http://www.e-polis.cz/ Internetový politologický server a časopis zaměřující se především na publikaci studentských textů z oblasti politologie a mezinárodních vztahů, sociologie, práva a ekonomi. Časopis funguje při nezávislé organizaci CPSSU Plzeň. cs http://www.e-polis.cz//images/logo.jpg http://www.e-polis.cz/ Ambiweb - komunitní weblog. Sat, 17 Jul 2010 08:56:17 GMT admin@e-polis.cz (Jan Potůček) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Sat, 17 Jul 2010 10:56 GMT to lukas.razl: Pokud jsem to správně pochopil, tak "ideologizací mas" máš namysli jakousi podporu Habermasovské veřejnosti? Pokud ano, tak s tebou souhlasím. Důležité je myslím ještě zdůraznit, že je třeba pracovat s vrženým rozvrhem (zmíněný Heidegger). No a v práci s rozvrhem je zakopána i část liberalismu (ne-ekonomického). Ekonomická dimenze liberalismu (pokud hovoříme o jeho základních prvcích), která má potenciál „zotročovat“ (viz neomarxisté), musí mít své "hranice". V určování „hranic“ mi přijde velmi sympatický sociálně-demokratický ekonomický směr... Ideální stav neexistuje, jen by bylo dobré vše vhodně namixovat – otázka je, jestli o občanské kompetence (což jestli souhlasíš je hlavní motiv de facto všeho, co jsme zde řešili) ještě dnes někdo stojí… Hezký zbytek víkendu a velmi děkuji za tvé příspěvky… (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm646 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Sat, 17 Jul 2010 09:32 GMT Přečetl jsem si se zájmem tvoji recenzi neomarxistů Wallerstein, Bauman, Keller, včetně tvé závěrečné „zoufalé“ otázky „jak je možno čelit nastupujícímu, všeobecnému myšlenkovému chaosu globální společnosti“?! Souhlasím s tím, že kořenem zla je „vyprazdňování společnosti“, prostřednictvím unifikace jedince - vedoucí k jeho dezorientaci – a k „přežívání“ na hromadě blahobytu (abych zůstal rétoricky stylový). Ponechme stranou naprosto klíčový aspekt, zda lid kdy stál o cokoliv více, než o „hromadu blahobytu“! A že soustavné podsouvání ideálů ze strany intelektuálů nebylo nikdy nic jiného, než jen snaha „prodat jejich zboží na trh“. Přičemž v současné době, kdy o ideje není zájem, intelektuálové prostě jen lamentují nad ztracenými trhy obdobně, jako třeba pekaři nebo výrobci jízdních kol, válcuje-li je konkurence. Carl Schmitt, jako kritik téhož, avšak na rozdíl od neomarxistů úplně zprava, by řekl, že na vině všeho je liberalismus, který princip permanentního boje (nikoliv ve vulgárně násilném smyslu) o bytí - jehož pevnou součástí u každého kombatanta musí být set idejí, které osmyslují jeho boj – eliminoval tím, že tento boj proměnil po materiální stránce jen v konkurenci a po duchovní stránce v pouhou diskuzi. Zatímco ideál a program, nahradila kalkulace. Přičemž tyto transformace proběhly z roviny celé společnosti, které se dříve týkaly á blok, na rovinu výlučně pódia s nemnoha hráči - zatímco lid, jako byvší aktér se stal pouhým přihlížejícím publikem konzumentů. Přičemž komunikace mezi publikem a aktéry probíhá výlučně formou propagandy a masovou kulturní sugescí. Řešením situace pro Schmitta je odvržení liberalismu a tedy nadvlády kšeftu – a důsledná (byť konfliktní) ideologizace mas. Jedině ideologizace mas a tedy návrat skutečného politična a nikoliv tedy jen ona jeho liberálně-vyprázdněná, scientická imitace, totiž může vrátit „boj“ jako základní konstitutivní prvek bytí a smyslu zpět jeden k druhému. Jedině to umožní, z hlediska Heideggera, uniknout současnému stavu, kdy živé věci (lidé) jen prostě „trvají“ jako "věci", které se pouze "vyskytují" a začnou svůj svět tvořit na základě toho, že se mu snaží rozumět. A tedy skutečně "být". Což nejde bez pokládání si otázek po smyslu bytí, které si zde neuměle pokládáme my dva. Problém je, že tak činíme jen jako dva zoufající „intoši“ na „netu pro intoše“, zatímco život je „venku“, kam bychom měli správně odejít a svést o jeho duši s liberalismem „poslední bitvu.“ Tedy jako revolucionáři ve jménu "opravodového lidství" - proti "nelidem", coby našim odpůrcům. To že se nemůžeme shodnout, jak říkáš, na ontologickém pojetí světa, není nic špatného. Ze Schmittovského hlediska jde totiž jen a jen o projev onoho boje, který dává životu Heideggerovský smysl. Zaplať tedy pánu Bohu za něj, že se o něj můžeme takto platónskou metodou „pohádat“. Budiž nám odměnou mzda všech intelektuálů: Prospíváme tím lidstvu - aniž nám o to kdokoliv stojí. P.S. Krásným příkladem idologizace mas v dnešní době, vedoucí k osmyslení bytí – je hnutí zelených. Nicméně, nějak se nám v poslední době "neutralizuje". --------------------------------- Zpráva byla upravena 17.07.2010 ve 09:50:38 (lukas.razl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm645 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 18:11 GMT b>to lukas.razl: Je mi líto, ale opět si nerozumíme. Jen v bodech: 1. na celou problematiku koukáš moc z ostra - nepřipouštíš žádný průnik ideologií, což není udržitelné, protože je nemožné jednotlivé ideologie ostře oddělit – opět je to věc pohledu, nikoliv neznalosti; 2. nesouhlasím s liberalismem v bodě o "původu zla výlučně v oblasti moci jednoho člověka nad druhým", protože jak jsem se snažil naznačit, chovám minimálně respekt i k jiným "silám"; 3. podle mě dáváš dohromady liberalismus, libertariánství a anarchismus, ale pak operuješ s "čistými" pojmy; 4. ekonomické zájmy jsou jedním (asi hlavním) motorem jakékoliv integrace, to je fakt – že to mění identitu kvůli provázanosti a komunikaci (teorie Deutsche) jsem myslím psal, že to mění mocenské rozložení – k tomu jsem se nevyjadřoval; 5. ekonomická moc se dá využít k nové formě kolonizace - nikdo ale neříká, že musí (ano, pokud bychom se bavili o libertariánství, tak musí, protože podstata skutečně volného (!) trhu je "rozpínání") – opět je to věc pohledu; 6. to že jsem tak trochu liberál nikdo nezpochybňuje - každý má ne-deviantní možnost vybrat si svůj set idejí; 7. opět se točíme na místě – pochybuji, že by se dva lidé na světě mohli shodnout na ontickém pojetí světa, když z hlediska personální ontologie nutně musíme vycházet z jiné zkušenosti (ano, zde je další záblesk liberalismu a jeho „originální sněhové vločky“) --------------------------------- Zpráva byla upravena adminem 16.07.2010 ve 18:13:33 (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm644 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 17:13 GMT Nicméně, i když jsme se dojemně shodli ohledně „přirozeně zlé lidské podstaty“ - zůstal nám zde sirotek! Zdánlivě nikým nehájený liberalismus, s jeho představou „přirozeně dobré lidské podstaty“ (které jsme se oba zřekli) a s jeho představou o původu zla výlučně v oblasti moci jednoho člověka nad druhým. A proto údajně oddanému boji proti všem formám panství, včetně moci státu – ve prospěch individuelní svobody a soukromého vlastnictví. Avšak! Tvá deklamace, Ondřeji, že „preferuješ panství sebe sama nad sebou“, formou sebeomezení, před tím než „nechat si diktovat zvnějšku“ - a zárveń tvůj obdiv k ekonomizujícímu evropskému projektu, vytlačující přirozený vnitro i exo-společenský konflikt výlučně do oblasti ekonomické konkurence – zdá se mi na dálku zavánět liberálním odérem! Odérem, ke