Kurilské souostroví: oblast rusko-japonského sporu

8. březen 2011 Tadeáš Tesař komentáře

Kurilské souostroví: oblast rusko-japonského sporu

Kurilské vulkanické souostroví je tvořeno 56 ostrovy, rozprostírajícími se od ruského poloostrova Kamčatka až k japonskému ostrovu Hokkaidó. Kurilské ostrovy jsou předmětem dlouhotrvajícího sporu mezi Ruskem a Japonskem. Oba státy si kladou na tyto ostrovy nárok. Kurily mají díky své poloze veliký strategický význam. Jejich vlastník má velmi dobrou kontrolu nad Ochotským mořem, omývajícím břehy ruského kontinentálního pobřeží. Kromě toho jsou tyto ostrovy spolu s Ochotským mořem velmi bohaté na přírodní zdroje[1]. Od konce druhé světové války po současnost jsou Kurily pod správou Ruska, s čímž Japonsko nesouhlasí. Od této doby pravidelně dochází k incidentům mezi těmito zeměmi. Diplomaté těchto států si neustále vyměňují nejrůznější útočná prohlášení. Za poslední incident je považováno zablokování budovy ruského velvyslanectví v Tokiu japonskými demonstranty, kteří na protest proti ruské správě Kuril spálili ruskou vlajku[2].

K první konfrontaci mezi Japonskem a Ruskem došlo v roce 1811, kdy byl ruský kapitán Vasilij Golovnin spolu s posádkou zajat samuraji během hydrografického průzkumu u ostrova Kunašir. Následně byl ruskou lodí zajat japonský obchodník Takadaya Kahei, plavící se také poblíž ostrova Kunašir. Reakcí na tyto události bylo společné jednání mezi Japonskem a Ruskem, které mělo za cíl vytvořit hranici mezi oběma zeměmi[3].

V roce 1855 byla mezi Ruskem a Japonskem uzavřena smlouva o obchodu, navigaci a vymezení hranic. Hranice byla stanovena mezi ostrovy Iturup a Urup. Tato hranice potvrdila, že japonské území se rozkládá na jih od Iturup a ruské území se rozkládá na sever od Urup. Ostrov Sachalin zůstal místem, kde mohli žít lidé z obou zemí[4].

Petrohradskou smlouvou, uzavřenou v roce 1875, se Japonsko vzdalo všech práv na Sachalin výměnou za ruské postoupení všech Kurilských ostrovů severně od ostrova Urup ve prospěch Japonska[5].

K zásadní změně došlo v roce 1904 - 1905 během rusko-japonské války. Ruská armáda a loďstvo byly zcela poraženy v bitvách u Mukdenu a u Zusimy. Rusko-japonská válka byla ukončena mírovou smlouvou podepsanou v Portsmouthu v roce 1905. Součástí mírové smlouvy bylo postoupení jižní části ostrova Sachalin Ruskem ve prospěch Japonska. Japonsko tedy po uzavření míru s Ruskem vlastnilo Kurilské ostrovy a jižní část ostrova Sachalin[6].

Výsledky války a ztráta území šokovaly ruskou společnost a staly se jednou z příčin Ruské revoluce z roku 1905. V průběhu této revoluce bylo několik tisíc lidí popraveno vojsky cara Mikuláše II. Události z roku 1905 se staly zlomem v ruských dějinách. Zklamání z cara a opovržení jeho osobou zasáhlo smrtelnou ranou do základů ruské monarchie. Konečným výsledkem byla druhá revoluce, komunistické uchopení moci a poprava cara Mikuláše II[7].

V Sovětském svazu postupně sílila nespokojenost s územními zisky Japonska na Rusku z roku 1905. Tento fakt se stal jedním z důvodů, proč na Jaltské konferenci, konající se v roce 1945, Sovětský svaz souhlasil se spojeneckými požadavky na ukončení paktu neutrality s Japonskem. Bylo dohodnuto, že Sovětská armáda vyhlásí Japonsku válku do tří měsíců. Sovětský svaz měl v případě úspěchu přislíbené výrazné územní zisky, např. Kurilské ostrovy, celé území ostrova Sachalin, přístav Port Arthur a další[8].

Devátého srpna roku 1945 začala strategická útočná operace Manchurian. Vojska Sovětského svazu pod velením maršála Vasilevskeho porazila japonskou armádu Kwantung, vedenou generálem Otsuzo Yamadou. Během 18. až 31. srpna sovětské síly obsadily severní a jižní Kurily a celý ostrov Sachalin. Strategická útočná operace Manchurian spolu se shozením atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki donutila Japonsko ke kapitulaci. Japonsko nikdy ruskou okupaci Kuril nepřijalo a po léta odmítalo podepsat mírovou smlouvu s Ruskem[9].

V roce 1956 Nikita Chruščov slíbil vrácení ostrovů Habomai a Shikotan Japonsku v naději, že dojde ke shodě a podepsání mírové smlouvy. Jednání mezi oběma státy skončila neúspěchem. Jedním z důvodů selhání těchto mírových jednání byl i neustálý tlak na Japonsko ze strany Spojených států, obávajících se legálního vlastnictví Kurilských ostrovů Sovětským svazem, což bylo proti záměru Spojených států, které v tomto sporu viděly příležitost k oslabení Sovětského svazu během studené války[10].

