21. srpen 1968: den, kdy ,,bratři“ přijeli

19. listopad 2009 Josef Holík komentáře

Byl by to asi den jako každý jiný. Pěkné počasí, téměř konec léta a studentstvo se připravovalo na nový školní rok. Jenže to nebyl obyčejný den. Tento den se Československo probouzelo do stavu obležení pěticí států Varšavské smlouvy, která podnikla největší vojenskou operaci od dob II. světové války. Operaci s označením „Dunaj“. Jejím oficiálním cílem bylo pomoci Československu v boji proti kontrarevoluci. Jenže žádná kontrarevoluce zde neprobíhala. Naopak nepochopení přítomnosti sovětských vojáků (našich „bratrů a spojenců“) bylo po celém Československu vidět v očích každého. Jak vlastně okupace probíhala, proč se armádní složky nebránily? Co jí předcházelo? Byla vůbec úspěšná? To jsou otázky, které v článku budou dostatečně zodpovězeny.

21. srpen 1968: den, kdy ,,bratři“ přijeli

1. Úvod

Byl by to asi den jako každý jiný. Pěkné počasí, téměř konec léta a studentstvo se připravovalo na nový školní rok. Jenže to nebyl obyčejný den. Tento den se Československo probouzelo do stavu obležení pěticí států Varšavské smlouvy, která podnikla největší vojenskou operaci od dob II. světové války. Operaci s označením „Dunaj“. Jejím oficiálním cílem bylo pomoci Československu v boji proti kontrarevoluci. Samozřejmě zde žádná kontrarevoluce neprobíhala. Naopak nepochopení přítomnosti sovětských vojáků (našich „bratrů a spojenců“) bylo po celém Československu vidět v očích každého.

Jak vlastně okupace probíhala, proč se armádní složky nebránily? Co jí předcházelo? Byla vůbec úspěšná? To jsou otázky, které v článku budou dostatečně zodpovězeny.

2. Plán války v Evropě a úloha Československa

Komplexní plán na vedení války v Evropě se v SSSR zrodil v roce 1964. Sovětští generálové ve velké míře vycházeli ze zkušeností z vítězné etapy II. světové války. Jejich hlavními cíli v případné válce byla nenadálost (snaha zaskočit protivníka na evropském bojišti nepřipraveného), rychlost a především snaha o omezení jaderného konfliktu (Sověti věřili, že když se použití jaderných zbraní omezí pouze na evropské bojiště, nezaútočí Spojené státy svými jadernými zbraněmi dlouhého doletu, aby nevyvolaly globální jaderný konflikt, a území samotného SSSR tak nebude ohroženo jadernými zbraněmi). Jaderné zbraně měly v první fázi konfliktu pro Sovětský svaz a jeho satelity význam ochromujícího prvku s účelem destabilizovat tanková vojska a znemožnit užití jaderných zbraní vojsk NATO. Československá socialistická republika zaujímala v uvedeném vojenském plánu významnou roli. Československé divize sovětské vojenské elity předurčily k vedení útoku v prvním sledu západního strategického směru. Pro uskutečnění cílů prvního sledu byla nutná právě již zmíněná rychlost. K té ale byly podle sovětských plánovačů potřebné jaderné zbraně, které by postup jednotek západní Evropou výrazně urychlily. Avšak tím se SSSR ocitl v začarovaném kruhu (Fidler, 2003, str. 84-97).

3. Předehra

Myšlenka přítomnosti sovětských jednotek na československém území se zrodila již dávno před osudným létem 1968. Politické špičky SSSR se snažily přítomnost svých jednotek prosadit již v 50. letech, kdy jako projev „vstřícné vůle“ SSSR stáhl své dvě divize z Rakouska. Tento akt byl vyrovnán plnou neutralizací Rakouska (Fidler, 2003, str. 108-109). Tím se Sověti ocitli v situaci, kdy v regionu neměli žádné jednotky a začali jednat (leč neúspěšně) o jejich umístění právě v Československu, které bylo jedinou zemí východního bloku, kde SSSR nedisponoval svými divizemi (Michna, 2008, online 8. 10. 2009). V polovině 60. let změnil SSSR strategii. Československo bylo systematicky nadměrně ekonomicky zatěžováno pomocí nákladů na modernizaci armády. To samozřejmě nemohlo dlouho vydržet, a tak ze SSSR začaly přicházet nabídky jako například použití československých vojáků na stavbu domů v Sovětském svazu. Jejich místo zde by zaplnili vojáci sovětští. Nakonec Československo uspělo a do léta 1968 se na jeho území žádní sovětští vojáci s výjimkou aliančních cvičení nedostali (Fidler, 2003, str. 109-111). Největší problém nastal v období vyzbrojování satelitů jadernými zbraněmi. SSSR se dlouhodobě snažil prosadit, aby jadernými zbraněmi disponovalo jenom pět jaderných velmocí. To, že se na území ostatních satelitů jaderný arzenál nacházel, bylo odůvodněno tím, že se tam nacházely sovětské jednotky a zbraně byly v jejich držení. To ale v Československu kvůli nevoli a vzdoru vládnoucí garnitury nešlo. Před SSSR tedy stály dvě možnosti: porušit dohodu o nešíření jaderných zbraní a vyzbrojit Československo (tím by definitivně pohřbilo svůj vojenský plán ofenzivní války v Evropě, na jehož přípravy padly veliké finanční náklady), nebo do Československa umístit několik svých divizí a tím legitimizovat umístění jaderných zbraní v Československu (Fidler, 2003, str. 106-116). Politické veličiny států Varšavské smlouvy se až do léta 1968 snažily přesvědčit obměněné československé vedení (vedení v čele s Alexandrem Dubčekem, snažící se o liberalizaci československé společnosti a nastolení socialismu s lidskou tváří) o potřebě účasti sovětských jednotek v Československu. Paralelně s tímto politickým nátlakem se již zhruba od března téhož roku rozjížděla vojenská část. Vypracovával se plán okupace a též se jednotky udržovaly v bojovém stavu pomocí neustávajících vojenských cvičení. V SSSR si rovněž politické vedení dobře uvědomovalo nutnost angažovat ostatní satelity. Původně se měla angažovat i armáda Východního Německa, od čehož nakonec bylo upuštěno, především s ohledem na historické paralely (Fidler, 2003, str. 110-112).