kterému se přitom jakoby neznáš?!! V liberalismu je základním hnacím motorem nedůvěra ke všem vnějším silám, včetně politična – zajistit mír a harmonii zásahem odkudkoliv (shora sdola) s výjimkou zevnitř, z jedince. Je v tom Leninova liberální vize politiky jen coby údajně „drobných a zlých triků, kterou je nutno odmítnout ve prospěch výlučně individuelních rozhodnutí“, je v tom představa nejen o státu, ale i o celé společnosti jen o jakoby „kompromisu“, který se dá využít, když se hodí – anebo odmítnout. A je to tedy tím pádem i představa bytostně anarchistická. V každém případě je to pozice odmítající v konsekvencích jak politiku, tak násilí, které eo ipso pokládá vždy za něco zlého – ve prospěch panství kšeftu. Liberalismu politiku přetavuje v „obcování ekonomické povahy“ (Schumpeter), přesvědčen o své neválečné podstatě – a tedy morální nadřazenosti. Jenže! Liberální suverenita práva, se dá také vykládat jen jako suverenita těch lidí, kteří právo aplikují (jak vidí každý, kdo není slepý). A neválečná moc, založená jen na ekonomické moci – je pouze jiné vyjádření pro imperialismus – na který evropští hédonisté tak rádi ukazují prstem v případě USA. To, že ho nevidí sami u sebe je možná jen proto, že jak říká Wallerstein – nesedí na světové periferii, aby viděli jak ji světové centrum nejen z USA, ale i z Evropy vycucává. Přičemž, už jen poukaz na to znamená ze strany liberálů povyk o snaze vrátit mimo-ekonomické násilí opět na scénu…., včetně připravenosti zabránit tomu „vlastním“ mimoekonomickým násilím. Aby si toho někdo nevšiml, nazve se to většinou „poslední válka lidstva“ či tak nějak s nadějí – že už je stejně nikdo nepočítá. Summa sumárum, Ondřeji, jsi také tak trochu i liberál… (lukas.razl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm643 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 14:43 GMT to Lukáš Rázl: i kdež, to není sebevláda rozumu, ale jak jsem psal, ta "střední" cesta je právě mezi racionalitou (ego, vlastní "dobrá" pravidla - ano! realismus) a iracionalitou (víra v xyz), ale to je osobní stránka. Veřejná stránka (složka) je přirozená a nemůžeš utéct (izolace není "lidská"). "Diktovat" jsem psal schválně v uvozovkách, protože se vždy budou "mlátit" obě stránky. A proč? Protože nemůžeš být deviantní - pak bys byl izolovaný a izolovaný nemůžeš být, protože...kdybych pokračoval, jen bych opsal kruh.. Mimochodem "vláda rozumu" je koncept osvícenství, tzn., pozitivismu, tzn. (opět zjednodušuji) nezřízeného liberalismu, tzn. scientismu - a co je principem scientismu? No přeci že díky vědě jednou dosáhneme dokonalosti, a to je přece překročení peras, kterému se tak bráním... Jako konzervativec právě uznávám, že jedno je mi dáno - a to je má konečnost, omezenost, lidská slabost, nedokonalost (má to mnoho názvů)... --------------------------------- Zpráva byla upravena adminem 16.07.2010 ve 14:45:50 (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm642 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 14:19 GMT V prvé řadě – já Nietzscheho rád – čtu si ho večer před spaním, když jsem celý den hodný… Za druhé, je mi líto, ale dnes mnou cloumá nihilismus a nechce mrška pustit… Za třetí: Problém je, že to tvoje „diskurzivní myšlení“, sebevláda prostřednictvím rozumu, není nic jiného než „chutně“ zabalený scientismus. Skutečný konzervativec si svůj set idejí vybrat nemůže. Je k němu svojí podstatou odsouzen. Přesvědčení, že tvé zákony budou lepší těch druhých, pak není ničím jiným, než proryvem realismu do tvého světa. Přednosti relativnímu před absolutním. Přesto však realismu nedotaženého až do konce. Nikoliv „je lepší se omezit, než si nechat diktovat“, tedy použít Moc proti sobě - ale použít Moci k omezení jiných – byť třeba útěkem před nimi.. (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm641 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 13:33 GMT to lukas.razl: Ondra, těší mě. Jistě Lukáši, jsem konzervativní (je to mimochodem dost široký pojem:)), ale zároveň v jistém směru optimistický. Věřím v neporušitelnost peras, ale jak do "výšin" (zde bych se o Nietzscheho moc neopíral, jeho učení je "výkladově" rozporuplné), tak do "nížin". "Střední" (nechápej jako mezon) cesta je určení (nahlédnutí, pochopení, nikoliv poznání ve smyslu gnose) daných hranic - a hranice jako taková je prvek patřící do konzervatismu. Život uvnitř je následně o realizaci uvědomělé konečnosti (díky hranicím). Pokud je člověk konečný (a staví na tom - podle mě by měl) tak ví, že si může svobodně zvolit svůj set idejí a následovat ho z důvodu nutné orientace. Problém je právě v tom, že člověk je při výběru v zajetí diskursů (ona zmíněná „společenská pomoc“), které se mění (zde je konstruktivismus). Omezení je tedy de facto dvojí – svobodné (vlastní), plus diskursivní. Pokud se člověk zkrátka neomezí sám, omezí ho společnost (pokud by měla silnou víru, tak by to možná odsouhlasil i tebou zmíněný Pascal – člověka podceňoval hodně, ale přesto mu ponechal rozum – mohl myslet taky na střední cestu?). A vždy je lepší se svobodně omezit, než si nechat „diktovat“ – můžeme tomu říkat třeba kritické myšlení. Proč bych nedodržoval svá pravidla (která nesmí být ale „příliš“ deviantní), když vím, že kdybych je porušil, omezí mě jiná pravidla – pravděpodobně horší? Celé je to věc toho, do jaké míry spoléháme na člověka – ty jsi prostě (zdá se) méně optimističtější.. (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm639 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 12:56 GMT Má člověk schopnost omezit svoji zlou podstatu? Souhlasím s Vámi, že ano. Dočasně. Problém je v tom, že lidská existence není jen jednou jedinou ultimativní volbou, ale naopak nekonečnou řadou miriád voleb. Člověk může z touhy diktované srdcem, ovlivněn prostředím či jiným Vaším konstruktem, učinit sem tam volbu z rozumu. Odřeknout se temné strany, odehnat našeptávajícího ďábla od svých dveří. Je toho však schopen vždy? Není. Ďábla nelze odehnat. Je tedy otázkou míry pravděpodobnosti, nakolik a jak dlouho je člověk schopen vyhnout se „hříchu“. Ale jeho boj je nakonec vždy marný. Celá křesťanská tradice je v tomto hluboce pesimistická. Podstatu člověka nelze změnit. Nebo jsou snad dnes ženy "ctnostnější", muži "čestnější" a děti "upřimnější" než před tisícem let? Bohužel... Kulhaje na všechny údy, opřen o berličky morálních imperativů a morálky, může své naděje člověk upínat jen za horizont událostí tohoto světa. To je mimochodem i onen filosofický problém mezi realismem a neo-realismem. Tomu druhému nejde jen o onu prokletou Moc samu o sobě. Jde mu jen a jen o bezpečí. V defenzivním neo-realismu dokonce o bezpečí všech! Avšak kvůli tomuto bezpečí se musí nakonec vždy i neorealista znovu opřít jen a jen o Moc. Jde tedy o sice novou cestu - ale pouze oklikou a ke starému cíli. Já např. nesouhlasím se Schmittem v tom, že „řekne-li někdo Lidstvo – chce nutně podvádět“. Ale v čem s ním souhlasím, že řekne-li se „Lidstvo“ pak, že se jedná v prvé řadě o termín nikoliv inkluzivní, ale exkluzivní. A že ten, kdo slovo Lidstvo vysloví, nevěda co činí, automaticky otevírá dveře pro likvidaci excluse – a to třeba i nelidskými prostředky. Pascal: „Kdykoliv se lidé pokoušejí jednat jako andělé, stávají se vlky.