AS CPSSU Plzeň

„Máme odmítnout vše, co přichází z Unie?“, polemika s Petrem Robejškem

Není příliš zvykem vést polemiku na stránkách e-Polisu, nicméně v tomto konkrétním případě myslím, že je třeba reagovat, obzvláště na článek, který pokrývá témata, jež kolují v mnoha euroskeptických textech. Ve své polemice rozporuji některá tvrzení nebo se je snažím alespoň problematizovat. Hlavním cílem textu však je koncipovat otázky, které se mi zdají být důležité pro další vývoj v Evropě a u kterých se mi jeví, že na ně v euroskeptických textech skoro žádný z autorů neodpovídá (možná jsem ale jen nebyl pozorným čtenářem).

Juan Amoretti: „There is no universal model of democracy“

Juan Antonio Macías Amoretti, PhD. is a research fellow in the field of contemporary Arab studies and an assistant lecturer in Arab-Islamic culture and history at the Department of Semitic Studies of the University of Granada. The main area of his interests covers the problematic of contemporary Arab political theories. Dr. Amoretti visited Pilsen during the Festival of Arab culture 2012. He guided an interesting lecture devoted to wide public on the topic “Democratization in contemporary Maghreb region”.

Petr Robejšek: „Europa padne. Němci přestanou na líné Jižany platit do dvou let.“

Analytik, který úspěšně předpověděl sametovou revoluci. Mluvili jsme s ním o tom, proč česká vláda nepotřebuje evropského tatínka Barrosa k vyrovnanému rozpočtu, hysteričnosti české debaty o zahraniční politice, zaslepené německé proevropskosti a předpovědi datumu pádu projektu evropské integrace.

Evropská Británie

Dlouhá desetiletí probíhají diskuse o vztahu Velké Británie k Evropě. Předmětem polemik není pouze vztah k integračním uskupením, ať už Evropskému společenství nebo později Evropské unii. Diskutuje se o tom, zda Británie vůbec „je evropskou zemí“, zda je součástí „evropského lidu“ (existuje-li takový, je jinou otázkou). V souvislosti s postojem britského premiéra Davida Camerona k EU se tyto debaty rozhořely znovu

Hledání kvality aneb jak se neutopit v průměrnosti

Nad Týdnem neklidu se rozhostilo ticho. Jedna zpráva však v posledních dnech nad těmi ostatními vznešeně ční. Ministr Dobeš končí! Neexistuje samozřejmě přímá souvislost mezi onou studentskou bouří, v novodobé české historii nevídanou, a odporoučením se dle hradního vyjádření „nejlepšího ministra školství za posledních dvacet let“. Nato jsme byli svědky vícera ministrových přehmatů, ať už se jednalo o obtíže s čerpáním dotací z fondů EU, předražené státní maturity, rozkmotření s akademickými obcemi, kontroverzní prodloužení akreditace plzeňských práv i přes stanovisko Akreditační komise či o „otcovskou“ výpomoc se seminární prácí pro jednu z ministerských úřednic.

Osbornův „přelomový rozpočet 2012“ pod palbou - příklad ideové profilace britských médií

V dobách, kdy premiérskou kancelář v Downing Street No. 10 obýval Tony Blair, hlavní konstruktér konceptu New Labour, kolovala v politických kuloárech zajímavá anekdota. Podle ní se při každoročním představování jednotlivých složek rozpočtu v Dolní sněmovně (House of Commons) vždy tváří nejpřekvapeněji samotný premiér, neboť kancléř pokladu Gordon Brown ho k jeho přípravám ani nepustí. Celá historka tak popisovala od počátku velmi složitý vztah plný napětí a vzájemné nedůvěry mezi oběma předními postavami kabinetu. Časy se však mění a v případě letošního rozpočtu pro období let 2012-2013 může těžko někdo hovořit o překvapení.