Aktuálně projednávané ústavní zákony měnící Ústavu České republiky

 9. září 2014  Administrator   komentáře

Účelem tohoto článku je informovat o návrzích ústavních zákonů, kterými se mění Ústava České republiky. Zásahy do Ústavy České republiky, potažmo revize ústavních zákonů vůbec, nejsou všední záležitostí. Dějí se jen – nebo by se tak činit alespoň mělo – výjimečně, nikoliv často. Zásahy musí být logické, systematické, rozumné, opatrné a musí splňovat a priori známá kritéria.

Aktuálně projednávané ústavní zákony měnící Ústavu České republikyAktuálně projednávané ústavní zákony měnící Ústavu České republiky

Úvod

Účelem tohoto článku je informovat o návrzích ústavních zákonů, kterými se mění Ústava České republiky. Zásahy do Ústavy České republiky, potažmo revize ústavních zákonů vůbec, nejsou všední záležitostí. Dějí se jen – nebo by se tak činit alespoň mělo – výjimečně, nikoliv často. Zásahy musí být logické, systematické, rozumné, opatrné a musí splňovat a priori známá kritéria.[1]

Rozhodl jsem se poskytnout v textu prostor pro seznámení čtenáře s připravovanými změnami Ústavy České republiky. U každého návrhu zmíním, který subjekt se zákonodárnou iniciativou v souladu s čl. 41 odst. 2 Ústavy ho podal, v jaké fázi legislativního procesu se nachází, dále jakého, případně jakých ustanovení se revize týká, co navrhuje změnit a z jakého důvodu předkladatelé návrh podali.

Tento text se věnuje pěti aktuálním návrhům, které se nacházejí v různých fázích legislativního procesu. Jedná se o sněmovní tisky s čísly 43/0, 166/0, 188/0, 233/0 a 289/0. Rozhodující je pro účely článku stav informací k 4. září 2014.

Veškerá uvedená ustanovení článků se týkají výhradně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Autor záměrně příslušné návrhy nekomentuje a ponechává úvahy nad ústavností návrhů a jejich reálným zavedením v praxi primárně čtenáři.

1. Rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu (sněmovní tisk č. 43/0)

Prvním návrhem je revize čl. 97 odst. 1 týkající se základního ústavně právního nastavení Nejvyššího kontrolního úřadu.

Recentní znění čl. 97 odst. 1:

„Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.“[2]

Pro úplnost lze dodat, že další dva odstavce dnes účinné Ústavy se týkají způsobu jmenování prezidenta NKÚ a toho, že další detaily stanoví zákon, kterým je zákon č. 166/1993 Sb. o Nejvyšším kontrolním úřadu. Těchto odstavců se návrh netýká.[3]

Návrh předložený poslanci Stanislavem Polčákem, Andrejem Babišem a Pavlem Bělobrádkem předpokládá posílení vlivu Nejvyššího kontrolního úřadu. Současně by podle návrhu mělo být v Ústavě zmíněno, že NKÚ je nezávislým orgánem. Celé navrhované znění je uvedeno níže.

Navrhované znění čl. 97 odst. 1:

„(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který kontroluje

a) hospodaření s majetkem státu a s prostředky poskytnutými státu ze zahraničí,

b) příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní závěrečný účet a příjmy a výdaje státních fondů,

c) hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony,

d) hospodaření s majetkem veřejný institucí, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu,

e) hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká republika nebo územní samosprávný celek majetkovou účast, o nichž tak stanoví zákon.“

Důvodová zpráva se odvolává na čl. 18 Limské deklarace o základních směrech finanční kontroly z roku 1977. Správa veřejných financí má podle něj spadat pod příslušné národní kontrolní úřady. Působnost by se měla rozšířit i na územní samosprávné celky (obce a kraje) a právnické osoby, „které by mohly podléhat jeho kontrolní činnosti za předpokladu, že mají veřejnoprávní povahu, přičemž kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu bude podléhat zejména jejich hospodaření s veřejnými prostředky (nikoliv tedy jen s finančními prostředky ze státního rozpočtu), a to za podmínky, že tak stanoví zákon upravující působnost Nejvyššího kontrolního úřadu nebo jiný zákon.“ To znamená, že nezbytná bude i novelizace zmíněného zákona č. 166/1993 Sb. o Nejvyšším kontrolním úřadu. Důvodová zpráva doplňuje, že ve vztahu k územním samosprávným celkům nebude čl. 101 odst. 4 dotčen.[4]

