Doutnající sud s dynamitem jménem Sýrie

Nikola Klímová
19. červen 2012
Zobrazeno 1373x
Ze zahraničního dění
Hodnocení
Komentáře: 10
Verze pro tisk

Boj syrských obyvatel proti neústupnému režimu Bašara al-Asada trvá již bezmála 15 měsíců. Počet obětí, a to především z řad civilistů, stoupá den ode dne úměrně s eskalujícím násilím. Ozbrojené střety mezi syrskou opozicí a armádními jednotkami si již vyžádaly od počátku povstání v lednu loňského roku okolo 14 tisíc lidských obětí. Vyhrocený konflikt se však netýká pouze samotné Sýrie, která se dostává do stále izolovanější pozice. Syrské boje mají destabilizující účinek na již tak dost problematickou oblast Blízkého východu. Černý trh s potravinami, základními potřebami a především zbraněmi využívaný zejména syrskými občany a opozičními bojovníky zažívá svou renesanci, z čehož těží hlavně jordánští, libanonští a katarští překupníci. Dle nejmenovaného zdroje z Evropského parlamentu přichází do Sýrie vojenský materiál adresovaný tamější opozici i z kosovských zdrojů. Značnou zátěž pro sousední státy představují tisíce syrských uprchlíků živořících okolo hranic. Uprchlické tábory obývané především sunnitskými muslimy by mohly být potenciálními terči některých radikálních skupin bojujících po boku prezidenta Asada. Příkladem mohou být extremistické alavitské milice Šabíha, kterým je připisován nedávný masakr v Húlá, při němž bylo zabito 108 osob, mezi nimi 49 dětí a 34 žen (MacFarquhar, 2012). Šabíhské milice působí v Sýrii již po několik desetiletí. Během protestů jednoznačně podpořily alavita Asada a další syrské politické i vojenské špičky. Šabíhové se nicméně začínají vymykat kontrole a hrozí nebezpečí, že tito ozbrojenci pomohou jen více zdiskreditovat celý režim.  

Mezinárodní aktéři a pozadí konfliktu

V poslední době je nejčastěji diskutován postoj mezinárodního společenství vůči dlouhotrvajícímu povstání a autoritářskému režimu. Nejednotnost v názoru a převažující neochota ke kompromisu však jen posilují Asadovu nadvládu a podkopávají snahy Syrské osvobozenecké armády a exilové Syrské národní rady. V případě Sýrie se střetávají tři zcela neslučitelné koncepty. Evropská unie, Kanada a USA pomalu začínají chápat, že vyjednávání a stále tvrdší sankce sice částečný efekt přinášejí, ale účinky jsou bohužel jen málo patrné a situaci vůbec neřeší. USA se proto přiklání spíše k tzv. jemenské variantě neboli poklidnému předání moci a demokratizaci země. Radikální kroky v podobě mezinárodní intervence, o kterých začínají pomalu uvažovat někteří západní politici, naráží na neústupnost Ruska a Číny. Obě země svůj odpor demonstrují i vetem v Radě bezpečnosti. Jejich nesouhlas je poměrně snadno pochopitelný. Ruská vojenská základna v přístavu Tartús na syrském pobřeží je jedním z primárních strategických bodů ve Středomoří. Pokud by se Rusko připojilo k intervenci, muselo by základnu opustit a nejspíš také zničit, aby zamezilo odhalení vojenských tajemství. Rusko navíc nemůže NATO zapomenout útok na Libyi, která má také klíčový přístup ke kontrole Středozemního moře. Bývalý libyjský diktátor Muhammar Kaddáfí Rusku sliboval stavbu vojenských základen kvůli spolupráci na ochraně proti vlivu Spojených států (Parfitt, 2008). V případě Číny se v současné době točí téměř vše okolo zajištění přístupu k energetickým zdrojům – především pak k ropě. Možná i tohoto faktu si všimly Spojené státy, jejichž národním zájmem je odstřihnout hlavního konkurenta od ropy. Dle Dr. Paula C. Robertse splnily USA tento cíl na výbornou, neboť z Libye musela odcestovat většina čínských pracovníků.[1] Libye je pro Čínu nyní naprosto ztraceným projektem a vynaložené investice do libyjského ropného průmyslu jsou taktéž nenávratně pryč. Čína se tedy soustředí na jiné ropné dodavatele, a to státy Blízkého východu. Destabilizace regionu v podobě válečného konfliktu, do něhož by mohl být zatažen i syrský spojenec a důležitý čínský dovozce ropy Írán, kříží čínské plány a mohla by zpomalit její „ekonomický zázrak“. Mezi dvěma mlýnskými kameny se pohybuje třetí signifikantní aktér, kterým je bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, jenž přispěl svým mírovým plánem a diplomatickým vyjednáváním. Jeho 6 bodů však žel bohu nedosahuje ani dílčích úspěchů jako poválečných 14 bodů prezidenta W. Wilsona.

V další části analýzy se detailněji podíváme na možné scénáře syrského povstání a jejich dopady v širším měřítku.  

Mezinárodní intervence

Nejradikálnější krok, který však také nenašel jednoznačnou podporu ani v řadách OSN nebo NATO. Co se týče OSN, hlavní slovo by měla samozřejmě Rada bezpečnosti. Ta by musela na základě článku 39 kapitoly VII Charty OSN rozhodnout, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru či útočnému činu, a následně navrhnout určitá opatření. OSN se prozatím odhodlala podle článku 41 kapitoly VII Charty OSN k hospodářským sankcím a přerušení diplomatických styků. Tento nástroj se však ukázal být poněkud tupým nožem, který udržuje Sýrii v sociální agónii. Intervenci je možné navrhnout dle článku 42.[2] Proti tomuto řešení však vystupují hned dva stálí členové Rady disponující vetem, a to Čína a Rusko, dlouholetí spojenci syrského režimu. Jednání na půdě OSN tak prozatím váznou na mrtvém bodě. S tím souvisí i potenciální zásah NATO. Po zásahu v Libyi, za který si Severoatlantická aliance vysloužila i jistou kritiku, se Západ nikam hrnout nebude. Ačkoliv se někteří evropští politici vyslovili pro mezinárodní intervenci, činili tak s velkou opatrností a především nejistotou. NATO bude chtít čekat na mandát od OSN, kterého se ale nejspíš proti vůli Ruska a Číny nedočká. Jedním z dalších faktorů je i kapacitní a finanční vyčerpanost Aliance. Dle bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého je NATO příliš zaměstnána stálým nasazením v Afghánistánu a operace v Libyi byla navíc výrazně finančně náročná.[3]

Pokud se podíváme na další porovnání s Libyí, musíme se zastavit u otázky ropných zdrojů. Libye disponuje značnými zásobami ropy a zemního plynu, což vyjadřuje i její členství v OPEC. Dle analýzy energetického sektoru Libye vydané velvyslanectvím České republiky v Tripolisu představuje vývoz těchto surovin až 95 % libyjského exportu. Země má největší zásoby ropy a 4. největší zásoby plynu v celé Africe. S ohledem na celosvětové měřítko činí libyjské zásoby ropy 3,34 % světových zásob (cca 39 miliard barelů), což však nemusí být konečné číslo. Prozkoumáno bylo zatím jen 40 % země a analytici odhadují, že zásoby mohou být až dvojnásobné. V případě plynu vlastní Libye 0,8 % celkových světových zásob (cca 1,5 miliardy mł).[4] Na druhou stranu na území Sýrie se nachází jen okolo 2,5 – 3 miliard barelů ropy, z čehož je ale zatím jen 30 % využitelných kvůli obtížnosti těžby a technologiím. S ohledem na zemní plyn je Sýrie poměrně bohatou zemí. Její zásoby čítají přibližně 680 miliard mł, nicméně využitelných je jen 396 miliard mł.[5]

Vlivným faktorem a primární otázkou při plánování intervence je také velikost a vybavenost ozbrojených sil v zemi. Zatímco Libye disponovala především zastaralejšími zbraněmi, syrské vojsko vlastní moderní a kvalitní zbraně ruské výroby. Podle vojenského experta Lukáše Visingra má armáda „širokou škálu výkonných komplexů řízených střel, od protitankových Metis a Kornet, protivzdušných Buk či Pancir-S1 až po nejnovější protilodní střely Bastion.“[6] Syrské ozbrojené síly čítají dle odhadů 295 000 mužů a až 314 000 záložníků. Dále je třeba připočítat 4 950 bitevních tanků, 590 průzkumných vozidel, 2 450 obrněných transportérů, 3 440 děl, 500 minometů a 4 100 raket země-vzduch. Letecké jednotky využívají 555 stíhaček MiG, z toho je 150 stíhacích bojových letounů a více než 300 leteckých bombardérů. Dalšími oporami jsou průzkumné letouny, transportní letouny či bojové helikoptéry.[7]

I přes značnou velikost syrských jednotek je patrné, že dlouhodobé oslabení a vyčerpání by zcela jistě nahrávalo vítězství Aliance. Nicméně do hry vstupuje další proměnná, kterou je stabilita okolí. Prezident Asad působí v jednom z nejméně bezpečných a rovnovážných regionů na světě. Chaos v jakémkoliv státě na Blízkém východě ovlivňuje celou oblast, v níž navíc působí i řada teroristických jednotek, jako je Hamás, Fatah, Hizballáh nebo al-Káida. Paradoxem tedy může být fakt, že pevná ruka zde bude daleko více k užitku než chaos a politické střídání.  

Jemenská varianta

K tzv. jemenské variantě se poslední dobou přiklánějí především Spojené státy. Jde o jakýsi kompromis, který by měl šanci na přijetí u Ruska i Číny. Fakticky by se jednalo o pokojný odchod (či odstranění) Bašara al-Asada a jeho nahrazení méně kontroverzními syrskými politiky. Po této výměně by mělo postupně dojít k demokratizaci země nejspíš za dohledu Západu. Jako vzor zde slouží případ Jemenu, kde v únoru letošního roku odstoupil prezident Ali Abdulah Sálih, který v zemi vládl nepřetržitě 33 let. K tomuto kroku byl donucen téměř rok trvajícími demonstracemi a mezinárodním společenstvím. Za odstoupení mu byla udělena doživotní imunita. Sálih předal vládu viceprezidentovi Abdaru Rabbú Mansúr Hadímu, který by měl během svého dvouletého funkčního období dohlížet na tvorbu nové jemenské ústavy.[8]

I jemenská varianta má při aplikaci na syrský režim povážlivé trhliny. Předně nelze říci, kdo by se měl stát novým vůdcem Syřanů. Opozice je v tomto případě velmi roztříštěná, a to jak etnicky, tak nábožensky. Některé menšiny dokonce stojí na straně režimu, příkladem mohou být syrští křesťané, kteří se obávají útoku sunnitských radikálů.

Zásadní je také otázka, zda by byl nějaký jiný syrský politik, který by však byl zcela jistě spojen i se současným režimem, přijat syrskou veřejností. Bojovné opoziční skupiny již utrpěly mnoho ztrát, současně však cítí podporu z některých států, jako je Saúdská Arábie, Katar nebo Kosovo, a vzdávat se rozhodně nehodlají. Jejich problémem však je, že nedokážou prozatím nabídnout žádnou politickou alternativu a soustředí se pouze na přítomnost, nikoliv na budoucnost, za niž ve skutečnosti bojují.

Hlavní překážku nakonec ale představuje režim samotný. Jeho špičky jsou mezi sebou natolik příbuzensky a nábožensky provázané, že je zcela nemožné Asada nahradit. Bratr prezidenta Maher al-Asad je velitelem dvou nejsilnějších jednotek armády – republikánské gardy střežící režim v Damašku a 4. obrněné divize. Asadova sestra Bushra je oproti tomu spíše zákulisním hráčem, který však dokáže hýbat politickou scénou. V roce 1995 si vzala Asafa Shawkata, bývalého velitele armádní výzvědné služby a jednoho z nejbližších lidí prezidenta.[9] Na počátku června byl po volbách, které bojkotovala syrská opozice, jmenován nový premiér Rijad Farid Hijab, bývalý ministr zemědělství. Jistě není náhodou, že tento politik je prověřeným a dlouhodobým členem syrské vládní strany Baas.[10]  

Občanská válka

Tento scénář je sice celosvětovou noční můrou, nicméně by se dalo říci, že chaos Sýrii již dávno zachvátil. Občanská válka je na spadnutí a v některých povstaleckých provinciích se stala skutečností. Lidé jen obtížně shánějí základní potřeby a potraviny, s nimiž se hojně obchoduje na černém trhu. Samozřejmě za mnohonásobně vyšší ceny. Lékařská pomoc je téměř nedosažitelná a dodávky vody fungují pouze zřídka. Občanská válka může roznítit spory mezi náboženskými skupinami křesťanů, Židů, sunnitů, drúzů a alavitů. Oleje do ohně přilévají také teroristické skupiny ze sousedního Iráku nebo Libanonu. Tento náboženský střet by pak nápadně připomínal situaci v Libanonu ze 70. a 80. let, kdy proti sobě stáli křesťané a muslimové. Právě Libanon by byl tímto konfliktem ohrožen nejvíce, neboť zdejší dosavadní mír je velice křehký a snadno rozvratitelný. Nedávná střelba na jeho území poblíž libanonsko-syrských hranic, při níž zemřeli 2 lidé a dalších 15 bylo zraněno, je varovným signálem blížícího se sporu.[11]  

Vyjednávání a projekt Kofiho Annana

V březnu letošního roku navrhl bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan svůj šestibodový mírový plán Radě bezpečnosti. Annan jakožto zvláštní zmocněnec pro Sýrii odcestoval do země, kde měl fungovat jako prostředník při dialogu mezi režimem a opozicí. Zatímco prezident Asad mírový návrh naoko přijal (ale později nedodržoval), syrská opozice ho ihned smetla ze stolu pro jeho nedostatečnost. Annan je nadále podporován mezinárodními pozorovateli, kteří se v zemi pohybují a monitorují situaci. Jejich pobyt v zemi však ani zdaleka nezaručuje bezpečnost pro syrské obyvatelstvo. Za přítomnosti Kofiho Annana a mezinárodní pozorovatelské mise totiž došlo k dosud největšímu masakru za celou dobu povstání (viz výše).  V seznamu šestibodového plánu figurují následující požadavky:

1. ochota syrského režimu ke konstruktivní debatě s opozicí; rozptýlení obav civilistů a zaručení jejich práva na legitimní vládu; spolupráce s pověřenými diplomaty
2. zastavení násilí a veškerých bojů na území Sýrie, a to jak ze strany režimu,
   tak ze strany opozice; ochrana civilistů a stabilizace země
3. do úplného zastavení bojů zavedení alespoň dvouhodinové humanitární pauzy; povolení přístupu humanitárním jednotkám
4. propuštění svévolně vězněných osob stejně jako politických vězňů; zveřejnění seznamu míst, na kterých jsou osoby zadržovány; poskytování informací
   o vězněných osobách
5. zajištění svobody pohybu po celé zemi pro zahraniční novináře
6. respektování svobody shromažďování a práva na pokojné demonstrace.[12]

Do mírového plánu byly zpočátku vkládány možná až příliš velké naděje, nicméně brzy po jeho vyhlášení začalo docházet k jeho soustavnému porušování. Momentálně je jakýkoliv dialog nemožný a neexistují ani žádné vyhlídky na budoucí implementaci návrhu.  

Vnitřní krach země

Sýrie je oslabována především hospodářskými sankcemi a také politickou nestabilitou. Zahraniční investoři, kteří se významnou měrou podílejí na financování syrského ropného, potravinářského a zpracovatelského průmyslu, stáhli veškeré své projekty.[13] Sýrie navíc nemá odběratele pro minerální paliva, která tvoří až okolo 70 % celkového exportu. Hlavními zahraničními obchodními partnery jsou okolní arabské státy a členské země Evropské unie, které na znamení nesouhlasu s režimem ukončily všechny hospodářské styky.[14] Další ranou pro syrskou ekonomiku je nezájem turistů o nebezpečnou destinaci. Syrská vláda přitom vyhlásila rozvoj turismu za svou programovou prioritu. Do vypuknutí nepokojů představoval turistický ruch 12 % HDP. Dle odhadů v zemi pomalu poroste inflace a s ní ruku v ruce i ceny na syrském trhu. Navíc se očekává, že se reálné HDP dotkne až záporných hodnot.[15]

Analytici předpovídají, že právě vleklá ekonomická krize v zemi by mohla autoritářský režim položit. Otázkou však zůstává, za jak dlouho k této situaci dojde. Režim je prozatím velice soudržný a pomoc získává od svých spojenců z Ruska, Číny a Íránu. Hrozí tedy nebezpečí, že než by byl Asad donucen odstoupit z prezidentského křesla, vypukla by již zmiňovaná občanská válka, která by ohrozila celý Blízký východ.  

Závěr

Ačkoliv se politici i bezpečnostní a vojenští odborníci shodují, že současný stav je dlouhodobě neudržitelný, nepanuje žádný převažující diskurs o tom, jakým směrem by se země měla ubírat dále. Sýrie se nachází uprostřed občanské války, které chybí již jen krok k vyhrocení hlubšího náboženského sporu. Hospodářství země se sice potápí k radosti Západu, žádná syrská obdoba Titaniku však nekoná. Sankcemi navíc netrpí příliš režim, ale zbídačené obyvatelstvo. Kofi Annan se bude nejspíš ještě chvíli pohybovat mezi vyjednávacími stoly prezidenta Asada a syrské opozice, než i on sám pochopí, že OSN a pozorovatelské mise ztratily svou kredibilitu. Západní politiky začne polévat horko při pomyšlení, že budou muset tvrdě a neúnavně vyjednávat s ruskými a čínskými politickými představiteli o společném nevojenském řešení, protože to bude jediná cesta, jak konflikt ukončit. Mezinárodní intervence je sice překrásnou „mírovou a humánní“ vizí, ale koncept Odpovědnosti za ochranu (R2P) přijatý na půdě OSN zkrátka nebude uplatněn, pokud nebude odůvodněn jednotlivými národními zájmy států. Západ má nyní dost svých problémů v souvislosti s ekonomickou krizí a krácení vojenských výdajů se neslučuje s novou mezinárodní misí. Západní politici jsou také velice pragmatičtí a uvědomují si, že zásahem celá akce nekončí, a přiznejme si, že udržení alespoň domnělého klidu je lepší než vypuštění šelem z klece.
 

Seznam zdrojů

• Al Jazeera. Kofi Annan´s six-point plan for Syria ( http://www.aljazeera.com/news/
  middleeast/2012/03/2012327153111767387.html, 13. 6. 2012).  
• BBC. Syria´s Assad names Riad Hijab as new prime minister ( http://www.bbc.co.uk/
  news/world-middle-east-18338093, 13. 6. 2012).
• BBC. Yemen´s president Ali Abdullah Saleh cedes power ( http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-17177720, 13. 6. 2012).
• BusinessInfo.cz. Sýrie: Ekonomická charakteristika země (http://www.businessinfo.cz/cz/sti/syrie-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000799/, 13. 6. 2012).
• BusinessInfo.cz. Sýrie: Investiční klima ( http://www.businessinfo.cz/cz/sti/syrie-investicni-klima/9/1000799/, 13. 6. 2012).
•  BusinessInfo.cz. Sýrie: Zahraniční obchod země ( http://www.businessinfo.cz/cz/sti/syrie-zahranicni-obchod-zeme/6/1000799/, 13. 6. 2012). 
• CNN. Getting to know Syria´s first family ( http://edition.cnn.com/2012/03/26/
  world/meast/assad-family/index.html, 13. 6. 2012).
• Gazettenet.com. Conflict in Syria spills into Libanon ( http://www.gazettenet.com/2012/
  05/22/conflict-in-syria-spills-into-lebanon, 13. 6. 2012).
•  iDnes.cz. Proč NATO neudeří v Sýrii? Nikdo nestřelí do sudu s dynamitem ( http://zpravy.idnes.cz/proc-nato-neuderi-v-syrii-nikdo-nestreli-do-sudu-s-dynamitem-plh-/
  zpr_nato.aspx?c=A120222_155728_zpr_nato_inc, 13. 6. 2012).
• MacFarquhar, Neil (2012). Assad Condemns Houla Massacre, Blaming Terrorists. The New York Times. 3. 6. 2012.
• Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Analýza energetického sektoru Libye(http://www.mzv.cz/tripoli/cz/obchod_a_ekonomika_libye/studie_sektoru_libyjske_ekonomiky/analyza_energetickeho_sektoru_libye.html, 13. 6. 2012).
• OSN. Charta Organizace spojených národů a Statut mezinárodního soudního dvora (http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf, 13. 6. 2012).
• Parfitt, Tom (2008). Gadafy offers Russia a naval base in Libya. The Guardian. 1. 11. 2008. Press TV. „US at risk of war with China, Russia“ ( http://edition.presstv.ir/detail/176960.html, 13. 6. 2012).
• Reuters. FACTBOX – Syria´s military: what does Assad have? ( http://af.reuters.com/article/
  libyaNews/idAFLDE72S19O20110406, 13. 6. 2012).

Odpovědná redaktorka: Bc. Petra Slavíková

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Obrázek převzat z: http://www.defendproclaimthefaith.org/blog/?p=1440   

[1] Press TV. „US at risk of war with China, Russia“ ( http://edition.presstv.ir/detail/176960.html, 13. 6. 2012).

[2] OSN. Charta Organizace spojených národů a Statut mezinárodního soudního dvora ( http://www.osn.cz/
dokumenty-osn/soubory/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf, 13. 6. 2012).

[3] iDnes.cz. Proč NATO neudeří v Sýrii? Nikdo nestřelí do sudu s dynamitem ( http://zpravy.idnes.cz/proc-nato-neuderi-v-syrii-nikdo-nestreli-do-sudu-s-dynamitem-plh-/zpr_nato.aspx?c=A120222_155728_zpr_nato_inc,
13. 6. 2012).

[4] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Analýza energetického sektoru Libye ( http://www.mzv.cz/
tripoli/cz/obchod_a_ekonomika_libye/studie_sektoru_libyjske_ekonomiky/analyza_energetickeho_sektoru_libye.html, 13. 6. 2012).

[5] BusinessInfo.cz. Sýrie: Ekonomická charakteristika země ( http://www.businessinfo.cz/cz/sti/syrie-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000799/, 13. 6. 2012).

[6] iDnes.cz. Proč NATO neudeří v Sýrii? Nikdo nestřelí do sudu s dynamitem ( http://zpravy.idnes.cz/proc-nato-neuderi-v-syrii-nikdo-nestreli-do-sudu-s-dynamitem-plh-/zpr_nato.aspx?c=A120222_155728_zpr_nato_inc,
13. 6. 2012).

[7] Reuters. FACTBOX – Syria´s military: what does Assad have? ( http://af.reuters.com/article/libya
News/idAFLDE72S19O20110406, 13. 6. 2012).

[8] BBC. Yemen´s president Ali Abdullah Saleh cedes power ( http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-17177720, 13. 6. 2012).

[9] CNN. Getting to know Syria´s first family ( http://edition.cnn.com/2012/03/26/world/meast/assad-family/
index.html, 13. 6. 2012).

[10] BBC. Syria´s Assad names Riad Hijab as new prime minister ( http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-18338093, 13. 6. 2012).

[11] Gazettenet.com. Conflict in Syria spills into Libanon ( http://www.gazettenet.com/2012/05/22/conflict-in-syria-spills-into-lebanon, 13. 6. 2012).

[12] Al Jazeera. Kofi Annan´s six-point plan for Syria ( http://www.aljazeera.com/news/middleeast/2012/03/
2012327153111767387.html, 13. 6. 2012).

[13] BusinessInfo.cz. Sýrie: Investiční klima ( http://www.businessinfo.cz/cz/sti/syrie-investicni-klima/9/1000799/, 13. 6. 2012).

[14] BusinessInfo.cz. Sýrie: Zahraniční obchod země ( http://www.businessinfo.cz/cz/sti/syrie-zahranicni-obchod-zeme/6/1000799/, 13. 6. 2012).

[15] BusinessInfo.cz. Sýrie: Ekonomická charakteristika země ( http://www.businessinfo.cz/cz/sti/syrie-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000799/, 13. 6. 2012).

Hodnocení

Další články z této kategorie

Další články autora

Vložit komentář

Komentáře

ludovit8

pondělí, 31. prosinec 2012
13:12

Dakujem obom za nazor, ako laik som sa dozvedel viac z oboch nazorovych stran. Dobra webka, budem citat pravidelne. Na svk su casto iba bezduche emotivne clanky bez faktov ci pouzitich zdrojov.

---

posted by: ludovit8 [Odpovědět]

Regrese

pátek, 22. červen 2012
13:01

PS: Vlastně vnímáno prizmatem ropného soupeření: teď když jsme se, myslím, v zásadě shodli, že Čína má co do ropných investic stejné podmínky jako ostatní země v Libyii - nebyli by ti Britové a Francouzi vlastně úplně hloupí, kdyby nalétli na americký plán jak odstřihnout Čínu od ropy, když důsledky války pociťují úplně stejně?

---

posted by: Regrese [Odpovědět]

Regrese

pátek, 22. červen 2012
12:28

Slečno Klímová, vaše agresivní vyjadřování se mi pranic nelíbí. Podsouváte mi neznalost pojmů, ale jde jen o pouhé slovíčkaření. Sama uznáváte, že je třeba sepsat smlouvu - kontrakt - pro právní ochranu investice. To je to, o čem jsem mluvil, pokud jsem říkal, že Národní přechodová rada bude respektovat stávající smlouvy (rozporujete to?). V tomto se čínské postavení neliší od ostatních.
Vy se bráníte tím, že kontrakt přeci není investice. Následně uznáte, že investice vznikají na základě kontraktů "Samozřejmě, že je nutné uzavřít smlouvy pro to, abyste měl zajištěno, že Vaše finance nebudou zneužity. "

Nepřipadáte si trochu trapně?

Dále, tvrdila jste, že součástí zlého amerického plánu bylo odstřihnout Čínu od ropy. Poukázal jsem, že na ní doléhají stejné podmínky, jako na ostatní. Kontrovala jste, že má ale největší investice. Slovy: "nemůžete však ignorovat fakt, že její masivní investice představují největší podíl, což nemusí být nutně nevýhodou, ale konstatováním faktu, že ztratila zdaleka ze všech nejvíce."

Teď jste se opravila: "Máte samozřejmě pravdu, pokud budete tvrdit, že z dlouhodobého hlediska je největším investorem italská ropná společnost ENI. Zde možná vzniklo ono nedorozumění, neboť já jsem se zaměřovala především na největší růst investic v posledních letech."

Prosím vyjadřujte se příště tedy přesněji.

"Ve chvíli, kdy Čína dokázala od této doby investovat něco přes 18 miliard dolarů masivních investicích s nejvyšším podílem /za poslední dobu./ "
(zvýraznění je mé) Dobře, to ale stále nehovoří o poměru čínských investic vůči zbytku. Zopakuji svoji otázku: pokud šlo v Libyii o důmyslný americký plán jak odstavit Čínu od ropy, potažmo ropných investic, a pokud se tak mělo dít skrze faktory které doléhají úplně stejně na ostatní, západní investory, nejde o střelbu do vlastních řad? Čína má možná největší investice "za poslední dobu", ale celkově sama píšete, že: "italská ENI investovala v Libyi nejvíce."

Píšte "Když si pozorně prohlédnete tabulku, narazíte na jeden závažný problém. Čínsko-libyjská dohoda totiž ještě nevešla v platnost. Zde tedy leží jádro pudla, proč je Čína znevýhodněna oproti evropským investorům."

Jenže já jsem vám doložil, že Přechodná národní rada bude tuto dohodu respektovat.

"Dále jste narazil na otázku, proč by měly Spojené státy chtít poškodit i své spojence. Uvědomte si, že dnes žijeme ve světě, v němž jsou peníze vždy "až" na prvním místě. I evropské ropné společnosti jsou tedy konkurencí pro americký ropný průmysl."

Všechny faktory které jste vyjmenovala (v článku explicitně pouze odchod zahraničních dělníků) přeci doléhají na všechny zúčastněné stejně. Navíc, pokud jsou peníze "až na prvním místě", a neuvažujeme pouze v měřítku Libye ale celosvětovém, pak je třeba brát například v potaz zvýšenou cenu ropy na světových trzích, což dozajista také mělo dopad na americké hospodářství. Opravdu jste toho názoru, že Američané měli z tohoto podniku zásadní ekonomický zisk či výhodu?

Ve světle tohoto všeho, není tedy tvrzení z článku: "Možná i tohoto faktu si všimly Spojené státy, jejichž národním zájmem je odstřihnout hlavního konkurenta od ropy. Dle Dr. Paula C. Robertse splnily USA tento cíl na výbornou, neboť z Libye musela odcestovat většina čínských pracovníků.[1] Libye je pro Čínu nyní naprosto ztraceným projektem a vynaložené investice do libyjského ropného průmyslu jsou taktéž nenávratně pryč."

vlastně pozoruhodným nesmyslem?

"
Nyní bych se ráda podivila nad jedním závažným faktem, a to buď nad Vaší minimální znalostí anglického jazyka, nebo oblibou vytrhávat věty z kontextu. Sám posuďte, co je horší. Pokud uvedete odkaz http://www.reuters.com/article/2011/08/23/us-china-libya-oil-idUSTRE77M0PD20110823 a napíšete, že Čína neměla žádné investice v ropných polích, tak mě skutečně šokujete. Zvlášť v případě, když hned první věta v druhém odstavci zní "China's investment in Libya, especially its oil investment, is one aspect of mutual economic cooperation between China and Libya". To překládáte tak, že Čína nemá ropné investice v Libyi?!!!"

Víte, je zajímavé, že najednou pečujete o kontext. Napsal jsem do "ropných polí", v kontrastu s evropskými společnostmi, které mají přímý přístup k ropě. V článku totiž píšete, že jde o to "odstřihnout Čínu od ropy", nevím jestli se tam zrovna počítá i výstavba silnic, které se v krátkém horizontu dostaví, a tím Čínský podíl na ropných ziscích končí. Nicméně, pokud zde pečujte o kontext, proč naopak jinde kontext ignorujete a preferujete čistě právnický výklad ve stylu "kontrakt není investice" ?

"
U Vaší čtvrté otázky narážíme na Vaše další limity a těmi jsou nedostatečná informační základna spolu s nepozorným čtením. Pominu fakt, že jsem Vám tuto otázku již zodpověděla, a pokusím se svou odpověď znovu shrnout.
Každý, kdo jen trochu sleduje dění v Sýrii, ví, že tamější ekonomika je ve velmi špatném stavu, nicméně stále funguje v určitých mezích. Zvídavější člověk se podívá na ekonomické ukazatele Sýrie a zjistí, že od loňského roku nejsou dostupné. Minimálně ekonomicky vzdělaný člověk si pak uvědomí, že v dnešním globalizovaném světě je ekonomika ovlivněna spletencem faktorů, které ani nelze všechny vyjmenovat, natož předvídat. Do článku jsem tedy napsala očividný fakt, jehož příčiny v současné době však nelze uspokojivě a v plné míře vysvětlit."

Vaše arogance je kouzelná slečno. Moje informační základna je zcela dostatečná, ale postačuje mi elementární znalost výrokové logiky. Co jste napsala, je jasné. Z komentářů: "Položil jste velmi krásnou otázku, proč se nekoná syrská obdoba Titanicu. Obávám se, že ji nebudu schopna zodpovědět, neboť to nedokáže v současné době nikdo"

Z článku: "Hospodářství země se sice potápí k radosti Západu, žádná syrská obdoba Titaniku však nekoná."

Není to snad v rozporu? Proč píšete věci, které nejste schopna vysvětlit?

---

posted by: Regrese [Odpovědět]

nklimova

pátek, 22. červen 2012
10:12

Nejdříve si ujasněme významy anglických slov. Pojem "contracts" označuje smlouvy či smluvní vztahy. Pojem "investments" označuje skutečně pouze vložené peníze. Samozřejmě, že je nutné uzavřít smlouvy pro to, abyste měl zajištěno, že Vaše finance nebudou zneužity. To však neznamená, že smlouva a investice je jedno a to samé. Na tuto Vaši mylnou interpretaci jsem Vás však již upozorňovala, ale evidentně si mou radu nehodláte vzít k srdci. Jinak ke slovům "agreements and treaties" - správný překlad jste uvedl, ale opět ho špatně aplikujete na investice. Pokud byste toužil po přesné definici pojmu "investice", doporučuji Vám publikaci Ekonomie od P. A. Samuelsona a W. D. Nordhause vydanou v roce 2010, konkrétně stranu 737. V této poučné knize najdete navíc i celou kapitolu zabývající se problematikou investic, a to od strany 459 do strany 464.
Nyní k tématu čínských investic v Libyi, které Vás zjevně velice zaujalo. Máte samozřejmě pravdu, pokud budete tvrdit, že z dlouhodobého hlediska je největším investorem italská ropná společnost ENI. Zde možná vzniklo ono nedorozumění, neboť já jsem se zaměřovala především na největší růst investic v posledních letech. Dle http://www.reuters.com/article/2011/03/07/libya-italy-investments-idUSLDE7260SZ20110307 italská ENI investovala v Libyi nejvíce. Každopádně mluvíme o časovém období od roku 1959. Oproti tomu je třeba zdůraznit, že čínské ropné společnosti začaly vstupovat na libyjský ropný trh až po roce 2000. Příkladem je čínská CNPC http://www.cnpc.com.cn/Resource/eng/img/04AnnualReport/Engineering_and_T_S.pdf - vstup na trh až v roce 2004. Dále uvedu namátkou China Oilfield Company Limited http://www.cosl.com.cn/ens/uploadfiles/anr/1301477903860.pdf - vstup na trh až v roce 2010. Ve chvíli, kdy Čína dokázala od této doby investovat něco přes 18 miliard dolarů ( http://www.atimes.com/atimes/china/mh31ad01.html ), se dá skutečně hovořit o masivních investicích s nejvyšším podílem za poslední dobu.
Dále jste se ptal na nevýhodu, kterou má dle mého názoru Čína oproti jiným evropským státům v oblasti investic. I to je celkem prosté. Existuje totiž jistá dohoda, která se nazývá Bilateral Investment Agreement, jež zajišťuje ochranu investic. Libye má tuto smlouvu s Itálií, Francií, Rakouskem, Německem, Čínou,... Pokud by Vás zajímaly další státy, zde je odkaz: http://archive.unctad.org/sections/dite_pcbb/docs/bits_libya.pdf.
Když si pozorně prohlédnete tabulku, narazíte na jeden závažný problém. Čínsko-libyjská dohoda totiž ještě nevešla v platnost. Zde tedy leží jádro pudla, proč je Čína znevýhodněna oproti evropským investorům.
Nyní bych se ráda podivila nad jedním závažným faktem, a to buď nad Vaší minimální znalostí anglického jazyka, nebo oblibou vytrhávat věty z kontextu. Sám posuďte, co je horší. Pokud uvedete odkaz http://www.reuters.com/article/2011/08/23/us-china-libya-oil-idUSTRE77M0PD20110823 a napíšete, že Čína neměla žádné investice v ropných polích, tak mě skutečně šokujete. Zvlášť v případě, když hned první věta v druhém odstavci zní "China's investment in Libya, especially its oil investment, is one aspect of mutual economic cooperation between China and Libya". To překládáte tak, že Čína nemá ropné investice v Libyi?!!!
Buď bych Vám ráda doporučila kvalitní jazykový kurz či čerpání pouze z českých zdrojů, které by Vám neměly dělat potíže, nebo nepodkopávat svou serióznost vytrháváním vět z kontextu.
Dále jste narazil na otázku, proč by měly Spojené státy chtít poškodit i své spojence. Uvědomte si, že dnes žijeme ve světě, v němž jsou peníze vždy "až" na prvním místě. I evropské ropné společnosti jsou tedy konkurencí pro americký ropný průmysl.
U Vaší čtvrté otázky narážíme na Vaše další limity a těmi jsou nedostatečná informační základna spolu s nepozorným čtením. Pominu fakt, že jsem Vám tuto otázku již zodpověděla, a pokusím se svou odpověď znovu shrnout.
Každý, kdo jen trochu sleduje dění v Sýrii, ví, že tamější ekonomika je ve velmi špatném stavu, nicméně stále funguje v určitých mezích. Zvídavější člověk se podívá na ekonomické ukazatele Sýrie a zjistí, že od loňského roku nejsou dostupné. Minimálně ekonomicky vzdělaný člověk si pak uvědomí, že v dnešním globalizovaném světě je ekonomika ovlivněna spletencem faktorů, které ani nelze všechny vyjmenovat, natož předvídat. Do článku jsem tedy napsala očividný fakt, jehož příčiny v současné době však nelze uspokojivě a v plné míře vysvětlit.

Omlouvám se, že píšu pod svůj starý komentář, ale při odesílání komentáře nového se mi bohužel zobrazuje chybová zpráva.

Vážený pane Marinčáku,
velice si vážím Vašich komentářů a jsem ráda, že čtenáři e-Polisu jsou lidé, kteří mají vlastní názor. Brát Vám ho nehodlám a samozřejmě také respektuji Vaše argumenty, i když jsou pro mě občas velice chaotické a nesouvislé. Ráda bych Vás upozornila, že s arogancí a (jak Vy říkáte) agresivitou, jste si začal sám již ve svém prvním příspěvku. Nedivte se tedy, že jen sklízíte plody své práce.
Naposledy se Vám pokusím vysvětlit, co jsem mínila investicemi v Libyi. Nejde mi o žádné slovíčkaření, ale o správné pojmenovávání faktů. Je pravda, že k investici je kontrakt zapotřebí, nicméně kontrakt má pouze poskytnout záruku investorovi. Investice nevznikají na základě kontraktů, investici předchází investiční příležitost, která je jen potvrzena kontraktem. Tvrdit, že investice a kontrakt je jedno a to stejné, je jako byste chtěl říci, že stůl a dřevo se od sebe nijak vzájemně neliší. Z tohoto důvodu si myslím, že trapně bych si tu rozhodně neměla připadat já, ale někdo jiný. Mé vysvětlení je naprosto korektní. Pokud by se Vám nezdálo, jistě Vám Vaše dotazy zodpoví rád kdokoliv z přednášejících na ekonomické fakultě.
"Zlé americké plány" mi, prosím, nepodsouvejte. O nich jsem naše čtenáře neinformovala a jde jen o Vaši pouhou dedukci, kterou mi následně přičítáte. Jsem si jista, že o oficiálních důvodech vojenské intervence v Libyi jste byl dostatečně informován. Jednalo se o pomoc libyjskému lidu a západní politici pak dále potvrdili, že dalším cílem bylo svržení režimu Muhammara Kaddáfího.
Nemůžete popřít souboj mezi USA a Čínou, který se odehrává na všech frontách. Pro rostoucí ekonomiku Číny jsou energie jednoznačnou prioritou. Spojené státy toto samozřejmě dobře chápou. Prvotním plánem celé intervence NATO zcela jistě nebylo zamezit Číně přístup k ropě, ale jde o velice příjemný "bonus" pro USA.
Britové a Francouzi zcela jistě nejsou hloupí, ale je třeba si uvědomit, že i oni jsou značně závislí na dovozu ropy. Důvodem intervence, do které se tyto státy zapojily, tak byla snaha zklidnit situaci v Libyi, a tak ustálit ceny ropy na světových trzích.
Již od začátku nepokojů v Libyi začaly neúměrně růst ceny ropy, a to od 90 dolarů až po 115 dolarů za barel. ( http://trhy.mesec.cz/clanky/svetove-akciove-trhy-zakoncily-bourlivy-rok-poklesem/ ) Intervence přišla následně v druhé polovině března a skončila v říjnu. Britům a Francouzům tak šlo o to, aby mohli ochránit své investice v Libyi a zároveň uklidnili trhy.
Co se týče čínských investic do ropného průmyslu, musím Vás zklamat, ale výstavba silnic se počítá spíše do stavebních investic. Jediné co má investice do silnic společného s ropou, je spotřeba stavebních strojů při stavbě a asfalt, který se získává z ropy. Nejsem si však úplně jistá, zda je toto záměr čínských investorů.
Na další Vaše argumenty týkající se těchto probraných otázek již skutečně nebudu reagovat. Za svými tvrzeními si stojím a nehodlám je měnit. Pokud by Váš zájem o téma zahraničních investic v libyjském ropném průmyslu trval, budeme v redakci rádi, když nám pošlete svůj článek na tuto problematiku.
S přáním hezkého dne
Nikola Klímová
---------------------------------
Zpráva byla upravena 23.06.2012 ve 10:52:00

---

posted by: nklimova [Odpovědět]

Regrese

čtvrtek, 21. červen 2012
21:22

1. Tvrdíte, že pojem kontrakt a investice nejde zaměňovat - podle čeho se tedy podle vás uzavírají dohody o investicích, když ne na základě smluv, tj. kontraktů? Mluvím o anglickém originále "contracts", ale například v článku, který přikládám, se jde dočíst o tom, že Národní přechodová rada bude respektovat stávající "bilateral agreements and treaties" - oboustranné dohody a smlouvy, viz: http://www.voanews.com/content/china-says-libyas-ntc-will-respect-existing-treaties-129715493/145165.html

2. Dobře tedy. Troška rekapitulace.
-V článku se píše, "Libye je pro Čínu nyní naprosto ztraceným projektem a vynaložené investice do libyjského ropného průmyslu jsou taktéž nenávratně pryč."
-Dotázal jsem se, jak přesně.
-Odpověděla jste, že museli stáhnout dělníky, existuje nejisté investiční klima.
-Poukázal jsem, že stažení dělníků, nedostatek pořádku, fyzické poškození ropných zařízení atd. doléhá na všechny země.
-Tvrdíte, že na Čínu však více, protože její investice ostatní daleko převyšují. Doslova: "nemůžete však ignorovat fakt, že její masivní investice představují největší podíl, což nemusí být nutně nevýhodou, ale konstatováním faktu, že ztratila zdaleka ze všech nejvíce."

Na čem zakládáte své tvrzení, že její investice jsou v tomto ohledu největší, či že výrazně převyšují západní investice? Máte nějaká čísla kterými své tvrzení podkládáte? Nebo co znamená nejvíce, když ne finanční újmu?

Pokud šlo o záměr USA nechat Čínu utrpět ekonomické škody a "odstřihnout ji od ropy", pak se dosti nevydařil, protože úplně stejně přeci na zmatky v Libyii doplatily společnosti jejích spojenců, jako OMV, Repsol, Total atd. které mají všechny podíly přímo na ropné produkci v Libyii, a kterým byly ještě v roce 2008 prodlouženy kontrakty třeba do roku 2032 viz http://wikileaks.org/cable/2008/07/08TRIPOLI597.html

Naopak Čína neměla žádné investice v ropných polích. Dokonce se můžeme v této zprávě Reuters dočíst, že Kaddáfího vláda té čínské příliš nedůvěřovala (a samozřejmě také že ani nová vláda jí moc sluchu nepopřeje), viz: http://www.reuters.com/article/2011/08/23/us-china-libya-oil-idUSTRE77M0PD20110823

Takže: Jak přesně intervence mění čínskou situaci ve vztahu k obchodnímu prostředí v Libyii, a proč tratila více, nežli západní země. Prosím čísla, která dokazují že ztratila zdaleka ze všech nejvíce.

Možná opravdu se investiční prostředí změnilo v její neprospěch, ale lze skutečně říci, že její investice jsou v nenávratnu? Že šlo o přímo zásadní záměr USA, potažmo západních spojenců, kteří nesli většinu tíže intervence? A že tento záměr hrál podstatnou a úspěšnou roli? Nakonec Čína může i nadále nakupovat ropu z libyjských polí bez překážek.


3. Děkuji, že jste objasnila větu o radosti západu z rozvrácené ekonomiky. Dozajista při pohledu na syrskou ekonomiku málokoho přepadne pocit nudy. Nechci slovíčkařit, jenom mi to prostě přišlo jako netaktní výraz.

4. Na závěr: pokud nejste schopna zodpovědět proč se nekoná syrská obdoba Titaniku, proč jste to napsala do článku?

---

posted by: Regrese [Odpovědět]

nklimova

čtvrtek, 21. červen 2012
16:05

Znovu bych Vás ráda upozornila, že si pletete pojmy. Osvětlím Vám jen krátce základy ekonomie a investiční mentalitu. Termín kontrakt znamená smlouva neboli dohoda mezi prodávajícím a kupujícím, která má určité náležitosti. Oproti tomu investicí je zde míněn kapitál vložený do dlouhodobého majetku. Z definic jasně vyplývá, že tyto termíny nelze zaměňovat, jak to stále činíte.
Dále přejděme k investičnímu klimatu. Ve chvíli, kdy je v zemi nestabilní prostředí, investoři peníze budou investovat jinam. Váš argument, že přechodná vláda slíbila...., je tedy sice z teoretického hlediska velice pěkný, ale u investorů, jejichž hlavním cílem je vždy zisk, to bohužel sympatie nevzbudí.
Samozřejmě máte pravdu, že do libyjského ropného průmyslu neinvestovala pouze Čína, nemůžete však ignorovat fakt, že její masivní investice představují největší podíl, což nemusí být nutně nevýhodou, ale konstatováním faktu, že ztratila zdaleka ze všech nejvíce. Navíc v článku rozebírám problematické vztahy Západu, Ruska a Číny v otázce Sýrie a vše porovnávám s Libyí. Jiní západní investoři tedy ani nebyli ve středu mého zájmu.
Vážně nejsem tak podlá, abych měla radost z toho, že se potápí hospodářství země, ve které jsem nikdy nežila, potažmo ji nikdy ani nenavštívila. Pokud západní státy uvalily obchodní embarga, zmrazily bankovní účty a zavedly širokou škálu ekonomických sankcí, dozajisté to nedělají pouze z pocitu nudy. Jejich záměr je zcela zřejmý, a to co nejrychleji rozvrátit stávající režim. Pokud byste se navíc nad tím dokázal zamyslet, jejich kroky jsou velice logické. Západ má svázané ruce ohledně intervence či jiného razantnějšího zakročení nejen komplikovanou etnickou a náboženskou skladbou země, ale také vetem Ruska a Číny. Rozvrácení režimu ekonomickou cestou tak představuje prozatím nejjednodušší variantu, která navíc ani moc nestojí. V případě, že mají tyto nástroje ekonomické diplomacie kýžený efekt, jistě uznáte, že se západní politici nebudou zlobit.
Položil jste velmi krásnou otázku, proč se nekoná syrská obdoba Titanicu. Obávám se, že ji nebudu schopna zodpovědět, neboť to nedokáže v současné době nikdo. Zkuste jen pro zajímavost prohledat stránky MMF či Světové banky a zjistíte, že žádné údaje z loňského či letošního roku o ekonomickém vývoji v Sýrii nejsou dostupné. Na rozpad hospodářství má přitom vliv mnoho faktorů, které není schopný vyjmenovat ani sebelepší analytik či ekonom.

---

posted by: nklimova [Odpovědět]

Regrese

středa, 20. červen 2012
12:59

Tedy teď jsem si všiml kde mohlo nedorozumění vzniknout.

"
Za koho mluví autorka, když říká "Hospodářství země se sice potápí k radosti Západu"? Na čem své tvrzení zakládá?
"

Míněno: kdo z toho má mít radost.

"
Proč píše, poté co objasní že zdravotnická pomoc se stává nedostupnou, existují nedostatky vody, poté, co napíše že bují černý trh, že Sýrii již dávno zachvátil chaos, sektářské násilí, atd. atd. najednou že "žádná syrská obdoba Titaniku se nekoná" ? Je Titanikem režim nebo země nebo humanitární situace?
"

Míněno: proč to tedy Titanik, po zdrcujícím výčtu nešvarů země, není?

---

posted by: Regrese [Odpovědět]

Regrese

středa, 20. červen 2012
12:38

1. Dobře tedy, pokud mluvíme o tom, že v Libyii existuje nejisté investiční klima, například kvůli vyhnání zahraničních dělníků a kvůli absenci kvalitních pořádkových složek, proč by měla tratit pouze Čína? Nedoléhají snad tyto faktory i na západní investory, kterých bylo v Libyii rovněž hodně? Fyzicky ropná zařízení jsou poškozená minimálně, právní kontrakty rovněž zůstaly zachovány. V čem je tedy Čína v nevýhodě oproti západním státům?

2. Nikde nepíšu (anebo pokud ano, ocitujte mne), že v Sýrii není chaos, že tam nechybí zdravotnická péče, že nejsou problémy s pitnou vodou atd.
Nepíšu ani takový nesmysl, jako že se na černém trhu obchoduje se zdravotnckou pomocí či vodou.
Nepíšu, že v zemi není chaos. Patrně někde došlo k nedorozumění. Prosím přečtěte si ještě jednou co jsem napsal:

Jak to, že po tomto zdlouhavém výčtu reálných syrských bolestí najednou přichází závěr že: "Hospodářství země se sice potápí k radosti Západu, žádná syrská obdoba Titaniku však nekoná." ?

Za koho mluvíte, když říkáte "k radosti západu" ? Máte z toho radost Vy, anebo snad existují nějaká vládní prohlášení, popřípadě vlivné komentáře, které projevují radost nad hroutící se ekonomikou Sýrie? Pokud je Titanikem ono hospodářství, proč se najednou po tomto zdlouhavém výčtu nepotápí?

---

posted by: Regrese [Odpovědět]

nklimova

středa, 20. červen 2012
11:22

to Regrese: Děkuji za případný komentář, nicméně je evidentně potřeba zpřesnit své informace a správně definovat pojmy. Nejdříve k Paulu C. Robertsovi - bývalý náměstek ministra financí a autor tzv. Reaganomiky má možná na první pohled extrémní názory, nicméně bere v úvahu geopolitické soupeření a také \"energetickou bezpečnost\". Možná by stálo za to upozornit, že válka neznamená vždy jen ozbrojený konflikt.
Nyní k čínským investicím v Libyi. Pokud někdo investuje do určitého průmyslového odvětví v zahraničí a následně odtud musí stáhnout okolo 30 000 pracovníků kvůli útokům, nevytváří to příliš stabilní prostředí pro další příliv peněz ze zahraničí a rozvoj odvětví. Taková situace jen signalizuje dalším investorům, aby své investice stáhli. Co se týče informace o respektu ke stávajícím kontraktům, zde jste byl pohlcen definičním šumem. Zde musím upozornit, že pojem kontrakt a pojem investice totiž neznamenají to samé. Libye tedy může vyvážet dál, ale nikdo nebude chtít financovat další rozvoj v zemi s nejistou politickou scénou.
Nevím, jak dalece sledujete situaci v Sýrii a postoje Západu, avšak jak jsem napsala v článku, neexistuje jednotný názor ohledně řešení konfliktu. Většina západních států uvaluje velice přísné ekonomické sankce, jejichž jediným cílem je položit syrskou ekonomiku, a tak podkopat i syrský režim.
O chybějící zdravotnické péči, nedostatku vody a chybějících dodávkách elektřiny jste se mohl dočíst již na začátku letošního roku v zahraničním tisku. Pokud byste chtěl mít informace z první ruky, stačilo se zúčastnit festivalu Jeden svět, kde byl hostem i syrský lékař pracující v utajení.
Skutečně se nedomnívám, že by se na černém trhu obchodovalo se zdravotnickou pomocí nebo vodou. Černý trh slouží především pro obchod s potravinami, hygienickými potřebami a samozřejmě zbraněmi.
V tom, zda se Sýrie nachází v chaosu, či nikoliv, máme očividně zcela odlišný názor. Na druhou stranu si už nedovedu představit, co by se podle Vás muselo stát, abyste stav v zemi nazval chaosem Vy. O probíhajícím sektářském násilí nic nevím, možná máte lepší informace a budu ráda, když se o ně se mnou podělíte. V článku jsem psala pouze o potenciálním konfliktu, který by v etnicky a nábožensky různorodé oblasti mohl vzniknout.
Věta /Hospodářství země se sice potápí k radosti Západu, žádná syrská obdoba Titaniku však nekoná./ je dle mého názoru zcela jasná. Pokud se v ní hovoří o ekonomice (či hospodářství, chcete-li), která se potápí, tak metafora Titaniku je mířena naprosto přesně právě na ni.
Pokud se Vám nelíbí mé vyjadřování, které má naopak podle redakce oživující efekty, pak je mi to velice líto.
Ujišťuji Vás, že redakce čte každý článek, který bude publikován. Pokud chcete více informací o tom, kdo a jak článek posuzuje, kontaktujte našeho šéfredaktora.

---

posted by: nklimova [Odpovědět]

Regrese

úterý, 19. červen 2012
20:55

Dovolil bych si vyjádřit podiv nad tím, že hned první zdroj je konspirační teoretik Paul C. Roberts, s odkazem na článek ve státním tisku Islámské republiky Írán. Navíc tento text má už v nadpisu takový nesmysl jako že hrozí válka USA s Čínou a Ruskem kvůli Libyii.

Šlo by ozdrojovat tvrzení, že čínské investice jsou "v nenávratnu" ? Co se tím přesně myslí? Přechodová vláda řekla že respektuje stávající kontrakty, a fyzické poškození ropných zařízení bylo minimální; dnes již Libye vyváží zhruba 1,2 milionu barelů denně, před válkou to bylo 1,6 milionu barelů.

Za koho mluví autorka, když říká "Hospodářství země se sice potápí k radosti Západu"? Na čem své tvrzení zakládá? Proč píše, poté co objasní že zdravotnická pomoc se stává nedostupnou, existují nedostatky vody, poté, co napíše že bují černý trh, že Sýrii již dávno zachvátil chaos, sektářské násilí, atd. atd. najednou že "žádná syrská obdoba Titaniku se nekoná" ? Je Titanikem režim nebo země nebo humanitární situace?
Nepochybně by tomuto i budoucím textům prospěla větší přímost ve vyjadřování prostá básnických obratů.

Četla vůbec redakce co publikuje?

---

posted by: Regrese [Odpovědět]