“ Jsem přesvědčen, že vskutku, byť každý v jiném úhlu, stojíme spolu na stejné planetě. Vy jste (nechme trochu té vážnosti, navrhuji tykání, já jsem Lukáš) pouze větší optimista. Tak jako Schmitt jsem v tomto „zoufajícím konzervativcem“, žijícím v kruhu věčného návratu, v kterém očekávám a obávám se (!) příchodu Nietzscheho nadčlověka. Protože jedině nadčlověk by zlou lidskou podstatu osmyslnil a konečně proměnil z nesmyslu v smysl. Vystoupal by mimo dobro a zlo. Tam, kam my oba toužíme proniknout, kam však jako jen "polo-lidé" vstoupit nesmíme. (lukas.razl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm637 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 10:49 GMT to lukas.razl: Pokud vím, tak půjčit nechtějí z EMU jen Slováci, ale to nic. Asi jsme se úplně nepochopili: Čas je konstrukt; čas mění člověk; člověk má jistou podstatu; člověk tuto podstatu nemůže měnit; člověk má dvě možnosti - nechat „podstatu“ volně dýchat bez omezení nebo ji omezit; pokud ji nechá zcela volně, tak je buď vůči společnosti deviant (neberte pejorativně) nebo se společností jedním z vlků (Hobbes); pokud se rozhodne ji omezit, má několik možností (idea Dobra, kategorický imperativ, desatero, ďábel; a teď pozor! - i tradice včetně těch národních, vědomí krevní pospolitosti, humanismus atd.)… Při výběru mu přirozeně „pomáhá“ společenské prostředí (žiju-li v Iránu, pravděpodobně se přikloním i islámu); vtip je v tom, pane Rázle, že pokud se člověk takto omezí (vědomě či nevědomě), nemůže dosáhnout nirvány, společenské utopie, myšlené čáry, zkrátka nehybnosti. Celou dobu zde naznačuji pohyb, který je jedním z principů konstruktivismu či post-strukturalismu (dle mého i strukturalismu, ale je to věc výkladu). A vy mne celou dobu podezíráte z idealistického či „konstruktivistického utopismu“ (když to vezmete do důsledků, tak je takový výraz sám o sobě oxymóron). Jádrem naší diskuze není, zda má ten či onen pravdu v tom a tom – protože nikdo z nás nemá pravdu – je to věc pohledu. Pokud jsem si všiml dobře, tak v základním jsme se shodli – utopie, království Boží na zemi, atd. nejsou možné. V tom „druhém“ se rozcházíme – vy tvrdíte, že lidská (zlá) podstata vždy přebije nezištnou kooperaci; já tvrdím, že to tak není (i když si myslím, že je člověk zlý). Vy to tvrdíte proto, že vycházíte z racionální volby; já to tvrdím proto, že v racionální volbě vidím trhliny, a to pouze a jedině proto, že kalkuluji s omezením člověka a výběrem jedné z možností (viz výše – idea Dobra atd…), které nejsou podstatou člověka ve smyslu vlastnosti (!), ale jsou jeho konstruktem – velmi přirozeným. Pokud to úplně zjednoduším – racionalita je zde filtrována přes konstrukt, který je z větší částí iracionální (iracionalita ale je, pokud vím, lidem vlastní)… Zkuste se prosím podívat na tu argumentační linii hned na začátku a označte to, s čím nesouhlasíte – můžeme si tak vyjasnit naše pozice, protože pokud se budeme bavit o konkrétních věcech, nic nevyřešíme, i když samotná diskuze je obohacující… (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm636 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 09:34 GMT V Evropě, že se zaoblují hrany mezi národy? Jen do jisté míry, příteli. Je to had zakousnutý ve vlastní ocas. Na horní palubě mesianistické elity intelektuálů (ve východoevropském slova smyslu), tedy ty, co cítí v sobě povolání lidstvo vést za lepším , jak jen ony ho vidí - mávají modrými fangličkami. Zatímco evropský lid je zamčený v separé kajutách v podpalubí a brblá tak temně, že se ho ti nahoře bojí zeptat i na názor na počasí - zatímco kolem plují temné ledovce zájmů a vášní. Hýká se o společné budoucnosti, ale když na to přijde a má se půjčit kopějka Řecku – tak se nám to div přes noc celé nerozsype na „atómy historie“. Evropané jsou přesvědčeni, že našli cestu pro celé lidstvo svojí vizí post-moderního konstruktivistického ráje, ale jak ukazuje Robert Kagan, jen díky tomu, že zůstávají bezpečnostním protektorátem klasické realistické velmoci starého střihu – USA. Čehosi, co v takovéto podobě do evropského ráje nesmí, bez čehož však ráj možný není. Velmoci, která jej chrání navenek, ale především jeden druhého před sebou samým. Je satanem odstrkujícím od sebe anděli - aby se nám nepoprali. Francie, Itálie,Británie všichni by před 50ti lety, stejně jako dnes, prchli z EU z obavy z PAX GERMANICA. Ani Lisabon by nebyl přijat, kdyby hned na počátku vyjednávání o něm USA znovu nepotvrdily, že zůstávají v Evropě. Němci přijali vizi priority absolutních zisků, pře relativními, jen jako skrytou podobu reparací za WWII. - ale i jim už se kaše přejedla. A Evropského národa, kterému měla EU coby "most přes minulost" pomoci na svět, aby ji vedl sám dál, až staré trauma z WWII vyprchá - stále nevidět. O komunismu se říkalo, že je zářnou budoucností na obzoru. Co je však obzor? Myšlená čára na hranici dohledu, ke které se nelze nikdy přiblížit.I EU zrodily stejné idealistické kořeny, a proto i pro ni platí to samé. Příteli, pouze, časy se mění, člověk zůstává stále tentýž. Na tomto světě není království Božího. Konstruktivismus je opium Lidstva! --------------------------------- Zpráva byla upravena 16.07.2010 ve 09:44:17 (lukas.razl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm635 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 08:33 GMT Jistě, člověk je takový (viz můj upravený příspěvek pod tím Vaším - aktuálním). Ale nemůžete ignorovat viditelný vývoj v "obrušování hran" my x oni, např. (a právě) v rámci EU. Pojem "boj" zůstává, jen jeho význam se mění (dříve souboj klacků, dnes úřednických per). Po příčinách existence "hranic pro pohyb národního či jinak kolektivně definovaného ´ega´" není zde třeba pátrat, prostě je to fakt. Tak jako pravidla (např. zákony, které jsou respektovány) mají regulační charakter, tak spolupráce (EU) reguluje zmíněnou "ostrost"... To je patrně jedno z hlavních poselství liberalismu v MV a realisté onen již měkký "boj" čtou jako pokračování toho jejich původně definovaného "boje" - což je chyba. A zde by mohl promluvit konstruktivista - vidíte, věci se mění... (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm634 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Fri, 16 Jul 2010 08:05 GMT Myslím, že základem všech úvah evropské civilizace o záhodnosti univerzálního lidství a nutnosti "nechat si dýchat“ sousedící národy, pochází z tragického nedorozumnění: V bibli (vulgátě) je psáno „milujte svého nepřítele“. „Diligite inimicos vestros“. Jenomže, podle Calra Schmitta a v tom je jádro pudla, klíčem k pochopení tohoto morálního imperativu je tento příkaz v prvé řadě správně přeložit! A nikoliv jej překrucovat tak, jak se to již celé věky děje! „Inimicos“ je v latině „osobní nepřítel“, navíc „stejné krve“! Jde o soupodstatného, v podstatě soukromého nepřítele. Např. konflikty mezi starými Řeky jsou popisovány jako konflikty mezi „inimicos“. Avšak konflikty, které Řekové vedli s barbary nebo s Peršany, tedy s lidmi zpoza civilizovaného světa, který byl obýván výlučně Řeky, byly konflikty s nepřítelem zcela jiného druhu.: To byly konflikty in definicio s „hostis“! Protože barbar i Peršan nebyli z hlediska Řeků, s Řeky nikdy jedné podstaty, jedné substance - a proto byly na rozdíl od vnitro-řeckého nepřátelství považovány za „skutečné cizince“. Za skutečné nepřátele bytostně ohrožující existenci všech "soupodstatných" i když třeba i rozhádaných Řeků. Proto definice separada pro hostis – proti kterým pokud na to došlo „bylo třeba skutečněě bojovat“ a "skutečně nenávidět". A ani Kristus, který pocházel ze stejné tradice v okamžiku, kdy použil výraz „inimicos“ z tohoto způsobu uvažování My vs Oni nevybočil. V podstatě, v okamžku užití výrazu "inimicos" pouze řekl „milujte své také-Židy“. Doporučovat Židům Egypťany k lásce by jej ani nenapadlo - a i kdyby ano, nikdo by jej nepochopil a nenásledoval. A i my dnes, dva tisíce let poté, si s tím nevíme rady a stále jen kvůli tomuto zmatení v problému tápeme. Carl Schmitt na tom vystavěl tvrzení, že Kristův morální imperativ, na kterém stojí polovina západní filosofie, se tedy vztahoval pouze k nepřátelům „sui generis“ a nikoliv k nepřátelům „á komplet“. Jinak by totiž Kristus řekl „Diligite hostis vestros“! Ale to on nikdy neřekl! Milovat máme jen „sobě podobné“ – nikoliv ty, kteří jsou „bytostně odlišní“! To jsou pro Schmitta pak oni "skuteční" nepřátelé, kteří ohrožují naši podstatu, naši duši – jsou skutečně cizí - a proti nimž je třeba bojovat! Protože jinak by tvoji duši pohltili a pozměnily tak tvoji podstatu, sežrali tvé dítě, udělali nám z Česka Srbsko nebo Ghanu. Zatímco s inimicos se můžeš úplně klidně hádat a i zabíjet, což konec konců staří Řekové dělali též s gustem – ale tvá soupodstatnost takovým „obcováním“ s nepřítelem se nemění. Proto teprve vztah s „hostisem“ je onou skutečnou a věčně nepřekonatelnou linií, osy přítel – nepřítel, která nemůže nikdy umožnit vznik jednoho universálního lidství a kterou nelze zaměňovat za odcizení, které pociťuješ třeba vůči svému sousedovi. Cizota souseda totiž není skutečnou a opravdovou. A právě v pochopení tohoto rozdílu mezi inimicos a hostis leží, podle Schmitta, podstata skutečného politična, skutečné politiky, jak je třeba ji chápat. Jak řekl Lenin: „Politiky jako války vedené jinými prostředky“. Proto nemůže pro konzervativní realisty nikdy dojít ke vzniku univerzálního lidství a věčného míru: Protože naše vzájemné rozdíly nás budou vždy odcizovat. V některých případech více, jinde méně. Tam kde však toto překročí jistou mez, tam se inimicos vždy znovu promění v hostis, vyloučí se z naší lásky – a znovu se zrodí "skutečná" politika se svým věčným průvodcem - válkou. Kdyby si liberálové pořádně přečetli své „prameny“ (bibli) z kterých vycházejí, nesváděli by pak podle Schmitta Západ už po dva tisíce let na scestí nesmyslu a faty morgány. (lukas.razl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm633 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 22:18 GMT to Lukáš Rázl: Jistěže nirvána nezavládne (opět jsme u té konečnosti, tzn. nemožnosti pohybu) - i v rámci "jednoho" národa existuje pnutí (frakce)... Mohu se hlásit třeba k vdolkařům, ale přesto mohu vědět, že existují holkaři a respektovat jejich zájem. Ale opět je to věc egoismu a zájmů... Respekt se vždy bude "mlátit" s egem (příp. se zájmy), resp. s identitou (nejen tou národní)... Zda nechám "dýchat" holkaře, nebo sousedící "národ" je de facto jedno - princip je stejný.. Jako univerzální lidský rys se mi jeví právě egoismus. Žádné univerzální lidství jsem zde nekonstruoval - jde o to, jestli člověk věří (!) v přirozené právo (Bůh, příroda...) nebo pozitivní nebo kombinaci obou - nic z toho o sobě (podle mého názoru) nemůže prohlásit, že je objektivní, tedy univerzální..ale to je na delší debatu... --------------------------------- Zpráva byla upravena adminem 16.07.2010 ve 08:12:18 (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm632 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 20:32 GMT Nejslabší definice národa, která "neurazí nikoho" je asi ta, že holt „někdo rád holky a jiný vdolky“. Tedy, že i holkaři mohou být národem, pokud se vdolkaři stanou příliš „hmatatelní“! Pro mne, jako realistu, neexistuje možnost ani liberální ani konstruktivistické nirvány. I kdyby jednoho dne byl Evropan více než Čech nebo Srb, pak přesto tím nedosáhne lidstvo kýžené jednoty: Protože zájmy, vášně a rozum - uznávám, že jen u „některých“ – protože vdolkaři (komunisti, motoristi, plešatci nebo jiní ďáblové) jsou od přírody blbci s kterými nechci nic mít - zplodí nové frakce z této jednoty. Frakce, které Vaši babylonskou věž "univerzálního lidství" rozdrtí napadrť. Pro mne (a pro Kanta!) snaha eliminovat anarchii v mezistátním prostoru, prostřednictvím jeho pohlcení expandujícím (světo)státem – musí vést v delší perspektivě jen zákonitě k nezvladatelnému pnutí a konfliktu uvnitř takovéhoto státu samého. K nutné likvidaci deviantních ostrovů - z které se zrodí zase jen "noví", byť co do obsahu jiní, devianti. Což je i dnešní evropská situace. Která je navíc o to ztížená, že na rozdíl od Američanů, EU ani necítí žádné „negativně“ integrující ONI. To vše by dle mne nezměnil ani E.T. - ani nový příchod Krista – protože "kamarádit" by se s ním taky určitě nechtěli všichni… To Jarek: Jasně že jsou mocnosti, které jsou nesobecké. Tedy pokud jsi konstruktivista nebo liberál. (Je princip win-win nesobecký?). Realisté jsou však v tomto navždy odsouzení k zatracení a depresi... (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm631 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 18:07 GMT Pokud by měl mít každý národ právo na sebeurčení, jak míní autor, tak se můžeme těšit na (ne)hezkou sérii občanských válek, především v Africe a Asii. Také je třeba se zamyslet nad tím, kdy a jestli vůbec některá z mocností podporovola právo na sebeurčení některého národa zcela nesobecky bez ohledu na vlastní zájmy. (Jarek) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm630 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 17:49 GMT to Lukáš Rázl: Ano, v této otázce se kloním spíše ke konstruktivismu a také ano (jak jsem psal), "konečná a nepochybná" definice národa není v současnosti možná. Lze však prosadit dohodu, ale pouze za předpokladu Vámi zmíněné autority shora, plus samotný "pojem" národ musí být tak slabý, aby nikoho definice nepálila (a pojem mohl tak vplout do mezinárodního hard law)... Principiálně s Vámi souhlasím (i když neoznačuji vše mimo realismu za naivní), jen jsem se snažil upozornit na jisté posuny v pojímání národů jako takových - až bude (pokud někdy bude) "Evropan" více než Čech, neřkuli Srb (pokud Srbsko vstoupí do EU), tak je možná dohoda na úrovni EU. Až bude OSN silná natolik, že budeme všichni světoobčané, tak bude možná dohoda na světové úrovni (považte, jak by chápání my x oni pozměnilo objevení života na jiné planetě). Neberte mne prosím příliš v těchto úvahách vážně, ale je třeba počítat i s ideálními modely, protože ty tvoří hranice našeho přirozeného pohybu (poznání). Jistě, aktuálně je důležité to "mezi", tedy realita. Pohled na ni je však různý, i když v otázce secese "asi" argumentačně vede realismus. Ještě mne k tomu napadlo: vlastně