Poslancům byl návrh doručen 3. prosince 2013, vláda s ním vyjádřila souhlas a 14. května 2014 byl poslanci schválen.[5] Senátu byl návrh předán 26. května 2014. V současné době se touto novelou zabývají senátní výbory, přičemž Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jednání přerušil a Ústavně právní výbor návrh zamítl.[6]

2. Změna trestně právní imunity členů Parlamentu a jejich vzetí do vazby (sněmovní tisk č. 166/0)

Dotčeným článkem je v tomto případě čl. 27, konkrétně pak čl. 27 odst. 4 a 5. Zabývá se trestním stíháním, zadržením poslance nebo senátora a vyslovením souhlasu příslušné komory Parlamentu, které je členem.

Čl. 27 odst. 1 dále stanovuje výchozí zásady trestně právní imunity poslanců a senátorů. Odst. 2 zapovídá postihy za projevy učiněné v Parlamentu a jeho orgánech členy Parlamentu a zakládá disciplinární pravomoci komor. Článek 27 odst. 3 zmiňuje hlavní východisko pro postih přestupků. Změna těchto tři odstavců není do návrhu zapracována.[7]

V současnosti čl. 27 odst. 4 stanoví, že trestní stíhání je vyloučeno bez souhlasu příslušné parlamentní komory po dobu výkonu poslaneckého nebo senátorského mandátu.

Recentní znění čl. 27 odst. 4:

„Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.“[8]

Následující odstavec 5 hovoří o zadržení člena Parlamentu toliko při dopadení během páchání trestného činu nebo bezprostředně po jeho spáchání, přičemž je vyrozuměn předseda příslušné komory, který následně do 24 hodin udělí souhlas s odevzdáním zadrženého člena Parlamentu soudu. Pokud předseda komory souhlas neudělí, musí být člen Parlamentu propuštěn. Komora o tom definitivně rozhodne na svém nejbližším zasedání.

Recentní znění čl. 27 odst. 5:

„Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.“[9]

Návrh na změnu předmětných ustanovení Ústavy podali poslanci Stanislav Polčák, Věra Kovářová a Miroslav Kalousek. Změnou je přesun zadržení člena Parlamentu z odst. 5 do odst. 4 a zbytek je vypuštěn.

Navrhované znění čl. 27 odst. 4:

„Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit.“

Podstatnou změnou, navrženou v ústavním zákoně s tím, že bude zakomponována do čl. 27 odst. 5, je, že příslušná komora vysloví souhlas toliko s poslancovým nebo senátorovým vzetím do vazby, nikoliv s trestním stíháním jako doposud. Za novum se dá prohlásit poslední věta odstavce („Pokud se poslanec nebo senátor nachází ve výkonu vazby, jeho mandát nezaniká; pouze se neuplatňuje.“), která expressis verbis na ústavně právní úrovni ukotvuje, že vzetí člena Parlamentu do vazby nemá vliv na zánik jeho mandátu, pouze mu není umožněno jej vykonávat.

Navrhované znění čl. 27 odst. 5:

„Má-li být podán návrh na vzetí poslance nebo senátora do vazby, je třeba tuto skutečnost ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je poslanec nebo senátor členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od oznámení souhlas k odevzdání soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. O přípustnosti vazby s konečnou platností rozhodne komora na své první následující schůzi. Pokud se poslanec nebo senátor nachází ve výkonu vazby, jeho mandát nezaniká; pouze se neuplatňuje.“

Přechodné ustanovení pamatuje na již učiněná rozhodnutí příslušné komory. Ta nejsou do účinnosti přijatého návrhu dotčena. Odepřela-li komora souhlas s trestním stíháním člena Parlamentu, nevylučuje se pak trestní stíhání po uplynutí členova mandátu.

