořili ozbrojenou skupinu známou jako Národně osvobozenecká armáda (NLA), která se nijak nelišila od UČK. Zbraně pravděpodobně obdržela od albánských pašeráků a sympatizantů. NLA opakovaně prohlašovala, že jejím cílem je získat více práv pro albánské etnikum. Do konfliktu se postupně zapojilo EU i NATO. EU s NATO apelovaly na vedení země a albánské politické strany, aby urychleně zahájily jednání s ozbrojenci. Po politických střetech a urážkách v parlamentu, zločinech a i násilných činech vykonaných na obyvatelstvu (etnických Makedoncích) se vláda shodla a ještě v srpnu roku 2001 podepsala takzvanou Rámcovou dohodu, díky níž si albánské etnikum vynutilo změnu přibližně 20 dodatků v ústavě Makedonie[33].

8. Závěr

Závěrem lze říci, že albánský nacionalismus vyeskaloval v ozbrojený konflikt, ve kterém se mstil na vícečetném makedonském etniku. V současnosti tomu není jinak. Konflikt nenápadně připomíná konflikt v Kosovu. Kosovo se dočkalo nezávislosti. Odtrhne se někdy v budoucnu sever Severní Makedonie?

Konflikty pokračovaly i v roce 2012 a rozhořely se po celé zemi. V hlavním městě došlo k demonstracím, rabování, násilí, i ke znásilnění dvou studentek. Protestující (makedonští Albánci) tam také zapálili dřevěný most[34]. Na severozápadě i východě země se protesty staly kritickými. Situace v zemi už je podle mého názoru neudržitelná a v brzké době očekávám „makedonské Kosovo“. Rosůlek ve své knize Makedonie (2008) píše o demografickém přečíslení. Podle něj by v roce 2025 až 2030 mohlo albánské etnikum převýšit to makedonské. Jak uvádí, tento demografický faktor bude mít rozsáhle následky pro obě etnika[35].

Už v roce 2011 se Makedonci obávali nového sčítání lidu a podezírali Albánce z potencionálních podvodů[36]. Tento strach rozdělil společnost. Nacionalistické tendence obou etnik jen přilévají benzín do ohně! Nacionalismus Albánců v Makedonii se bude stupňovat a podle mého názoru bude stále agresivnější. Již v roce 2015 došlo v Kumanovu k přestřelce mezi Albánci a Makedonci[37]. I když bylo zabito „jen“ 22 lidí, následující konflikt může mít větší následky. Balkanolog Přemysl Rosůlek soudí, že tuto krizi nadále podporují také skupiny UČK, albánští pašeráci či jiné teroristické buňky, například Al-Kajda[38]. Albánské etnikum je tak doslova radikalizováno ze všech stran a svůj nacionalismus prezentuje násilnou formou, což jen potvrzuje moji informaci z úvodu. Budoucí vývoj země nebo albánského etnika není zcela jistý.

9. Zdroje

BUGAJSKI, Janusz. Ethnic politics in Eastern Europe: a guide to nationality policies, organizations, and parties. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, c1994. s. 115–117. ISBN 1-56324-282-6.

CIA FACTBOOK. Macedonia. CIA Factbook. 17. 10. 2018. (25. 10. 2018). Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mk.html.

CONSTITUTION OF THE REPUBLIC OF MACEDONIA. Assembli of the Republic of Macedonia. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://www.sobranie.mk/the-constitution-of-the-republic-of-macedonia.nspx.

CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

DORAZÍN.M. V Makedonii pokračují násilné incidenty mezi Albánci a Makedonci. iRozhlas.cz. 12. 3. 2012. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/v-makedonii-pokracuji-nasilne-incidenty-mezi-albanci-a-makedonci_201203121636_kbrezovska.

GRIFFIN. N. Kosovo – NATO bases and ISIS training camps side-by-side in the land Washington and Brussels tore from Christian Serbia to hand to Islamist terrorists. Alliance for Peace and Freedom. 28. 7. 2016. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://apfeurope.com/2016/07/kosovo-nato-bases-and-isis-training-camps-side-by-side-in-the-land-washington-and-brussels-tore-from-christian-serbia-to-hand-to-islamist-terrorists/.

CHIVVIS, Ch. S. Making of Macedonia. Ebscohost.com. 2008 (22. 10. 2018). Dostupné z http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=2510d3fc-c533-4b98-98bd-71f234b1fa5e%40sessionmgr4&vid=6&hid=24

MUSEUM BANKOVEK – MAKEDONIE. Peníze.cz (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://www.penize.cz/muzeum-bankovek/270215-makedonsky-denar-20?sectionid=187116&side=lic.

RIZOVA, T. P. A Case of Contested Sovereignty: Explaining Ethnic Conflict in the Former Yugoslav Republic of Macedonia, 1991-2002. Ebscohost.com. 2011. (20. 10. 2018). Dostupné z http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=cda4c48f-16d5-4cc6-bdbd-02b73fdb48df%40sessionmgr13&vid=6&hid=7.

ROSŮLEK, P. Makedonie. Praha: Libri, 2008. Stručná historie států. s. 45–54. ISBN 978-80-7277-342-8.

SEDLÁŘOVÁ. B. Makedonie může sklouznout na pokraj občanské války, soudí balkanolog. iDnes.cz. 14. 5. 2015. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://zpravy.idnes.cz/rozhovor-k-makedonii-premysl-rosulek-d87-/zahranicni.aspx?c=A150513_134034_zahranicni_bse.

SULEYMAN R. Progress in social and technological fields brought about positive developments in the mentality of Macedonia’s Muslims, and thus helped to organize religious life. The Pen. 17. 2. 2012. (25. 10. 2018). Dostupné na http://www.thepenmagazine.net/organizing-muslim-religious-life-in-macedonia/.

TÝDEN. Albánci chtějí podvádět. Makedonie nesečte obyvatelé. Týden. 13. 10. 2011. (25. 10. 2018). Dostupné z https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/albanci-chteji-podvadet-makedonie-nesecte-obyvatele_214631.html.

WAYNE. C. T. The World Today Series 2013: Nordic, Central, and Southeastern Europe 2013. vyd. 13. Lanham: Rowman & Littlefield Publisher. 2013. s. 512–514 ISBN: 9781475804898

[1] CIA FACTBOOK. Macedonia. CIA Factbook. 17. 10. 2018. (25. 10. 2018). Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mk.html.

[2] AVNOJ: Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie (Antifašističko veće narodnog oslobođenja Jugoslavij).

[3] ASNOM: Antifašistické shromáždění pro národní osvobození Makedonie (Антифашистичко Собрание на Народното Ослободување на Македонија).

[4] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[5] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[6] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[7] ROSŮLEK, P. Makedonie. Praha: Libri, 2008. Stručná historie států. s. 45–54. ISBN 978-80-7277-342-8.

[8] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[9] RIZOVA, T. P. A Case of Contested Sovereignty: Explaining Ethnic Conflict in the Former Yugoslav Republic of Macedonia, 1991-2002. Ebscohost.com. 2011. (20. 10. 2018). Dostupné z http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=cda4c48f-16d5-4cc6-bdbd-02b73fdb48df%40sessionmgr13&vid=6&hid=7.

[10] CHIVVIS, Ch. S. Making of Macedonia. Ebscohost.com. 2008 (22. 10. 2018). Dostupné z http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=2510d3fc-c533-4b98-98bd-71f234b1fa5e%40sessionmgr4&vid=6&hid=24

[11] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[12] WAYNE. C. T. The World Today Series 2013: Nordic, Central, and Southeastern Europe 2013. vyd. 13. Lanham: Rowman & Littlefield Publisher. 2013. s. 512–514 ISBN: 9781475804898

[13] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[14] UČK: Kosovská osvobozenecká armáda (Ushtria Çlirimtare e Kosovës).

[15] GRIFFIN. N. Kosovo – NATO bases and ISIS training camps side-by-side in the land Washington and Brussels tore from Christian Serbia to hand to Islamist terrorists. Alliance for Peace and Freedom. 28. 7. 2016. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://apfeurope.com/2016/07/kosovo-nato-bases-and-isis-training-camps-side-by-side-in-the-land-washington-and-brussels-tore-from-christian-serbia-to-hand-to-islamist-terrorists/.

[16] ROSŮLEK, P. Makedonie. Praha: Libri, 2008. Stručná historie států. s. 69–70. ISBN 978-80-7277-342-8.

[17] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[18] BUGAJSKI, Janusz. Ethnic politics in Eastern Europe: a guide to nationality policies, organizations, and parties. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, c1994. s. 115–117. ISBN 1-56324-282-6.

[19] PDP: Party for Democtatic Prosperity (Strana demokratické prosperity).

[20] NDP: National Democratic Party (Národní demokratická strana).

[21] BUGAJSKI, Janusz. Ethnic politics in Eastern Europe: a guide to nationality policies, organizations, and parties. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, c1994. s. 116–117. ISBN 1-56324-282-6.

[22] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[23] CONSTITUTION OF THE REPUBLIC OF MACEDONIA. Assembli of the Republic of Macedonia. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://www.sobranie.mk/the-constitution-of-the-republic-of-macedonia.nspx.

[24] Jelikož došlo k vytvoření nového státu, tedy republiky Severní Makedonie, uvádím, že ústava měla, protože se jedná o ústavu Makedonie, bez dodatku o změně názvu.

[25] CIA FACTBOOK. Macedonia. CIA Factbook. 17. 10. 2018. (25. 10. 2018). Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mk.html.

[26] CONSTITUTION OF THE REPUBLIC OF MACEDONIA. Assembli of the Republic of Macedonia. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://www.sobranie.mk/the-constitution-of-the-republic-of-macedonia.nspx.

[27] MUSEUM BANKOVEK – MAKEDONIE. Peníze.cz (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://www.penize.cz/muzeum-bankovek/270215-makedonsky-denar-20?sectionid=187116&side=lic.

[28] SULEYMAN R. Progress in social and technological fields brought about positive developments in the mentality of Macedonia’s Muslims, and thus helped to organize religious life. The Pen. 17. 2. 2012. (25. 10. 2018). Dostupné na http://www.thepenmagazine.net/organizing-muslim-religious-life-in-macedonia/.

[29] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[30] Viz výše.

[31] DPA: Democratic Party of Albanians (Demokratická strana Albánců).

[32] ROSŮLEK, P. Makedonie. Praha: Libri, 2008. Stručná historie států. s. 60–74. ISBN 978-80-7277-342-8.

[33] CVACHOVÁ, L. Albánci v Makedonii. Hospodářská a kulturní studia. 1. 12. 2017. (25. 10. 2018). Dostupné z http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=albanci_v_makedonii # jak_vnimaji_albanci_a_makedonci_v_makedonii_etnicke_rozdily.

[34] DORAZÍN.M. V Makedonii pokračují násilné incidenty mezi Albánci a Makedonci. iRozhlas.cz. 12. 3. 2012. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/v-makedonii-pokracuji-nasilne-incidenty-mezi-albanci-a-makedonci_201203121636_kbrezovska.

[35] ROSŮLEK, P. Makedonie. Praha: Libri, 2008. Stručná historie států. s. 78–86. ISBN 978-80-7277-342-8.

[36] TÝDEN. Albánci chtějí podvádět. Makedonie nesečte obyvatele. Týden. 13. 10. 2011. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/albanci-chteji-podvadet-makedonie-nesecte-obyvatele_214631.html.

[37] SEDLÁŘOVÁ. B. Makedonie může sklouznout na pokraj občanské války, soudí balkanolog. iDnes.cz. 14. 5. 2015. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://zpravy.idnes.cz/rozhovor-k-makedonii-premysl-rosulek-d87-/zahranicni.aspx?c=A150513_134034_zahranicni_bse.

[38] SEDLÁŘOVÁ. B. Makedonie může sklouznout na pokraj občanské války, soudí balkanolog. iDnes.cz. 14. 5. 2015. (25. 10. 2018). Dostupné zhttps://zpravy.idnes.cz/rozhovor-k-makedonii-premysl-rosulek-d87-/zahranicni.aspx?c=A150513_134034_zahranicni_bse.

Jak citovat tento text?

Jiří, et. Albánský nacionalismus v Makedonii [online]. E-polis.cz, 19. únor 2019. [cit. 2021-09-20]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/albansky-nacionalismus-v-makedonii.html>. ISSN 1801-1438.