ani světoobčanství by nebylo (makro)teoreticky zachytitelné (jak jsem psal níže), protože "cítit" se "Světákem" je i přes socializaci přirozeně individuální... --------------------------------- Zpráva byla upravena adminem 15.07.2010 ve 17:55:21 (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm629 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 16:18 GMT to stulik: Ale problém s "definicí národa" je naprosto stejný "močál" jako debata o "pravidlech secese". Předpokládám, že nejsme primordialisté. Pak je národ buď objektivní skutečností ve stylu Miroslava Hrocha anebo konstruktem našich myslí v Třeštíkově duchu (resp. Rennanovým každodením plebiscitem). Na definici co je a co není národ se shodnout prostě nelze, leda že by jeho definici nařídila autorita shora. Z Vaší touhy po předstupních ve formě dohod, cítím konstruktivistickou touhu o proměně reality ruku v ruce s identitou. Otázka co je národ je však primárně otázkou vášní a zájmů - než rozumu. Je to otázka po proměnlivém Schmitovském MY a ONI. A proti této "železné koalici" rozum sám je bezbranný. (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm628 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 16:01 GMT to Jarek: Dobrej fór...! Šel jsem google - a nevěřil vlastní očím... 1:0 (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm627 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 15:12 GMT to Lukáš Rázl: jestli to nebude Mitch. (Jarek) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm626 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 10:19 GMT to Lukáš Rázl: Ne, pane Rázle, nemyslím Pata J. B., ale Allena B. Jinak je přirozené, že bez vymahatelnosti pravidlo de facto neexistuje - to však nijak nepopírá možnou dohodu na definici národa, či stanovení jednotných pravidel mezinárodního práva pro secesi. Na druhou stranu mi je jasné, že v současné době je taková "dohoda" krajně nepravděpodobná a že je snažší se usnést na nezávazném dokumentu (který ale může fungovat jako předstupeň k výše zmíněnému)... Otázka "teoreticky" nemá řešení, záleží na tom, jakýma očima na věc koukáte (velmi zjednodušeně!: přirozeně liberalismus - idealismus vs. realismus vs. konstruktivismus). --------------------------------- Zpráva byla upravena adminem 15.07.2010 ve 11:50:44 (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm624 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 09:38 GMT to stulik: Mylíš "šíleného paleokonzervativce" Pata Buchanana? (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm623 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html Thu, 15 Jul 2010 09:24 GMT Představa o tom, že by mohla existovat jakási „jednotná teorie secese“ národa od národa, směrem k jeho nezávislosti de facto a uznání ostatními státy de jure, vzhledem k tomu, že mezinárodní (mezi státní) systém je bytostně anarchistické povahy – je idealistická. A z hlediska politického realismu naivní až k pláči. A to proto, že jakékoliv pravidlo (a představa o „obecně platné teorii secese“ ničím jiným než pravidlem není) musí, aby bylo pravidlem – býti „vymahatelné“. Bez vymahatelnosti není pravidla – jde jen o deklaraci. O deklarace, která dnes platí, „protože se to šikne“ – zatímco „zítra se uvidí“. Aby existovala pravidla v mezinárodním systému, musely by státy přijmout „vládu leviathana“ nad sebou obdobně, jako ji přijali jedinci uvnitř svých států. Z tohoto hlediska by ideální formou pro konec anarchie v mezinárodní politice byl světo-stát a ve slabší formě skutečná globální hegemonie. Avšak ruku na srdce, stálo by přijetí takového „panství nad sebou“ - za tu hrstku pravidel? Není,přes všechny nedostatky, přeci jen ona samo-regulovaná anarchie (D.Třeštík) mezinárodních vztahů, ve srovnání s takovou alternativou, vlastně požehnáním? V každém případě představa o přijetí „jednotné teorie secese“ (např. na půdě OSN) by dnes v realitě mezinárodní anarchie měla stejnou váhu a platnost, jako Brian-Kellogův pact „o zákazu války jako nástroje řešení mezinárodních konfliktů“. Kolik ho jen států podepsalo, tolik ho do 10 let od podpisu porušilo. Add autor: Vaše představa o vedení produktovodů z Azeri do Turecka, přes Jižní Osetii je zcela falešná. Ropovod BTC v době války již dávno stál (a ani náhodou nikoliv v Osetii). Jejím zdrojem by nemohlo být ani „Radio Jerevan“ - navíc stačí i pohled na mapu se zbytkem logiky v myšlenkách. Por secundo, stát, který jako Gruzie řeší své „vnitropolitické“ konflikty tím, že tu část populace, která nesouhlasí s názorem, byť i většiny ostatních tak, že menšinu “kobercově bombarduje v noci za použití salv raketometů“ se nemůže divit, že se do jeho "vnitřní suverenity" začne kdosi z vnějšku vměšovat. Z hlediska české zkušenosti s Mnichovskou krizí víme, že stačí i mnohem méně než bylo onen noční ohňostroj nad Cchinvali. Add finitum, vzhledem k Vašemu odmítání osetinské secese - jste stejně konzistentní i v případě secese kosovské? Bylo by pěkné, kdyby jste zachoval konzistenci... P.S. pro milovníky Zakavkazí: Všiml si někdo narůstání separatistických tlaků v Arménských enklávách na jiho-východě Gruzie? Příběh o "rozebírání gruzínského puzzle" možná ještě stále není ve finále. (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/321-sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html#perm622 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/511-kolik-stihacek-pro-ceske-letectvo.html Wed, 07 Jul 2010 11:17 GMT Vážený kolego, dovolil bych si s Vámi nesouhlasit. Předně, každá bezpečnostní úvaha a otázka po potřebnosti stíhacího letectva je toho ukázkovým příkladem, musí být založena výlučně na por primo analýze potenciálních rizik - a teprve z toho odvozeně na kapacitě vlastních prostředků, které se záměrně dále vyhýbám. Avšak naopak nikdy, nikdy (!) na komparaci! Proč? Protože každá komparace subjektů odlišných nejen geografickým osudem, ale i historicko-politickou realitou, vede jen na zcestí. Vede ke srovnávání hrušek s jablky. 1) Předně si tudíž položme otázku: Existuje možnost napadení ČR klasickým konvenčním agresorem tak, jako v případě Řecka? Tedy státu, který se ocitá opakovaně na hraně konfliktu s Tureckem? Pokud ano, pak je Vaše úvaha - o tom, zda by namísto 14 letounů mírového stavu bylo pro ČR vhodnějších 18 -24 ks - čistý nonsense! V takovém případě, jak sám uvádíte i Řecku je pro konflikt se středně velkou mocností (Tureckem) zapotřebí cca 400 bojových strojů! A konfliktem studené války ohroženému (?) ČSSR bylo zapotřebí strojů cca 200. 2) Anebo, disponujeme snad rozsáhlým teritoriem jako Norsko či Dánsko (jehož součástí je i Grónsko) či vzdálenými ostrovními výspami v oceánu (jako Portugalsko)? Anebo naopak velmi malým, navíc kompaktním územím? 3) Protože, nehrozí-li ČR otevřená konvenční agrese, ale naopak ku příkladu „jen“ teroristický útok za pomoci obyčejného dopravního letadla vůči cíli na našem, jinak více než přehledně monitorovaném území, pak právě vzhledem k jeho malé rozloze jsou nákladné supermoderní a supersonické stroje, určené na boj proti jiným špičkovým stíhačům – zhola zbytečné. A pro Vámi zmiňovaný air policing by postačovaly i výrazně levnější tuzemské podzvukové bitevníky Alca, jimiž pravděpodobně „na furt“ disponujeme v počtu více než dostačujícím. 