Navrhované znění čl. II návrhu ústavního zákona (Přechodné ustanovení):

„Rozhodnutí komory, jejímž je poslanec nebo senátor členem, učiněná do dne nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona, nejsou nabytím účinnosti tohoto ústavního zákona dotčena. V trestním stíhání poslance či senátora, v jehož případě komora odepřela souhlas s trestním stíháním po dobu výkonu jeho mandátu, lze pokračovat až po skončení jeho mandátu.“

Důvodová zpráva k tomuto návrhu ústavního zákona odůvodňuje navržené změny jako „zrovnoprávnění“ s ostatními občany. Změny související s přijetím ústavního zákona č. 98/2013 Sb., kterým se měnila Ústava, jsou vnímány jako nedostatečné. Překladatelé následně v případě přijetí návrhu doporučují změny jednacích řádů Poslanecké sněmovny (č. 90/1995 Sb.) i Senátu (č. 107/1999 Sb.).[10]

Ostatní poslanci mají možnost seznámit se s tímto návrhem od 7. dubna 2014. Vláda s ním vyjádřila nesouhlas.[11] Návrh, vedený pod označením sněmovní tisk č. 166/0, se nachází v 1. čtení – Organizační výbor ho doporučil projednat a navrhl přikázat k projednání Ústavně právním výborem.[12]

3. Zánik mandátu člena Parlamentu a působnost Ústavního soudu (sněmovní tisk č. 188/0)

Pod názvem sněmovní tisk č. 188/0 se skrývá novela Ústavy, která se dotýká čl. 25 a čl. 87. Článek 25 stanoví okolnosti, za kterých dochází k zániku mandátu poslance nebo senátora.

Recentní znění čl. 25:

„Mandát poslance nebo senátora zaniká

a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,

b) uplynutím volebního období,

c) vzdáním se mandátu,

d) ztrátou volitelnosti,

e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,

f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.“[13]

Článek 87 se ve svých třech odstavcích věnuje činnosti Ústavního soudu, výkonu preventivní kontroly ústavnosti v souvislosti s vyslovením souladnosti mezinárodní smlouvy přijímané podle čl. 10 a čl. 49 s ústavním pořádkem České republiky a dále rozhodnutím o pověření Nejvyššího správního soudu. Navržená změna se týká první zmíněné varianty, konkrétně čl. 87 odst. 1 písm. f).

Recentní znění čl. 87 odst. 1 písm. f):

„Ústavní soud rozhoduje v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25.“[14]

Poslanci Stanislav Grospič, Zuzka Bebarová-Rujbrová a Zdeněk Ondráček navrhují doplnění čl. 25 o písm. g) a h), což v praxi znamená kvantitativní rozšíření podmínek, jejichž alternativní splnění bude mít za následek zánik mandátu. Konkrétní změnou je podle předmětného sněmovního tisku zánik mandátu ztrátou mandátu. K zániku by mělo dojít rovněž nabytím právní moci rozsudku, který člena Parlamentu odsuzuje k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu.

Navrhované znění čl. 25:

„Mandát poslance nebo senátora zaniká

a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,

b) uplynutím volebního období,

c) vzdáním se mandátu,

d) ztrátou volitelnosti,

e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,

f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.,

g) ztrátou mandátu,

h) v den, kdy byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný úmyslně.“

S čl. 25 je logikou věci provázána i působnost Ústavního soudu. Ten by měl navíc rozhodovat o přípustnosti zániku mandátu právě předmětnou ztrátou mandátu.