4. Okupace

Kolem jedenácté hodiny večerní dne 20. srpna 1968 se na území Československa začaly přesouvat armády pěti států Varšavské smlouvy. Celkem třicet plně vyzbrojených divizí. Jejich cíli bylo: zastavit demokratizační proces a snahu o socialismus s lidskou tváří, svrhnout politické vedení v čele s Alexandrem Dubčekem a hlavně rozmístit sovětské divize na československém území a tím získat nový prostor pro jaderný arzenál bez ohrožení dlouhodobých plánů případné evropské války (Benčík, 1998, str. 9). Již okolo jedenácté hodiny večerní 20. srpna bylo obsazeno letiště na Ruzyni, byl ovládnut kompletní československý vzdušný prostor a ochromeny veškeré pozemní radary (starou, ale efektivní metodou - shozem staniolových pásků) a protiletadlová obrana. V průběhu 21. srpna pak již byla obsazena většina velkých měst a vojenských letišť pozemními a výsadkovými divizemi. Tyto divize postupovaly ze severozápadu z území NDR (jak jsem již vysvětloval, samotné jednotky východního Německa zůstaly povětšinou na svém území v roli záloh a do týlu postupovaly předně sovětské jednotky), dále pak ze severu z Polska (asi nejsilnější uskupení) a z jihu ze severozápadního Maďarska postupovaly sovětské divize posílené jednou maďarskou. Posledním uskupením byly jednotky postupující z Užhorodu na Košice a Bánskou Bystrici. Odpor ze strany armády by se dal označit za zcela nulový (samotné politické vedení se obávalo, že kdyby se armáda bránila, důvody, které udal SSSR, by byly považovány za pádné a navíc by se okamžitě docílilo krvavého potlačení, proto byl vydán armádě rozkaz nebojovat) a jedinou komplikací, se kterou se okupanti museli potýkat, byl hněv ze strany obyvatelstva. V Praze bylo poškozeno či zničeno několik tanků zápalnými lahvemi (Benčík, 1998, str. 140-152).

5. Závěr

Bylo by chybné shrnout výsledek operace „Dunaj“ do jedné roviny. Proto je nutné rozlišit alespoň rovinu vojensko-strategickou, rovinu mezinárodních vztahů a ekonomickou dimenzi. Z hlediska vojensko-strategického se provedená gigantická operace rozhodně dá označit za velice úspěšnou. Československo bylo ochromeno téměř bez odporu a SSSR získal možnost umístit zde vlastní divize a jaderný arzenál. Z hlediska ekonomického je tomu ale úplně jinak. Okupace stála nezměrné finanční prostředky okupační vojska i Československo, které mělo značně poškozenou infrastrukturu a vojenské vybavení. V rovině mezinárodních vztahů okupaci Československa jde označit za fatální selhání. Operace „Dunaj“ nejenom, že zahájila rozpad východního bloku, ale poškodila nezvratným způsobem postavení západních komunistických stran. Okupace ukázala pravou tvář SSSR a kupříkladu Čína se definitivně začala orientovat konfrontačně protisovětsky.

Bibliografie

Benčík, Antonín (1998): Rekviem za pražské jaro. Tempo, Třebíč.
Fidler, Jiří (2003): 21.8.1968 Okupace Československa - Bratrská agrese. Havran, Praha.

Internetové zdroje

Michna, Vladimír (2008): http://www.novinky.cz/domaci/147675-jak-kreml-rozhodoval-o-vpadu-vojsk-do-ceskoslovenska.html (online, 8. 10. 2009).

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/photo/853697

Jak citovat tento text?

Holík, Josef. 21. srpen 1968: den, kdy ,,bratři“ přijeli [online]. E-polis.cz, 19. listopad 2009. [cit. 2023-12-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/21-srpen-1968-den-kdy-bratri-prijeli.html>. ISSN 1801-1438.