4) Jiná věc by byla, pokud bychom uvažovali buď (A) o možném perspektivním konvenčním konfliktu ve střední Evropě anebo (B) o jistém ekvivalentu velmocenské politiky, kdy by ČR měla zájem vysílat do zahraničních misí nejen pozemní, ale i letecké jednotky (stíhače). Co se případu (A) týče i agresivní směřování Německa bylo před II. světovou válkou vysledovatelné přinejmenším dekádu předem. A za takovou dobu je vždy možno, je-li vůle, se na konflikt existenčních rozměrů připravit. A to včetně vybudování silného letectva. Latentní představa o výhodnosti existence jakéhosi permanentního zárodku nadzvukového letectva (pro horší časy) v počtu plus mínus 14 ks, vzhledem, v takovém případě, k potřebě stovek letounů – je jen a pouze naivní. Co se možností ufinancovatelných veřejných zdrojů na obranu v takovém případě týče – Izrael ještě v pol. 90. let vydával na obranu 15 % HDP, stejně tak jako USA v 50. letech nebo ČSR v letech 30. A přesto šlo stále o svobodné státy, schopné se velmi rychle, rozsáhle a moderně vyzbrojit. Vaše představa, že současných 5% HDP Řecka na obranu je hraniční mez – je tedy falešná. A i v případě ČR platí, že bylo-li by v budoucnu třeba mít stíhací letectvo v počtech a kvalitě skutečně schopné bránit stát – zdroje by byly. Bude-li se chtít… 5) Co se týče případu (B) domnívám se, že vzhledem k neexistenci potřebných velmocenských zájmů v politice ČR, může si ČR odpustit i „luxusní“ velmocenský prostředek, v podobě expedičních nadzvukových leteckých sil. A s hrdostí zůstat u svých průzkumníků z Prostějova a polních nemocnic. 6) Je-li však úhlavní motivací naší zahraniční politiky snaha, aby si nás mocnější spojenci všimli a ocenili „naši existenci“, pak dvěma či třemi stíhačkami, danými k dispozici, mnoho pozornosti stejně nezískáme. A k nezávislosti Ukrajiny (Váš příklad) tím nepomůžeme ani o píď. Pouze budeme hlavním vystupujícím v satirickém příběhu „o myši, která řvala“ – a přitom ani nevěděla proč. Pokud nás to neuspokojuje – pak doporučuji raději zakoupit hned celou letadlovou loď (to by bylo panečku pozornosti a pýchy u držitelů „modrých knížek“!) - anebo se naučit žít ve středu Evropy bez Gripenů a jiných vzácných ptáků. (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/511-kolik-stihacek-pro-ceske-letectvo.html#perm618 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/511-kolik-stihacek-pro-ceske-letectvo.html Wed, 07 Jul 2010 11:01 GMT to Hovnocuc: Taky bych preferoval jiné označení. Jen na okraj připomínám, že do rubriky Názory a glosy, resp. do obsahu článků pod ni patřících, z principu nezasahujeme (rubrika představuje "svobodu blogu"). Jediné do čeho se zasahuje v této rubrice, jsou (obvykle) gramatické chyby (práce korektorky) a formátování textu (zde jediná práce pro redaktora). Přirozeně záleží i na tématu příspěvku - pokud je vyhodnoceno (šéfredaktorem) jako nevhodné, článek vůbec skrze redakční kolečko neprojde.. --------------------------------- Zpráva byla upravena adminem 07.07.2010 ve 11:05:30 (stulik) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/511-kolik-stihacek-pro-ceske-letectvo.html#perm617 http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/511-kolik-stihacek-pro-ceske-letectvo.html Wed, 07 Jul 2010 10:44 GMT Totalitářské Bělorusko :) LOL ... doufám, že autor není politolog. (Hovnocuc) http://www.e-polis.cz/nazory-a-glosy/511-kolik-stihacek-pro-ceske-letectvo.html#perm616 http://www.e-polis.cz/doporucujeme/423-proc-tak-snadno.html Mon, 05 Jul 2010 13:41 GMT Šialene nudná, jendoduchá a zlá kniha, ktorá mi nič nedala, a autor jediné na čo sa zmohol bola primitívna kritika. (Peter) http://www.e-polis.cz/doporucujeme/423-proc-tak-snadno.html#perm615 http://www.e-polis.cz/ze-zahranicniho-tisku/508-krize-v-recku-ocima-francouzskeho-tisku.html Mon, 28 Jun 2010 09:23 GMT Jak vypadá kapitola ministerstva obrany? Slyšel jsem, že "si" Řecko pořídilo nové zbraňové systémy z Francie. Investice do nových zbraňových systému je jedna položka. Druhá položka je o provozu a údržbě těchto systémů na dlouhá léta a může byt větší nežli investice. Tuto sféru většinou média nevnímají, stejně tak stavbu dálnic a jejich údržbu. V teorii systému je poučné slovo "optimalizace". (Petr Fiala) http://www.e-polis.cz/ze-zahranicniho-tisku/508-krize-v-recku-ocima-francouzskeho-tisku.html#perm614 http://www.e-polis.cz/z-domaciho-tisku/445-hitem-vedcu-se-stala-prace-v-cine.html Mon, 28 Jun 2010 09:11 GMT Nevím, zdali rozvoj hospodářství v Číně na bázi většinou výběhových "západních" technologií je pro číňany ten pravý. Vždy platí něco za něco, nic není zadarmo. (Petr Fiala) http://www.e-polis.cz/z-domaciho-tisku/445-hitem-vedcu-se-stala-prace-v-cine.html#perm613 http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/487-cina-a-jeji-velmocenske-perspektivy-druhy-dech-geopolitiky.html Mon, 28 Jun 2010 08:44 GMT Velmi poučné. Škoda, že autor neprezentuje ve veřejnoprávní TV. Mnoha lidem by se mnohé ozřejmilo (třeba pád vlády ČR v době předsednictví EU - nová energetická koncepce EU předkládána p. Topolánkem). (Petr Fiala) http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/487-cina-a-jeji-velmocenske-perspektivy-druhy-dech-geopolitiky.html#perm612 http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/259-analyza-korejske-valky.html Sun, 27 Jun 2010 07:44 GMT Domnívám se, že by stálo za to doplnit i na západě velmi málo uváděné skutečnosti z roku 1949. Tedy z doby, kdy se Jižní Korea pokusila vojensky dobít Koreu Severní. Snad proto, že tyto události principielně narušují stereotypní obraz Jihu jako oběti Severu a celý příběh boje "dobra se zlem" tak značně komplikují. Agrese z Jihu v 49. předpokládala vojenský postup na sever, který měl vyvolat masové dezerce v severokorejských jednotkách a povstání civilistů. Jihokorejci se k ní připravovali od 47. roku, přičemž spouštěcím mechanismem byl odsun Američanů tak, aby tito nemohli být s celou operací mezinárodně spojováni. V okamžiku, kdy k útoku z Jihu došlo, propadl Kim Ir-sen panice a i Stalin byl s pádem Severu smířený. Dokonce došlo k evakuaci sovětské velvyslanectví! Co však všechny strany konfliktu překvapilo bylo, že ten, kdo měl nižší bojovou morálku, a to zásadně (sic!), byl Jih! Stejně tak i větší podpora obyvatelstva byla na straně komunistů! Prakticky 70 % armádních jednotek Jihu přešlo během několika týdnů vojenských operací v 49. dobrovolně na stranu Severu, zatímco na Jihu vypuklo obrovské a do značné míry spontání partyzánské, pro-komunistické povstání. Teprve v tomto okamžiku se jako švihnutím zázračného proutku proměnil postoj Kim Ir-sena – z deprese v triumfalismus - a začal bombardovat Stalina plány na dobití Jihu. Pro pochopení slabosti Jihu je třeba podívat se za fasádu jeho údajné demokracie – která v té době byla obdobnou fraškou, jako demokracie Severu. Američané totiž v 45. při intronizaci jihokorejského režimu ve svém pásmu, totiž daly přednost spolehnutí se na stávající správní struktury (srovnej se soudobou kritikou post-saddámovské správy Iráku). A tedy na správní struktury, které nebyly ničím jiným, než kolaborantskými