Navrhované znění čl. 87 odst. 1 písm. f):

„Ústavní soud rozhoduje v pochybnostech o ztrátě mandátu, o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkce poslance nebo senátora podle čl. 25,“

Zatímco všechny výše uvedené změny jsou jasné, mlhavý a nic neříkající pojem „ztráta mandátu“ si zaslouží bližší vysvětlení. Důvodová zpráva vysvětluje, že ke ztrátě mandátu dojde v případě „[přechodu] jednotlivců či celých skupin zvolených poslanců k jiným politickým stranám nebo do jiných, i nově vytvořených, poslaneckých klubů“. Dále toto jednání považuje za „deformaci rozhodnutí suveréna, jímž je občan-volič, který spojil odevzdání svého hlasu s určitým vymezeným programem, se kterým jednotlivé politické strany a politická hnutí prostřednictvím svých kandidátů předstoupily před občany a usilovaly o své zvolení garancí realizace programu“. Jedná se tedy o potírání tzv. přeběhlictví.

Důvodová zpráva kromě výše uvedeného uvádí, že v případě zbavení mandátu se jedná „o zcela logický krok vycházející z požadavku na morální a občanský profil člena zákonodárného sboru,“. Pokračuje analogií se zákonem o volbách do zastupitelstev obcí (č. 491/2001 Sb.) a zákonem o volbách do zastupitelstev krajů (č. 130/2000 Sb.), kdy v obou případech dochází k zániku mandátu člena zastupitelstva v případě, že je tento člen pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Doplňuje, že revize Ústavy si vyžádá změnu dalších zákonů.[15]

Tato novelizace byla ostatním poslancům poskytnuta 30. dubna 2014. Vláda s návrhem nesouhlasí.[16] Nachází se v 1. čtení – Organizační výbor doporučil jeho projednání a navrhl, aby byl přikázán Ústavně právnímu výboru k projednání.[17]

4. Změna v délce a v opakování mandátu soudců Ústavního soudu (sněmovní tisk č. 233/0)

Návrh ústavního zákona podaný poslanci Stanislavem Polčákem, Janem Farským a Markem Ženíškem se týká prvních dvou odstavců čl. 84. Článek 84 odst. 3 o podmínkách jmenování soudce Ústavního soudu zůstává návrhem nedotčen.

V současné době je v čl. 84 odst. 1 uvedeno, že soudců Ústavního soudu je 15. Tito jsou pak jmenováni na období 10 let. Odstavec 2 stanoví, že je jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu. Vzhledem k tomu, že Ústava dále nespecifikuje, na kolik období je možné ústavního soudce do funkce jmenovat, znamená to, že to lze opakovaně, a to i bezprostředně za sebou.

Recentní znění čl. 84 odst. 1 a 2:

(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let.

(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.[18]

Skupina poslanců navrhuje v čl. 84 odst. 1 prodloužit období, na které jsou ústavní soudci jmenováni, a to z 10 na 12 let. Počet soudců zůstává nezměněn. Zároveň má dojít v čl. 84 odst. 2 ke změně v rámci opakovaného mandátu – Ústava by tak po nabytí účinnosti revize umožňovala výkon této funkce toliko jednou, přičemž způsob jmenování (prezidentem republiky za souhlasu Senátu) by zůstal zachován v současné podobě.

Navrhované znění čl. 84 odst. 1 a 2:

„(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenování na dobu dvanácti let.

(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu. Nikdo nemůže být jmenován soudcem Ústavního soudu více než jednou.“

Přechodné ustanovení předmětného návrhu ústavního zákona předpokládá, že pro ústavní soudce, kteří vykonávají mandát nyní, by platila délka mandátu stanovená dosavadní Ústavou (10 let). Po případném nabytí účinnosti revize by pro nově jmenované soudce Ústavního soudu platilo již dvanáctileté funkční období, které lze vykonat toliko jedinkrát.