V roce 1993 navštívil ruský prezident Boris Jelcin Japonsko a jednal s japonským ministerským předsedou Moriteru Hosokawou. Výsledkem jejich jednání bylo Tokijské prohlášení, které se stalo základem pro vývoj vzájemného vztahu. Došlo ke stanovení hlavní problematiky týkající se čtyř Kurilských ostrovů. Tato problematika měla být urovnána na základě historických i právních skutečností a skončila neúspěchem[11].

V roce 2004 ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov prohlásil, že Rusko je připraveno splnit Chruščovův slib - postoupit dva z Kurilských ostrovů Japonsku. Japonci ale návrh nepřijali a požadovali, aby Rusko postoupilo čtyři ostrovy. Jednání mezi oběma zeměmi tak opět skončila nezdarem. V listopadu roku 2010 navštívil Dmitrij Medvěděv jako první ruský prezident v historii Kurilské ostrovy, což opět vyvolalo kritiku Japonska.

Japonsko i Rusko poskytly mnoho argumentů na podporu svých pozic. Nejvýznamnější argumenty lze shrnout takto: Ruské argumenty[12] :

Původní obyvatelé ostrovů jsou Ainové - lidé, kteří z antropologického hlediska nemají nic společného s Japonci. Japonci napadli Kurily, kde prováděli etnické čistky a zdecimovali populaci Ainů. Vzhledem k těmto událostem nemají Japonci žádné morální právo na vlastnictví ostrovů.
Kurily jsou třetí osoba minulého času slovesa kurit' (kouř). Toto jméno bylo dáno ostrovům ruskými námořníky, kteří viděli sopky produkovat kouř. Rusové jako první objevily Kurilské ostrovy a to v roce 1697 cestovatelem Atlasovem.
V průběhu druhé světové války bylo Japonsko věrným spojencem nacistického Německa. Sovětský svaz byl nucen na Dálném východě nasadit více než jeden milion vojáků, jejichž absence výrazně zvýšila ruské ztráty na německé frontě. Japonskou ambicí bylo obsadit celé území Ruska od Dálného východu až po Ural v souladu s předběžnou dohodou s Hitlerem.
Japonsko bylo ve Druhé světové válce poraženo a mělo by za to platit stejným způsobem jako Německo. Německo muselo postoupit Rusku obrovské území Pruska a nedělalo si žádné územní nároky. Podle některých Rusů územní nároky Japonska manifestují jeho agresivní povahu. Pokud by Rusko postoupilo některé ostrovy Japonsku, Japonsko bude postupně žádat zbytek ostrovů.
Jakmile by došlo k postoupení Kuril, Spojené státy by na nich mohly chtít postavit vojenské základny a tím připravit Rusko o kontrolu nad Ochotským mořem, a de facto tak narušit bezpečnost Ruska jako celku.
Postoupení ostrovů by mohlo způsobit nepokoje v ruské společnosti, která by mohla ruské politické vůdce označit za zrádce, protože by došlo k narušení cti ruských vojáků, kteří padli ve válkách s Japonskem. Postoupení ostrovů by znamenalo, že bojovali a zemřeli zbytečně.

Japonské argumenty[13] :

Kurily se dostaly pod japonskou jurisdikci na přelomu 16. a 17. století, zatímco Rusové se na Kurilských ostrovech objevují až v 18. století. Rusové vždy Kurily využívali k vybudování dočasných osad k lovu vyder, ryb a čerpání přírodních zdrojů okolních moří. Rusové podle Japonců „ nehnuli ani prstem“ při budování infrastruktury, komunikací, investiční výstavby a domů na Kurilských ostrovech. Vše vybudovali a zaplatili Japonci, proto Rusko nemá žádná historická práva na toto území.
Kurily tvoří 6, 14 tisíc čtverečních mil ostrovů obydlených 16 800 lidmi, což je v průměru méně než 3 osoby na čtvereční míli. Většina z těchto lidí žije v krajní chudobě, která nepřísluší civilizované společnosti. Podle Japonska se ruská vláda nikdy významně nestarala o toto území nebo o lidi, kteří na Kurilských ostrovech žijí.
Japonsko je přelidněné, a zoufale potřebuje toto území k rozšíření svého životního prostoru. Japonci slibují, že pokud získají Kurily, nebudou Rusy žijící na ostrovech vyhánět, jak to dělala ruská okupační armáda s japonskými obyvateli v roce 1945. Japonsko bude schopné poskytnout těmto lidem důstojnou životní úroveň nebo případně zaplatit značné kompenzace těm, kteří by se rozhodli přestěhovat do Ruska. Pomoci jim koupit domy, založit podniky nebo získat vzdělání.
Rozhodnutí postoupit ostrovy, by navždy vyřešilo územní problém. Mírová smlouva by pak byla okamžitě podepsána a došlo by k výraznému zlepšení bilaterálních, ekonomických a politických vztahů mezi oběma zeměmi. Rusko by mohlo ve velkém měřítku značně využívat japonské investice, které by pomohly zvýšit životní úroveň na ruském Dálném východě.
Podle smlouvy podepsané v roce 2004 ruským prezidentem Putinem, Rusko postoupilo Číně několik velkých ostrovů v řece Amur, bez jakýchkoli zřetelných zisků. Proč by tedy nemělo postoupit Kurilské ostrovy Japonsku a získat tím významné politické a ekonomické výhody?