strukturami předešlé dlouhé a brutální japonské okupace. A to navíc mnohdy s Japonci, coby s „odborníky“, kteří i po roce 1945 zůstali na svých předešlých vysokých (ministerských) postech - odkud odešli až v roce 1947 poté, co se tím Jihokorejský režim nadobro zkompromitoval. Li Syn-man, po dlouhé americké emigraci, pak sám o sobě pak byl vnímán většinou Korejců jako odrodilec, hovořící s vlastními občany žijícími ve středověku nesrozumitelnou řečí. Představíme-li si, že by se cosi obdobného stalo po 45. v Československu, tedy, že by na základě vůle „osvoboditelů“ Emanuel Moravec zůstal jako odborník "u vesla" a K.H. Frank ministrem až do 47., pak pochopíme odpor, který Li Syn-manův režim u vlastního obyvatelstva vzbuzoval. A tedy i neochotu bojovat za něj. A naopak, nacionalistický zápal, který vzbuzoval režim Severu, kde komunisté kolaborantské struktury okamžitě vystřílely a navíc provedly i obratem pozemkovou reformu (znamý to Leninův trik). Což byl v té době v Koreji politický trhák, neboť až 85 % půdy patřilo velkostatkářům – a vskutku bědné poměry venkova, v agrárním světě Koreje té doby, byly ideálním podhoubím pro komunistickou agitaci. A právě proto nebyly schopné Jihokorejské jednotky se bránit Severokorejcům, když se karta obrátila a pro změnu se pro tentokrát Sever pustil Jih. Oněch několik kusů tanků T34, které Sever měl, by totiž nikdy nevysvětlily ono fatální zhroucení Jihu, ke kterému pak během nekolika dnů došlo. A stejně tak i to, že to byly především Jihokorejci, kteří nakonec bojovali doslova na život a na smrt v řadách Severokorejské armády. Jejich motivací však nebyl ani komunismus, ani kapitalismus či demokracie. Ale nacionalismus a touha po vlastní půdě! K prostudování doporučuji sborník diplomatické korespondence mezi sovětským velvyslanectvím v Pchjongjangu, Kim Ir-senem, Maem a Stalinem z let 1946 – 1953. Dokumenty jsou navíc velmi zajímavé i pro pochopení Stalinova zájmu na prodlužování následné korejské agonie (a tedy odmítání příměří), coby nástroje pro jeho pevnou kontrolu nad Číňany. (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/259-analyza-korejske-valky.html#perm611 http://www.e-polis.cz/ze-zahranicniho-tisku/508-krize-v-recku-ocima-francouzskeho-tisku.html Sun, 27 Jun 2010 06:47 GMT Přátelé, věřím, že věta (cit:) „80 % rozpočtu (Řecka) je vyčleněno na platy úředníků“ mohla být „kdesi, kdysi“, nějakým oslem napsána. Ale a toť má „výzkumná otázka“: „Proč nepoužívat vlastní hlavu? Je vskutku zapotřebí citovat každou blbost jako slovo Boží? Pak ovšem je třeba dtto citovat houšť! Přičemž výsledek je pak třeba zařadit do kategorie „intelektuální fraška“… (Lukáš Rázl) http://www.e-polis.cz/ze-zahranicniho-tisku/508-krize-v-recku-ocima-francouzskeho-tisku.html#perm610 http://www.e-polis.cz/nezarazene-clanky/100-muzi-zeny-a-sexualni-nasili.html Thu, 24 Jun 2010 14:12 GMT Obecná tvrzení o tom, jak jsou muži trénují rvačky považuji za jasnou ukázku nepochpení problému. (Radek) http://www.e-polis.cz/nezarazene-clanky/100-muzi-zeny-a-sexualni-nasili.html#perm609 http://www.e-polis.cz/komparace/507-politicky-system-madarskej-republiky-sucasny-stav-a-mozne-zmeny-po-vitazstve-fideszu.html Wed, 23 Jun 2010 19:21 GMT fidesz má v súčasnosti "neobmedzenú" moc, maďarské médiá priniesli informácie o úvahách, resp. snahách etablovania prezidentského resp. poloprezidentského systému čo by v súčasnej dobe znamenalo sústredenie moci v rukách fideszu tak v parlamente ako aj v rukách "ich" prezidenta (politolog) http://www.e-polis.cz/komparace/507-politicky-system-madarskej-republiky-sucasny-stav-a-mozne-zmeny-po-vitazstve-fideszu.html#perm608 http://www.e-polis.cz/komparace/507-politicky-system-madarskej-republiky-sucasny-stav-a-mozne-zmeny-po-vitazstve-fideszu.html Tue, 22 Jun 2010 22:05 GMT Stálo by za zvážení, zda by nebylo přínosnější oprostit se od obecného strohého popisu politického systému a více se soustředit na problematiku stranického systému a jeho aktuálního vývoje po letošních volbách. (Jarek) http://www.e-polis.cz/komparace/507-politicky-system-madarskej-republiky-sucasny-stav-a-mozne-zmeny-po-vitazstve-fideszu.html#perm607 http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/259-analyza-korejske-valky.html Fri, 18 Jun 2010 00:04 GMT "Z nestálých členů RB OSN byla proti Jugoslávie, zdržel se Egypt a Indie, proti rezoluci byly následující tři státy SSSR, Československo a Polsko. Nařízení (rezoluce) OSN byla vydána již den po útocích Severní Koreje a Číny na území jižní Koreje." Ještě k těm faktografickým chybám nebo alespoň trošinku zmatečným tvrzením. Výše uvedená pasáž je na ně opravdu bohatá. Jednak rezolucí RB OSN ke Koreji bylo několik, přičemž ta první (číslo 82) byla přijatá už 25. června 1950. Ta vyjadřovala znepokojení nad útokem, vyzývala k přerušení bojů a žádala Severní Koreu ke stažení se za 38. rovnoběžku. Taky odkazovala na rezoluci valného shromáždění OSN č. 293, která jihokoresjskou vládu prohlašovala za legitimní. Proti téhle rezoluci nikdo nehlasoval, Sověti chyběli a Jugoslávie se jako jediná zdržela. Klíčovou pak byla rezoluce 83 schválená o dva dny později (27. 6. 1950), která evokovala článek VII charty OSN a vyzývala členské státy, aby Jižní Koreji poskytly pomoc potřebnou k zastavení a odražení útoku. Proti téhle rezoluci hlasovala jediná země, a to Jugoslávie, Egypt a Indie se zdržely, sovětský zástupce nebyl přítomen a tudíž nehlasoval. Ani Polsko, ani Československo tehdy nebylo členem RB, i když zcela jistě s touto rezolucí jejich komunistické vlády nesouhlasily. Pokud jste měla ve výše zmíněné pasáži na mysli to, že SSSR, Polsko a Československo byly vedle Jugoslávie "jediné tři členské státy OSN", které s rezolucí nesouhlasily, měla jste to napsat jasněji. V podstatě to je asi pravda, i když postojem některých členských států v téhle věci bych si nebyl tak docela jistý. Čistě technicky by se k těmhle třem jmenovaným daly přidat ještě i Bělorusko a Ukrajina, které, ač byly součástí Sovětského svazu, měly v OSN vlastní samostatné zástupce. Hlavně je třeba ale říct, že řada států tehdy v OSN ještě nebyla, včetně třeba Maďarska, Bulharska nebo Rumunska, které byly s řadou dalších států přijaty až v roce 1955. Čína se na útoku Severní Koreje na jih přes 38. rovnoběžku nepodílela. Já sice vím, že se tvrzení tohoto typu objevujou v souvislosti s tím, že část Severokorejců ještě nedlouho před tím bojovala v komunistické čínské armádě, ale jejich (de facto dobrovolná) repatriace ve skutečnosti s válkou přímo nesouvisela, i když v ní hrála hodně podstatnou roli, a její interpretace jako aktivní čínské účasti na severokorejském útoku proti Jižní Koreji je prostě ptákovina protlačovaná zastydlými ideology, kteří pořád ještě vedou studenou válku. Ve skutečnosti se Čína pokoušela zůstat mimo probíhající konflikt, jak to bylo jen možné, a formálně se na něm nepodílela ani poté, když předstírala, že čínští vojáci v Koreji jsou "dobrovolníci", i když to samozřejmě byla čirá fikce a číští zástupci participovali na jednáních o příměří. (Honza73) http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/259-analyza-korejske-valky.html#perm606 http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/259-analyza-korejske-valky.html Thu, 17 Jun 2010 07:42 GMT Máte tam poměrně dost faktografických chyb. Např. Stalin umřel v roce 1953 a ne 1950, což ale je asi jen překlep, ale např. tvrzení, že \\\"SSSR byl proti rezoluci RB OSN\\\" je trochu matoucí a zavádějící, protože - jak správně uvádíte výše - Sověti o rezoluci vůbec nehlasovali, jelikož v té době bojkotovali jednání RB OSN na protest proti neúčasti ČLR, jejíž místo stále drželi poražení čínští nacionalisté. Kdyby zástupce SSSR hlasoval proti, rezoluce by nebyla přijata díky právu veta stálého člena. Později, když bylo třeba \\\"posvětit\\\" ofenzivu na sever od 38. rovnoběžky s cílem sjednocení Koreje, Američané svůj návrh museli předkládat valnému shromáždění, protože Sověti si v bojkotu RB OSN dali pauzu, aby zase neprošlo něco z jejich pohledu nepřijatelného. Ve valném shromáždění ovšem právo veta neměli, samozřejmě. Jinak mě trochu mrzí hodně odbyté období předcházející korejské válce, protože to je pro příčiny a charakter toho konfliktu klíčová záležitost. Kdybyste si se studiem téhle části story dala trochu víc práce (doporučoval bych k přečtení alespoň opravdu znamenité \\\"Dějiny Koreje\\\" vyšlé v edici LN Dějiny států), zjistila byste, že korejská válka měla kořeny spíš v tom, co se dělo se samotnou korejskou společností než se studenou válkou jako takovou a že ve vzniku dvou korejských států na jednom poloostrově nebyli Korejci jen trpnými přihlížejícími. Ostatně, nějaké ty náznaky tam máte - navzdory tvrzení, že KLDR byla \\\"sovětský satelit\\\", tak to byl Kim Il-song (aka Kim Ir-sen), kdo tlačil na Stalina a později na Maa a Čou En-laje, aby mu pomohli v jeho \\\"osvobozenecké válce\\\" proti Syngman Rheeovu režimu. Je taky třeba dodat, že obě Koreje v té době aspirovaly na totéž - vojensky dobýt tu druhou část a nastolit v ní režim podle svých představ. Sever byl prostě jen rychlejší v přípravách, hlavně díky tomu, že v Číně skončila občanská válka, ve které bojovala spousta korejských dobrovolníků, kteří před tím bojovali dlouhé roky spolu s čínskými komunisty proti Japoncům, takže měli dobrou praxi a taky zbraně, včetně několika desítek tanků T-34, což Jižní Korea neměla. Ani Rusové, ani Číňani ve skutečnosti nechtěli s válkou v Koreji mít nic společného, severokorejské invaze na jih se vůbec neúčastnili a dost dlouho se od toho nápadu snažili Kim Il-songa odradit. Teprve když zjistili, že to nepůjde, tak mu poskytli materiální podporu a doufali, že to zůstane korejskou záležitostí a že bude za pár dnů nebo týdnů po všem. Když bylo jasný, že USA a spol. pod vlajkou OSN přijdou Rheeovi na pomoc, což znamenalo, že Kim nemá ani tu nejmenší šanci vyhrát, tak Čína dala opakovaně přes neutrální diplomaty Američanům na srozumněnou, že nebude nic podnikat, pokud zahraniční jednotky (na jihokorejské se to nevztahovalo) zůstanou na jih od 38. rovnoběžky a nevpadnou na sever do blízkosti čínských hranic, což by pokládali za své vlastní ohrožení. V opačném případě by museli jít KLDR na pomoc. MacArthur to považoval za blufování a přesvědčil o tom i Trumana, takže nakonec dostal ke vpádu na sever \\\"zelenou\\\". Čou En-laj se mezitím snažil v Moskvě přesvědčit Stalina, aby v případě, že Čína do konfliktu zasáhne, jí poskytl vojenskou pomoc, ale jediné, co ze Stalina dostal, byl příslib vzdušné podpory v oblasti čínskokorejské hranice, takže v tom byli Číňani nakonec do značné míry sami, i když dostali nějaké ty migy-15, aby se mohli alespoň trochu chránit proti jinak naprosto drtivé vzdušné převaze Američanů. Když pak koncem října 1950 jednotky pod společným MacArthurovým velením dorazily až k severní hranici, už tam na ně čekala čínská dobrovolnická armáda a uštědřila jim dva menší výprasky v Onjongu a následně v Unsanu, po čemž se ale Číňani potichu zase vytratili, takže na velení americké osmé armády a v MacArthurově štábu na Číňany moc nevěřili (ke své škodě). Doug tak místo toho, aby skasal plachty a začalo se vyjednávat o nějakém tom příměří, než začne jít opravdu do tuhého, na konec listopadu naplánoval další ofenzivu známou jako \\\"Home by Christmas\\\", která měla Severokorejce a možná těch pár Číňanů, co se k nim přidali, definitivně dorazit. Co následovalo dál, je stará známá historie. Už druhý den ofenziva ve všech směrech uvízla na tuhém odporu Číňanů, o jejichž přítomnosti neměl nikdo z jednotek OSN ani tušení. Spousta dalších navíc těžkým terénem proklouzla do jejich týlu a odřízla jim všechny ústupové cesty řadou léček a zátarasů. Pak přišel frontální čínský protiútok všude a ze všech směrů. Po dvou dnech dostala těžce bitá osmá armáda rozkaz k ústupu, při kterém ale pořád narážela na nové a nové čínské léčky. Nakonec se z toho jakž takž vymotali (po tom, co v léčkách přišli o velkou část vybavení a spoustu lidí) a zahájili \\\"nejdelší ústup v dějinách amerického vojenství\\\", což byl ve skutečnosti zběsilý, bezhlavý a chaotický útěk na všem, co mělo kola, motor a dost benzínu a co Číňani nezlikvidovali ve svých léčkách. Zastavili se až po třech týdnech o 450 km vzdušnou čarou dál na jih za 38. rovnoběžkou, kde měli trochu času se zformovat, protože Číňani převážně museli šlapat po svých. Teď už OSN měla zájem o příměří, jenže Mao nechtěl, i když jeho vrchní velitel a Čou En-laj radili to vzít. Mao se ale cítil být ve výhodě, zvlášť po tom, co podruhé během války komunistům padl do rukou Soul, takže bylo zapotřebí další americké ofenzivy, která dobyla Soul zpátky, aby byl přístupnější k vyjednávání. Hned po tom se Truman chystal nabídnout mír s tím, že se všichni vrátí na svou stranu 38. rovnoběžky, případně jinam, a budou se tvářit, jako že se nic nestalo, jenže pak do toho vletěl \\\"ten blbej parchant\\\" (that dumb son of a bitch - citace Trumana) MacArthur, který chtěl vést válku do konečného vítěztví, svým ultimátem Číně, aby bezpodmínečně kapitulovala, čímž mírový návrh efektivně sabotoval. Trumana tím zároveň postavil před nelehkou volbu, jestli má rozpoutat třetí světovou válku ke spokojenosti Douga MacArthura (kterýmu se jeho vylízanou palicí honily takové nápady, jako třeba zamořit radioaktivním kobaltem čínské moře a shodit na korejsko-čínskou hranici 20-30 atomovek, aby tamtudy neprošla kvůli radioaktivnímu spadu ani živá myš) nebo jestli prohraje sobě a demokratické straně příští volby. Neváhal dlouho a zvolil tu druhou možnost tím, že milého Douga - k zuřivosti všech republikánů a valné části americké veřejnosti mající MacArthura div ne za boha - se vší úctou vykopnul \\\"až do čínského moře\\\" a do důchodu. mezitím se fronta přestala přelévat tam a zpátky a ustálila se zhruba někde okolo původní hranice. Teď už mír nebo alespoň trvalé příměří chtěli skoro všichni s výjimkou jihokorejského prezidenta, který chtěl pro změnu celý korejský poloostrov pod svojí vládou. Ještě se jednalo skoro dva roky a taky docela dost bojovalo a na severu taky hodně bombardovalo a napalmovalo, než se nakonec podepsalo \\\"příměří\\\" (bez jižních Korejců), které je tak nějak platné dodnes. (Honza73) http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/259-analyza-korejske-valky.html#perm605