Navrhované znění čl. II návrhu ústavního zákona (Přechodné ustanovení):

„Délka funkčního období soudce Ústavního soudu, který se ujal své funkce přede dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona, se řídí dosavadní právní úpravou.“

Fakta, která vedla předkladatele návrhu k jeho podání, jsou uvedena opět v důvodové zprávě. Opakovaný mandát předkladatelé považují za „ohrožení nezávislosti soudců“. Rovněž argumentují i právním stavem v zahraničních právních řádech – výskyt opakování funkce je podle nich „zcela výjimečná“. Upozorňují také na proceduru udělování souhlasu v Senátu. Někteří senátoři údajně byli motivováni postojem ústavních soudců k ústavnosti zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Bude-li soudce Ústavního soudu usilovat o znovujmenování, mohla by být narušena jeho nestranná a nezávislá rozhodovací schopnost.[19]

Ostatním členům Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl tento návrh doručen 13. června 2014, přičemž se nachází ve fázi 1. čtení – předseda sněmovny doporučil projednání a navrhl přikázání Ústavně právnímu výboru.[20] Vláda zaujala neutrální stanovisko.[21]

5. Změny související s přímou volbou starosty (sněmovní tisk č. 289/0)

Posledním návrhem, kterým se budu zabývat, je sněmovní tisk č. 289, zabývající se revizí hlavy sedmé Ústavy o územní samosprávě. Přímo se dotýká čl. 101 odst. 1, čl. 102 a čl. 104 odst. 1 a 2. Návrh uvádí celkem sedm změn.

Recentní znění čl. 101 odst. 1:

„Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.“[22]

Poslanci navrhují změny v samostatné působnosti obcí, přičemž by ji nevykonávalo jen zastupitelstvo, nýbrž i starosta nebo obecní rada, a doplňují, že se tak bude odehrávat na základě obecního zřízení. Zvláštní část důvodové zprávy zdůrazňuje slovo „nebo“, neboť podle předkladatelů se tak zachovává „pluralitu obecního zřízení“ (tzn. ne každá obec zřizuje obecní radu).

Navrhované znění čl. 101 odst. 1:

„Obec je samostatně spravována starostou, obecní radou a obecním zastupitelstvem na základě obecního zřízení, kterým se řídí.“

Recentní znění čl. 102:

„(1) Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

(2) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období.“[23]

Návrh má ambice zmínit na ústavní úrovni délku mandátu starosty. Článku 102 odst. 1 se změny netýkají, dotčen je odst. 2. Bude-li volen přímo, stanovuje základní principy této volby. Podle logiky důvodové zprávy lze usoudit, že se tak otevře cesta k odvolávání starostů a jejich předčasným volbám. Celý článek se pak doplňuje odst. 3 a 4. Tyto odstavce nevylučují zavedení přímé volby starostů a její úpravu dále svěřují zákonu.

Navrhované znění čl. 102:

„(1) Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

(2) Funkční období starosty a zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby starosty nebo zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období.

(3) Zákon stanoví, zda je starosta volen přímo.

(4) Je-li starosta volen přímo, je volen tajným hlasováním na základě všeobecného a rovného volebního práva.“

Recentní znění čl. 104 odst. 1:

„Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.“[24]

V čl. 104 odst. 1 se změna dotýká působnosti zastupitelstev. Podle předkladatelů bude mít za následek ochranu před zásahy zákonem, která bude poskytnuta i dalším orgánům, nikoliv jen zastupitelstvu.

Navrhované změní čl. 104 odst. 1:

„Působnost územních samosprávných celků může být stanovena jen zákonem.“

Recentní znění čl. 104 odst. 2:

„Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.“[25]

Důvodová zpráva vysvětluje, že samospráva nebude vykonávána jen zastupitelstvem, a proto ji rozšiřuje na „obec“.

Navrhované znění čl. 104 odst. 2

„Obec rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.“

Návrh ústavního zákona poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Davida Kádnera, Petra Adama, Augustina Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové, Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Martina Lanka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny si od těchto změn slibuje v souvislosti s navazujícím schválením zákona o přímé volbě starostů „kvalitnější demokracii a správě věcí veřejných v České republice“ a také „vyšší míru kontroly nad přímo voleným starostou a lepší správu veřejných rozpočtů“. Jako zdroj návrhu uvádějí předkladatelé Analýzu zavedení přímé volby starostů, Analýzu slučitelnosti návrhů legislativních změn nezbytných pro přímou volbu starostů v malých obcích ve volbách v roce 2014 s ústavním pořádkem České republiky a také Mezinárodní srovnávací analýzu přímé volby starostů a věcný záměr.