Spor o Kurilské ostrovy trvá do současnosti. I přes mnoho snah nedošlo mezi Japonskem a Ruskem ke shodě. Argumentace obou stran ukazuje, jak jsou rozpory mezi pozicemi znesvářených stran hluboké, jak bude hledání společné dohody obtížné i jak důležité bude navrhnout řešení přijatelné pro obě strany. Rusko a Japonsko tak přes veškeré snahy stále nepodepsaly mírovou smlouvu, což technicky znamená, že jsou pořád ve válečném stavu.

Seznam literatury a pramenů:

Český rozhlas. Urovnání rusko-japonského sporu o Kurily je v nedohlednu. http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/850290. (15. 2. 2011)
ČT24. Čí jsou Kurily? Naše! Tvrdí Rusko i Japonsko. http://www.ct24.cz/svet/114785-ci-jsou-kurily-nase-tvrdi-rusko-i-japonsko. (18. 2. 2011)
Gardner, P., Scott A., Rohan M. S., Shackleton A.: Encyclopedia of Word Geography. Oxford. Andromeda Oxford Limited. 1993.
Narochnitskaya, N.: RUSSIA AND THE PROBLEM OF KURIL ISLANDS. TACTICS OF DEFENSE OR STRATEGY OF SURRENDER?. http://www.pravoslavie.ru/english/7188.htm. (16.2.2011)
Saito, H.: The Northern Territory Problem, Past and Present. http://www.vgws.org/Texte/Saito.html. (15. 2. 2011)
Yatsko, V.: My Solution of the Kuril Islands Problem. http://zhurnal.lib.ru/j/jacko_w_a/kurils.shtml. (16. 2. 2011)
Williams, B.: Resolving the Russo-Japanese Territorial Dispute: Hokkaido-Sakhalin Relations. New York. Routledge. 2007.

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Odpovědná korektorka: Jana Nováková

Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dmitry_Medvedev_29_May_2009-10.jpg?uselang=cs

[1] Gardner, P., Scott A., Rohan M. S., Shackleton A.: Encyclopedia of Word Geography. Oxford. Andromeda Oxford Limited. 1993. s. 462-464.

[2] ČT24. Čí jsou Kurily? Naše! Tvrdí Rusko i Japonsko. http://www.ct24.cz/svet/114785-ci-jsou-kurily-nase-tvrdi-rusko-i-japonsko. (18. 2. 2011)

[3] Yatsko, V.: My Solution of the Kuril Islands Problem. http://zhurnal.lib.ru/j/jacko_w_a/kurils.shtml. (16. 2. 2011)

[4] Yatsko, V.: My Solution of the Kuril Islands Problem. http://zhurnal.lib.ru/j/jacko_w_a/kurils.shtml. (16. 2. 2011)

[5] Yatsko, V.: My Solution of the Kuril Islands Problem. http://zhurnal.lib.ru/j/jacko_w_a/kurils.shtml. (16. 2. 2011)

[6] Saito, H.: The Northern Territory Problem, Past and Present. http://www.vgws.org/Texte/Saito.html. (15. 2. 2011)

[7] Narochnitskaya, N.: RUSSIA AND THE PROBLEM OF KURIL ISLANDS. TACTICS OF DEFENSE OR STRATEGY OF SURRENDER?. http://www.pravoslavie.ru/english/7188.htm. (16.2.2011)

[8] Williams, B.: Resolving the Russo-Japanese Territorial Dispute: Hokkaido-Sakhalin Relations. New York. Routledge. 2007. S. 25-28.

[9] Yatsko, V.: My Solution of the Kuril Islands Problem. http://zhurnal.lib.ru/j/jacko_w_a/kurils.shtml. (16. 2. 2011)

[10] Saito, H.: The Northern Territory Problem, Past and Present. http://www.vgws.org/Texte/Saito.html. (15. 2. 2011)

[11]

[12] Yatsko, V.: My Solution of the Kuril Islands Problem. http://zhurnal.lib.ru/j/jacko_w_a/kurils.shtml. (16. 2. 2011)

[13] Yatsko, V.: My Solution of the Kuril Islands Problem. http://zhurnal.lib.ru/j/jacko_w_a/kurils.shtml. (16. 2. 2011)

Jak citovat tento text?

Tesař, Tadeáš. Kurilské souostroví: oblast rusko-japonského sporu [online]. E-polis.cz, 8. březen 2011. [cit. 2024-04-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/kurilske-souostrovi-oblast-rusko-japonskeho-sporu.html>. ISSN 1801-1438.