Důvodová zpráva dále uvádí, že „[]současný právní stav je nevyhovující, neboť podporuje kolektivní neodpovědnost. Starosta může být uvláčen požadavky obecního zastupitelstva či rady, které však za ně nenesou viditelnou politickou odpovědnost.“[26]

Poslancům byl tento návrh rozeslán a předložen 3. září 2014. Návrh je na samém počátku legislativního procesu – projedná ho vláda.[27]

Odpovědná korektorka: Zuzana Ledbová

Titulní obrázek přejat z: „Coat of arms of the Czech Republic“ od Jiří Louda (conversion to SVG by Tlusťa) – Zákon č. 3/1993 Sb. České národní rady o státních symbolech České republiky. Licencováno pod Public domain via Wikimedia Commons -https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Coat_of_arms_of_the_Czech_Republic.svg#mediaviewer/File:Coat_of_arms_of_the_Czech_Republic.svg

Seznam zdrojů

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 43/1. Stanovisko vlády k tisku 43/0 [online]. [cit. 4.9.2014] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=90738.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 166/1. Stanovisko vlády k tisku 166/0 [online]. [cit. 4.9.2014] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=98728.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 188/1. Stanovisko vlády k tisku 188/0 [online]. [cit. 4.9.2014] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=99618.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 233/1. Stanovisko vlády k tisku 233/0 [online]. [cit. 4.9.2014] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=110499.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 43 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=43.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 166 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=166.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 188 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=188.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 233 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=233.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 289 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=289.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 43/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=89978.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Věry Kovářové, Miroslava Kalouska a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 166/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=97734.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Stanislava Grospiče, Zuzky Bebarové-Rujbrové a Zdeňka Ondráčka na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisk č. 188/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=98615.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Jana Farského a Marka Ženíška na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisk č. 233/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=100127.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Davida Kádnera, Petra Adama, Augustina Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové, Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Martina Lanka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 289/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=110772.

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů.


[1] Srov. např. ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 9 a čl. 39 odst. 4.

[2] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 97 odst. 1.

[3] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 97 odst. 2 a 3.

[4] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 43/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=89978.

[5] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 43/1. Stanovisko vlády k tisku 43/0 [online]. [cit. 4.9.2014] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=90738.

[6] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk č. 43 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=43.

[7] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 27 odst. 1, 2 a 3.

[8] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 27 odst. 4.

[9] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 27 odst. 5.

[10] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Věry Kovářové, Miroslava Kalouska a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 166/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=97734.

[11] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 166/1. Stanovisko vlády k tisku 166/0 [online]. [cit. 4.9.2014] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=98728.

[12] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 166 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=166.

[13] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 25.

[14] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 87 odst. 1 písm. f).

[15] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Stanislava Grospiče, Zuzky Bebarové-Rujbrové a Zdeňka Ondráčka na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisk č. 188/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=98615.

[16] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 188/1. Stanovisko vlády k tisku 188/0 [online]. [cit. 4.9.2014] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=99618.

[17] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 188 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=188.

[18] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 84 odst. 1 a 2.

[19] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Jana Farského a Marka Ženíška na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisk č. 233/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=100127.

[20] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 233 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=233.

[21] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 233/1. Stanovisko vlády k tisku 233/0 [online]. [cit. 4.9.2014] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=110499.

[22] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 101 odst. 1.

[23] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 102.

[24] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 104 odst. 1.

[25] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 104 odst. 2.

[26] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Davida Kádnera, Petra Adama, Augustina Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové, Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Martina Lanka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 289/0 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=110772.

[27] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 289 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=289.

Jak citovat tento text?

, Administrator. Aktuálně projednávané ústavní zákony měnící Ústavu České republiky [online]. E-polis.cz, 9. září 2014. [cit. 2024-03-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/aktualne-projednavane-ustavni-zakony-menici-ustavu-ceske-republiky.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Administrator

Autor:

Administrátor webu.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář